–

za Turvallisuus- ja kemikaalivirasto (Tukes) P. Kulmalou a K. Siponenem, jako zmocněnci,

–

za finskou vládu S. Hartikainenem, jako zmocněncem,

–

za Evropskou komisi G. Zavvosem, P. Aaltem a M. Huttunenem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (Úř. věst. 2011, L 88, s. 5), jakož i harmonizované normy EN 1090-1:2009+A1:2011 s názvem „Provádění ocelových a hliníkových konstrukcí – Část 1: Požadavky pro posuzování shody nosných dílců“ (dále jen „norma EN 1090-1:2009+A1:2011“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci řízení, které u Helsingin hallinto-oikeus (správní soud v Helsinkách, Finsko) zahájila Anstar Oy, společnost podle finského práva, týkajícího se rozhodnutí Turvallisuus- ja kemikaalivirasto (Tukes) (Úřad pro bezpečnost a chemické látky, Finsko) (dále jen „Úřad“), kterým posledně uvedený úřad v podstatě zakázal společnosti Anstar používat označení „CE“ na základě normy EN 1090-1:2009+A1:2011 pro čtyři kategorie výrobků vyráběných společností Anstar.

3

Body 6 a 10 nařízení č. 305/2011 zdůrazňují, že cílem sledovaným tímto nařízením je odstranit technické překážky obchodu v oblasti stavebních výrobků zavedením harmonizovaných technických specifikací pro účely posuzování vlastností stavebních výrobků, a usnadnit tak jejich volný oběh na trhu.

4

Článek 2 nařízení č. 305/2011, nadepsaný „Definice“, blíže stanoví, že se rozumí:

„10.   ‚harmonizovanými technickými specifikacemi‘ harmonizované normy a evropské dokumenty pro posuzování;

11.   ‚harmonizovanou normou‘ norma přijatá jedním z evropských normalizačních orgánů uvedených v příloze I směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 98/34/ES [ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů (Úř. věst. 1998, L 204, s. 37; Zvl. vyd. 13/20, s. 337),] na základě žádosti podané Komisí, v souladu s článkem 6 uvedené směrnice;

[…]“

5

Článek 4 tohoto nařízení, který se týká „[p]rohlášení o vlastnostech“, v odstavci 1 stanoví:

„Vztahuje-li se na stavební výrobek harmonizovaná norma nebo je-li tento výrobek v souladu s evropským technickým posouzením, které pro něj bylo vydáno, výrobce vypracuje při jeho uvedení na trh prohlášení o vlastnostech.“

6

Článek 17 tohoto nařízení, který se týká „Harmonizovaných norem“, v odstavcích 1, 3 a 5 stanoví:

„1.   Evropské normalizační orgány uvedené v příloze I směrnice 98/34/ES vypracují […] harmonizované normy […] [na žádost] (dále jen ‚mandát‘), kter[ou] vydává Komise podle článku 6 uvedené směrnice po konzultaci Stálého výboru pro stavebnictví uvedeného v čl. 64 tohoto nařízení.

[…]

3.   Harmonizované normy stanoví metody a kritéria pro posuzování vlastností stavebních výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám.

Pokud je tak stanoveno v příslušném mandátu, harmonizovaná norma odkazuje na zamýšlené použití výrobků, na které se vztahuje.

Ve vhodných případech, a aniž by došlo k ohrožení správnosti, spolehlivosti nebo stálosti výsledků, harmonizované normy stanoví metody, které jsou pro účely posuzování vlastností stavebních výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám méně náročné než provádění zkoušek.

[…]

5.   Komise posoudí, zda se harmonizované normy vypracované evropskými normalizačními orgány shodují s příslušným mandátem.

Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie seznam odkazů na harmonizované normy, které jsou ve shodě s příslušnými mandáty.“

7

Článek 19 uvedeného nařízení, který se týká „[e]vropského dokumentu pro posuzování“, stanoví následující:

„1.   Na žádost výrobce o evropské technické posouzení vypracuje a přijme organizace subjektů pro technické posuzování evropský dokument pro posuzování pro jakýkoli stavební výrobek, na nějž se nevztahuje nebo plně nevztahuje harmonizovaná norma, pro nějž nemohou být vlastnosti ve vztahu k jeho základním charakteristikám zcela posouzeny podle stávající harmonizované normy, protože mimo jiné:

8

Článek 21 nařízení č. 305/2011, který se týká povinností subjektu pro technické posuzování (dále jen „STP“) při přijetí žádosti o evropské technické posouzení, stanoví zejména následující:

„1.   [STP] přijímající žádost o evropské technické posouzení informuje výrobce, zda se na stavební výrobek vztahuje plně nebo zčásti [zda se na stavební výrobek plně nebo zčásti vztahuje] harmonizovaná technická specifikace takto:

9

Článek 59 tohoto nařízení, nadepsaný „Formální nesoulad“, zní takto:

„1.   Aniž je dotčen článek 56, členský stát požádá příslušný hospodářský subjekt, aby odstranil dotyčný nesoulad, pokud zjistí jeden z těchto nedostatků:

2.   Pokud nesoulad uvedený v odstavci 1 nadále trvá, členský stát přijme všechna vhodná opatření mající za cíl zakázat nebo omezit dodávání stavebního výrobku na trh, nebo jej stáhnout z trhu nebo oběhu.“

10

Norma EN 1090-1:2009+A1:2011 byla původně přijata Evropským výborem pro normalizaci (CEN) dne 15. června 2008 ve formě normy EN 1090-1:2009 v souladu s mandátem Komise ze dne 11. března 1998 (M 120 – Mandát udělený CEN/CENELEC, pokud jde o normalizační práce týkající se harmonizovaných norem pro konstrukční kovové výrobky a doplňky, dále jen „mandát M 120“), přijatým na základě směrnice Rady 89/106/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků (Úř. věst. 1989, L 40, s. 12; Zvl. vyd. 13/09, s. 296).

11

Norma EN 1090-1:2009+A1:2011 byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 17. prosince 2010 (Úř. věst. 2010, C 344, s. 1) s odkazem na „EN 1090-1:2009“.

12

Poté, co CEN přijal dne 3. října 2011 dodatek č. 1 k normě EN 1090-1:2009+A1:2011, byla tato norma znovu zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 19. června 2012 (Úř. věst. 2012, C 176, s. 1).

13

Bod 1 této normy, který blíže upravuje její „[p]ředmět“, stanoví:

„Tato evropská norma stanovuje požadavky na posouzení shody funkčních charakteristik pro konstrukční ocelové a hliníkové dílce, stejně tak pro sestavy uvedené na trh jako stavební výrobky. Posouzení shody obsahuje výrobní charakteristiky a, kde je to vhodné, také konstrukční návrhové charakteristiky.

Tato evropská norma rovněž obsahuje posouzení shody ocelových dílců použitých ve spřažených ocelobetonových konstrukcích.

[…]

Tato evropská norma neobsahuje posouzení shody dílců pro zavěšené podhledy, kolejnice nebo pražce použité v systému kolejové dopravy.

[…]“

14

Bod 3.1.9 normy EN 1090-1:2009+A1:2011 definuje „konstrukční dílce“ následovně:

„dílce, použité jako nosné části stavby, navržené na mechanickou pevnost a stabilitu stavby a/nebo požární odolnost, včetně hlediska trvanlivosti a použitelnosti, které se mohou používat přímo, jak byly dodány, nebo mohou být začleněny do konstrukce stavby“.

15

Bod 4.5 této normy, který se vztahuje ke „[k]onstrukčním charakteristikám“, obsahuje bod 4.5.1, nadepsaný „Obecně“, který stanoví zejména:

„Konstrukční charakteristiky dílce v této evropské normě se vztahují k jeho únosnosti, deformacím v mezním stavu použitelnosti, únavové pevnosti a požární odolnosti.“

16

Harmonizovaná norma EN 845-1:2013 s názvem „Specifikace pro pomocné výrobky pro zděné konstrukce – Část 1: Stěnové spony, tahové pásky, třmeny a konzolky“ (dále jen „norma EN 845-1:2013“) byla přijata CEN dne 21. března 2013 v souladu s mandátem Komise ze dne 28. května 1997 (M 116 – Mandát udělený CEN/CENELEC pokud jde o normalizační práce týkající se harmonizovaných norem pro zdivo a doplňky (dále jen „mandát M 116“), přijatým na základě směrnice 89/106.

17

Odkazy na normu EN 845-1:2013 byly zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 13. února 2015 (Úř. věst. 2015, C 54, s. 80).

18

Norma EN 845-1:2013 stanoví ve svém bodě 1 nadepsaném „[p]ředmět normy“ následující:

„Tato evropská norma stanovuje požadavky na stěnové spony, tahové pásky, třmeny a konzolky pro vzájemné spojení zděných prvků a spojení zděných prvků s dalšími částmi stavebního objektu včetně stěn, stropních konstrukcí, nosníků a sloupů. Pokud jsou kotevní nebo připojovací prvky dodávány nebo určeny jako součást pomocného výrobku pro zděné konstrukce, požadavky včetně požadavků na funkční vlastnosti se vztahují na kompletní výrobek.

Tato evropská norma neplatí pro:

[…]“

19

Rozhodnutím ze dne 18. února 2014 uložil Úřad společnosti Anstar na základě článku 59 nařízení č. 305/2011, aby přestala poskytovat a prodávat čtyři kategorie výrobků nesoucích označení „CE“ na základě normy EN 1090-1:2009+A1:2011 a od 4. března 2014 přestala užívat označení „CE“, jakož i prohlášení o vlastnostech, uvedené v článku 4 nařízení č. 305/2011, a to v jakékoli souvislosti s těmito čtyřmi kategoriemi výrobků (dále jen „sporné rozhodnutí)“.

20

Toto rozhodnutí popisuje dané čtyři kategorie dotčených výrobků následovně:

21

Podle uvedeného rozhodnutí tyto kategorie výrobků nejsou uvedeny v mandátu M 120, a nespadají tedy do oblasti působnosti normy EN 1090-1:2009+A1:2011.

22

Podle Úřadu byly totiž ukotvovací šrouby, ukotvovací desky, standardní ocelové díly, systémy podélného ztužení, jakož i patice pro ukotvení pilířů, které jsou určeny k použití, které je totožné nebo podobné s použitím výrobků vyráběných společností Anstar, předmětem evropských technických schválení ETA-02/0006 a ETA-04/0056. Vzhledem k tomu, že tato schválení, vydaná na základě směrnice 89/106 a odpovídající evropským dokumentům pro posuzování ve smyslu čl. 19 odst. 1 nařízení č. 305/2011, jsou přitom stále platná a vzhledem k tomu, že lze taková schválení nebo dokumenty získat pouze pro výrobek, na nějž se nevztahuje nebo plně nevztahuje harmonizovaná norma, se na uvedené výrobky norma EN 1090-1:2009+A1:2011 nepoužije.

23

Pokud jde o ukotvovací systémy, které se používají ke spojení fasádních panelů a podpěr zdiva se skeletem budov, tyto systémy spadají do oblasti působnosti mandátu M 116. Podle Úřadu by tudíž označení těchto ukotvovacích systémů značkou „CE“ bylo odůvodněné pouze v případě, že by byla dodržena harmonizovaná norma vypracovaná na základě mandátu M 116.

24

Společnost Anstar, která měla za to, že se na výrobky, které vyrábí, vztahuje norma EN 1090-1:2009+A1:2011 a mandát M 120, podala u předkládajícího soudu, a sice Helsingin hallinto-oikeus (správní soud v Helsinkách, Finsko), žalobu, jíž se domáhá zrušení sporného rozhodnutí.

25

Na podporu této žaloby společnost Anstar uvádí, že kategorie výrobků uvedené ve sporném rozhodnutí nespadají pod normu EN 845-1:2013, ani se na ně nevztahují evropská technická schválení ETA-02/0006 a ETA-04/0056.

26

Předkládající soud zjistil, že oblast působnosti mandátu M 120 a normy EN 1090-1:2009+A1:2011 je popsána širokým a obecným způsobem, který nezbytně nevylučuje, nebo každopádně nevylučuje v plném rozsahu výrobky vyráběné společností Anstar, kterých se týká sporné rozhodnutí, jsou-li tyto výrobky používány v souladu s prohlášením o vlastnostech uvedeným v článku 4 nařízení č. 305/2011.

27

Předkládající soud však uvádí, že totéž zjištění lze konstatovat, pokud jde o oblast působnosti mandátu M 116 a normy EN 845-1:2013. Pokud by přitom výrobky vyráběné společností Anstar spadaly do oblasti působnosti tohoto mandátu a této normy, nemohl by se na ně vztahovat mandát M 120 a norma EN 1090-1:2009+A1:2011.

28

Konečně předkládající soud nevylučuje, že by se na všechny nebo část výrobků vyráběných společností Anstar mohla vztahovat evropská technická schválení ETA-02/0006 a ETA-04/0056.

29

Předkládající soud považuje za nezbytné předložit Soudnímu dvoru předběžnou otázku v rozsahu, v němž se jeví, že oblast působnosti normy EN 1090-1:2009+A1:2011 je v členských státech posuzována různě. Toto rozdílné posouzení by přitom mohlo narušit volný pohyb stavebních výrobků, a tudíž ohrozit jeden z výslovných cílů sledovaných v nařízení č. 305/2011, který je uveden zejména v bodech 6 a 10 odůvodnění posledně uvedeného nařízení.

30

Za těchto podmínek se Helsingin hallinto-oikeus (správní soud v Helsinkách) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

31

Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda norma EN 1090-1:2009+A1:2011 musí být vykládána v tom smyslu, že takové výrobky, jako jsou výrobky dotčené ve věci v původním řízení, které jsou určené k upevnění do betonu před jeho ztvrdnutím, spadají do oblasti její působnosti.

32

Úvodem je třeba připomenout, že Soudní dvůr je v rámci řízení o předběžné otázce příslušný k výkladu harmonizované normy podle čl. 2 bodu 11 nařízení č. 305/2011, na kterou Komise zveřejnila odkazy v řadě C Úředního věstníku Evropské unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. října 2016, James Elliott Construction, C‑613/14, EU:C:2016:821, bod 47).

33

Rozhoduje-li však Soudní dvůr v řízení o předběžné otázce ve věci výkladu takové harmonizované normy, přísluší předkládajícímu soudu, aby na základě výkladu provedeného Soudním dvorem a s ohledem na skutkové okolnosti, které má k dispozici, určil technickou normu, která se použije na daný výrobek (obdobně v oblasti sazebního zařazení viz rozsudky ze dne 7. listopadu 2002, Lohmann a Medi Bayreuth, C‑260/00 až C‑263/00, EU:C:2002:637, bod 26, jakož i ze dne 28. dubna 2016, Oniors Bio, C‑233/15, EU:C:2016:305, bod 28).

34

Za tímto účelem je třeba pro účely výkladu normy EN 1090-1:2009+A1:2011 zaprvé odkázat na obsah uvedené normy, včetně jejích příloh, co se týče její oblasti působnosti.

35

Zadruhé je třeba harmonizovanou normu vykládat s ohledem na mandát, na základě něhož byla přijata. V souladu s čl. 17 odst. 1 nařízení č. 305/2011 totiž evropské normalizační orgány uvedené v příloze I směrnice 98/34 vypracují harmonizované normy na žádost, kterou vydává Komise. Podle čl. 17 odst. 5 tohoto nařízení je přitom Komise pověřena posouzením, zda se harmonizované normy vypracované těmito evropskými normalizačními orgány shodují s příslušným mandátem.

36

Z toho vyplývá, že oblast působnosti harmonizované normy nemůže být vykládána v širším rozsahu, než je oblast působnosti mandátu, na základě něhož byla norma přijata.

37

V projednávané věci je tedy třeba normu EN 1090-1:2009+A1:2011 vykládat s ohledem na mandát M 120.

38

Zatřetí, může-li daný výrobek spadat do oblasti působnosti několika harmonizovaných technických specifikací, jak je tomu v rámci sporu v původním řízení, je nutno nejprve zjistit, zda nejnovější norma neměla za účinek zrušení nejstarší normy.

39

V tomto ohledu čl. 17 odst. 5 třetí pododstavec písm. a) nařízení č. 305/2011 stanoví, že každá harmonizovaná norma, která je uvedena na seznamu odkazů na harmonizované normy, které jsou shodné s příslušnými mandáty, zveřejněném v Úředním věstníku Evropské unie, musí obsahovat odkaz na „nahrazené harmonizované technické specifikace“, což se s ohledem na čl. 2 bod 10 tohoto nařízení týká jak harmonizovaných norem, tak evropských dokumentů pro posuzování.

40

Jestliže harmonizovaná norma výslovně neuvádí, že má nahradit jinou harmonizovanou normu nebo jedno nebo několik evropských technických posouzení, uvedené harmonizované technické specifikace zůstávají platné a představují odchylnou zvláštní právní úpravu. V souladu s čl. 19 odst. 1 nařízení č. 305/2011 totiž evropský dokument pro posuzování může být přijat pouze pro stavební výrobek, na nějž se nevztahuje nebo plně nevztahuje harmonizovaná norma a pro nějž nemohou být vlastnosti ve vztahu k jeho základním charakteristikám zcela posouzeny podle stávající harmonizované normy.

41

Tento výklad čl. 19 odst. 1 nařízení č. 305/2011 je kromě toho podepřen čl. 21 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, podle něhož platí, že jestliže STP přijme žádost o evropské technické posouzení, týkající se výrobku, na který se plně vztahuje harmonizovaná norma, uvedený subjekt informuje výrobce, že podle uvedeného čl. 19 odst. 1 nemůže být vydáno evropské technické posouzení.

42

Dále ačkoli je pravda, že evropské dokumenty pro posuzování ve smyslu čl. 19 odst. 1 nařízení č. 305/2011, jakož i evropská technická schválení ve smyslu článku 8 směrnice 89/106, která byla tímto nařízením zrušena, mohou být vypracovány pouze pro stavební výrobky, na které se plně nebo zčásti nevztahuje harmonizovaná norma, nic to nemění na tom, že jak bylo uvedeno v bodě 32 tohoto rozsudku, výklad těchto norem přísluší v konečném výsledku Soudnímu dvoru, a nikoli autorovi takových dokumentů nebo schválení. Jestliže má tedy Soudní dvůr vykládat harmonizovanou normu, může jako jednu z okolností zohlednit existenci evropského dokumentu pro posuzování nebo evropského technického schválení jako indicii o tom, že se na výrobky, na něž se vztahuje tento evropský dokument pro posuzování nebo evropské technické schválení, jakož i na podobné výrobky nevztahuje žádná harmonizovaná norma, avšak taková okolnost nemůže mít určující charakter ani zabránit Soudnímu dvoru v tom, aby případně dospěl k výkladu dotyčné harmonizované normy, který je odlišný od výkladu přijatého autorem tohoto dokumentu nebo schválení.

43

Ačkoli v projednávané věci předkládající soud ve své žádosti zmínil evropská technická schválení ETA-02/0006 a ETA-04/0056, tato schválení však ve spise předloženém Soudnímu dvoru uvedena nejsou, takže je Soudní dvůr pro účely výkladu normy EN 1090-1:2009+A1:2011 zohlednit nemůže.

44

Začtvrté, pokud jde o dokumenty obsahující pokyny, které zveřejnily národní či mezinárodní normalizační orgány, je třeba uvést, že i když takové dokumenty mají upřesnit oblast působnosti harmonizovaných norem, na něž zveřejňuje Komise odkazy, nemění to nic na tom, že nemohou představovat právně závazné akty v unijním právním řádu. Z toho vyplývá, že tyto dokumenty nemají žádný dopad na výklad harmonizované normy ani nezavazují vnitrostátní soudy, třebaže mohou představovat užitečnou pomůcku pro účely uplatňování této normy.

45

V daném případě, pokud jde o výrobky, kterých se týká sporné rozhodnutí, z bodu 1 normy EN 1090-1:2009+A1:2011, který blíže upravuje její „předmět“, nejprve vyplývá, že tato harmonizovaná norma stanovuje jednak požadavky na posouzení shody funkčních charakteristik pro konstrukční ocelové a hliníkové dílce a pro sestavy uváděné na trh jako stavební výrobky, a jednak obsahuje posouzení shody ocelových dílců použitých ve spřažených ocelobetonových konstrukcích.

46

Kromě toho podle bodu 3.1.9 uvedené normy „konstrukční dílce“ označují dílce použité jako nosné části stavby, navržené na zajištění mechanické pevnosti a stability stavby nebo požární odolnosti.

47

Kromě toho bod 4.5.1 normy EN 1090-1:2009+A1:2011 blíže stanoví, že konstrukční charakteristiky dílce v této normě se vztahují zejména k jeho únosnosti.

48

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že se norma EN 1090-1:2009+A1:2011 má použít na stavební výrobky, které mají strukturální funkci, to znamená na výrobky, jejichž odstranění ze stavby by okamžitě snížilo její pevnost. Funkce nosné části ve struktuře stavebního díla jako celku musí být tedy základní.

49

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na otázky položené předkládajícím soudem odpovědět tak, že norma EN 1090-1:2009+A1:2011 musí být vykládána v tom smyslu, že takové výrobky, jako jsou výrobky dotčené ve věci v původním řízení, které jsou určené k upevnění do betonu před jeho ztvrdnutím, spadají do oblasti její působností, mají-li strukturální funkci v tom smyslu, že jejich odstranění ze stavby by okamžitě snížilo její pevnost.

50

[Ve znění oprav provedených usnesením ze dne 20. března 2018] Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

Norma EN 1090-1:2009+A1:2011 s názvem „Provádění ocelových a hliníkových konstrukcí – Část 1: Požadavky pro posuzování shody nosných dílců“ musí být vykládána v tom smyslu, že takové výrobky, jako jsou výrobky dotčené ve věci v původním řízení, které jsou určené k upevnění do betonu před jeho ztvrdnutím, spadají do oblasti její působností, mají-li strukturální funkci v tom smyslu, že jejich odstranění ze stavby by okamžitě snížilo její pevnost.