–

za Länsförsäkringar Sak Försäkringsaktiebolag P. Sjödinem a K. Blomkvist, advokater, jakož i A. Martin, C. Waering a P. Öhrnem, právními poradci,

–

za J.-E. Strobela a další J. Larssonem, advokat,

–

za L. Bergstöm a další L. Bengtsson, A. Elisonem a C. Kronströmem, advokater,

–

za A-Ch. Jönsson a další H. Asklundem, advokat,

–

za D. Römeho a další T. Eliassonem, advokat,

–

za švédskou vládu H. Shev, C. Meyer-Seitz a A. Falk, jakož i L. Swedenborgem a F. Bergiusem, jako zmocněnci,

–

za českou vládu M. Smolkem, O. Serdulou a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi K.-P. Wojcikem a K. Simonssonem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění (Úř. věst. 2003, L 9, s. 3; Zvl. vyd. 06/04, s. 330).

2

Tato žádost byla předložena v rámci věci zahrnující dva spory, a sice zaprvé spor mezi společností Länsförsäkringar Sak Försäkringsaktiebolag (dále jen „Länsförsäkringar“) a Dödsboet efter Ingvar Mattsson (pozůstalost pana Ingvara Mattssona) a zadruhé spor, v němž stojí Jan-Erik Strobel a další, Lisa Bergstöm a další, Anna-Christina Jönsson a další, jakož i Daniel Röme a další (dále jen společně „J.-E. Strobel a další“) proti společnosti Länsförsäkringar ve věci ztráty částek investovaných v rámci kapitálových životních pojištění uzavřených se společnostmi zabývajícími se zprostředkováním pojištění, které uzavřely pojištění odpovědnosti za škody u společnosti Länsförsäkringar.

3

Body 8, 9 a 17 odůvodnění směrnice 2002/92 uvádějí:

[…]

4

Článek 1 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Tato směrnice stanoví pravidla pro přístup fyzických a právnických osob, které jsou usazeny v členském státě nebo si přejí se zde usadit, k činnosti v oblasti zprostředkování pojištění a zajištění a pro výkon této činnosti.“

5

Článek 2 uvedené směrnice, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]

[…]“

6

Článek 4 odst. 3 a 4 téže směrnice stanoví:

„3.   Zprostředkovatelé pojištění a zajištění si udržují pojištění odpovědnosti za škody při výkonu povolání, které pokrývá celé území Společenství, nebo jinou podobnou záruku proti odpovědnosti z [vztahující se k odpovědnosti za] porušení povinné péče při výkonu povolání v hodnotě nejméně1000000 EUR na jednu pojistnou událost a 1500000 EUR na všechny pojistné události dohromady za jeden rok, pokud mu takové pojištění nebo srovnatelnou záruku již neposkytuje pojišťovna, zajišťovna nebo jiný podnik, na jejíž účet zprostředkovatel pojištění nebo zajištění působí nebo za niž je zprostředkovatel pojištění nebo zajištění oprávněn jednat, nebo pokud tento podnik nepřebírá neomezenou odpovědnost za jednání zprostředkovatele.

4.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k ochraně zákazníků před neschopností zprostředkovatele pojištění převést pojistné na pojišťovnu nebo převést částku pojistného plnění nebo vrátit pojistné pojištěnému.

[…]“

7

Článek 12 směrnice 2002/92, nadepsaný „Informace poskytované zprostředkovateli [zprostředkovatelem] pojištění“, v odstavcích 2 a 3 stanoví:

„2.   Jestliže zprostředkovatel pojištění informuje zákazníka, že radí na základě nestranné analýzy, je povinen mu tuto radu poskytnout na základě analýzy dostatečně velkého počtu pojistných smluv nabízených na trhu, aby mu to umožnilo učinit doporučení v souladu s odbornými kritérii k tomu, jaká pojistná smlouva odpovídá potřebám zákazníka.

3.   Před uzavřením konkrétní smlouvy upřesní zprostředkovatel pojištění alespoň požadavky a potřeby tohoto zákazníka, zejména na základě informací poskytnutých zákazníkem, jakož i základní důvody pro každou radu poskytnutou zákazníkovi o daném pojistném produktu. Tyto údaje se uzpůsobují v závislosti na složitosti navrhované pojistné smlouvy.“

8

Článek 1 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS (Úř. věst. 2004, L 145, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 263) stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na investiční podniky a regulované trhy.“

9

Článek 2 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:

„Tato směrnice se nevztahuje na

[…]

[…]

[…]“

10

V článku 4 odst. 1 uvedené směrnice figurují následující definice:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]

[…]“

11

Mezi investiční služby a činnosti uvedené v oddíle A přílohy I téže směrnice je v bodě 5 daného oddílu uvedeno investiční poradenství.

12

Článek 19 směrnice 2004/39, nadepsaný „Pravidla chování při poskytování investičních služeb klientům“, v odstavci 9 stanoví:

„Pokud je investiční služba nabízena jako součást finančního produktu, který již podléhá jiným právním předpisům Společenství nebo společným evropským normám vztahujícím se na úvěrové instituce a spotřebitelské úvěry v souvislosti s hodnocením rizik klientů nebo požadavky na informace, nevztahují se na tuto službu další povinnosti podle tohoto článku.“

13

Bod 87 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. 2014, L 173, s. 349) uvádí:

„Jako možné alternativy nebo náhrady finančních nástrojů podle této směrnice jsou zákazníkům často předkládány investiční pojistné smlouvy. V zájmu zajištění jednotné ochrany neprofesionálních zákazníků a rovných podmínek u podobných produktů je důležité, aby investiční produkty na bázi pojištění podléhaly náležitým požadavkům. Vzhledem k tomu, že požadavky na ochranu investorů stanovené v této směrnici by proto měly být stejným dílem uplatňovány i na investice v rámci pojistných smluv, je s ohledem na rozdílnou strukturu trhu a vlastnosti těchto produktů vhodnější, aby byly podrobné požadavky stanoveny v rámci probíhající revize směrnice 2002/92/ES než v této směrnici. Budoucí právní předpisy Unie upravující činnost zprostředkovatelů pojištění a pojišťoven by měly proto řádně zajistit jednotný regulační přístup k distribuci různých finančních produktů, které uspokojují podobné potřeby investorů, a proto z hlediska ochrany investorů představují srovnatelné problémy. […] Tyto nové požadavky týkající se investičních produktů na bázi pojištění by měly být stanoveny ve směrnici 2002/92/ES.“

14

Článek 91 směrnice 2014/65 obsahuje změny provedené ve směrnici 2002/92. Její čl. 2 bod 3 druhý pododstavec se nahrazuje tímto textem:

„S výjimkou kapitoly IIIA této směrnice nejsou činnosti, jež vykonává pojišťovna nebo zaměstnanec pojišťovny, který jedná jménem pojišťovny, považovány za zprostředkování nebo distribuci pojištění“.

15

Do uvedeného článku 2 směrnice 2002/92 se doplňuje bod 13, který definuje pojem „investiční produkt na bázi pojištění“ jako „pojistný produkt, který nabízí určitou hodnotu odkupného nebo hodnotu v době splatnosti, jež jsou zcela nebo zčásti vystaveny, přímo či nepřímo, tržním výkyvům“, a zavádí přitom několik výjimek.

16

Do směrnice 2002/92 se vkládá kapitola IIIA, nadepsaná „Dodatečné požadavky na ochranu zákazníků v souvislosti s investičními produkty na bázi pojištění“. Článek 13a, který je součástí uvedené kapitoly, je nadepsaný „Oblast působnosti“ a stanoví:

„S výhradou výjimky v čl. 2 bodě 3 druhém pododstavci stanoví tato kapitola dodatečné požadavky na zprostředkování pojištění a na přímý prodej prováděný pojišťovnami v případě, že jsou vykonávány v souvislosti s prodejem investičních produktů na bázi pojištění. Tyto činnosti se označují jako distribuce pojištění.“

17

Podle kapitoly 1 čl. 1 druhého pododstavce lagen (2005:405) om försäkringsförmedling [zákon (2005:405) o zprostředkovávání pojištění, dále jen „zákon o zprostředkovávání pojištění“]:

„Zprostředkováváním pojištění se rozumí jakákoliv podnikatelská činnost spočívající v

18

Podle kapitoly 2 čl. 1 uvedeného zákona lze zprostředkovávání pojištění s několika výjimkami provádět jen s povolením Orgánu finančního dohledu. Takové povolení podléhá určitým podmínkám. Z článku 5 bodu 4) a z čl. 6 bodu 2 uvedené kapitoly vyplývá, že jednou z podmínek je uzavření pojištění kryjícího odpovědnost zprostředkovatele pojištění, který způsobí škodu tím, že nesplní své povinnosti.

19

Kapitola 5 čl. 4 zákona o zprostředkovávání pojištění stanoví, že zprostředkovatel pojištění je povinen přizpůsobit své poradenství přáním a potřebám klienta a doporučovat řešení, která jsou pro klienta vhodná. Zprostředkovatel je rovněž povinen odrazovat klienty-fyzické osoby, kteří sledují převážně neobchodní účely, od sjednávání produktů, které nelze považovat za vhodné z hlediska jejich potřeb, majetkových poměrů či jiných okolností.

20

Podle kapitoly 5 čl. 7 uvedeného zákona je zprostředkovatel pojištění, který úmyslně či z nedbalosti nesplní své povinnosti podle článku 4, povinen nahradit jakoukoli čistě majetkovou újmu vzniklou klientovi zejména v důsledku takového nesplnění.

21

Connecta Fond och Försäkring AB (dále jen „Connecta“), registrovaná společnost zabývající se zprostředkováváním pojištění, vykonávala svou činnost především v letech 2004–2010, přičemž k tomuto účelu získala povolení orgánu finančního dohledu. Měla přitom u společnosti Länsförsäkringar sjednané povinné pojištění odpovědnosti za škody podle zákona o zprostředkovávání pojištění.

22

Během daného období poskytlo několik osob společnosti Connecta peněžité částky za účelem jejich investování do „podnikových dluhopisových produktů společnosti Connecta“, jež měly být součástí kapitálového životního pojištění. Za to získaly od společnosti Connecta určité dokumenty. Později se však ukázalo, že generální ředitel společnosti Connecta dotčené částky zpronevěřil. Bylo na něj podáno trestní oznámení a společnosti Connecta bylo odebráno povolení. Generální ředitel zemřel v listopadu 2010. Jeho pozůstalost, jakož i Connecta byly prohlášeny za insolventní v prosinci 2010. V období let 2004–2010 vykonávala společnost Connecta rovněž skutečnou zprostředkovatelskou činnost v oblasti pojištění.

23

J.-E. Strobel a další, kteří tak přišli o peněžní částky, podali žalobu proti společnosti Länsförsäkringar, v níž se domáhali náhrady škody na základě pojištění odpovědnosti za škody sjednaného společností Connecta z důvodu, že posledně uvedená měla povinnost nahradit škodu ve smyslu kapitoly 5 čl. 7 zákona o zprostředkovávání pojištění. Tvrdili, že podle jejich pokynů měla uvedená společnost jejich finanční prostředky investovat do kapitálového životního pojištění, a že její služby tudíž spočívaly ve zprostředkování pojištění.

24

Länsförsäkringar odpověděla zejména to, že škody nevznikly v důsledku pojištěné činnosti, neboť se v daném případě jednalo o fiktivní produkty. Podle jejího názoru jednání generálního ředitele společnosti Connecta nespadalo pod zprostředkovávání pojištění.

25

Žalobám J.-E. Strobela a dalších bylo soudem rozhodujícím v prvním stupni vyhověno. Daný soud měl za to, že žalobci měli v úmyslu uzavřít kapitálové životní pojištění a měli důvod se domnívat, že se jedná o zprostředkování uzavření skutečných pojistných smluv. Soud prvního stupně zdůraznil, že s ohledem na ochranu spotřebitele důvodné vnímání záměrů generálního ředitele společnosti Connecta ze strany J.-E. Strobela a dalších hovoří pro závěr, že docházelo ke zprostředkování pojištění. Uvedený soud měl mimo to za to, že jelikož takové zprostředkování zahrnuje přípravné práce a Connecta vykonávala i skutečnou zprostředkovatelskou činnost v oblasti pojištění, spadaly skutkové okolnosti, tak jak nastaly, objektivně pod pojem „zprostředkování pojištění“.

26

Odvolací soud rozhodující o odvolání proti uvedenému rozhodnutí rozhodl, že ochrana spotřebitele nevyžaduje, aby byl považován za významný subjektivní názor spotřebitele na to, co je zprostředkování pojištění, a že v projednávaném případě o zprostředkování pojištění objektivně hovořit nelze.

27

Högsta domstolen (Nejvyšší soud, Švédsko) uvádí, že podle čl. 2 bodu 3 směrnice 2002/92, pojem „zprostředkování pojištění“ zahrnuje i přípravné práce, a tedy k tomu, aby daná směrnice byla použitelná, nevyžaduje, aby byla pojistná smlouva skutečně uzavřena. Tento soud však má v tomto ohledu pochybnosti o relevanci úmyslu zprostředkovatele pojištění ohledně uzavření takové smlouvy, jakož i vnímání spotřebitelů.

28

V lednu 2010 investoval Ingvar Mattsson na základě rad poskytnutých zaměstnancem společnosti European Wealth Management Group AB (dále jen „EWMG“), společnosti působící v oblasti zprostředkovávání pojištění, v rámci kapitálového životního pojištění 500000 švédských korun (SEK) (přibližně 50000 eur) do investičního certifikátu, tedy strukturovaného finančního nástroje. Tato investice následně ztratila veškerou hodnotu.

29

EWMG u společnosti Länsförsäkringar uzavřela povinné pojištění odpovědnosti za škodu podle zákona o zprostředkovávání pojištění. Podle pojistných podmínek se zmíněné pojištění vztahuje na činnosti podle uvedeného zákona a jeho součástí je povinnost vyplatit náhradu podle kapitoly 5 čl. 7 zákona.

30

Vzhledem k tomu, že byl na společnost EWMG vyhlášen konkurs, obrátil se I. Mattsson na společnost Länsförsäkringar. Tvrdil, že EWMG úmyslně nebo z nedbalosti nesplnila své povinnosti podle kapitoly 5 čl. 4 zákona o zprostředkovávání pojištění, a je tedy povinna mu nahradit škodu. A dále že toto jednání představovalo událost pojištěnou v rámci pojištění odpovědnosti za škodu, kterou EWMG uzavřela.

31

Länsförsäkringar připustila, že se na zprostředkování kapitálového pojištění jako takové zákon o zprostředkovávání pojištění vztahuje. Tvrdila nicméně zejména to, že poradenství poskytované společností EWMG se týkalo nikoliv kapitálového životního pojištění, ale investic do finančního nástroje, který s ním byl spojen. V důsledku toho se na její poradenství uvedené pojištění odpovědnosti za škody nevztahovalo.

32

Ingvar Mattsson byl v řízeních před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem úspěšný, načež se Länsförsäkringar obrátila na Högsta domstolen (Nejvyšší soud), před nímž připustila, že EWMG jednala nedbale. Uvedený soud se zabývá tím, zda rady poskytnuté v rámci kapitálového životního pojištění, které se samy o sobě týkaly nikoliv podepsání pojistné smlouvy, ale investice kapitálu, spadají do působnosti směrnice 2002/92, která byla do švédského práva provedena zákonem o zprostředkovávání pojištění, nebo směrnice 2004/39, či dokonce obou těchto směrnic.

33

Za těchto podmínek se Högsta domstolen (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

34

Podstatou první předběžné otázky předkládajícího soudu, jejímiž všemi části je třeba se zabývat společně, je, zda čl. 2 bod 3 směrnice 2002/92 má být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „zprostředkování pojištění“ spadají i přípravné práce pro uzavření pojistné smlouvy, a to i v případě, kdy dotyčný zprostředkovatel pojištění neměl v úmyslu pojistnou smlouvu skutečně uzavřít.

35

Jak vyplývá z čl. 1 odst. 1 směrnice 2002/92, její oblast působnosti zahrnuje zejména činnosti v oblasti zprostředkování pojištění, pro které tato směrnice stanoví pravidla.

36

Za tímto účelem je pojem „zprostředkování pojištění“ definován v čl. 2 bodě 3 prvním pododstavci uvedené směrnice jako „činnost spočívající v předkládání, navrhování nebo provádění jiných přípravných prací pro uzavírání pojistných smluv nebo uzavírání takových smluv nebo napomáhání při správě a plnění takových smluv, zejména v případě pojistné události“.

37

Z toho, že činnosti vyjmenované v daném ustanovení jsou uvedeny jako alternativy, vyplývá, že každá z nich je sama o sobě činností v oblasti zprostředkování pojištění. Jak uznává předkládající soud a všichni zúčastnění uvedení v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie, kteří se k tomuto tématu vyslovili ve svých písemných vyjádřeních, přípravné práce pro uzavírání pojistných smluv spadají pod pojem „zprostředkování pojištění“ nezávisle na tom, zda k uzavření takových smluv skutečně dojde.

38

Länsförsäkringar však zastává názor, že takové přípravné práce představují zprostředkování pojištění ve smyslu čl. 2 bodu 3 směrnice 2002/92 pouze v případě, že zprostředkovatel pojištění má při nich v úmyslu pojistné smlouvy skutečně uzavřít. Má tedy za to, že ve věci J.-E. Strobel a další v. Länsförsäkringar nedošlo ke zprostředkování pojištění, jelikož generální ředitel společnosti Connecta si částky zaplacené J.-E. Strobelem a dalšími v této věci přivlastnil, třebaže dané částky byly zaplaceny v rámci uzavření těchto smluv.

39

Pro určení, zda je výkon zprostředkovávání pojištění spočívající v přípravných pracích pro uzavírání pojistných smluv ve smyslu uvedeného ustanovení vázán na existenci úmyslu zprostředkovatele tyto smlouvy uzavřít, je třeba připomenout, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz zejména rozsudek ze dne 23. ledna 2018, Piotrowski, C‑367/16, EU:C:2018:27, bod 40 a citovaná judikatura).

40

Pokud jde zaprvé o znění čl. 2 bodu 3 směrnice 2002/92, zejména z výrazů „činnost“, „předkládání“, „navrhování“, „provádění“ a „napomáhání“ vyplývá, že pojem „zprostředkování pojištění“ je definován odkazem pouze na úkony objektivně provedené zprostředkovatelem pojištění. Naproti tomu žádný výraz z tohoto ustanovení nemůže být vykládán tak, že znamená, že k tomu, aby mohly být v něm uvedené činnosti považovány za zprostředkování pojištění, musí se k nim pojit zvláštní úmysl daného zprostředkovatele.

41

Co se týče, dále, kontextu uvedeného ustanovení, čl. 4 odst. 4 směrnice 2002/92 ukládá členským státům přijmout veškerá nezbytná opatření k ochraně zákazníků před neschopností zprostředkovatele pojištění převést pojistné na pojišťovnu. Vzhledem k absenci upřesnění v opačném smyslu je třeba mít za to, že se toto ustanovení týká ochrany zákazníků před jakoukoliv neschopností uvedeného zprostředkovatele takový převod uskutečnit, bez ohledu na její důvod. Z toho plyne, že se tato ochrana musí vztahovat na nemožnost převést uvedené pojistné na pojišťovnu i tehdy, jestliže si je zaměstnanec zprostředkovatelské společnosti v rámci přípravných prací pro uzavření pojistné smlouvy přivlastnil.

42

A konečně je třeba připomenout, že tato směrnice má zejména za cíl, jak vyplývá z bodů 8, 9 a 17 jejího odůvodnění, zlepšení ochrany spotřebitelů v oblasti zprostředkování pojištění. Za tímto účelem se uvedená směrnice musí vztahovat na všechny osoby a instituce, které distribuují pojistné produkty, jak je uvedeno v bodě 9 odůvodnění. Přitom zaprvé podmínit zahrnutí nějaké činnosti do působnosti uvedené směrnice subjektivním úmyslem zprostředkovatele pojištění, který ji vykonává, by bylo v rozporu se zásadou právní jistoty, a to na úkor klientů daného zprostředkovatele. Zadruhé, jak uvádí Evropská komise, takový právní stav by měl za následek, že by se zprostředkovatel pojištění mohl dovolávat svého vlastního podvodného jednání k tomu, aby se vyhnul odpovědnosti, kterou má vůči svým klientům na základě směrnice 2002/92.

43

Z výše uvedeného vyplývá, že přípravné práce pro uzavření pojistných smluv jsou pojmem objektivním. Jedná se tedy o zprostředkování pojištění ve smyslu čl. 2 bodu 3 uvedené směrnice bez ohledu na úmysl zprostředkovatele pojištění, pokud jde o (ne)uzavření uvedených smluv.

44

Z toho vyplývá, že okamžik vzniku úmyslu zprostředkovatele uzavřít pojistnou smlouvu, jakož i subjektivní vnímání činnosti uvedeného zprostředkovatele sestávající z přípravných prací pro uzavření pojistných smluv ze strany dotčených klientů nejsou pro účely kvalifikace této činnosti jako zprostředkování pojištění ve smyslu uvedeného ustanovení relevantní.

45

V důsledku toho je třeba na první otázku odpovědět, že čl. 2 bod 3 směrnice 2002/92 musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „zprostředkování pojištění“ spadají i přípravné práce pro uzavření pojistné smlouvy, a to i v případě, kdy dotyčný zprostředkovatel pojištění nemá v úmyslu pojistnou smlouvu skutečně uzavřít.

46

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, jejíž obě části je třeba zkoumat společně, je zda finanční poradenství týkající se investování kapitálu poskytnuté v rámci zprostředkování uzavření smlouvy o kapitálovém životním pojištění spadá do působnosti směrnice 2002/92 nebo do působnosti směrnice 2004/39 a zda v případě, že by spadalo do působnosti obou těchto směrnic, by mělo mít uplatnění některé z nich přednost před tou druhou.

47

Jak vyplývá z bodů 35 a 36 tohoto rozsudku, aby určitá činnost spadala do věcné působnosti směrnice 2002/92, musí odpovídat jedné z činností uvedených v čl. 2 bodu 3 uvedené směrnice, který definuje pojem „zprostředkování pojištění“.

48

Vzhledem k tomu, že se všechny činnosti vyjmenované v uvedeném ustanovení vztahují k pojistným smlouvám, je třeba nejprve zkoumat, zda taková smlouva o kapitálovém životním pojištění, jako je smlouva dotčená v původním řízení, představuje „pojistnou smlouvu“ ve smyslu uvedeného ustanovení.

49

V tomto ohledu je třeba připomenout, že směrnice 2002/92 neobsahuje žádnou definici pojmu „pojistná smlouva“ ani v tomto ohledu výslovně neodkazuje na právo členských států. Kromě toho z požadavků na jednotné použití unijního práva i ze zásady rovnosti vyplývá, že význam výrazu „pojistná smlouva“ musí být hledán při zohlednění kontextu, do kterého je uvedena směrnice zasazena, a musí být v celé Evropské unii vykládán autonomním a jednotným způsobem (viz obdobně rozsudek ze dne 1. března 2012, González Alonso, C‑166/11, EU:C:2012:119, bod 25 a citovaná judikatura).

50

Soudní dvůr měl přitom již příležitost v různých souvislostech rozhodnout, že pro pojišťovací činnosti je podle všeobecně přijímaného názoru charakteristické, že pojistitel se na základě předchozí úhrady pojistného zavazuje zajistit pojištěnému v případě, že dojde k materializaci krytého rizika, plnění dohodnuté při uzavření smlouvy (rozsudky ze dne 25. února 1999, CPP, C‑349/96, EU:C:1999:93, bod 17, a ze dne 26. března 2015, Litaksa, C‑556/13, EU:C:2015:202, bod 28). Taková činnost již z povahy věci implikuje existenci smluvního vztahu mezi poskytovatelem pojišťovacích služeb a osobou, jejíž rizika jsou pokryta pojištěním, tj. pojištěným (rozsudek ze dne 17. března 2016, Aspiro, C‑40/15, EU:C:2016:172, bod 23 a citovaná judikatura).

51

Z toho plyne, že k tomu, aby taková smlouva o kapitálovém životním pojištění, jako je smlouva dotčená v původním řízení, spadala pod pojem „pojistná smlouva“ uvedený v čl. 2 bodu 3 směrnice 2002/92, musí v ní být ujednáno zaplacení pojistného pojištěným, jakož i protiplnění této platby ve formě poskytnutí plnění pojistitelem v případě úmrtí pojištěného nebo jiné události uvedené v dané smlouvě. S výhradou ověření, které bude muset provést předkládající soud, se v projednávaném případě jeví, že smlouva dotčená v původním řízení pojistnou smlouvou ve smyslu výše uvedeného ustanovení je, což ostatně není ze strany Länsförsäkringar zpochybňováno.

52

Vyvstává tedy zadruhé otázka, zda takové finanční poradenství, jako je poradenství dotčené v původním řízení, může spadat pod činnosti vyjmenované v čl. 2 bodu 3 směrnice 2002/92, pokud je poskytováno v rámci zprostředkování pojištění týkajícího se uzavření smlouvy o kapitálovém životním pojištění.

53

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že tyto činnosti jsou formulovány široce. Tyto tedy zejména spočívají nejen v předkládání a navrhování pojistných smluv, ale i v provádění jiných přípravných prací pro jejich uzavírání, aniž je povaha uvedených přípravných prací jakkoliv ohraničena.

54

Podle předkládajícího soudu se finanční poradenství dotčené ve věci v původním řízení týkalo investování kapitálu do investičního certifikátu v rámci zprostředkování pojištění. Mimo jiné z písemného vyjádření švédské vlády vyplývá, že tento kapitál byl tvořen pojistným zaplaceným v rámci dotčeného produktu. Je tedy třeba mít za to, že uvedená investice představuje nedílnou součást pojistné smlouvy a v důsledku toho poradenství týkající se této investice spadá do přípravných prací pro uzavření uvedené pojistné smlouvy.

55

Takový výklad je mimoto v souladu s cílem sledovaným směrnicí 2002/92, kterým je, jak bylo připomenuto v bodě 42 tohoto rozsudku, zlepšení ochrany spotřebitelů v oblasti zprostředkování pojištění. Z toho totiž vyplývá, že poradenství dotčené ve věci v původním řízení podléhá požadavkům uvedeným v čl. 12 odst. 2 a odst. 3 uvedené směrnice, podle nichž je zprostředkovatel pojištění, pokud informuje zákazníka, že radí na základě nestranné analýzy, povinen na jedné straně vycházet z analýzy dostatečně velkého počtu pojistných smluv nabízených na trhu s cílem doporučit tu, která odpovídá potřebám klienta, a na druhé straně upřesnit před uzavřením konkrétní pojistné smlouvy alespoň požadavky a potřeby tohoto klienta, jakož i důvody pro každou radu poskytnutou ke konkrétnímu pojistném produktu, přičemž tato upřesnění musí být přizpůsobena složitosti navrhované smlouvy.

56

Výklad uvedený v bodě 54 tohoto rozsudku je dále podpořen směrnicí 2014/65, která nebyla v době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení ještě v platnosti a která pozměnila směrnici 2002/92 vložením nové kapitoly IIIa, nadepsané „Dodatečné požadavky na ochranu zákazníků v souvislosti s investičními produkty na bázi pojištění“. Tyto produkty jsou nyní definovány v novém bodě 13 článku 2 směrnice 2002/92 jako pojistné produkty, které nabízí určitou hodnotu odkupného nebo hodnotu v době splatnosti, jež jsou zcela nebo zčásti vystaveny, přímo či nepřímo, tržním výkyvům.

57

Z uvedené definice přitom vyplývá, že investiční produkt na bázi pojištění zahrnuje stejně jako smlouva o kapitálovém životním pojištění investiční prvek, jehož vývoj je vázán na vývoj na finančních trzích. Směrnice 2014/65 ale nijak nezměnila definici zprostředkování pojištění uvedenou v čl. 2 bodě 3 prvním pododstavci směrnice 2002/92, což znamená, že poradenství týkající se takového investičního prvku představuje činnost zprostředkování pojištění, tak jak je definována v uvedeném ustanovení. Kromě toho skutečnost, že uvedená kapitola IIIa obsahuje „dodatečné“ požadavky v souvislosti s investičními produkty na bázi pojištění, znamená, že zprostředkování takových produktů spadalo do působnosti směrnice 2002/92 již před její změnou provedenou směrnicí 2014/65.

58

Z výše uvedených úvah vyplývá, že finanční poradenství týkající se investování kapitálu poskytnuté v rámci zprostředkování uzavření smlouvy o kapitálovém životním pojištění spadá do působnosti směrnice 2002/92.

59

Pokud jde o směrnici 2004/39, je sice třeba konstatovat, že finanční poradenství dotčené ve věci v původním řízení může samo o sobě spadat pod pojem „investiční poradenství“, jak je definován v čl. 4 odst. 1 bodě 4 uvedené směrnice, za předpokladu, že daná investice může být kvalifikována jako „finanční nástroj“, který je podle bodu 17 téhož odstavce uvedený v příloze I oddílu C směrnice.

60

Takové finanční poradenství by tedy v zásadě mohlo spadat do věcné působnosti směrnice 2004/39, neboť podle čl. 4 odst. 1 bodu 2 a přílohy I oddílu A bodu 5 této směrnice představuje investiční službu a podle bodu 1 uvedeného odstavce může být zprostředkovatel pojištění považován za „investiční podnik“, pokud poskytuje toto poradenství jakožto obvyklý předmět činnosti či podnikání.

61

Článek 2 písm. c) směrnice 2004/39 však z působnosti směrnice vylučuje osoby poskytující investiční služby pouze příležitostně v rámci určité profesionální činnosti a tato činnost se řídí právními nebo správními předpisy nebo etickým kodexem pro dotyčný obor činnosti, které poskytování těchto služeb nevylučují.

62

Je přitom třeba konstatovat, že profesionální činnost zprostředkovatele pojištění podle čl. 2 bodu 5 směrnice 2002/92 spočívá ve zprostředkovávání pojištění. Vzhledem k tomu, že takový zprostředkovatel nabízí mezi dostupnými pojistnými produkty i takový produkt, jakým je kapitálové životní pojištění dotčené v původním řízení, je třeba mít za to, že poradenství týkající se investování kapitálu v rámci tohoto produktu má doplňkovou povahu, jelikož je poskytováno v rámci zprostředkovatelské činnosti týkající se uzavření pojistné smlouvy, tedy činnosti, která je předmětem ustanovení unijních právních předpisů, a sice ustanovení směrnice 2002/92.

63

Skutečnost, že zprostředkovatel pojištění poskytuje takové poradenství pravidelné nebo často, jak uvádí švédská vláda ve svém písemném vyjádření, je tedy nepodstatná, pokud je vždy poskytováno v rámci zprostředkovatelské činnosti týkající se uzavření pojistné smlouvy.

64

Výluka stanovená v čl. 2 odst. c) směrnice 2004/39 je kromě toho v souladu se systematikou této směrnice, jelikož z její působnosti nebo jí stanovených povinností jsou za určitých podmínek vyňaty investiční služby nebo činnosti, které jsou poskytovány v rámci jiné regulované činnosti. Článek 2 písm. j) uvedené směrnice tak z její působnosti vylučuje osoby, které poskytují investiční poradenství v rámci výkonu jiné profesionální činnosti, na niž se tato směrnice nevztahuje, pokud poskytování tohoto poradenství není odměňováno odděleně.

65

Stejně tak čl. 19 odst. 9 směrnice 2004/39 stanoví, že investiční služba nabízená jako součást jiného finančního produktu, který již podléhá jiným unijním právním předpisům nebo určitým společným evropským normám nepodléhá navíc povinnostem uvedeným v tomto článku 19, i když tyto povinnosti nejsou totožné s povinnostmi stanovenými uvedenými právními předpisy nebo normami (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. května 2013, Genil 48 a Comercial Hostelera de Grandes Vinos, C‑604/11, EU:C:2013:344, body 45 a 46).

66

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Länsförsäkringar a švédská vláda ve svých písemných vyjádřeních, tvrzení, že ustanovení směrnice 2004/39 stanoví pravidla ochrany v oblasti investičních služeb, která jsou širší než pravidla uvedená ve směrnici 2002/92, nemůže i za předpokladu, že by bylo správné, samo o sobě stačit k zahrnutí takového poradenství, jako je poradenství dotčené ve věci v původním řízení, do působnosti směrnice 2004/39, jejíž čl. 2 písm. c) takové poradenství, je-li poskytováno v rámci zprostředkování uzavření smlouvy o kapitálovém životním pojištění, vylučuje.

67

V tomto ohledu směrnice 2014/65, která ruší a de facto přepracovává směrnici 2004/39, vložila, jak vyplývá z bodu 87 jejího odůvodnění, do směrnice 2002/92 nové požadavky na ochranu investorů, pokud jde o investiční produkty na bázi pojištění, s cílem zajistit v unijním právu regulujícím činnosti zprostředkovatelů pojištění a pojišťoven jednotný regulační přístup k distribuci různých finančních produktů.

68

Kromě toho daný bod odůvodnění podporuje výklad, podle kterého poradenství dotčené v původním řízení nespadá do působnosti směrnice 2004/39, jelikož uvádí, že požadavky směrnice 2014/65 v oblasti ochrany investorů by se měly stejným způsobem uplatňovat i na investiční produkty na bázi pojištění, což naznačuje, že tyto produkty nepodléhaly pravidlům ochrany stanoveným směrnicí 2004/39.

69

Z výše uvedeného vyplývá, že finanční poradenství týkající se investování kapitálu poskytnuté v rámci zprostředkování uzavření smlouvy o kapitálovém životním pojištění nespadá do oblasti působnosti směrnice 2004/39.

70

V důsledku toho je třeba na druhou otázku odpovědět, že finanční poradenství týkající se investování kapitálu poskytnuté v rámci zprostředkování uzavření smlouvy o kapitálovém životním pojištění spadá do působnosti směrnice 2002/92, a nikoliv do působnosti směrnice 2004/39.

71

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: