Věc C‑403/16

Soufiane El Hassani

proti

Minister Spraw Zagranicznych

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Naczelny Sąd Administracyjny)

„Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Nařízení (ES) č. 810/2009 – Článek 32 odst. 3 – Vízový kodex Společenství – Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza – Právo žadatele podat opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí – Povinnost členského státu zaručit právo na soudní přezkum“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 13. prosince 2017

1. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví–Vízová politika–Vízový kodex Společenství–Nařízení č. 810/2009–Postupy a podmínky pro udělování jednotných víz–Zamítnutí žádosti o udělení víza–Opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí–Použití vnitrostátních procesních pravidel–Zásada procesní autonomie–Respektování zásady rovnocennosti a zásady efektivity

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009, čl. 32 odst. 3)

2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví–Vízová politika–Vízový kodex Společenství–Nařízení č. 810/2009–Postupy a podmínky pro udělování jednotných víz–Zamítnutí žádosti o udělení víza–Povinnost členských států upravit řízení zaručující možnost podání opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 47; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009, čl. 32 odst. 3)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 25–30)

2.  Článek 32 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013 ze dne 26. června 2013, ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, je třeba vykládat v tom smyslu, že ukládá členským státům povinnost upravit řízení o opravném prostředku proti rozhodnutím o zamítnutí žádosti o udělení víza, jehož podmínky se řídí právním řádem každého členského státu, při dodržení zásad rovnocennosti a efektivity. Toto řízení musí v určitém stadiu řízení zaručit možnost podání opravného prostředku k soudu.

   Předkládajícímu soudu, který má jako jediný pravomoc k výkladu vnitrostátního práva, přísluší, aby určil, zda a v jakém rozsahu režim přezkumu dotčený v původním řízení odpovídá těmto požadavkům. V tomto ohledu musí vnitrostátní soud zohlednit skutečnost, že jak vyplývá z bodu 29 odůvodnění vízového kodexu, při výkladu ustanovení tohoto kodexu je třeba dodržovat základní práva a zásady uznané Listinou.

   Ačkoliv je pravda, že vnitrostátní orgány mají při zkoumání žádostí o víza široký prostor pro uvážení, pokud jde o podmínky uplatňování důvodů zamítnutí stanovených vízovým kodexem a hodnocení relevantních okolností, nic to nemění na tom, že takový prostor pro uvážení nemá žádný vliv na skutečnost, že tyto orgány přímo uplatňují ustanovení unijního práva. Z toho vyplývá, že se Listina uplatní, pokud členský stát přijímá rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza podle čl. 32 odst. 1. vízového kodexu. Článek 47 Listiny, který je potvrzením zásady účinné soudní ochrany, uvádí ve svém prvním pododstavci, že každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má za podmínek stanovených tímto článkem právo na účinné prostředky nápravy před soudem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 2015, Tall,C‑239/14, EU:C:2015:824, bod 51 a citovaná judikatura). Kromě toho čl. 47 druhý pododstavec Listiny stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána nezávislým a nestranným soudem. Z toho vyplývá, jak uvedl generální advokát v bodě 119 svého stanoviska, že článek 47 Listiny ukládá členským státům povinnost zaručit v určitém stadiu řízení možnost předložit k soudu věc, která se týká pravomocného rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza.

   (viz body 31, 32, 36–39, 41, 42 a výrok)