–

za maďarskou vládu Z. Fehérem a M. M. Tátrai, jako zmocněnci,

–

za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi A. Siposem a R. Troostersem, jakož i S. Grünheid, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 67 a 82 SFEU, článku 50 Listiny základních práv Evropské unie, článku 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úř. věst. 2000, L 239, s. 19; Zvl. vyd. 19/02, s. 9), podepsané dne 19. června 1990 v Schengenu (Lucembursko) a rámcového rozhodnutí Rady 2008/675/SVV ze dne 24. července 2008 o zohledňování odsouzení v členských státech Evropské unie při novém trestním řízení (Úř. věst. 2008, L 220, s. 32).

2

Tato žádost byla podána v rámci řízení zahájeného u maďarského soudu za účelem uznání pravomocného odsouzení Dániela Bertolda Lady vydaného v jiném členském státě.

3

Body odůvodnění 2, 5 až 7 a 13 rámcového rozhodnutí 2008/675 znějí:

[…]

[…]

4

Článek 1 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí stanoví:

„Cílem tohoto rámcového rozhodnutí je stanovit podmínky, na jejichž základě jsou v členském státě při trestním řízení vůči určité osobě zohledněny předchozí odsouzení, která byla vydána v jiných členských státech proti této osobě za jiné skutky.“

5

Článek 3 uvedeného rámcového rozhodnutí, nadepsaný „Zohlednění odsouzení, které bylo vydáno v jiném členském státě, v novém trestním řízení“, stanoví:

„1.   Každý členský stát zajistí, že se v průběhu trestního řízení proti určité osobě zohlední předchozí odsouzení vydaná v jiných členských státech proti stejné osobě za jiné skutky, o nichž byly získány informace na základě příslušných nástrojů vzájemné právní pomoci nebo na základě výměny informací získaných z trestních rejstříků, stejně jako jsou vnitrostátním právem zohledněny předchozí vnitrostátní odsouzení, a se stejnými účinky, které vnitrostátní právo přisuzuje vnitrostátním odsouzením.

2.   Odstavec 1 se použije ve fázi před zahájením řízení, v průběhu řízení a při výkonu odsouzení, zejména pokud jde o použitelná procesní pravidla, včetně pravidel týkajících se […] druhu a výměry uloženého trestu nebo pravidel, kterými se řídí výkon rozhodnutí.

3.   Zohlednění předchozích odsouzení vydaných v jiných členských státech podle odstavce 1 nesmí mít za následek zasahování do předchozích odsouzení nebo jakéhokoli jiného rozhodnutí spojeného s jejich výkonem ze strany členského státu, v němž se koná nové trestní řízení, nebo jejich rušení či přezkoumávání.

[…]“

6

Ustanovení § 46 nemzetközi bűnügyi jogsegélyről szóló 1996. évi XXXVIII. törvény (zákon č. XXXVIII z roku 1996 o mezinárodní právní pomoci v trestních věcech, dále jen „zákon o mezinárodní právní pomoci v trestních věcech“) je následujícího znění:

„(1)   Ministr spravedlnosti přijímá oznámení umožňující uznat účinky zahraničního rozsudku, jakož i žádosti ze zahraničí, jejichž účelem je předání k výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody, […] a […] zašle je příslušnému soudu […]

[…]

(2)   Řízení o uznání rozsudku, který byl předán k tomu účelu určeným ústředním orgánem jiného členského státu Evropské unie, se zahájí nejpozději v okamžiku, kdy nastávají účinky výmazu z rejstříku trestů uvedeného v informacích o rozsudku, které poskytl členský stát.

(3)   Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se soudní řízení obecnými pravidly obsaženými v kapitole XXIX [zákona č. XIX z roku 1998 o trestním řízení [a büntetőeljárásról szóló 1998 évi XIX. Törvény], která upravuje zvláštní řízení […].“

7

V hlavě IV kapitole 1 tohoto zákona, nadepsané „Uznání účinků zahraničního rozsudku“, se nacházejí § 47 a § 48 tohoto zákona.

8

Podle § 47 uvedeného zákona:

„(1)   Pravomocný rozsudek zahraničního soudu má stejné účinky jako rozsudek vydaný maďarským soudem za předpokladu, že řízení, které bylo proti pachateli trestného činu vedeno v zahraničí, jakož i uložený trest nebo přijaté opatření, nejsou v rozporu s maďarským právním řádem.

[…]

(3)   Pokud maďarský soud uzná účinky zahraničního rozsudku, má se za to, že o trestném činu rozhodl pravomocně maďarský soud.

[…]“

9

Ustanovení § 48 téhož zákona stanoví:

„1.   Soud je při vydání rozhodnutí vázán skutkovými zjištěními zahraničního soudu.

2.   Soud v průběhu řízení, které je před ním vedeno, konstatuje, jaké právní následky vyplývají z daného odsouzení podle maďarského práva. Není-li trest nebo opatření uložené rozsudkem zahraničního soudu zcela slučitelný s maďarským právem, soud v rozhodnutí uvede, jaký trest či jaké opatření lze uložit podle maďarského práva, přičemž postupuje tak, aby tento trest či toto opatření co možná nejvíce odpovídal trestu či opatření, jež uložil zahraniční soud, a – v případě žádosti o výkon – rozhodne odpovídajícím způsobem o výkonu trestu či opatření.

3.   Při určení trestu či opatření, které se má uplatnit, je třeba vycházet z právních předpisů použitelných v okamžiku spáchání trestného činu. Pokud z maďarských právních předpisů použitelných ke dni rozhodnutí o trestu či opatření, které se mají uložit, vyplývá, že dotčený skutek již není trestný nebo že je třeba za něj uložit méně přísný trest, použijí se pozdější právní předpisy.

[…]

5.   V případě, že podmínky výkonu trestu odnětí svobody uloženého zahraničním soudem nebo jeho délka nejsou slučitelné s maďarskými právními předpisy, maďarský soud stanoví trest a jeho délku v souladu s maďarskými právními předpisy, včetně pravidel upravujících podmínky výkonu trestu a podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, s přihlédnutím k trestům, které stanoví maďarský trestní zákoník za trestný čin vyplývající ze skutkového stavu, na němž je založen rozsudek, a pravidlům pro stanovení trestů. Pokud je délka trestu odnětí svobody uloženého zahraničním soudem kratší než délka trestu, která by byla, a to i s ohledem na pravidla trestního zákoníku o zmírnění trestů, uložena podle maďarského práva, odpovídá délka trestu odnětí svobody uloženého maďarským soudem délce trestu uloženého zahraničním soudem. Trest stanovený maďarským soudem nemůže být delší než trest, který uložil zahraniční soud.

[…]

7.   Maďarský soud informuje o uznání účinků zahraničního rozsudku orgán rejstříku trestů.

[…]“

10

Dne 8. ledna 2016 byl D. B. Lada, maďarský státní příslušník, odsouzen Landesgericht Wiener Neustadt (zemský soud Wiener Neustadt, Rakousko) za trestný čin pokusu krádeže věcí značné hodnoty vloupáním k trestu odnětí svobody v délce čtrnácti měsíců. Tento soud rozhodl, že D. B. Lada je povinen vykonat tento trest odnětí svobody v délce jedenácti měsíců a výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil v délce tří měsíců.

11

Uvedený soud vydal toto odsouzení ve veřejném hlavním líčení a za osobní účasti obžalovaného, který byl vzat do vazby. Obžalovanému byla poskytnuta právní pomoc a obžalovaný se mohl vyjadřovat v mateřském jazyce prostřednictvím tlumočníka.

12

Tentýž soud předal maďarskému ministerstvu spravedlnosti zejména rozsudek vydaný proti D. B. Ladovi.

13

Ministerstvo spravedlnosti předalo dokumenty, které byly vyhotoveny v německém jazyce, Szombathelyi Törvényszék (soud v Szombathely, Maďarsko), předkládajícímu soudu jakožto soudu, který je podle § 46 zákona o mezinárodní právní pomoci v trestních věcech věcně a místně příslušný k provedení zvláštního řízení o uznání účinků zahraničního rozsudku.

14

Tento soud zkoumal předané dokumenty a nechal je přeložit do maďarského jazyka. Během řízení přidělil D. B. Ladovi advokáta ex offo a konstatoval, že jeho odsouzení rakouským soudem není zapsáno do maďarského rejstříku trestů, ale že je uvedeno v Evropském informačním systému rejstříků trestů (ECRIS). Rovněž konstatoval, že probíhá výkon trestu odnětí svobody.

15

Předkládající soud uvádí, že při zahájení takového zvláštního uznávacího řízení je třeba ověřit, zda byla v rámci zahraničního řízení dodržena základní práva a základní ustanovení maďarského zákona o trestním řízení.

16

Dále je v rámci dotčeného zvláštního řízení stanoveno, že aby vnitrostátní soud mohl uznat v Maďarsku účinky rozsudku vydaného v zahraničí, v projednávané věci rozsudku vydaného Landesgericht Wiener Neustadt (zemský soud Wiener Neustadt), přísluší dotyčnému vnitrostátnímu soudu posoudit a popřípadě na základě skutkových okolností zohledněných zahraničním soudem změnit kvalifikaci trestného činu, kterého se dopustil odsouzený, v souladu s relevantními ustanoveními maďarského trestního zákoníku, platnými v době rozhodné z hlediska skutků.

17

Předkládající soud upřesňuje, že ve věci, jako je věc, která mu byla předložena, je třeba popřípadě také přeformulovat části výroku zahraničního rozsudku podle maďarského trestního zákoníku, včetně druhu a výše zvoleného trestu, pod podmínkou, že tento trest nebude přísnější než trest uložený v zahraničním rozsudku.

18

Podle tohoto soudu zvláštní řízení o uznání účinků zahraničních rozsudků v Maďarsku tedy s sebou v praxi nese na jedné straně novou kvalifikaci skutkového stavu, o němž již rozhodly zahraniční soudy a který je uvedený v jejich rozsudcích, a na druhé straně přizpůsobení trestů uložených zahraničními soudy podle použitelného maďarského práva. Je proto toho názoru, že zvláštní uznávací řízení podle všeho funguje tak, jakoby se jednalo o nové trestní řízení vedené proti obviněnému pro stejné skutky.

19

Na konci uvedeného zvláštního uznávacího řízení jsou odsouzení vydaná těmito soudy zapsána do maďarského rejstříku trestů dotyčné osoby, aby tato odsouzení mohla být zohledněna při případném budoucím trestním řízení zahájeném v Maďarsku pro jiné skutky vůči téže osobě. Na základě takto uznaných rozsudků lze například v budoucnu považovat tuto osobu za recidivistu.

20

Předkládající soud si klade otázku, zda je zvláštní řízení o uznávání rozsudků vydaných v zahraničí, jako je řízení upravené v § 46 až § 48 zákona o mezinárodní právní pomoci v trestních věcech, v souladu s unijním právem, a to zejména s ohledem na zásadu vzájemného uznávání v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech, jakož i zásadu ne bis in idem, jak jsou upraveny primárním unijním právem.

21

Z důvodu podobnosti otázek položených předkládajícím soudem s otázkou položenou ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 9. června 2016, Balogh (C‑25/15, EU:C:2016:423), byl posledně uvedený rozsudek doručen tomuto soudu dopisem ze dne 14. září 2016. Soudní dvůr provedl v tomto rozsudku výklad rámcového rozhodnutí Rady 2009/315/SVV ze dne 26. února 2009 o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy (Úř. věst. 2009, L 93, s. 23) a rozhodnutí Rady 2009/316/SVV ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského informačního systému rejstříků trestů (ECRIS), na základě článku 11 rámcového rozhodnutí 2009/315 (Úř. věst. 2009, L 93, s. 33), v tom smyslu, že brání uplatňování vnitrostátní právní úpravy, která zavádí vnitrostátní zvláštní řízení o uznání soudem členského státu konečného soudního rozhodnutí vydaného soudem jiného členského státu, kterým se odsuzuje osoba za spáchání trestného činu.

22

Dopisem došlým Soudnímu dvoru dne 12. října 2016 předkládající soud rozhodl, že na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce trvá, přičemž upřesnil, že skutkové okolnosti, na základě kterých byl vydán rozsudek ze dne 9. června 2016, Balogh (C‑25/15, EU:C:2016:423), se týkaly pouze nákladů na překlady a tlumočení v souvislosti s rozhodnutím vydaným rakouským soudem, které vznikly během maďarského zvláštního řízení o uznání účinků tohoto rozhodnutí v Maďarsku osobě odsouzené v Rakousku, aby tato osoba měla možnost používat během tohoto zvláštního uznávacího řízení mateřský jazyk.

23

Mimoto Szombathelyi Törvényszék (soud v Szombathely) uvádí, že v návaznosti na tento rozsudek zvolily maďarské soudy rozličné postupy. Některé soudy nadále prováděly uvedené zvláštní uznávací řízení, zatímco jiné soudy zastavily řízení v dotyčných věcech, nebo vyčkávají změny právních předpisů upravujících zvláštní uznávací řízení.

24

Nakonec předkládající soud poukázal na skutečnost, že Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 9. června 2016, Balogh (C‑25/15, EU:C:2016:423), nevyjádřil k rámcovému rozhodnutí 2008/675, třebaže je relevantní pro řízení vedené před tímto soudem z důvodu, že v Maďarsku je při trestním řízení vedeném proti určité osobě zohlednění předchozích odsouzení, vydaných v jiných členských státech proti téže osobě pro jiné skutky, podmíněno předchozím uznáním účinků zahraničních odsuzujících rozsudků ve vnitrostátním právu, přičemž v případě neuznání nemají tyto odsuzující rozsudky žádné právní účinky.

25

Za těchto podmínek se Szombathelyi Törvényszék (soud v Szombathely) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

26

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být rámcové rozhodnutí 2008/675 ve spojení s článkem 82 SFEU vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby při novém trestním řízení zahájeném proti určité osobě bylo v členském státě zohlednění pravomocného odsouzení v trestním řízení, vydaného předtím soudem jiného členského státu proti téže osobě za jiné skutky, podmíněno konáním předchozího zvláštního uznávacího řízení, jako je řízení, o které jde v původním řízení, vedeného soudy prvně uvedeného členského státu.

27

Nejprve je nutné uvést, že čl. 1 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/675 stanoví, že jeho cílem je stanovit podmínky, na jejichž základě jsou předchozí odsouzení vydaná v jednom členském státě vůči určité osobě zohledněna při novém trestním řízení zahájeném v jiném členském státě proti téže osobě za jiné skutky (rozsudek ze dne 21. září 2017, Beškov, C‑171/16, EU:C:2017:710, bod 25).

28

Článek 3 odst. 1 tohoto rámcového rozhodnutí ve spojení s bodem 5 jeho odůvodnění stanoví za tím účelem členským státům povinnost zajistit jednak to, aby se v této souvislosti předchozí odsouzení vydaná v jiných členských státech, o nichž byly získány informace na základě příslušných nástrojů vzájemné právní pomoci nebo na základě výměny informací získaných z trestních rejstříků, zohlednila, stejně jako jsou vnitrostátním právem zohledňována předchozí vnitrostátní odsouzení, a jednak, aby jim byly přiznány stejné účinky, které vnitrostátní právo přisuzuje vnitrostátním odsouzením, ať už se jedná o účinky na úrovni skutkové nebo o účinky spadající do oblasti procesního nebo hmotného práva (rozsudek ze dne 21. září 2017, Beškov, C‑171/16, EU:C:2017:710, bod 26).

29

V článku 3 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí je upřesněno, že tato povinnost platí ve fázi před zahájením řízení, v průběhu řízení a při výkonu odsouzení, zejména pokud jde o použitelná procesní pravidla, včetně pravidel týkajících se kvalifikace trestného činu, druhu a výměry uloženého trestu, jakož i pravidel, kterými se řídí výkon rozhodnutí. Jak je uvedeno v bodech 2 a 7 odůvodnění uvedeného rámcového rozhodnutí, vnitrostátní soud musí být schopen zohlednit odsouzení vydané v jiných členských státech, a to i pro stanovení způsobu výkonu trestu, a že účinky takového odsouzení by měly být stejné jako účinky vnitrostátního rozhodnutí v každé z těchto fází řízení (rozsudek ze dne 21. září 2017, Beškov, C‑171/16, EU:C:2017:710, bod 27).

30

Z výše uvedeného zejména vyplývá, že uvedené rámcové rozhodnutí se v zásadě vztahuje na situace, ve kterých bylo zahájeno nové trestní řízení proti osobě odsouzené předtím v jiném členském státě. Tento pojem „nové trestní řízení“ zahrnuje fázi před zahájením řízení, průběh řízení a výkon odsuzujícího rozhodnutí.

31

V projednávané věci není přitom D. B. Lada, jak vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, předmětem nového trestního řízení v Maďarsku ve smyslu uvedeném v předcházejícím bodě, při kterém by pro dotyčný vnitrostátní soud vyvstala otázka zohlednění rozhodnutí vydaného rakouským soudem.

32

Nicméně, jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 73 svého stanoviska, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že pro maďarské orgány představuje zvláštní řízení o uznání rozsudku vydaného v zahraničí, upravené v § 46 až § 48 zákona o mezinárodní právní pomoci v trestních věcech, nezbytnou etapu předcházející zohlednění, v rámci nového trestního řízení zahájeného vůči určité osobě v Maďarsku, předchozího odsouzení vydaného soudem jiného členského státu vůči téže osobě za jiné skutky. Vzhledem k tomu, že zvláštní uznávací řízení, o které jde ve věci v původním řízení, je tedy nezbytné pro zohlednění zahraničních trestních odsouzení osoby v případě, že je proti ní zahájeno nové trestní řízení, je toto zvláštní uznávací řízení patrně neoddělitelně spjato s prováděním rámcového rozhodnutí 2008/675.

33

Aby mohla být předkládajícímu soudu poskytnutá užitečná odpověď, je tedy nutné provést výklad rámcového rozhodnutí 2008/675 s cílem ověřit, zda zvláštní řízení o uznání zahraničního rozsudku, jako je řízení, o které jde ve věci v původním řízení, zcela nezbavuje toto rámcové rozhodnutí užitečného účinku.

34

Z předkládacího rozhodnutí a spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že § 46 až § 48 zákona o mezinárodní právní pomoci v trestních věcech zavádí předchozí zvláštní řízení o uznání pravomocných odsouzení, která byla vydána zahraničními soudy, příslušnými maďarskými soudy, jehož účelem je přiznat rozhodnutí, kterým se tato odsouzení uznávají, stejný účinek jako má odsouzení vydané maďarským soudem.

35

Podle předkládajícího soudu vyžaduje toto řízení přezkum dotyčného zahraničního odsouzení, aby bylo možné v první fázi zejména ověřit, že byla během zahraničního řízení dodržena základní práva. Dále, jak bylo uvedeno v bodu 18 tohoto rozsudku, je věcí příslušného soudu, aby případně změnil kvalifikaci trestného činu podle maďarského trestního zákoníku platného v době rozhodné z hlediska skutkových okolností a pozměnil druh nebo výměru trestu nebo opatření uloženého soudem jiného členského státu, nejsou-li zcela slučitelné s trestem nebo opatřením stanoveným v maďarském právu.

36

Jak uvedl generální advokát v bodě 75 svého stanoviska, rámcové rozhodnutí 2008/675 přispívá k podpoře vzájemné důvěry v evropském prostoru práva, jelikož podporuje soudní praxi, kdy se předchozí odsouzení v jiném členském státu v zásadě zohledňují.

37

V tomto ohledu je třeba uvést, že zvláštní uznávací řízení, jako je řízení, o které jde v původním řízení, jež ve vztahu k předchozímu odsouzení vydanému soudem jiného členského státu stanoví povinnost ověřit, zda tento soud dodržel základní práva dotyčné osoby, může, s výhradou zvláštních okolností, zpochybnit zásadu vzájemného uznávání, a tedy jeden z cílů sledovaných rámcovým rozhodnutím č. 2008/675 [v tomto smyslu viz posudek č. 2/13 (Přistoupení Unie k EÚLP) ze dne 18. prosince 2014, EU:C:2014:2454, bod 191, a rozsudek ze dne 5. dubna 2016, Aranyosi a Căldăraru, C‑404/15 a C‑659/15 PPU, EU:C:2016:198, bod 78].

38

Cílem tohoto rámcového rozhodnutí, jak se uvádí v bodě 2 jeho odůvodnění, je zejména provedení zásady vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí v trestních věcech, zakotvené v čl. 82 odst. 1 SFEU, kterým byl nahrazen článek 31 SEU, na jehož základě bylo toto rámcové rozhodnutí přijato. Tato zásada brání tomu, aby v rámci tohoto rámcového rozhodnutí bylo zohlednění předchozího odsuzujícího rozsudku vydaného v jiném členském státě podmíněno konáním předchozího vnitrostátního uznávacího řízení a aby tak byl tento rozsudek přezkoumáván (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. září 2017, Beškov, C‑171/16, EU:C:2017:710, bod 36 a citovaná judikatura).

39

Proto také čl. 3 odst. 3 rámcového rozhodnutí č. 2008/675 takové přezkoumání, jako je přezkoumání, o které jde ve věci v původním řízení, výslovně zakazuje, s tím, že předchozí odsuzující rozsudky vydané v jiných členských státech musí být zohledněny v té podobě, v jaké byly vydány (obdobně viz rozsudek e dne 21. září 2017, Beškov, C‑171/16, EU:C:2017:710, bod 37).

40

I když rámcové rozhodnutí 2008/675 brání takovému přezkoumání, jako je přezkoumání, o které jde ve věci v původním řízení, jež může vést ke změně kvalifikace trestného činu a změně trestu uloženého v jiném členském státě, je třeba konstatovat, že toto rámcové rozhodnutí není na překážku tomu, aby členský stát, ve kterém je vedeno nové trestní řízení mohl upřesnit konkrétní podmínky zohlednění předchozích odsouzení vydaných v tomto jiném členském státě, přičemž jediným účelem takového upřesnění je určit, zda lze s těmto odsouzeními spojovat stejné právní účinky, jaké mají předchozí vnitrostátní odsouzení na základě vnitrostátního práva.

41

Takové konstatování je podpořeno bodem 13 odůvodnění tohoto rámcového rozhodnutí, podle něhož vyloučení možnosti přezkoumat předchozí odsouzení by nemělo bránit členskému státu vydat v případě nutnosti rozhodnutí za účelem přiznání stejných právních účinků uvedenému předchozímu odsouzení.

42

Jak vyplývá z bodu 5 odůvodnění uvedeného rámcového rozhodnutí, toto rámcové rozhodnutí „neusiluje o sjednocení účinků, které různé vnitrostátní právní předpisy přisuzují existenci předchozích odsouzení, a povinnost zohlednit předchozí odsouzení vydaná v jiných členských státech existuje pouze tehdy, když se předchozí vnitrostátní odsouzení zohledňují podle vnitrostátních právních předpisů“.

43

Bod 6 odůvodnění téhož rámcového rozhodnutí v této souvislosti uvádí, že rámcové rozhodnutí „proto neobsahuje povinnost zohlednit taková předchozí odsouzení např. v případech, kdy informace získané v rámci použitelného nástroje nejsou dostatečné, nebo v případech, kdy by nebylo možné vydat vnitrostátní odsouzení za skutek, který již byl předmětem předchozího odsouzení, nebo když v minulosti uložená sankce v dotyčném vnitrostátním právním systému neexistuje.

44

I když toto rámcové rozhodnutí tedy nebrání členskému státu vydat v případě nutnosti rozhodnutí za účelem přiznání stejných právních účinků předchozímu odsouzení vydanému v jiném členském státě, vydání takového rozhodnutí nicméně nemůže, a to za žádných okolností, znamenat konání takového předchozího vnitrostátního zvláštního uznávacího řízení, o jaké jde ve věci v původním řízení (obdobně viz rozsudek ze dne 21. září 2017, Beškov, C‑171/16, EU:C:2017:710, bod 38).

45

Mimoto, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 86 svého stanoviska, takové přijetí rozhodnutí, které umožňuje přiznání stejných právních účinků předchozímu odsouzení vydanému v jiném členském státě, jaké je stanoveno v bodu 13 odůvodnění rámcového rozhodnutí 2008/675, vyžaduje zkoumání každého jednotlivého případu ve světle konkrétní situace. Tato možnost nemůže odůvodnit zavedení zvláštního uznávacího řízení ve vztahu k odsouzením vydaným v jiném členském státě, které je jednak nezbytné pro zohlednění uvedených odsouzení při novém trestním řízení a jednak může vést ke změně kvalifikace spáchaného trestného činu a uloženého trestu.

46

Kromě toho v rozsudku ze dne 9. června 2016, Balogh (C‑25/15, EU:C:2016:423, body 53 a 55), Soudní dvůr již rozhodl, že rámcové rozhodnutí 2009/315 a rámcové rozhodnutí 2009/316 musí být vykládána v tom smyslu, že brání uplatňování vnitrostátní právní úpravy, která zavádí takové zvláštní řízení o uznání zahraničních rozsudků, jako je řízení stanovené v § 46 a § 48 maďarského zákona o mezinárodní právní pomoci v trestních věcech, zejména proto, že takové řízení, předcházející zápisu těchto odsouzení do rejstříku trestů, které předpokládá předání a překlad těchto rozsudků, může značně zpomalit tento zápis, komplikovat výměnu informací mezi členskými státy, zbavit užitečnosti mechanismus strojového překladu stanovený rozhodnutím 2009/316 a ohrozit tím dosažení cílů sledovaných rámcovým rozhodnutím 2009/315 a tímto rozhodnutím.

47

V této souvislosti je třeba uvést, že rámcové rozhodnutí 2009/315 a rámcové rozhodnutí 2008/675 jsou neoddělitelně spjata. Je totiž nutné, aby příslušné orgány členských států spolupracovaly s řádnou péčí a jednotně na výměně informací o trestních odsouzeních za účelem zamezení tomu, aby vnitrostátní soudní orgány, jež mají rozhodnout v novém trestním řízení proti osobě, která již byla předmětem odsuzujících rozsudků vydaných soudy jiných členských států za jiné skutky, rozhodovaly bez možnosti zohlednit tato předchozí odsouzení. Vnitrostátní řízení, která tak mohou narušit tuto řádnou výměnu informací, narážejí jak na rámcové rozhodnutí 2009/315 ve spojení s rozhodnutím 2009/316, tak na rámcové rozhodnutí 2008/675.

48

Z toho vyplývá, že rámcové rozhodnutí 2008/675 ve spojení s článkem 82 SFEU musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby při novém trestním řízení zahájeném proti určité osobě bylo v členském státě zohlednění pravomocného odsouzení v trestním řízení, vydaného předtím soudem jiného členského státu proti téže osobě za jiné skutky, podmíněno konáním takového předchozího zvláštního uznávacího řízení, jako je řízení, o které jde v původním řízení, vedeného soudy prvně uvedeného členského státu.

49

S ohledem na odpověď podanou na první otázku není namístě odpovídat na druhou otázku.

50

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:

Rámcové rozhodnutí Rady 2008/675/SVV ze dne 24. července 2008 o zohledňování odsouzení v členských státech Evropské unie při novém trestním řízení ve spojení s článkem 82 SFEU, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby při novém trestním řízení zahájeném proti určité osobě bylo v členském státě zohlednění pravomocného odsouzení v trestním řízení, vydaného předtím soudem jiného členského státu proti téže osobě za jiné skutky, podmíněno konáním takového předchozího zvláštního uznávacího řízení, jako je řízení, o které jde v původním řízení, vedeného soudy prvně uvedeného členského státu.