1

Svým kasačním opravným prostředkem se Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 27. dubna 2016, European Dynamics Luxembourg a další v. OHIM (T‑556/11, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2016:248), jímž Tribunál:

2

Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. 2002, L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74), ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1995/2006 ze dne 13. prosince 2006 (Úř. věst. 2006, L 390, s. 1) (dále jen „finanční nařízení“), stanoví základní pravidla upravující celou rozpočtovou oblast v takových záležitostech, jako je zadávání veřejných zakázek.

3

Článek 100 odst. 2 první pododstavec finančního nařízení stanoví, že zadavatel sdělí každému zájemci nebo uchazeči, jehož přihláška nebo nabídka byla odmítnuta, důvody odmítnutí a každému uchazeči, který učinil nabídku, jež je v souladu s požadavky, a který o to písemně požádá, vlastnosti a výhody přijaté nabídky i jméno uchazeče, kterému byla zakázka přidělena. Druhý pododstavec téhož odstavce však stanoví, že od zveřejnění některých informací může být upuštěno, kdyby to bylo na překážku uplatnění zákona, bylo v rozporu s veřejným zájmem nebo by to poškozovalo oprávněné obchodní zájmy veřejných nebo soukromých podniků nebo by to mohlo mezi nimi narušit korektní hospodářskou soutěž.

4

Článek 149 nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 1605/2002 (Úř. věst. 2002, L 357, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74), ve znění nařízení Komise (ES, Euratom) č. 478/2007 ze dne 23. dubna 2007 (Úř. věst. 2007, L 111, s. 13) (dále jen „prováděcí pravidla“), blíže upravuje povinnosti zadavatele, pokud jde o informace pro zájemce a uchazeče na základě čl. 100 odst. 2 finančního nařízení.

5

Článek 115 odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424 ze dne 16. prosince 2015 (Úř. věst. 2015, L 341, s. 21), stanoví, že EUIPO je agenturou Unie, která má právní subjektivitu. V každém členském státě má EUIPO nejširší právní subjektivitu, kterou vnitrostátní právní předpisy přiznávají právnickým osobám. Může zejména nabývat nebo zcizovat movitý i nemovitý majetek a má procesní způsobilost.

6

Článek 118 odst. 3 a 4 nařízení č. 207/2009, ve znění nařízení 2015/2424, stanoví v oblasti mimosmluvní odpovědnosti, že EUIPO odpovídá za škody způsobené jeho útvary nebo pracovníky při plnění jejich povinností podle obecných zásad společných právu členských států. Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat spory o náhradě takové škody.

7

Skutečnosti předcházející sporu jsou vylíčeny v bodech 1 až 20 napadeného rozsudku.

8

V návaznosti na tyto skutečnosti European Dynamics Luxembourg SA, European Dynamics Belgium SA a Evropaïki Dynamiki – Proigmena Systimata Tilepikoinonion Pliroforikis kai Tilematikis AE (dále společně jako „European Dynamics Luxembourg a další“) podaly u Tribunálu žalobu na neplatnost sporných rozhodnutí, v níž navrhovaly:

9

Na podporu své žaloby u Tribunálu uplatnily European Dynamics Luxembourg a další tři důvody, přičemž první vycházel z porušení povinnosti uvést odůvodnění, druhý vycházel z několika zjevně nesprávných posouzení a třetí z porušení zásady rovného zacházení.

10

V reakci na odpověď EUIPO na organizační procesní a důkazní opatření Tribunálu uplatnily European Dynamics Luxembourg a další nový žalobní důvod založený na tom, že EUIPO porušil podmínky výběrového řízení, když přijal finanční nabídku jiného uchazeče, přestože ta obsahovala variantu a cenové rozpětí.

11

Tribunál nejprve přezkoumal třetí žalobní důvod. Nejprve odmítl tvrzení, podle něhož se třetí úspěšný uchazeč v kaskádovém řízení, tedy konsorcium Drasis, v důsledku toho, že zahrnovalo společnost, jež vypracovala zadávací dokumentaci, nacházel v situaci střetu zájmů ve smyslu čl. 94 písm. a) finančního nařízení. Tribunál následně odmítl i argument, podle něhož existuje střet zájmů, pokud jde o konsorcium Unisys. Tribunál naproti tomu vyhověl třetí části třetího žalobního důvodu, když měl za to, že EUIPO zjevně porušil svou povinnost řádné péče při šetření existence důvodu vyloučení stanoveného v bodě 13.1 prvním pododstavci písm. e) zadávací dokumentace a v čl. 93 odst. 1 písm. e) finančního nařízení. EUIPO zejména nebyl oprávněn spokojit se s čestným prohlášením společnosti Siemens SA za účelem prokázání neexistence důvodu vyloučení týkajícího se konsorcia Drasis ve smyslu bodu 13.1 prvního pododstavce písm. e) zadávací dokumentace a čl. 93 odst. 1 písm. e) finančního nařízení. Tento důkaz byl tím spíše nevhodný k prokázání neexistence tohoto důvodu vyloučení, pokud jde o společnost Siemens SL, ve vztahu k níž EUIPO nepožadoval ani nepředložil relevantní důkaz.

12

Zadruhé Tribunál zkoumal druhý žalobní důvod vycházející z několika zjevně nesprávných posouzení a zčásti mu vyhověl a zčásti jej zamítl. V tomto kontextu Tribunál poté, co konstatoval existenci zjevně nesprávných posouzení nebo nedostatečných odůvodnění, jimiž byla dotčena legalita posouzení nabídky European Dynamics Luxembourg, uvedl, že tyto protiprávnosti odůvodňují samy o sobě zrušení rozhodnutí o odmítnutí nabídky.

13

Kromě toho měl Tribunál, který vycházel z tabulky srovnávající hodnocení technických nabídek uvedené v bodě 14 napadeného rozsudku, za to, že technická nabídka European Dynamics Luxembourg obdržela na základě kvalitativních kritérií č. 1 až 3, po poměrném zvážení přidělených čistých bodů, maximální známku 100 hrubých bodů, zatímco nabídky tří úspěšných uchazečů obdržely jednoznačně menší počet čistých a hrubých bodů, z nichž některé byly těsně nad hranicí vyloučení, za kvalitativní kritéria č. 1 až 3, a to 45, 15 a 10 bodů. 87,90 čistých bodů přidělených nabídce European Dynamics Luxembourg tak bylo zvýšeno na 100 hrubých bodů, zatímco 71,96 čistých bodů přidělených nabídce IECI bylo zvýšeno na 81,86 hrubých bodů, 70,66 bodů přidělených nabídce Unisys bylo zvýšeno na 80,38 hrubých bodů a 78,05 čistých bodů přidělených nabídce Drasis bylo zvýšeno na 88,78 hrubých bodů.

14

Nový žalobní důvod uvedený v bodě 10 tohoto rozsudku, vycházející z porušení podmínek výběrového řízení v rozsahu, v němž EUIPO přijal finanční nabídku IECI, Tribunál zamítl jako neopodstatněný.

15

Pokud jde o první žalobní důvod, Tribunál uvedl, že rozhodnutí o odmítnutí nabídky je stiženo několika nedostatečnými odůvodněními na základě čl. 100 odst. 2 finančního nařízení, vykládaného ve spojení s čl. 296 druhým pododstavcem SFEU, a rovněž z tohoto důvodu musí být zrušeno.

16

Zatřetí a na posledním místě Tribunál vyhověl návrhu na náhradu škody podanému European Dynamics Luxembourg v rozsahu, v němž se týkal náhrady škody z titulu ztráty příležitosti. Pokud jde o výši náhrady škody, Tribunál účastníky řízení vyzval, aby mu ve lhůtě tří měsíců od data vyhlášení napadeného rozsudku oznámili vyčíslenou částku náhrady škody stanovenou vzájemnou dohodou, nebo aby mu v případě neuzavření takové dohody zaslali v téže lhůtě své vyčíslené návrhy.

17

EUIPO svým kasačním opravným prostředkem navrhuje, aby Soudní dvůr:

18

European Dynamics Luxembourg a další navrhují, aby Soudní dvůr:

19

Na podporu svého kasačního opravného prostředku EUIPO vznáší čtyři důvody, z nichž první vychází z nesprávných právních posouzení v rozsahu, v němž Tribunál rozhodl ultra petita a nesprávně vyložil a použil zásady rovnosti příležitostí, jakož i přiměřené péče, a v každém případě zkreslil skutkový stav, druhý vychází z nesprávného právního posouzení při výkladu a použití kritéria týkajícího se zjevně nesprávných posouzení, třetí vychází z nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 100 odst. 2 finančního nařízení, vykládaného ve spojení s čl. 296 druhým pododstavcem SFEU a čtvrtý vychází z nedostatečného odůvodnění, pokud jde o přiznání náhrady škody z titulu ztráty příležitosti.

20

V první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO vytýká Tribunálu, že rozhodl ultra petita v rozporu s článkem 21 statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i s článkem 76 a čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu. Z bodu 63 napadeného rozsudku a z protokolu o jednání před Tribunálem jasně vyplývá, že European Dynamics Luxembourg a další upustily od třetí části svého třetího žalobního důvodu. Vzhledem k tomu, že tato část již mezi účastníky řízení zpochybňována nebyla, ji Tribunál tudíž přezkoumávat neměl. Tribunál přitom tím, že o této části nicméně rozhodl v bodech 64 až 78 napadeného rozsudku, překročil svou pravomoc. Podpůrně EUIPO tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že porušení zásad rovnosti příležitostí a řádné péče může vést ke zrušení sporných rozhodnutí.

21

European Dynamics Luxembourg a další zpochybňují, že upustily od třetí části svého třetího žalobního důvodu před Tribunálem. Konkrétně tyto účastnice řízení zdůrazňují, že upustily od argumentace týkající se případného zapojení společnosti Siemens AG do protiprávní činnosti společností Siemens SA a Siemens SL, členů konsorcia Drasis, „pouze na základě toho, že tyto společnosti byly původně nepřímo ovládané společností Siemens AG, než byly dne 1. července 2011 odkoupeny společností Atos SA nabytím 100% podílu ve společnosti […] jež je ovládala přímo“, jak Tribunál konstatoval v bodě 63 napadeného rozsudku. Jediný argument, od něhož European Dynamics Luxembourg a další upustily, byl argument týkající se strukturálních vazeb mezi společnostmi účastnícími se v konsorciu Drasis a jejich mateřskou společností, a sice společností Siemens AG. Ostatní argumenty na podporu tohoto žalobního důvodu byly tudíž zachovány, zejména argumenty týkající se povinnosti EUIPO dodržovat pravidla uvedená ve finančním nařízení a zadávací dokumentaci, jakož i porušení zásady rovného zacházení.

22

Ve druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO vytýká Tribunálu, že měl v bodě 76 napadeného rozsudku za to, že EUIPO „nepožadoval, ani nepředložil relevantní důkaz“ za účelem prokázání neexistence důvodů vyloučení společnosti Siemens SL z důvodů podvodu a korupce. Z dokumentu uvedeného v příloze 4 kasačního opravného prostředku totiž vyplývá, že v souladu s ustanoveními čl. 93 odst. 2 finančního nařízení EUIPO požádal uchazeče, aby osvědčili, že se nenacházejí v některé ze situací pro vyloučení uvedených v odstavci 1 uvedeného článku.

23

European Dynamics Luxembourg a další se domnívají, že EUIPO v tomto ohledu provedl nesprávný výklad napadeného rozsudku a mají za to, že Tribunál správně posoudil dotčené důkazy v rámci této druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku.

24

V první části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO Tribunálu v podstatě vytýká, že rozhodl ultra petita v návaznosti na přezkum třetí části třetího důvodu žaloby v prvním stupni, vycházející ze zapojení konsorcia Drasis do protiprávní činnosti.

25

V tomto ohledu Tribunál v bodě 63 napadeného rozsudku konstatoval, že „[n]a jednání v návaznosti na ústní otázku Tribunálu, […], upustily [European Dynamics Luxembourg a další] od své argumentace, podle níž mělo být případné zapojení společnosti Siemens AG […] do protiprávní činnosti přičitatelné společnostem Siemens SA a Siemens SL, členům konsorcia Drasis pouze na základě toho, že tyto společnosti byly původně nepřímo ovládané společností Siemens AG, než byly dne 1. července 2011 odkoupeny společností Atos SA nabytím 100% podílu ve společnosti Siemens IT Solutions and Services GmbH, jež je ovládala přímo, jak vyplývá z dokumentů předložených EUIPO v návaznosti na usnesení o provedení důkazů ze dne 27. března 2015 […]. Toto upuštění od argumentace bylo zaznamenáno do protokolu o jednání“.

26

V uvedeném protokolu je výslovně v tomto ohledu uvedeno, že European Dynamics Luxembourg a další upustily od svého argumentu založeného na existenci podvodu a korupce, které jsou nepřímo přičitatelné společnostem Siemens SA a Siemens SL.

27

Ve své kasační odpovědi v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku však European Dynamics Luxembourg a další tvrdí, že toto upuštění nebylo úplné a „týkalo se pouze strukturálních vazeb mezi společnostmi zapojenými do konsorcia Drasis a mateřskou společností (Siemens AG)“.

28

Jak přitom vyplývá z bodu 61 napadeného rozsudku, argument European Dynamics Luxembourg a dalších se týkal zapojení „Siemens“ jakožto člena konsorcia Drasis do protiprávní činnosti, odůvodňující vyloučení tohoto konsorcia ze zadávacího řízení v souladu s články 93 a 94 finančního nařízení a články 133a a 134b prováděcích pravidel, přičemž od tohoto argumentu tyto účastnice řízení jasně upustily. Když však Tribunál zkoumal, zda EUIPO analyzoval nabídky konsorcia Drasis s řádnou péčí, vycházel ze strukturálních vazeb mezi společností Siemens AG a jejími dvěma dceřinými společnostmi Siemens SA a Siemens SL.

29

Bod 64 napadeného rozsudku, ve kterém Tribunál započal přezkum otázky týkající se případného vyloučení konsorcia Drasis, který ukončil v bodě 78 tohoto rozsudku, zní totiž následovně: „[…] vzhledem ke strukturálním vazbám ke společnosti Siemens AG existujícím před 1. červencem 2011 je otázkou, zda v projednávaném případě zadavatel s náležitou péčí ověřil, zda se na společnosti Siemens SA a Siemens SL, a tedy konsorcium Drasis, vztahovaly důvody vyloučení stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. b) a e) […] finančního nařízení ve spojení s bodem 13.1 třetím a čtvrtým pododstavcem zadávací dokumentace […]“.

30

Kromě toho Tribunál z existence těchto strukturálních vazeb vycházel ještě v bodě 77 napadeného rozsudku, přičemž dospěl k závěru, že EUIPO zjevně porušil svou povinnost řádné péče.

31

Zdá se tedy, že Tribunál posoudil existenci důvodů vyloučení konsorcia Drasis právě s ohledem na strukturální vazby společnosti Siemens SA a Siemens SL s mateřskou společností.

32

Argumentace předložená European Dynamics Luxembourg a dalšími, podle které bylo jejich upuštění pouze částečné a týkalo se pouze existence takových strukturálních vazeb, tedy nemůže obstát. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků řízení nezpochybnil výše uvedené odůvodnění napadeného rozsudku a toto odůvodnění není předmětem ani vedlejšího kasačního opravného prostředku, je třeba jej považovat za konečné.

33

Z pravidel upravujících řízení u unijních soudů, zejména z článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i z článku 76 a z čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, přitom vyplývá, že spor je v zásadě určen a vymezen účastníky řízení a že unijní soud nemůže rozhodnout ultra petita (rozsudek ze dne 3. července 2014, Electrabel v. Komise, C‑84/13 P, nezveřejněný, EU:C:2014:2040, bod 49 a citovaná judikatura).

34

S ohledem na upuštění European Dynamics Luxembourg a dalších uvedené v bodech 25 a 26 tohoto rozsudku již Tribunál tudíž nebyl příslušný k rozhodování o případném porušení článků 93 a 94 finančního nařízení a článků 133a a 134b prováděcích pravidel, takže rozhodnutí Tribunálu uvedené v bodě 77 napadeného rozsudku, podle něhož EUIPO zjevně porušil svou povinnost řádné péče při šetření existence zejména důvodu vyloučení stanoveného v bodě 13.1 prvním pododstavci písm. e) zadávací dokumentace a v čl. 93 odst. 1 písm. e) finančního nařízení, je stiženo vadou spočívající v nesprávném právním posouzení.

35

Pokud jde o otázku, zda za těchto podmínek představuje důvod vycházející z porušení těchto článků, jak podle všeho tvrdí European Dynamics Luxembourg a další, nepominutelný důvod, který musí unijní soud přezkoumat i bez návrhu, je třeba uvést, že ačkoli je pravda, že tato ustanovení mají nepochybný význam při dodržování práva týkajícího se uzavírání zakázek Unie, jejich porušení nesplňuje podmínky uplatněné Soudním dvorem k tomu, aby se jednalo o porušení podstatných formálních náležitostí (viz zejména rozsudek ze dne 4. dubna 2017, Veřejný ochránce práv v. Staelen, C‑337/15 P, EU:C:2017:256, bod 85 a citovaná judikatura).

36

Z toho vyplývá, že první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět.

37

S ohledem na závěr uvedený v předchozím bodě druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku ztratila svou relevanci, a není tak namístě ji přezkoumávat.

38

V první části svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když nepřezkoumal, zda údajná zjevně nesprávná posouzení, kterých se dopustil EUIPO v postavení zadavatele, měla dopad na konečný výsledek řízení o zadání dotčené zakázky.

39

EUIPO má za to, že pouhá skutečnost, že se údajně dopustil nesprávných posouzení, pokud jde o několik podkritérií v rámci technických kritérií pro zadání zakázky č. 1 a č. 2 a několik podkritérií v rámci kritéria pro zadání zakázky č. 3, nemůže sama o sobě být považována za dostatečný důvod pro zrušení rozhodnutí o odmítnutí nabídky. Tribunál totiž na rozdíl od toho, co v tomto ohledu vyžaduje judikatura Soudního dvora, nepřezkoumal, zda tato nesprávná posouzení měla konkrétní dopad na konečný výsledek tohoto rozhodnutí.

40

Ustálená judikatura Tribunálu podle něj potvrzuje, že pokud známka týkající se určitého kritéria pro zadání není založena pouze na jednom komentáři, ale je založena na několika komentářích, které nejsou zpochybněny, musí Tribunál přezkoumat, zda tyto ostatní komentáře stále stačí k odůvodnění známky udělené zadavatelem v rámci tohoto kritéria pro zadání.

41

V projednávané věci jsou známky udělené v rámci technických kritérií pro zadání č. 1 až č. 3 založeny nikoli na jediném komentáři, ale na několika negativních a pozitivních komentářích, ohledně nichž měl Tribunál za to, že nejsou stiženy zjevně nesprávným posouzením nebo které Tribunál vůbec nepřezkoumal, jelikož nebyly zpochybněny ani v žalobě podané European Dynamics Luxembourg a dalšími. Tribunál měl tedy přezkoumat, zda tyto ostatní komentáře stále stačí k odůvodnění známky udělené zadavatelem v rámci dotčeného kritéria pro zadání, a skutečnost, že Tribunál tento přezkum neprovedl, představuje sama o sobě dostatečný důvod k ospravedlnění zrušení napadeného rozsudku.

42

Ve druhé části svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO Tribunálu vytýká, že při svém přezkumu rozhodnutí o odmítnutí nabídky použil z právního hlediska nesprávné kritérium k určení zjevně nesprávných posouzení a zkreslil určité skutečnosti.

43

Tribunál podle něj jednak provedl příliš rozsáhlý přezkum rozhodnutí o odmítnutí nabídky s ohledem na prostor pro uvážení, kterým disponuje zadavatel v oblasti zadávání veřejných zakázek, a jednak svým vlastním posouzením skutkových okolností, které zkreslil, nahradil posouzení skutkových okolností provedené EUIPO, aby konstatoval zjevně nesprávná posouzení.

44

European Dynamics Luxembourg a další tvrdí, že druhý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

45

Co se týče první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO na podporu projednávaného kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že Tribunál v bodech 226 až 229 napadeného rozsudku v rámci dílčího závěru týkajícího se druhého žalobního důvodu, který byl před ním vznesen, uvedl důvody, pro které má za to, že konstatovaná zjevně nesprávná posouzení mohou mít dopad na dotčené zadávací řízení, a tudíž odůvodňují zrušení rozhodnutí o odmítnutí nabídky.

46

Je pravda, že Tribunál konkrétně neověřil, jaký dopad může mít každé z těchto nesprávných posouzení na výsledek řízení. Přezkum unijního soudu však v zásadě neznamená, že má tento soud povinnost ověřit neexistenci dopadů zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o posouzení nabídky, s ohledem na její umístění, a tudíž v konečném výsledku s ohledem na rozhodnutí o zadání, pokud zadavatel neposkytl žádné upřesnění, co se týče neexistence tohoto dopadu.

47

Přísluší totiž navrhovateli kasačního opravného prostředku, aby objasnil a prokázal, že rozhodnutí o odmítnutí nabídky by nemohlo být pro European Dynamics Luxembourg a další příznivější, kdyby nedošlo k uvedeným pochybením (obdobně viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, EUIPO v. European Dynamics Luxembourg a další, C‑677/15 P, EU:C:2017:998, body 52 a 53). EUIPO přitom důkazy požadované v tomto ohledu nepředložil.

48

První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO tedy musí být zamítnuta.

49

Pokud jde o druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO, je třeba připomenout, že Tribunál konstatoval v bodech 104, 109, 115, 122, 134, 138 a 139, 144, 148, 157 až 159, 166, 186, 188, 193 a 194, 206 a 207 napadeného rozsudku, že se tento úřad dopustil zjevně nesprávných posouzení, jimiž byla dotčena legalita posouzení nabídky European Dynamics Luxembourg. V bodech 225 až 229 napadeného rozsudku Tribunál dospěl k závěru, že je třeba na tomto základě zrušit rozhodnutí o odmítnutí nabídky.

50

Ačkoli EUIPO v rámci svého kasačního opravného prostředku kritizoval téměř všechna konstatování Tribunálu týkající se uvedených zjevně nesprávných posouzení, nezpochybnil přitom důvody uvedené v bodech 160 až 168, a zejména v bodě 166 napadeného rozsudku, na podporu rozhodnutí Tribunálu vyhovět deváté výtce uplatněné European Dynamics Luxembourg a dalšími na podporu první části druhého žalobního důvodu jejich žalob na neplatnost, vycházející z toho, že se EUIPO dopustil zjevně nesprávného posouzení v rámci svého posouzení kritéria č. 1, podkritéria č. 1.4, bodu 1.4.4.10 zadávací dokumentace.

51

Jednak přitom Tribunál neprovedl žádné rozlišení mezi různými zjevně nesprávnými posouzeními, která konstatoval v bodech 88 až 214 napadeného rozsudku, a jednak EUIPO nevysvětlil a neprokázal, že v projednávané věci se konstatování týkající se existence zjevně nesprávného posouzení v rámci jeho posouzení kritéria č. 1, podkritéria č. 1.4, bodu 1.4.4.10 zadávací dokumentace, nepodílí – ze stejného titulu jako každé z ostatních konstatování zjevně nesprávného posouzení, posuzované individuálně – na tom, že je odůvodněno zrušení rozhodnutí o odmítnutí nabídky uvedené v bodě 226 napadeného rozsudku.

52

Za těchto podmínek, i za předpokladu, že by bylo třeba mít za to, jak tvrdí EUIPO, že všechna konstatování týkající se zjevně nesprávných posouzení, která EUIPO zpochybnil v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku, jsou stižena nesprávným právním posouzením, takové konstatování v každém případě nemůže způsobit zrušení tohoto rozhodnutí Tribunálu, takže je třeba druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako irelevantní (obdobně viz usnesení ze dne 11. února 2015, Orange v. Komise, C‑621/13 P, nezveřejněné, EU:C:2015:114, body 44 a 45, jakož i citovaná judikatura).

53

Ve svém třetím důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO zpochybňuje analýzu provedenou Tribunálem v bodech 250 až 254 napadeného rozsudku a důvod, který je tam uveden, podle něhož rozhodnutí o odmítnutí nabídky je stiženo několika pochybeními spočívajícími v nedostatečném odůvodnění ve smyslu čl. 100 odst. 2 finančního nařízení, vykládaného ve spojení s čl. 296 druhým pododstavcem SFEU, pokud jde o spojitost mezi specifickými negativními posouzeními uvedenými v hodnotící zprávě a odečty čistých bodů provedenými zadavatelem.

54

Podle EUIPO čl. 100 odst. 2 finančního nařízení nestanoví žádnou legální povinnost poskytnout podrobný přehled všech kritik, které byly zohledněny při hodnocení nabídky odmítnutého uchazeče. A fortiori téže ustanovení neobsahuje žádnou legální povinnost spojit s každou kritikou odečet bodů a podrobně vysvětlit počet bodů, které byly skutečně odečteny na základě této kritiky.

55

European Dynamics Luxembourg a další tvrdí, že zpřístupnění rozdělení přidělených bodu bylo nezbytné, jelikož Tribunál by nebyl s to vykonat svůj soudní přezkum bez informací týkajících se bodů přidělených v rámci specifických kvalitativních kritérií, podkritérií a podbodů. Tribunál, který vyžadoval předložení rozdělení bodů, tak nikterak nepoužil striktnější kritérium, než je kritérium vyplývající z použití ustanovení finančního nařízení, jak je vykládáno judikaturou Soudního dvora.

56

Nejprve je třeba připomenout, že čl. 100 odst. 2 první pododstavec finančního nařízení stanoví, že zadavatel sdělí každému zájemci nebo uchazeči, jehož přihláška nebo nabídka byla odmítnuta, důvody odmítnutí a každému uchazeči, který učinil nabídku, jež je v souladu s požadavky, a který o to písemně požádá, vlastnosti a výhody přijaté nabídky i jméno uchazeče, kterému byla zakázka přidělena.

57

Z judikatury Soudního dvora však vyplývá, že nelze od zadavatele vyžadovat, aby uchazeči, jehož nabídka nebyla zvolena, poskytl kromě důvodů pro odmítnutí této nabídky i podrobné shrnutí způsobu, jakým byl každý detail jeho nabídky zohledněn na základě hodnocení nabídky, a v rámci sdělení vlastností a výhod týkajících se přijaté nabídky podrobnou srovnávací analýzu této nabídky a nabídky odmítnutého uchazeče (rozsudek ze dne 4. října 2012, Evropaïki Dynamiki v. Komise, C‑629/11 P, nezveřejněný, EU:C:2012:617, bod 21 a citovaná judikatura).

58

Zadavatel rovněž nemusí odmítnutému uchazeči na jeho písemnou žádost poskytnout úplnou kopii hodnotící zprávy (rozsudek ze den 4. října 2012, Evropaïki Dynamiki v. Komise, C‑629/11 P, nezveřejněný, EU:C:2012:617, bod 22 a citovaná judikatura).

59

Mimoto je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že odůvodnění vyžadované čl. 296 druhým pododstavcem SFEU musí být posouzeno v závislosti na okolnostech konkrétního případu, zejména na obsahu aktu a povaze uplatněných důvodů (rozsudek ze dne 4. října 2012, Evropaïki Dynamiki v. Komise, C‑629/11 P, nezveřejněný, EU:C:2012:617, bod 23 a citovaná judikatura).

60

V projednávané věci je nesporné, že ve třech dopisech ze dne 11. srpna, 26. srpna a 15. září 2011 EUIPO zaslal European Dynamics Luxembourg a dalším výňatek z hodnotící zprávy obsahující kvalitativní hodnocení jejich nabídky, jména tří úspěšných uchazečů, jakož i tři tabulky, které uváděly známky, které tito tři úspěšní uchazeči a European Dynamics Luxembourg a další získali, a konkrétně tabulku srovnávající hodnocení technických nabídek, tabulku srovnávající hodnocení nabídek z hlediska jejich ekonomické výhodnosti a srovnávací tabulku týkající se finančních kritérií.

61

Jak uvedl generální advokát v bodě 39 svého stanoviska, tyto tabulky European Dynamics Luxembourg a dalším umožnily získat celkový přehled o bodech přidělených jejich nabídce a nabídkám úspěšných uchazečů ve vztahu jak ke kvalitativním, tak k finančním kritériím, jakož i o jejich vlivu na celkovou konečnou známku.

62

European Dynamics Luxembourg a další nicméně tvrdí, že předání těchto dokumentů jim neumožnilo posoudit s přesností požadovanou judikaturou Soudního dvora hodnocení jejich nabídky ze strany EUIPO.

63

V tomto ohledu je třeba uvést, že judikatura citovaná v bodě 57 tohoto rozsudku v zásadě nevyžaduje, aby byla každému negativnímu nebo pozitivnímu komentáři v hodnocení přiřazena specifická váha. V případě, že dokumentace týkající se zakázky obsahuje specificky vyčíslenou váhu přiřazenou kritériím nebo podkritériím, však zásada transparentnosti vyžaduje, aby těmto kritériím nebo podkritériím bylo přiřazeno vyčíslené zhodnocení.

64

V tomto ohledu z dokumentace týkající se dotčené zakázky vyplývá, že v projednávané věci zadávací dokumentace stanovila poměrnou váhu, na základě níž 65 bodů ze 100 připadalo na kvalitativní kritérium č. 1, z nichž 10 bodů připadalo na podkritéria č. 1.1 až č. 1.5 a 15 bodů na podkritérium 1.6, 20 bodů na kvalitativní kritérium č. 2 a 15 bodů na kvalitativní kritérium č. 3.

65

Je rovněž nesporné, že hodnotící komise použila matematický vzorec nebo přidělila zlomky bodů za jednotlivá podkritéria či podbody a že hodnotící zpráva obsahovala v tomto ohledu specifická negativní hodnocení, která vedla ke specifickým odpočtům bodů, a že EUIPO nesdělil počet bodů spolu s jejich rozepsáním podle jednotlivých podkritérií, které získali European Dynamics Luxembourg a vybraní uchazeči.

66

Jak uvedl generální advokát v bodě 42 svého stanoviska, za těchto podmínek nebylo možné, aby European Dynamics Luxembourg a další nebo Tribunál porozuměly váze, kterou tato podkritéria hrála při hodnocení, tedy při určení celkové známky, ani aby byla stanovena spojitost mezi konkrétními negativními komentáři a odečty bodů, které měly dopad na celkovou známku.

67

Tribunál tudíž v bodě 254 napadeného rozsudku právem uvedl, že EUIPO v plném rozsahu nesplnil požadavky týkající se povinnosti odůvodnit výsledek hodnocení nabídky, kterou předložila European Dynamics Luxembourg.

68

Z toho vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

69

Ve svém čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO vytýká Tribunálu, že European Dynamics Luxembourg přiznal náhradu škody na nedostatečném právním základě, a sice ztrátě příležitosti získat dotčenou zakázku.

70

První nesprávné právní posouzení podle něj spočívá v závěru, ke kterému Tribunál dospěl v bodě 265 napadeného rozsudku, podle kterého byla prokázána protiprávnost jednání vytýkaného EUIPO. Vzhledem k tomu, že taková protiprávnost neexistuje, musí být podle EUIPO přiznání náhrady škody European Dynamics Luxembourg v souladu s judikaturou Soudního dvora zrušeno, jelikož jedna z kumulativních podmínek zakládající nárok na takové přiznání, a sice existence protiprávního jednání, není splněna.

71

Druhé nesprávné právní posouzení, kterého se Tribunál údajně dopustil, spočívá v tom, že neprokázal, že přiznání náhrady škody na základě ztráty příležitosti v oblasti veřejných zakázek je zásadou unijního práva nebo zásadou společnou členským státům, čímž nesplnil požadavky plynoucí z článku 340 SFEU. V tomto ohledu EUIPO uvádí, že některé členské státy nestanoví možnost přiznat náhradu škody pouze na základě ztráty příležitosti získat zakázku, zejména Dánské království, Spolková republika Německo a Rumunsko, kde je náhrada za ztrátu příležitosti omezena na náklady vynaložené na přípravu nabídky.

72

Podpůrně EUIPO tvrdí, že i v případě, že by měl Soudní dvůr zrušit napadený rozsudek pouze částečně, musí v každém případě zrušit přiznání náhrady škody. Pokud by totiž měl Soudní dvůr podobně jako Tribunál za to, že existují dostatečné důvody pro zrušení rozhodnutí o odmítnutí nabídky, nepostačovalo by to k odůvodnění přiznání náhrady škody, jelikož neexistuje žádná příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a uplatňovanou škodou.

73

European Dynamics Luxembourg a další tvrdí, že zásada náhrady škody vzniklé v důsledku ztráty příležitosti má svůj právní základ v právu na účinnou právní ochranu, vyplývajícím z článku 47 Listiny základních práv Evropské unie. European Dynamics Luxembourg a další sice uznávají, že v celé řadě členských států je právní nauka týkající se ztráty příležitosti specifická, zejména pokud jde o ztrátu příležitosti vyplývající z protiprávností, které zbavují uchazeče možnosti spravedlivého zhodnocení jeho nabídky, mají ale za to, že tyto rozdíly se týkají pouze výpočtu náhrady škody hospodářsky vyplývající ze ztráty příležitosti, a nikoli právního základu její samotné podstaty.

74

Kromě toho European Dynamics Luxembourg a další tvrdí, že podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/665/EHS a 92/13/EHS, pokud jde o zvýšení účinnosti přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek (Úř. věst. 2007, L 335, s. 31), je přiznání náhrady škody vhodným řešením pro nápravu škody, která z titulu ztráty příležitosti vznikla odmítnutému uchazeči. Tribunál tedy nebyl povinen prokázat existenci mechanismu ochrany, který je společný členským státům. Platí to tím spíše, že Tribunál již připustil, že ztráta příležitosti, která vznikla odmítnutému uchazeči, představuje skutečnou a určitou škodu. Za těchto podmínek nelze příčinnou souvislost mezi vytýkanou protiprávností a škodou, která vznikla European Dynamics Luxembourg, popřít ani z důvodu, že zadavatel má širokou posuzovací pravomoc.

75

Zaprvé je třeba přezkoumat argument, který EUIPO uplatnil podpůrně v rámci svého čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku.

76

Na základě tohoto argumentu EUIPO v podstatě tvrdí, že existence příčinné souvislosti mezi zjevně nesprávnými posouzeními konstatovanými Tribunálem s ohledem na první kritérium pro zadání, a sice kvalitativní kritéria, a škodou, která vznikla European Dynamics Luxembourg v důsledku ztráty příležitosti na zadání dotčené zakázky, nebyla v napadeném rozsudku prokázána ani odůvodněna.

77

Je třeba mít za to, že uvedený argument je za okolností projednávané věci opodstatněný.

78

Jak totiž bylo konstatováno v bodě 34 tohoto rozsudku, bod 77 napadeného rozsudku je stižen nesprávným právním posouzením, takže Tribunál nemohl platně rozhodnout na základě těchto úvah, že rozhodnutí o odmítnutí nabídky je protiprávní.

79

Dále pak Tribunál v bodě 267 napadeného rozsudku uvedl, že nebylo možné uznat existenci příčinné souvislosti mezi nedostatečnými odůvodněními, která konstatoval a škodami uplatňovanými European Dynamics Luxembourg a dalšími.

80

Kromě toho by vznik odpovědnosti Unie předpokládal existenci příčinné souvislosti mezi věcnou protiprávností postihující hodnocení nabídky European Dynamics Luxembourg, konstatovanou v rámci přezkumu druhého žalobního důvodu vzneseného u Tribunálu, a uváděnou ztrátou příležitosti.

81

V napadeném rozsudku přitom Tribunál existenci takové příčinné souvislosti neprokázal právně dostačujícím způsobem. Tribunál zejména nekonstatoval, zda a v jakém rozsahu by European Dynamics Luxembourg byla s ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci a v případě neexistence pochybení, kterých se dopustil EUIPO, zařazena na lepší místo v rámci kaskádového řízení.

82

Z toho vyplývá, že jelikož nebyla splněna jedna z podmínek nezbytných pro vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie, Tribunál neměl vyhovět návrhu na náhradu škody podanému European Dynamics Luxembourg a dalšími.

83

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je tedy opodstatněný.

84

Ze všech těchto úvah vyplývá, že napadený rozsudek je stižen vadou spočívající v nesprávném právním posouzení v jeho bodě 77, jelikož Tribunál vyhověl třetí části třetího důvodu žaloby podané v prvním stupni, týkající se nevyloučení konsorcia Drasis.

85

Jak vyplývá z bodu 260 napadeného rozsudku, Tribunál odůvodnil zrušení sporných rozhodnutí, uvedených v bodě 1 výroku tohoto rozsudku, na základě všech nesrovnalostí týkajících se rozhodnutí o odmítnutí nabídky, přičemž tak vyhověl prvnímu až třetímu žalobnímu důvodu, které byly před ním vzneseny. I když rozhodnutí Tribunálu uvedené v bodě 77 napadeného rozsudku nemůže odůvodnit zrušení rozhodnutí o odmítnutí nabídky, nesrovnalosti zjištěné Tribunálem v bodech 104, 109, 115, 122, 134, 138 a 139, 144, 148, 157 až 159, 166, 186, 188, 193 a 194, 206 a 207 napadeného rozsudku stačí k odůvodnění zrušení tohoto rozhodnutí Tribunálem. Z toho vyplývá, že není namístě zrušit bod 1 výroku napadeného rozsudku.

86

Naproti tomu je třeba zrušit bod 2 výroku napadeného rozsudku týkající se toho, že byla EUIPO uložena povinnost nahradit škodu, která vznikla European Dynamics Luxembourg z titulu ztráty příležitosti, že jí bude zadána dotčená zakázka jakožto přinejmenším třetí smluvní straně v rámci kaskádového řízení.

87

S přihlédnutím k tomuto zrušení bodu 2 výroku napadeného rozsudku musí být zrušeny rovněž body 3 a 4 výroku napadeného rozsudku, týkající se určení vyčíslené částky náhrady škody.

88

Za těchto podmínek musí být zrušen i bod 5 výroku napadeného rozsudku, jenž se týká nákladů řízení.

89

V souladu s čl. 61 prvním pododstavcem druhou větou statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

90

Tak je tomu v projednávané věci. Je tedy nutno přezkoumat návrh na náhradu škody podaný European Dynamics Luxembourg a dalšími v rámci této žaloby směřující k náhradě škody, která jim údajně vznikla z titulu ztráty příležitosti European Dynamics Luxembourg uzavřít rámcovou smlouvu jakožto přinejmenším třetí smluvní strana v rámci kaskádového řízení.

91

Úvodem je třeba připomenout, že na základě ustálené judikatury Soudního dvora vznik mimosmluvní odpovědnost EUIPO podléhá splnění všech kumulativních podmínek, kterými jsou protiprávnost jeho jednání, skutečná škoda a příčinná souvislost mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou škodou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. července 2014, Nikolaou v. Účetní dvůr, C‑220/13 P, EU:C:2014:2057, bod 52 a citovaná judikatura). Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že aby mohla mimosmluvní odpovědnost Unie vzniknout, musí být škoda skutečná a určitá a musí vyplývat dostatečně přímým způsobem z protiprávního jednání orgánů (rozsudek ze dne 30. května 2017, Safa Nicu Sepahan v. Rada, C‑45/15 P, EU:C:2017:402, bod 61 a citovaná judikatura).

92

Podle ustálené judikatury Soudního dvora je každopádně na účastníku řízení, který se dovolává mimosmluvní odpovědnosti Unie, aby předložil přesvědčivé důkazy jak o existenci, tak rozsahu škody, kterou uplatňuje, jakož i o existenci dostatečně přímého vztahu příčiny a následku mezi jednáním dotčeného orgánu a tvrzenou škodou (rozsudek ze dne 20. prosince 2017, EUIPO v. European Dynamics Luxembourg a další, C‑677/15 P, EU:C:2017:998, bod 100 a citovaná judikatura).

93

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že ze znění žaloby podané European Dynamics Luxembourg a dalšími k Tribunálu vyplývá, že zjevně neodpovídá požadavkům stanoveným touto judikaturou.

94

Je třeba uvést, že i když je pravda, že European Dynamics Luxembourg a další tvrdily, že správné použití zadávacího řízení by vedlo k lepšímu umístění nabídky předložené European Dynamics Luxembourg, a že by tak s touto účastnicí řízení byla uzavřena jedna z rámcových smluv, neprokázaly nicméně, zda a v jakém rozsahu by European Dynamics Luxembourg byla s ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci a v případě neexistence pochybení ze strany EUIPO zařazena na lepší místo nebo by získala dotčenou zakázku.

95

Stejně tak, pokud jde o příčinnou souvislost mezi pochybeními, kterých se dopustila hodnotící komise a údajně vzniklou škodou, European Dynamics Luxembourg a další se omezily pouze na tvrzení o existenci takové souvislosti, aniž upřesnily, v čem tato souvislost spočívá.

96

European Dynamics Luxembourg a další tedy neprokázaly skutečnou škodu ani příčinnou souvislost mezi touto škodou a jednáním vytýkaným EUIPO.

97

Za těchto podmínek musí být návrh na náhradu škody podaný European Dynamics Luxembourg a dalšími zamítnut.

98

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný nebo je-li tento kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

99

Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 uvedeného jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 138 odst. 3 téhož jednacího řádu platí, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení.

100

Vzhledem k tomu, že je kasačnímu opravnému prostředku EUIPO vyhověno pouze částečně, je třeba rozhodnout, že EUIPO i European Dynamics Luxembourg a další ponesou vlastní náklady řízení související s tímto kasačním opravným prostředkem.

101

Pokud jde o náklady řízení v prvním stupni, jelikož bylo žalobě zčásti vyhověno a zčásti byla zamítnuta, je třeba rovněž rozhodnout, že European Dynamics Luxembourg a další, jakož i EUIPO ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: