Věc C‑358/16

UBS Europe SE a Alain Hondequin a consorts

proti

DV a dalším

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour administrative (správní soud vyššího stupně, Lucembursko)]

„Řízení o předběžné otázce – Sbližování právních předpisů – Směrnice 2004/39/ES – Článek 54 odst. 1 a odst. 3 – Rozsah povinnosti zachovat služební tajemství, kterou mají vnitrostátní orgány finančního dohledu – Rozhodnutí, kterým byla konstatována ztráta dobré profesní pověsti – Případy, na něž se vztahuje trestní právo – Listina základních práv Evropské unie – Články 47 a 48 – Právo na obhajobu – Přístup ke spisu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 13. září 2018

1. Právo Evropské unie–Zásady–Právo na obhajobu–Právo na přístup ke spisu–Meze–Soulad s ochranou důvěrnosti

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

2. Svoboda usazování–Volný pohyb služeb–Trhy finančních nástrojů–Směrnice 2004/39–Vnitrostátní orgány finančního dohledu–Povinnosti zachovat služební tajemství–Výjimka týkající se případů, na něž se vztahuje trestní právo–Oblast působnosti–Vydání rozhodnutí vnitrostátního orgánu, kterým tento orgán zakazuje určité osobě, aby v podniku, který podléhá dohledu, vykonávala funkci jednatele–Vyloučení–Rozhodnutí, kterým uvedený orgán odmítá zpřístupnit informace osobě, které se dotýká akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení–Povinnosti vnitrostátního soudu týkající se zajištění práva této osoby na obhajobu

   (Listina základních práv Evropské unie, články 47 a 48; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39, čl. 54 odst. 1)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 66–69)

2.  Článek 54 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnic Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že

   –

   pojem „případy, na něž se vztahuje trestní právo“, uvedený v odstavcích 1 a 3 tohoto článku, nezahrnuje situaci, kdy orgány určené členskými státy pro účely plnění úkolů stanovených v této směrnici přijmou takové opatření, jako je opatření dotčené ve věci v původním řízení, které určité osobě zakazuje, aby v podniku, který podléhá dohledu, vykonávala funkci jednatele nebo jinou funkci, jejichž výkon podléhá povolení, a nařizuje jí, aby v co nejkratší lhůtě odstoupila ze všech funkcí z důvodu, že tato osoba již nesplňuje požadavky dobré profesní pověsti stanovené v článku 9 uvedené směrnice, které patří mezi opatření, která musí příslušné orgány přijmout při výkonu pravomocí, které jim příslušejí podle ustanovení hlavy II téže směrnice. Když totiž uvedené ustanovení stanoví, že povinnost zachovávat služební tajemství může být výjimečně vyloučena v takových případech, vztahuje se na předávání nebo používání důvěrných informací pro účely trestního stíhání a sankcí uložených podle vnitrostátního trestního práva;

   –

   povinnost zachovávat služební tajemství stanovená v odstavci 1 uvedeného článku ve spojení s články 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie musí být zajištěna a prováděna tak, aby byla v souladu s dodržováním práva na obhajobu. Je tedy věcí příslušného vnitrostátního soudu, aby v případě, že se příslušný orgán odvolává na uvedenou povinnost s cílem odmítnout poskytnutí informací, které má v držení a které nejsou obsaženy ve spise týkajícím se osoby, které se dotýká akt nepříznivě zasahující do jejího právního postavení, ověřil, zda tyto informace mají objektivní souvislost s námitkami, které jsou vůči ní uplatňovány, a pokud ano, aby nalezl rovnováhu mezi zájmem dotčené osoby na tom, aby měla k dispozici informace nezbytné k tomu, aby mohla v plném rozsahu vykonat právo na obhajobu, a zájmy týkajícími se zachování důvěrnosti informací, na které se vztahuje povinnost zachovávat služební tajemství, před tím, než rozhodne o poskytnutí všech požadovaných informací.

   (viz bod 71 a výrok)