Věc C‑335/16

VG Čistoća d.o.o.

proti

Đuru Vladikovi
a
Ljubici Vladika

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Općinski sud u Velikoj Gorici)

„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Odpady – Směrnice 2008/98/ES – Krytí nákladů spojených s nakládáním s odpady – Zásada ‚znečišťovatel platí‘ – Pojem ‚držitelé odpadu‘ – Cena účtovaná za nakládání s odpady – Zvláštní poplatek určený k financování kapitálových investic“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 30. března 2017

Životní prostředí – Odpady – Směrnice 2008/98 – Náklady na odstraňování odpadů nesené držiteli – Použití zásady „znečišťovatel platí“ – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví daň vypočtenou na základě odhadovaného objemu odpadu produkovaného uživateli, a nikoliv na základě množství skutečně vyprodukovaného odpadu – Přípustnost – Podmínka – Přiměřenost nákladů – Posouzení vnitrostátním soudem

(Článek 192 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98, článek 14 a čl. 15 odst. 1)

Článek 14 a čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic musí být vykládány v tom smyslu, že za současného stavu unijního práva nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která za účelem financování služby nakládání s komunálním odpadem a jeho odstraňování stanoví cenu vypočtenou na základě odhadovaného objemu odpadu produkovaného uživateli této služby, a nikoliv na základě množství odpadu, které tito uživatelé skutečně vyprodukovali a odevzdali ke sběru, jakož i platbu dodatečného poplatku těmito uživateli, jakožto držiteli odpadu, jehož výnos je určen k financování nezbytných kapitálových investic na zpracování odpadu, včetně jeho recyklace. Předkládajícímu soudu nicméně přísluší, aby na základě skutkového a právního stavu, který mu byl předložen, ověřil, zda toto nevede k tomu, že jsou některým „držitelům“ přičteny náklady zjevně neúměrné vzhledem k objemu nebo povaze odpadu, který jsou schopni vyprodukovat. Za tímto účelem může vnitrostátní soud zejména zohlednit kritéria spojená s druhem nemovitostí, které uživatelé užívají, plochou těchto nemovitostí a jejich účelovým určením, schopností „držitelů“ vyprodukovat odpad, objemem kontejnerů daných uživatelům k dispozici, jakož i četností sběru odpadu, jelikož tyto parametry mohou přímo ovlivňovat výši nákladů spojených s nakládáním s odpady.

Za současného stavu unijního práva neexistuje žádná právní úprava přijatá na základě článku 192 SFEU, která by ukládala členským státům přesný způsob zajištění financování nákladů na odstraňování komunálního odpadu, a toto financování proto může být v závislosti na volbě dotyčného členského státu zajištěno libovolně prostřednictvím daně, poplatku nebo jakýmkoliv jiným způsobem. Za těchto podmínek může použití kritérií fakturace založených na objemu kontejneru, který je dán k dispozici uživatelům, v závislosti zejména na ploše nemovitostí, jež užívají, a na způsobu jejich využití, umožňovat výpočet nákladů na odstraňování tohoto odpadu a jejich rozdělení mezi jednotlivé držitele vzhledem k tomu, že tento parametr může přímo ovlivňovat výši uvedených nákladů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2009, Futura Immobiliare a další, C‑254/08, EU:C:2009:479, body 48 a 50).

(viz body 26, 32 a výrok)