–

za Veevoederbedrijf Alpuro BV J. Geertsem, advocaat,

–

za Evropskou komisi A. Bouquetem a I. Galindo Martín, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (Úř. věst. 2009, L 30, s. 16).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi J. T. Artsem a společností Veevoederbedrijf Alpuro BV (dále jen „společnost Alpuro“) ve věci platnosti smluvního ustanovení, na jehož základě podpora, na niž může J. T. Arts uplatňovat nárok v rámci režimu jednotné platby, připadne společnosti Alpuro.

3

Body 25 a 27 odůvodnění nařízení č. 73/2009 zní následovně:

[…]

4

Podle čl. 1 písm. b) nařízení č. 73/2009 toto nařízení stanoví „režim podpory příjmů pro zemědělce (dále jen ‚režim jednotné platby‘).“

5

Článek 4 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:

„Zemědělec, který dostává přímé platby, splňuje povinné požadavky na hospodaření uvedené v příloze II, jakož i požadavky týkající se dobrého zemědělského a environmentálního stavu podle článku 6.

[…]“

6

Článek 5 odst. 1 nařízení č. 73/2009 stanoví:

„Povinné požadavky na hospodaření uvedené v příloze II jsou stanoveny právními předpisy Společenství v těchto oblastech:

7

Článek 6 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:

„Členské státy dbají na to, aby veškerá zemědělská půda, a zejména půda, která se již nevyužívá pro účely produkce, byla udržována v dobrém zemědělském a environmentálním stavu. […]“

8

Článek 33 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení stanoví:

„Podpora v rámci režimu jednotné platby se zemědělcům poskytne, pokud:

9

J. T. Arts jakožto chovatel telat uzavřel v průběhu roku 2008 se společností Alpuro začleňovací smlouvu (dále jen „začleňovací smlouva“), na jejímž základě se zavázal od společnosti Alpuro kupovat nově narozená telata, jakož i krmivo určené pro jejich vykrmení. Na konci každého ze šesti vykrmovacích cyklů stanovených v začleňovací smlouvě společnost Alupro vykrmená telata od J. T. Artse odkupovala zpět. Tyto vykrmovací cykly, každý z nich v délce trvání přibližně 26 týdnů, byly rozděleny do tří skupin, z nichž první byla zřízena dne 5. března 2009.

10

V souladu s články 6 a 13 začleňovací smlouvy J. T. Arts pobíral příspěvek na vykrmení ve výši 200 eur ročně za jedno tele.

11

Na základě článku 9 této smlouvy veškeré příjmy a odměny, na něž mohl J. T. Arts uplatňovat nárok v rámci režimu jednotné platby související s chovem a výkrmem telat na základě uvedené smlouvy, připadly v plném rozsahu společnosti Alpuro, přičemž J. T. Arts byl kromě toho povinen splnit všechny podmínky vyžadované k tomu, aby bylo možné uvedených příjmů a odměn dosáhnout.

12

V souladu s článkem 10 začleňovací smlouvy byla prodejní cena vykrmených telat pro společnost Alpuro vypočtena tak, že se sečetla kupní cena nově narozených telat, výdaje na krmivo použité k jejich vykrmení, jakož i ostatní náklady vzniklé při jejich chovu, a odečetly se odměny v rámci režimu jednotné platby. Kromě toho se použila oprava za účelem zohlednění odchylek, které telata vykazovala v porovnání s technickou normou uvedenou v článku 7 této smlouvy.

13

V průběhu roku 2012 vznikl mezi účastníky řízení spor ohledně částky jednotné platby vyplacené J. T. Artsovi za roky 2010 až 2012.

14

J. T. Arts předložil věc Rechtbank Gelderland (soud v Gelderlandu, Nizozemsko), u něhož zejména uvedl, že článek 9 začleňovací smlouvy je v rozporu s cíli nařízení č. 1782/2003, jelikož ukládá povinnost postoupit podporu příjmů, která slouží k tomu, aby mu byla zajištěna přiměřená životní úroveň, společnosti Alpuro, jež nesplňuje podmínky k tomu, aby využívala režim jednotné platby, a nevztahují se na ni ani požadavky v oblasti ekologické podmíněnosti stanovené v tomto nařízení.

15

Společnost Alpuro u téhož soudu uvedla, že jednotná platba, na niž má J. T. Arts nárok, představuje položku při výpočtu prodejní ceny vykrmených telat a že ona sama v rámci režimu jednotné platby nárok na žádnou podporu neuplatňuje.

16

V návaznosti na to, že Rechtbank Gelderland (soud v Gelderlandu) zamítl žalobu J. T. Artse, posledně uvedený podal proti tomuto rozsudku odvolání u předkládajícího soudu, který měl za to, že vyřešení sporu v původním řízení závisí na výkladu unijního práva.

17

Za těchto podmínek se Gerechtshof Arnhem-Leeuwarden (odvolací soud v Arnhem-Leuvarden, Nizozemsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

18

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda nařízení č. 73/2009 musí být vykládáno v tom smyslu, že brání smluvnímu ustanovení, na jehož základě částka podpory, na niž může chovatel telat uplatňovat nárok v rámci režimu jednotné platby, připadne začleňovacímu podniku, s nímž uzavřel smlouvu.

19

Na úvod je třeba připomenout, že smlouva se sice vyznačuje zásadou autonomie vůle, podle které jsou strany zejména svobodny v tom, aby se navzájem zavazovaly, avšak z použitelné právní úpravy Unie mohou vyplývat omezení této smluvní svobody (rozsudek ze dne 20. května 2010, Harms, C‑434/08, EU:C:2010:285, bod 36).

20

Smluvní svoboda, kterou má držitel platebních nároků, mu zejména nemůže umožnit sjednání smluvních závazků v rozporu s cíli sledovanými nařízením č. 73/2009 (obdobně viz rozsudek ze dne 20. května 2010, Harms, C‑434/08, EU:C:2010:285, bod 37).

21

V tomto ohledu je nutno uvést, že podle čl. 1 písm. b) tohoto nařízení režim jednotné platby představuje podporu příjmů pro zemědělce. Bod 25 odůvodnění téhož nařízení uvádí, že cíl spočívající v tom, že je zemědělskému obyvatelstvu zajištěna přiměřená životní úroveň, je úzce spjat se zachováním venkovských oblastí, přičemž zemědělec, který dostává přímé platby, musí v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení č. 73/2009, vykládaným ve spojení s čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení, splňovat určité standardy týkající se životního prostředí, bezpečnosti potravin, zdraví zvířat a rostlin, dobrých životních podmínek zvířat a udržování půdy v dobrém zemědělském a environmentálním stavu.

22

Nařízení č. 73/2009 ani nařízení Komise (ES) č. 1120/2009 ze dne 29. října 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu jednotné platby podle hlavy III nařízení č. 73/2009 (Úř. věst. 2009, L 316, s. 1), však neukládají příjemci režimu jednotné platby povinnost, aby podporu, kterou získá v rámci tohoto režimu, použil k přesně stanovenému účelu. Vzhledem k tomu, že je jednotná platba koncipována jako podpora příjmů, totiž její užívání není z povahy věci omezené.

23

Ve věci v původním řízení je nesporné, že podpora za roky 2010 až 2012 byla vyplacena J. T. Artsovi. Strany začleňovací smlouvy se však v podstatě dohodly na tom, že podpora, na niž J. T. Arts mohl uplatňovat nárok v rámci režimu jednotné platby, připadne v plné výši společnosti Alpuro. V souladu s články 9 a 10 této smlouvy byla v praxi tato podpora odečtena od ceny, kterou společnost Alpuro hradila za nákup vykrmených telat.

24

Takové smluvní ustanovení vyvolává otázku, zda úmyslem uvedených stran bylo, aby se společnost Alpuro stala skutečným příjemcem uvedené podpory, v rozporu s cíli nařízení č. 73/2009.

25

V tomto ohledu je totiž třeba připomenout, že by bylo zjevně v rozporu s uvedenými cíli, kdyby bylo umožněno osobám nebo subjektům, které nesplňují podmínky stanovené v tomto nařízení, mít prospěch z podpory v rámci režimu jednotné platby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. května 2010, Harms, C‑434/08, EU:C:2010:285, body 39 a 45).

26

Začleňovací podnik však nemůže být považován za skutečného příjemce této podpory, jestliže chovatel, který se zaváže, že mu tuto podporu převede, získá za tuto podporu protiplnění. V tomto případě je totiž skutečným příjemcem uvedené podpory chovatel a tuto podporu pouze použije způsobem, který si svobodně zvolí, jak vyplývá z bodu 22 tohoto rozsudku.

27

V projednávané věci přitom před předkládajícím soudem není zpochybňováno, že k převedení podpory, na niž J. T. Arts mohl uplatňovat nárok v rámci režimu jednotné podpory, došlo v rámci souboru vzájemných výhod a povinností sjednaných mezi stranami začleňovací smlouvy.

28

Nelze mít tudíž za to, že byly ohroženy cíle nařízení č. 73/2009, jak byly připomenuty v bodě 21 tohoto rozsudku.

29

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že nařízení č. 73/2009 musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání smluvnímu ustanovení, na jehož základě částka podpory, na niž může chovatel telat uplatňovat nárok v rámci režimu jednotné platby, připadne začleňovacímu podniku, jestliže k převedení této podpory došlo v rámci vzájemných výhod a povinností sjednaných mezi stranami smlouvy.

30

Vzhledem k odpovědi podané na první otázku není namístě odpovídat na druhou otázku.

31

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání smluvnímu ustanovení, na jehož základě částka podpory, na niž může chovatel telat uplatňovat nárok v rámci režimu jednotné platby, připadne začleňovacímu podniku, jestliže k převedení této podpory došlo v rámci vzájemných výhod a povinností sjednaných mezi stranami smlouvy.