Věc C‑183/16 P

Tilly-Sabco SAS

proti

Evropské komisi

„Kasační opravný prostředek – Zemědělství – Drůbeží maso – Zmrazená kuřata – Vývozní náhrady – Prováděcí nařízení (EU) č. 689/2013 stanovující náhrady v nulové výši – Legalita – Nařízení (ES) č. 1234/2007 – Články 162 a 164 – Předmět a povaha náhrad – Kritéria stanovení jejich výše – Pravomoc generálního ředitele Generálního ředitelství (GŘ) pro zemědělství a rozvoj venkova podepsat sporné nařízení – Zneužití pravomoci – ‚Postup projednávání ve výborech‘ – Nařízení (EU) č. 182/2011 – Článek 3 odst. 3 – Konzultace Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů – Předložení návrhu prováděcího nařízení během zasedání tohoto výboru – Dodržení lhůt – Porušení podstatných formálních náležitostí – Zrušení se zachováním účinků“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 20. září 2017

1. Zemědělství–Společná organizace trhů–Vývozní náhrady–Předmět–Rozhodnutí o zavedení nebo zrušení náhrad–Posuzovací pravomoc Komise

   [Články 39 a 40 SFEU; nařízení Rady č. 1234/2007, body 65 a 77 odůvodnění, článek 162 a čl. 164 odst. 3 písm. b)]

2. Zemědělství–Společná organizace trhů–Vývozní náhrady–Stanovení částek–První stanovení nulové výše pro dotčené výrobky–Přípustnost

   (Nařízení Rady č. 1234/2007, čl. 164 odst. 2 a 3; nařízení Komise č. 689/2013)

3. Žaloba na neplatnost–Žalobní důvody–Zneužití pravomoci–Pojem

   (Článek 263 SFEU)

4. Orgány Evropské unie–Výkon pravomocí–Prováděcí pravomoc svěřená Komisi–Kontrola prováděná výborem složeným ze zástupců členských států–Postup konzultace–Lhůta k předložení návrhu prováděcího aktu–Nesplnění–Odůvodnění s ohledem na dřívější praxi zavedenou v rámci postupů projednávání ve výborech–Nepřípustnost

   (Článek 291 odst. 2 a 3 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 182/2011, čl. 3 odst. 3, 4, 7 a 8; rozhodnutí Rady 87/373, článek 2, a 1999/468, čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 2)

5. Orgány Evropské unie–Výkon pravomocí–Prováděcí pravomoc svěřená Komisi–Kontrola prováděná výborem složeným ze zástupců členských států–Postup konzultace–Lhůta k předložení návrhu prováděcího aktu–Nesplnění–Důsledky–Neplatnost dotčeného aktu

   (Článek 291 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 182/2011, čl. 3 odst. 3)

6. Žaloba na neplatnost–Žalobní důvody–Porušení podstatných formálních náležitostí–Nedodržení lhůty stanovené unijním zákonodárcem–Přezkum soudem i bez návrhu

   (Článek 263 SFEU; nařízení Rady č. 182/2011, čl. 3 odst. 3)

7. Žaloba na neplatnost–Zrušující rozsudek–Účinky–Omezení Soudním dvorem–Zachování účinků napadeného aktu do doby, než vstoupí v platnost akt nový–Odůvodnění vycházející z důvodů právní jistoty

   (Článek 264 druhý pododstavec SFEU; nařízení Komise č. 689/2013)

1.  Z celkového výkladu článků 39 a 40 SFEU, bodů 65 a 77 odůvodnění nařízení č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“), a čl. 164 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení vyplývá, že hlavním cílem sledovaným případným přiznáním vývozních náhrad je stabilizovat vnitřní trh. V tomto ohledu přiznává článek 162 nařízení č. 1234/2007 Komisi posuzovací pravomoc stran toho, zda stanoví, či nestanoví vývozní náhrady, a tudíž i k tomu, zda zruší jakoukoli ze stanovených náhrad.

   (viz body 49 a 50)

2.  V oblasti stanovení vývozních náhrad platí, že jelikož v čl. 164 odst. 3 nařízení č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“), nebyla stanovena žádná konkrétní výše ani žádný zvláštní způsob výpočtu, nic nebrání Komisi v tom, aby na základě svého posouzení aspektů uvedených v tomto ustanovení mohla dočasně stanovit náhradu v nulové výši. Mimoto vzhledem k tomu, že čl. 164 odst. 2 tohoto nařízení umožňuje Komisi, aby zachovala výši náhrad na stejné úrovni po dobu delší než tři měsíce nebo aby je v mezidobí změnila, nelze mít za to, že jí toto ustanovení ukládá povinnost pravidelně každé tři měsíce svolávat zasedání Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů pouze za tím účelem, aby bylo rozhodnuto o prodloužení dříve stanovených náhrad. Takový výklad, který by Komisi a řídícímu výboru ukládal povinnost, podle které by byla zbytečně pořádána zasedání, by byl v rozporu se zásadou řádné správy.

   Konečně vzhledem k tomu, že Komise může podle znění čl. 164 odst. 3 nařízení č. 1234/2007 stanovit vývozní náhrady na základě jednoho nebo více aspektů, jež jsou uvedeny v tomto ustanovení, je třeba mít za to, že nařízení přijaté na základě tohoto ustanovení není stiženo vadou zjevně nesprávného posouzení, pokud toto posouzení mohlo být platně založeno alespoň na jednom z těchto aspektů.

   (viz body 54–56)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 64, 66 a 67)

4.  Pokud jde o postup přijímání prováděcích aktů Komisí, je účelem první lhůty zakotvené v čl. 3 odst. 3 nařízení č. 182/2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí, umožnit členům řídícího výboru, aby před tím, než je zasedání vůbec zahájeno, důkladně přezkoumali návrh prováděcího aktu, a druhá lhůta jim má umožnit, aby k tomuto návrhu vyjádřili svůj názor. Dále platí, že jelikož čl. 291 odst. 3 SFEU výslovně stanoví, že členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí, které jí byly svěřeny podle odstavce 2 uvedeného článku, je třeba mít za to, že účelem první lhůty je rovněž zajistit, aby vlády členských států byly prostřednictvím svých členů v řídícím výboru informovány o návrzích Komise, a mohly tak prostřednictvím interních a externích konzultací vymezit svůj postoj s cílem hájit v rámci řídícího výboru své vlastní zájmy. Jak vyplývá z čl. 3 odst. 7 nařízení č. 182/2011, členové řídícího výboru jsou totiž představiteli uvedených vlád, které rozhodují o svém zastoupení na příslušné úrovni v různých fázích postupu.

   Za těchto okolností je praxe, která spočívá v předložení návrhu prováděcího aktu řídícímu výboru až během zasedání, jež bylo svoláno za účelem přezkumu takového návrhu, v rozporu se zněním i cíli sledovanými čl. 3 odst. 3 nařízení č. 182/2011. Komise totiž tímto postupem nedodržela první lhůtu o délce čtrnáctí dnů. Taková praxe je navíc v rozporu se systematikou nařízení č. 182/2011, jehož článek 8 Komisi umožňuje, aby v případě potřeby přijala okamžitě použitelná nařízení, aniž je předtím předloží ke stanovisku řídícímu výboru. Konečně, uvedená praxe, která členům řídícího výboru znemožňuje vyjádřit svůj názor a navrhovat změny mimo průběh příslušného zasedání, je v rozporu s čl. 3 odst. 4 prvním pododstavcem tohoto nařízení, podle kterého mají mít tito členové tuto možnost až do přijetí aktu.

   Dále platí, že i kdyby ustálená praxe Komise mohla zapadat do právního rámce platného před přijetím uvedeného nařízení, a sice právního rámce vymezeného v rozhodnutích o postupu projednávání ve výborech, změny primárního práva vyplývající z přijetí Smlouvy o FEU, jakož i následné změny práva sekundárního, k nimž došlo v důsledku přijetí nařízení č. 182/2011, brání tomu, aby mohlo být podle této praxe nadále postupováno.

   (viz body 102–107, 113)

5.  Požadavky, které jsou stanoveny v čl. 3 odst. 3 nařízení č. 182/2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí, týkající se lhůt, v nichž musí být předložen výboru zástupců členských států návrh prováděcího aktu, který má být přijat, představují hlavní procesní pravidla, jež jsou požadována podle Smlouvy o FEU, která náleží mezi podstatné formální náležitosti postupu a jejichž porušení má za následek neplatnost dotčeného aktu.

   (viz bod 114)

6.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 115 a 116)

7.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 122–125)