Věc C‑175/16

Hannele Hälvä a další

proti

SOS-Lapsikylä ry

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein oikeus)

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2003/88/ES – Článek 17 – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Úprava pracovní doby – Doplňkové příplatky – Spolek na ochranu dětí – ‚Náhradní rodiče v dětské vesničce‘ – Dočasná nepřítomnost ‚náhradních rodičů‘ – Pracovnice zaměstnané coby ‚zástupkyně náhradních rodičů‘ – Pojem“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 26. července 2017

  1. Sociální politika–Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků–Směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby–Oblast působnosti–Odměňování–Vyloučení

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88)

  2. Sociální politika–Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků–Směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby–Pracovní doba–Pojem

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, čl. 2 bod 1)

  3. Sociální politika–Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků–Směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby–Odchylky–Článek 17 odst. 1–Pracovníci, kteří jsou rodinnými příslušníky–Pojem

    [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, čl. 17 odst. 1 písm. b)]

  4. Sociální politika–Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků–Směrnice 2003/88 o některých aspektech úpravy pracovní doby–Odchylky–Článek 17 odst. 1–Oblast působnosti–Zaměstnání, které spočívá v péči o děti za podmínek podobajících se rodinnému prostředí v postavení zástupce osoby, která je tímto úkolem primárně pověřena–Zahrnutí–Podmínka–Délka pracovní doby, která se neměří nebo není předem určena nebo si ji může určit sám pracovník–Ověření vnitrostátním soudem

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, čl. 17 odst. 1)

  1.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 25)

  2.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 41, 42)

  3.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 46–48)

  4.  Článek 17 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby musí být vykládán v tom smyslu, že jej nelze uplatnit na takové zaměstnání, o jaké se jedná ve věci v původním řízení, které spočívá v péči o děti za podmínek podobajících se rodinnému prostředí v postavení zástupce osoby, která je tímto úkolem primárně pověřena, není-li prokázáno, že celková délka pracovní doby se neměří nebo není předem určena nebo si ji může pracovník určit sám, což musí ověřit předkládající soud.

    (viz bod 49 a výrok)