Spojené věci C‑168/16 a C‑169/16

Sandra Nogueira a další

proti

Crewlink Ireland Ltd

a

Miguel José Moreno Osacar

proti

Ryanair Designated Activity Company

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané cour du travail de Mons)

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Soudní příslušnost – Příslušnost ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Článek 19 bod 2 písm. a) – Pojem ‚místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou práci‘ – Odvětví letecké přepravy – Palubní průvodčí – Nařízení (EHS) č. 3922/91 – Pojem ‚mateřské letiště‘ “

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. září 2017

  1. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 44/2001–Ustanovení tohoto nařízení kvalifikovaná jako rovnocenná s ustanoveními Bruselské úmluvy–Výklad uvedených ustanovení v souladu s judikaturou Soudního dvora týkající se této úmluvy–Příslušnost ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv–Pojem „místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou práci nebo místo kde se nachází nebo nacházela provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání“–Autonomní výklad–Zohlednění odpovídajících ustanovení obsažených v Římské úmluvě–Přípustnost

    (Římská úmluva ze dne 19. června 1980, preambule; nařízení Rady č. 44/2001, čl. 19 bod 2)

  2. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 44/2001–Příslušnost ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv–Pojem „místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou práci“–Široký výklad

    [Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 19 bod 2 písm. a)]

  3. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 44/2001–Příslušnost ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv–Pojem „místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou práci“–Určení v případě výkonu práce ve více členských státech–Pracovní vztahy v oblasti dopravy–Kritéria pro určení uvedeného místa

    [Římská úmluva ze dne 19. června 1980, čl. 5 bod 1; nařízení Rady č. 44/2001, čl. 19 bod 2 písm. a)]

  4. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 44/2001–Příslušnost ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv–Pojem místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou práci–Žaloba podaná členem palubního personálu letecké společnosti nebo zaměstnancem přiděleným letecké společnosti–Pojem, který není srovnatelný s pojmem mateřské letiště ve smyslu přílohy III nařízení č. 3922/91–Pojem „mateřské letiště, který může být významnou indicií pro určení uvedeného místa“

    [Nařízení Rady č. 3922/91, příloha III, a nařízení Rady č. 44/2001, čl. 19 bod 2 písm. a)]

  5. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 44/2001–Příslušnost ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv–Pojem „místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou práci“–Žaloba podaná členem palubního personálu letecké společnosti nebo zaměstnancem přiděleným letecké společnosti–Místo, které není srovnatelné s územím členského státu, jehož státní příslušnost mají letadla uvedené letecké společnosti

    [Chicagská úmluva ze dne 7. prosince 1944, článek 17; nařízení Rady č. 44/2001, čl. 19 bod 2 písm. a)]

  1.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 45–48, 55, 56)

  2.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 57)

  3.  Pokud jde o pracovní smlouvu vykonávanou na území více smluvních států a bez existence skutečného střediska profesních činností zaměstnance, odkud by vykonával podstatnou část povinností vůči zaměstnavateli, Soudní dvůr rozhodl, že čl. 5 bod 1 Bruselské úmluvy musí jak s ohledem na potřebu určit místo, k němuž má spor nejsilnější vazbu, pro účely určení soudu, který je nejvhodnější k rozhodnutí ve věci, tak s ohledem na potřebu zajistit přiměřenou ochranu zaměstnanci, jako nejslabší smluvní straně, a zabránit příslušnosti více soudů, být vykládán tak, že se vztahuje k místu, kde nebo odkud zaměstnanec skutečně vykonává podstatnou část svých povinností vůči zaměstnavateli. Za takových okolností tedy pojem „místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou práci“ zakotvený v čl. 19 bod 2 písm. a) nařízení Brusel I musí být vykládán tak, že se týká místa, kde nebo odkud zaměstnanec vykonává podstatnou část svých povinností vůči zaměstnavateli.

    V projednávané věci se spory v původním řízení týkají pracovníků zaměstnaných jako členové palubního personálu letecké společnosti nebo přidělených jako členi palubního personálu k uvedené letecké společnosti. Pokud soud členského státu, kde bylo řízení zahájeno, není schopen jednoznačně určit „místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou práci“, musí pro účely ověření své příslušnosti určit „místo odkud“ zaměstnanec vykonává podstatnou část svých povinností vůči zaměstnavateli. Jak připomněl generální advokát v bodě 95 stanoviska, z judikatury Soudního dvora plyne, že pro konkrétní určení takového místa musí vnitrostátní soud vycházet ze souboru indicií.

    Jak zdůraznil generální advokát v bodě 85 stanoviska, ohledně zvláštní povahy pracovních vztahů v odvětví dopravy, Soudní dvůr v rozsudcích ze dne 15. března 2011, Koelzsch (C‑29/10, EU:C:2011:151, bod 49) a ze dne 15. prosince 2011, Voogsgeerd (C‑384/10, EU:C:2011:842, body 38 až 41) uvedl několik indicií, které mohou vnitrostátní soudy zohlednit. Uvedené soudy musí zejména určit, ve kterém členském státě se nachází místo, ze kterého pracovník uskutečňuje své služební jízdy, kam se po skončení práce vrací, kde dostává pokyny ke svým služebním jízdám a organizuje svoji práci, jakož i místo, kde se nacházejí pracovní nástroje. V tomto ohledu, za okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věcech v původním řízení, a jak zdůraznil generální advokát v bodě 102 stanoviska, musí být rovněž zohledněno místo, kde mají základnu letadla, na jejichž palubě je práce obvykle vykonávána.

    (viz body 58–61, 63, 64)

  4.  Článek 19 bod 2 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, musí být vykládán v tom smyslu, že v případě žaloby podané členem palubního personálu letecké společnosti, nebo členem palubního personálu přiděleným k této letecké společnosti, a pro účely určení příslušnosti soudu, k němuž byla podána žaloba, nelze pojem „místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou práci“, ve smyslu uvedeného ustanovení, postavit naroveň pojmu „mateřské letiště“, ve smyslu přílohy III nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 ze dne 16. prosince 1991 o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1899/2006 ze dne 12. prosince 2006.

    Pojem „mateřské letiště“ nicméně představuje významnou indicii pro účely určení „místa, odkud zaměstnanci obvykle vykonávají svoji práci“. Tento pojem je totiž definován v příloze III nařízení č. 3922/91 v bodě OPS 1.1095, jako místo, v němž člen posádky obvykle začíná a končí svůj pracovní den a organizuje si zde každodenně svou práci, a v jehož blízkosti zaměstnanci po dobu výkonu svých pracovních smluv mají bydliště a jsou k dispozici leteckému dopravci. Pouze v případě, kdy by s ohledem na skutkové okolnosti jednotlivých projednávaných věcí vykazovaly žaloby, jako jsou žaloby dotčené ve věcech v původním řízení, bližší vazbu k jinému místu, než je „mateřské letiště“, nebylo by „mateřské letiště“ relevantní pro určení „místa, odkud zaměstnanci obvykle vykonávají svoji práci“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2002, Weber,C‑37/00, EU:C:2002:122, bod 53, jakož i obdobně rozsudek ze dne 12. září 2013, Schlecker,C‑64/12, EU:C:2013:551, bod 38 a citovaná judikatura).

    (viz body 70, 73, 77 a výrok)

  5.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 75, 76)