Věc C‑133/16

Christian Ferenschild

proti

JPC Motor SA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná cour d’appel de Mons)

„Řízení o předběžné otázce – Prodej spotřebního zboží a záruka na toto zboží – Směrnice 1999/44/ES – Článek 5 odst. 1 – Záruční lhůta prodávajícího – Promlčecí lhůta – Článek 7 odst. 1 druhý pododstavec – Použité zboží – Smluvní omezení odpovědnosti prodávajícího“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 13. července 2017

Ochrana spotřebitelů – Prodej spotřebního zboží a záruka na toto zboží – Směrnice 1999/44 – Záruční lhůta prodávajícího – Promlčecí lhůta – Použité zboží – Vnitrostátní právní úprava, která umožňuje, aby promlčecí lhůta pro uplatnění nároku spotřebitele byla kratší než dva roky po dodání zboží a stanoví možnost, aby se prodávající a spotřebitel dohodli na záruční lhůtě prodávajícího kratší než dva roky pro dotyčné použité zboží – Nepřípustnost

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44, bod 24 odůvodnění, čl. 1 odst. 1, čl. 5 odst. 1, čl. 7 odst. 1 druhý pododstavec a čl. 8 odst. 2)

Článek 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 druhý pododstavec směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží musí být vykládány v tom smyslu, že brání předpisu členského státu, který umožňuje, aby promlčecí lhůta pro uplatnění nároku spotřebitele byla kratší než dva roky po dodání zboží, jestliže uvedený členský stát využil možnosti stanovené v druhém z těchto ustanovení této směrnice a prodávající a spotřebitel se dohodli na záruční lhůtě prodávajícího kratší než dva roky, a sice v délce jednoho roku, pro dotyčné použité zboží.

V souladu zejména s čl. 1 odst. 1 a na základě čl. 5 odst. 1 zavedla směrnice 1999/44 pro účely zajištění jednotné minimální ochrany spotřebitelů v rámci vnitřního trhu dvě odlišné lhůty, a sice záruční lhůtu prodávajícího a promlčecí lhůtu. Každá z těchto lhůt má v zásadě minimální kogentní délku dvou let po dodání dotyčného zboží. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že promlčecí lhůta v minimální délce dvou let po dodání zboží představuje významný prvek ochrany spotřebitelů zaručené směrnicí 1999/44, a dále že trvání této lhůty není závislé na době trvání záruční lhůty prodávajícího. Mimoto je třeba mít za to, že odlišný výklad není odůvodněn čl. 7 odst. 1 druhým pododstavcem uvedené směrnice, podle něhož členské státy mohou v případě použitého zboží stanovit, že prodávající nebo spotřebitel si mohou sjednat, že prodávající odpovídá za vady zboží po kratší dobu, než je doba uvedená v čl. 5 odst. 1 téže směrnice, aniž je tato doba kratší než jeden rok.

Možnost členských států stanovit v případě použitého zboží pro smluvní strany možnost zkrátit délku záruční lhůty prodávajícího na jeden rok po dodání zboží, nemůže tedy členským státům dovolit, aby pro smluvní strany stanovily také možnost zkrátit délku promlčecí lhůty, stanovenou v čl. 5 odst. 1 druhé větě uvedené směrnice. Je totiž třeba připomenout, že členské státy musí dodržovat minimální úroveň ochrany stanovenou směrnicí 1999/44. I když členské státy v souladu s čl. 8 odst. 2 této směrnice ve spojení s bodem 24 odůvodnění této směrnice mohou za účelem zajištění ještě vyšší úrovně ochrany spotřebitele v oblasti působnosti této směrnice přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější předpisy, nemohou zasáhnout do záruk stanovených unijním zákonodárcem. Vnitrostátní předpis umožňující zkrátit záruční lhůtu prodávajícího na jeden rok a vedoucí přitom ke zkrácení promlčecí lhůty, která běží spotřebiteli, by vedl ke snížení úrovně ochrany spotřebitele a zásahu do záruk, kterých spotřebitel požívá v souladu se směrnicí 1999/44. Spotřebitel by tak byl zcela zbaven právních prostředků ještě před uplynutím dvou let ode dne dodání zboží, doby, která je mu přesto zaručena čl. 5 odst. 1 druhou větou této směrnice.

(viz body 38, 41, 42, 47–50 a výrok)