Věc C‑101/16

SC Paper Consult SRL

proti

Direcţia Regională a Finanţelor Publice Cluj-Napoca
a
Administraţia Judeţeană a Finanţelor Publice Bistriţa Năsăud

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Cluj)

„Řízení o předběžné otázce – Daně – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Nárok na odpočet – Podmínky výkonu – Článek 273 – Vnitrostátní opatření – Boj proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem – Faktura vystavená plátcem prohlášeným daňovým orgánem za ‚neaktivního‘ – Nebezpečí daňového podvodu – Odepření nároku na odpočet – Přiměřenost – Odmítnutí zohlednění důkazů o neexistenci daňového úniku či daňové ztráty – Časové omezení účinků rozsudku, který má být vydán – Neexistence“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 19. října 2017

1. Harmonizace daňových právních předpisů–Společný systém daně z přidané hodnoty–Odpočet daně zaplacené na vstupu–Vnitrostátní právní úprava vylučující nárok na odpočet v případě plnění sjednaného s hospodářským subjektem prohlášeným za neaktivní subjekt–Povinnosti osoby povinné k dani–Nahlížení do veřejného seznamu plátců prohlášených daňovým orgánem za neaktivní–Systematické a definitivní odepírání nároku na odpočet bez možnosti doložení neexistence daňového úniku či daňové ztráty–Nepřípustnost

   (Směrnice Rady 2006/112 ve znění směrnice 2010/45)

2. Předběžné otázky–Výklad–Časové účinky výkladových rozsudků–Zpětný účinek–Omezení Soudním dvorem–Požadavky–Dobrá víra zúčastněných kruhů–Požadavky–Existence výjimečných okolností

   (Článek 267 SFEU)

1.  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, která odepírá nárok na odpočet daně z přidané hodnoty osobě povinné k dani z důvodu, že hospodářský subjekt, který jí poskytl službu na základě faktury, na níž jsou samostatně uvedeny výdaje a daň z přidané hodnoty, byl prohlášen daňovým orgánem členského státu za neaktivní a toto prohlášení o neaktivitě je zveřejněno a zpřístupněno na internetu všem osobám povinným k dani v tomto státě, pokud je toto odepření nároku na odpočet systematické a definitivní a neumožňuje předložit důkaz o tom, že k daňovému úniku či ztrátě daňových příjmů nedošlo.

   Členské státy mohou podle článku 273 prvního pododstavce směrnice 2006/112 uložit další povinnosti než ty, které stanoví tato směrnice, jestliže je považují za nezbytné ke správnému výběru DPH a k předcházení daňovým únikům.

   Opatření přijatá členskými státy však nesmí jít nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů. Nemohou být tedy používána způsobem, který by systematicky zpochybňoval nárok na odpočet DPH, a tedy neutralitu DPH (rozsudky ze dne 21. března 2000, Gabalfrisa a další, C‑110/98 až C‑147/98, EU:C:2000:145, bod 52, jakož i ze dne 21. června 2012, Mahagében a Dávid, C‑80/11 a C‑142/11, EU:C:2012:373, bod 57).

   Soudní dvůr několikrát rozhodl, že daňová správa nemůže od osob povinných k dani vyžadovat, aby složitě a důkladně prověřovaly svého dodavatele, a přenesla tak na ně fakticky kontrolní úkony, které má vykonávat tento správní orgán (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. června 2012, Mahagében a Dávid, C‑80/11 a C‑142/11, EU:C:2012:373, bod 65, jakož i ze dne 31. ledna 2013, Stroy trans, C‑642/11, EU:C:2013:54, bod 50).

   V rozporu s unijním právem naopak není požadavek, aby daný subjekt přijal všechna opatření, která po něm mohou být rozumně vyžadována k zajištění toho, aby plnění, které provádí, nevedlo k jeho účasti na daňovém podvodu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 27. září 2007, Teleos a další, C‑409/04, EU:C:2007:548, body 65 a 68, jakož i rozsudek ze dne 21. prosince 2012, Mahagében a Dávid, C‑80/11 a C‑142/11, EU:C:2012:373, bod 54).

   Vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení nepřenáší na osobu povinnou k dani kontrolní úkony, které má vykonávat správní orgán, ale informuje ji o výsledku správního šetření, z něhož vyplývá, že plátce, jenž byl prohlášen za neaktivního, již příslušný správní orgán nemůže kontrolovat buď proto, že tento plátce již neplnil povinnosti podávat daňová přiznání stanovené zákonem, nebo proto, že poskytl identifikační údaje o sídle, které daňovému orgánu neumožňují toto sídlo určit anebo proto, že nevykonává svou činnost v sídle nebo v uvedeném daňovém domicilu. Osoba povinná k dani má jedinou povinnost, kterou je nahlédnout do seznamu plátců, kteří byli prohlášeni za neaktivní, jenž je vyvěšen v sídle vnitrostátního správního orgánu a zveřejněn na jeho internetových stránkách, přičemž toto ověření lze jednoduše provést.

   Nemožnost osoby povinné k dani prokázat, že plnění sjednaná s hospodářským subjektem prohlášeným za neaktivního splňují podmínky upravené směrnicí 2006/112, a zejména že DPH byla tímto subjektem odvedena do státního rozpočtu, přitom překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení legitimního cíle sledovaného touto směrnicí.

   (viz body 49–54, 60, 61 a výrok)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 64–67)