Spojené věci C‑52/16 a C‑113/16

„SEGRO“ Kft v. Vas Megyei Kormányhivatal Sárvári Járási Földhivatala

Günther Horváth v. Vas Megyei Kormányhivatal

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Szombathelyi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság)

„Řízení o předběžné otázce – Článek 63 SFEU – Volný pohyb kapitálu – Požívací práva k zemědělské půdě – Vnitrostátní právní úprava, která do budoucna vyhrazuje možnost nabýt takových práv pouze osobám s blízkým příbuzenským vztahem k vlastníkovi půdy a ruší práva dříve nabytá právnickými osobami nebo fyzickými osobami, které nemohou prokázat blízký příbuzenský vztah k uvedenému vlastníkovi, aniž stanoví odškodnění“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 6. března 2018

Volný pohyb kapitálu–Ustanovení Smlouvy–Působnost–Nabytí požívacích práv k zemědělské půdě–Zahrnutí

(Článek 63 SFEU; směrnice Rady 88/361, příloha I)
Volný pohyb kapitálu–Omezení transakcí s nemovitostmi–Vnitrostátní právní úprava, podle které dochází k zániku nabytých požívacích práv k zemědělské půdě v případě neprokázání blízkého příbuzenského vztahu k vlastníkovi této půdy–Nepřípustnost–Neexistence přímé diskriminace

(Článek 63 SFEU)
Volný pohyb kapitálu–Omezení transakcí s nemovitostmi–Vnitrostátní právní úprava, podle které dochází k zániku nabytých požívacích práv k zemědělské půdě v případě neprokázání blízkého příbuzenského vztahu k vlastníkovi této půdy–Nepřípustnost–Odůvodnění–Absence

(Článek 63 SFEU)

Viz znění rozhodnutí.

(viz body 56–60)
Podle ustálené judikatury čl. 63 odst. 1 SFEU obecně zakazuje omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy (rozsudek ze dne 22. října 2013, Essent a další, C‑105/12 až C‑107/12, EU:C:2013:677, bod 39 a citovaná judikatura). V projednávaném případě je třeba konstatovat, že taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původních řízeních, podle které dochází k zániku smluvně nabytých požívacích práv k zemědělské půdě, mezi něž patří práva, která jsou držena z důvodu výkonu práva na volný pohyb kapitálu, již z tohoto důvodu svým samotným předmětem uvedenou svobodu omezuje. Případné přijetí opatření k odškodnění osob, které když takových práv nabyly, byly o ně touto právní úpravou připraveny, o kterém hovoří předkládající soud ve své druhé otázce ve věci C‑52/16, by tento závěr nemohlo ovlivnit.

Uvedená právní úprava totiž zbavuje dotčenou osobu jak možnosti nadále požívat práva, kterého nabyla, a to tím, že jí zejména brání využívat dotčenou zemědělskou půdu k účelu, pro nějž toto právo nabyla, tak možnosti tuto půdu zcizit. Vnitrostátní právní úprava dotčená v původních řízeních přitom tím, že takto státní příslušníky jiných členských států než Maďarska, kteří mají právo na volný pohyb kapitálu, zbavuje užívání majetku, do kterého investovali kapitál, představuje překážku tohoto volného pohybu. Mimoto, jak vyplývá z ustálené judikatury, opatření zakázaná čl. 63 odst. 1 SFEU jako omezení pohybu kapitálu zahrnují zejména opatření, která mohou nerezidenty odradit od investování v některém členském státě (rozsudky ze dne 25. ledna 2007, Festersen, C‑370/05, EU:C:2007:59, bod 24 a citovaná judikatura, jakož i ze dne 1. října 2009, Woningstichting Sint Servatius, C‑567/07, EU:C:2009:593, bod 21). Taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původních řízeních, tudíž představuje omezení základní svobody zaručené v článku 63 SFEU.

Co se týče toho, zda uvedená právní úprava musí být nadto považována za diskriminační, čehož se týká druhá otázka položená ve věci C‑113/16, je třeba uvést, jak učinil generální advokát v bodě 72 svého stanoviska, že požadavek týkající se jako v projednávaném případě existence blízkého příbuzenského vztahu mezi držitelem požívacího práva a vlastníkem úrodné půdy uplatňuje kritérium zdánlivě nezávislé na státní příslušnosti poživatele a původu kapitálu, které proto není přímo diskriminační.

(viz body 61–67)
Článek 63 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původních řízeních, podle níž požívací práva zřízená dříve k zemědělské půdě, jejichž držitelé nejsou blízkými příbuznými vlastníka této půdy, ze zákona zanikají, a v důsledku toho jsou vymazána z katastru nemovitostí.

K tomuto je třeba zaprvé uvést, že, jak zejména upozornila Komise a jak uvedl generální advokát v bodech 111 až 113 svého stanoviska, taková právní úprava, jako je úprava dotčená v původních řízeních, která umožňuje zachování stávajících požívacích práv k úrodné půdě pouze pod podmínkou, že poživatel je blízkým příbuzným vlastníka této půdy, se nezdá být vhodná pro účely naplňování cílů uváděných maďarskou vládou, s nimiž nemá žádnou přímou souvislost. Požadovaný příbuzenský vztah totiž nemůže zaručit, že poživatel sám obhospodařuje předmětný pozemek a že nezískal dotčené požívací právo za čistě spekulativním účelem. Stejně tak nic neumožňuje a priori se domnívat, že osoba, která nepatří do rodiny vlastníka, jež nabyla požívacího práva k takovému pozemku, jej nebude schopna obhospodařovat sama a nabytí bylo uskutečněno s čistě spekulativním účelem a bez jakékoliv vůle uvedený pozemek obdělávat.

Zadruhé i za předpokladu, že přijetí právní úpravy dotčené v původních řízeních bylo, byť jen zčásti, vedeno snahou postihovat porušování pravidel použitelných v oblasti devizové kontroly, což musí případně ověřit předkládající soud, je ještě nezbytné ujistit se o tom, že zrušení požívacích práv, které stanoví uvedená právní úprava, není ve vztahu k tomuto cíli nepřiměřené. Jak uvedl i generální advokát v bodech 95 a 98 svého stanoviska, v tomto ohledu je zřejmé, že za účelem postihování ab initio případných porušení platné právní úpravy v oblasti devizové kontroly mohla být přijata jiná opatření, s méně rozsáhlými účinky než je zrušení dotčených věcných práv, jako například správní pokuty (viz obdobně rozsudek ze dne 1. prosince 2005, Burtscher, C‑213/04, EU:C:2005:731, bod 60).

Pokud jde o boj proti praktikám, jejichž účelem je obcházení vnitrostátního zákona, Soudní dvůr již uznal, že opatření omezující základní svobody může být případně odůvodněno, má-li potírat čistě vykonstruované operace, jejichž cílem je uniknout uplatnění právních předpisů dotyčného členského státu (rozsudek ze dne 1. dubna 2014, Felixstowe Dock and Railway Company a další, C‑80/12, EU:C:2014:200, bod 31, jakož i citovaná judikatura). Opatření, které sleduje takový specifický cíl boje s čistě vykonstruovanými operacemi, by naopak mělo k tomu, aby bylo v souladu se zásadou proporcionality, umožňovat vnitrostátnímu soudu provést přezkum případ od případu s přihlédnutím ke zvláštnostem každé věci a na základě objektivních skutečností, aby zohlednil zneužívající nebo podvodné jednání dotyčných osob (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2009, Glaxo Wellcome, C‑182/08, EU:C:2009:559, bod 99). Zdá se přitom, že taková právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původních řízeních, nesplňuje požadavky připomenuté v bodech 115 až 117 tohoto rozsudku.

Zaprvé, i když z výňatků z rozsudku Alkotmánybíróság (Ústavní soud) č. 25 ze dne 21. července 2015, uvedených v bodě 25 tohoto rozsudku, zdá se vyplývá, že právní úprava dotčená v původních řízeních usilovala, alespoň částečně, o odstranění právních účinků praxe nabývání zemědělské půdy, na základě které bylo požívací právo uplatňováno nefunkčním způsobem, tyto výňatky rovněž ukazují, že toto odstranění bylo považováno za nezbytné pro úplné dosažení národního strategického cíle, který sleduje zavedený nový právní mechanismus, a sice že úrodná půda by měla být pouze ve vlastnictví fyzických osob, které ji obdělávají. Za těchto podmínek nelze mít za to, že taková právní úprava sleduje konkrétní cíl boje proti chování, které spočívá ve vytváření vykonstruovaných operací, jejichž cílem je vyhnout se uplatnění vnitrostátních právních předpisů týkajících se nabývání zemědělské půdy. Zadruhé i za předpokladu, že by bylo možné mít za to, že právní úprava dotčená v původním řízení byla přijata v souvislosti se specifickým cílem boje proti čistě vykonstruovaným operacím, nelze pouze z okolnosti, že držitel požívacího práva k zemědělské půdě je právnickou osobou nebo fyzickou osobou, která není blízkým příbuzným vlastníka této půdy, vyvozovat, že taková osoba jednala v okamžiku, kdy tohoto požívacího práva nabyla, zneužívajícím způsobem. Jak bylo připomenuto v bodě 116 tohoto rozsudku, stanovení obecné domněnky zneužívajících praktik nelze připustit.

(viz body 86, 87, 105, 106, 114, 117–121, 129 a výrok)