Věc C‑26/16

Santogal M-Comércio e Reparação de Automóveis Lda

proti

Autoridade Tributária e Aduaneira

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná le Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD)]

„Řízení o předběžné otázce – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Článek 138 odst. 2 písm. a) – Podmínky osvobození dodání nového dopravního prostředku uvnitř Společenství od daně – Bydliště kupujícího v členském státě určení – Přechodná registrace v členském státě určení – Nebezpečí daňových úniků – Dobrá víra prodávajícího – Povinnost řádné péče prodávajícího“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 14. června 2017

1. Harmonizace daňových právních předpisů–Společný systém daně z přidané hodnoty–Přechodné úpravy zdanění obchodu mezi členskými státy–Osvobození přemístění zboží v rámci Evropské unie–Dodání nových dopravních prostředků–Vnitrostátní právní úprava podmiňující přiznání osvobození bydlištěm kupujícího v členském státě určení–Nepřípustnost

   [Směrnice Rady 2006/112, čl. 138 odst. 2 písm. a)]

2. Harmonizace daňových právních předpisů–Společný systém daně z přidané hodnoty–Přechodné úpravy zdanění obchodu mezi členskými státy–Osvobození přemístění zboží v rámci Evropské unie–Dodání nových dopravních prostředků–Odepření osvobození prodejci pouze z důvodu dočasné povahy registrační značky vydané ve členském státě určení–Nepřípustnost

   [Směrnice Rady 2006/112, čl. 138 odst. 2 písm. a)]

3. Harmonizace daňových právních předpisů–Společný systém daně z přidané hodnoty–Přechodná úprava zdanění obchodu mezi členskými státy–Osvobození přemístění zboží v rámci Evropské unie–Dodání nových dopravních prostředků–Přeprava nabyvatelem do jiného členského státu a dočasná registrace v uvedeném státu–Neprokázání uplynutí platnosti dočasné registrace a zaplacení daně ve členském státě určení–Odmítnutí osvobození členským státem původu–Nepřípustnost

   [Směrnice Rady 2006/112, čl. 138 odst. 2 písm. a)]

4. Harmonizace daňových právních předpisů–Společný systém daně z přidané hodnoty–Přechodné úpravy zdanění obchodu mezi členskými státy–Osvobození přemístění zboží v rámci Evropské unie–Dodání nových dopravních prostředků–Přeprava nabyvatelem do jiného členského státu a dočasná registrace v uvedeném státu–Odepření osvobození prodejci v případě podvodu spáchaného nabyvatelem–Nepřípustnost–Meze–Prodejce, který věděl či měl vědět o podvodu–Ověření příslušející vnitrostátnímu soudu

   [Směrnice Rady 2006/112, čl. 138 odst. 2 písm. a)]

1.  Článek 138 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty brání tomu, aby vnitrostátní právní předpisy podřizovaly osvobození dodání uvnitř Společenství nového dopravního prostředku podmínce, že pořizovatel uvedeného dopravního prostředku je usazen nebo má bydliště v členském státě určení uvedeného dopravního prostředku.

   Uložit takovou podmínku by mimoto bylo v rozporu se strukturou tohoto ustanovení, jakož i s kontextem a účely přechodné úpravy DPH vztahující se na obchod uvnitř Společenství, jak je připomenuta v bodech 37 až 39 tohoto rozsudku. Pokud by totiž nezávisle na splnění hmotněprávních podmínek osvobození odmítl osvobození dodání uvnitř Společenství pouze proto, že pořizovatel nového dopravního prostředku není usazen nebo nemá bydliště ve státě určení, byl by členský stát dodání veden ke zdanění plnění, které – jsou-li splněny uvedené podmínky – musí být zdaněno v členském státě určení jako pořízení zboží uvnitř Společenství. V rozporu se zásadou daňové neutrality by to vedlo ke dvojímu zdanění.

   Přitom odmítnutí osvobození podle čl. 138 odst. 2 písm. a) směrnice o DPH pouze z důvodu, že pořizovatel není rezidentem členského státu určení, je v rozporu s rozdělením daňových pravomocí a může ohrozit zásadu daňové neutrality. Mimoto jak plyne z bodu 45 tohoto rozsudku, takové odmítnutí může vést k riziku dvojího zdanění.

   (viz body 45, 51, 52, výrok 1)

2.  Článek 138 odst. 2 písm. a) směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že osvobození dodání nového dopravního prostředku nemůže být v členském státě dodání odmítnuto pouze z toho důvodu, že uvedený dopravní prostředek byl v členském státě určení registrován pouze přechodně.

   (viz bod 59, výrok 2)

3.  Článek 138 odst. 2 písm. a) směrnice 2006/112 brání tomu, aby prodávající nového dopravního prostředku přepraveného pořizovatelem do jiného členského státu a přechodně registrovaného v uvedeném státě, byl později povinen odvést DPH, když není prokázáno, že režim přechodné registrace skončil a že DPH byla nebo bude odvedena v členském státě určení.

   Za takových okolností totiž důkaz o skutečném pohybu uvedeného dopravního prostředku do místa jeho konečného užívání, který může prodávající předložit daňovým orgánům, v zásadě závisí na informacích, které k tomu účelu obdrží od pořizovatele (viz obdobně rozsudek ze dne 16. prosince 2010, Euro Tyre Holding,C‑430/09, EU:C:2010:786, bod 37).

   Podle judikatury Soudního dvora nelze prodávajícímu uložit, aby poskytl důkazy týkající se zdanění dotčeného pořízení zboží uvnitř Společenství pro účely osvobození odpovídajícího dodání (rozsudek ze dne 27. září 2012, VSTR,C‑587/10, EU:C:2012:592, bod 55). Podřízení osvobození předchozím určením členského státu konečného použití nového dopravního prostředku by přitom vedlo právě k uložení takových povinností prodávajícímu. Mohlo by skutečně zatížit prodávajícího důkazním břemenem o přidělení konečné poznávací značky, k němuž může případně dojít po zaplacení DPH pořizovatelem.

   (viz body 66, 67, 69, výrok 3)

4.  Článek 138 odst. 2 písm. a) směrnice 2006/112, jakož i zásada právní jistoty, zásada proporcionality a zásada ochrany legitimního očekávání brání tomu, aby prodávající nového dopravního prostředku přepraveného pořizovatelem do jiného členského státu a přechodně registrovaného v uvedeném státě byl později povinen odvést DPH, když se pořizovatel dopustil daňového podvodu, pokud není s ohledem na objektivní skutečnosti prokázáno, že uvedený prodejce věděl nebo měl vědět, že plnění bylo součástí podvodu, kterého se dopustil pořizovatel, a že nepřijal všechna opatření, která od něj lze rozumně požadovat, aby se uvedeného podvodu neúčastnil. Přísluší předkládajícímu soudu, aby ověřil, zda jde o takový případ, a to na základě celkového posouzení všech informací a skutkových okolností věci v původním řízení.

   (viz bod 77, výrok 4)