1.

Projednávaná věc názorně ukazuje, jaké problémy mohou tomu, kdo hledá právní ochranu, vyvstávat z toho, že Evropská komise k plnění svých úkolů používá agenturu, v projednávaném případě Výkonnou agenturu pro inovace a sítě (Innovation and Networks Executive Agency, dále jen „INEA“).

2.

To platí zejména tehdy, kdy tak jako je tomu v projednávaném případě, je komunikace nedostatečná: ze strany INEA a Komise vůči dotyčnému a zjevně i mezi Komisí a INEA.

3.

Navrhovatelka podala rozsáhlou žádost o finanční podporu ve výši 20 mil. eur. Ani komise ani INEA navrhovatelce neoznámily rozhodnutí, kterým byla tato žádost implicitně zamítnuta. Toto rozhodnutí Komise o seznamu vybraných návrhů bylo učiněno dne 31. července 2015 a teprve o 3 měsíce později bylo rozhodnutí dostupné online.

4.

Namísto toho poslala INEA navrhovatelce dne 17. července 2015 – tedy dva týdny před datem přijetí rozhodnutí Komise – e-mail, ve kterém o tom navrhovatelku informovala a uvedla důvody, pro které její návrh nebyl zařazen do předběžného seznamu projektů, kterým je poskytnuta podpora. Toto oznámení opatřila INEA, jak i Komise s politováním uznala, zavádějícím poučením o opravném prostředku, které vzbuzuje dojem, že Komise již vydala rozhodnutí, ke kterému lhůta pro podání žaloby již začala běžet.

5.

Navrhovatelka podala žalobu očividně na základě tohoto e-mailu, který ji uvedl ve zmatek, což je vidět na tom, že návrh žaloby směřuje proti „rozhodnutí Komise ze dne 17. července 2015“ – tedy data e-mailu – a napadený akt není v žalobě jednotně definován. Komise proti tomu vznesla námitku nepřípustnosti. Bez bližšího posouzení předmětu žaloby Tribunál usnesením ze dne 11. října 2016 ( 2 ) rozhodl, že žaloba je podána proti e-mailu, a vyhověl námitce Komise: Komise není původcem napadeného aktu, který má jen předběžný charakter.

6.

Toto usnesení Tribunálu je napadeno projednávaným opravným prostředkem. Soudní dvůr má příležitost zdůraznit význam užitečného výkladu žalobního návrhu pro uskutečnění účinné soudní ochrany. Platí to v neposlední řadě s ohledem na skutečnost, že v projednávaném případě byl jednotlivec uveden v omyl právě kvůli nedostatečné komunikaci.

7.

Dodatečně je třeba poukázat na to, že navrhovatelka mezitím podala k Tribunálu další žalobu, ve které svůj návrh vyjádřila novým způsobem. V této žalobě žádá, aby „prováděcí rozhodnutí ... Komise ze dne 31. července 2015 o stanovení seznamu návrhů, které ... byly vybrány“ bylo prohlášeno za neplatné ( 3 ). I v tomto řízení podala Komise námitku nepřípustnosti, přičemž tentokrát vycházela z toho, že žaloba nebyla podána ve lhůtě. I když to pro posouzení projednávané věci není relevantní prvek, podtrhuje přece jen navíc význam, který přísluší užitečnému výkladu návrhu žaloby pro uskutečnění účinné soudní ochrany. V projednávaném případě by takový výklad ušetřil podání další žaloby a v konečném důsledku by zabránil tomu, že by i navzdory dvěma žalobám nebyla meritorní legalita jednání Komise možná vůbec soudně zkoumána.

8.

Nařízení Rady (ES) č. 58/2003 ze dne 19. prosince 2002, kterým se stanoví statut výkonných agentur pověřených některými úkoly správy programů Společenství ( 4 ) určuje právní rámec pro zřízení a fungování výkonných agentur. Článek 3 odst. 1 tohoto nařízení přiznává Komisi možnost zřídit výkonnou agenturu, kterou pověří některými úkoly při správě jednoho nebo více programů Společenství. Podle čl. 4 odst. 2 mají výkonné agentury právní subjektivitu. Článek 6 objasňuje úkoly, kterými může Komise výkonné agentury pověřit; s výjimkou úkolů vyžadujících zmocnění k provádění politických rozhodnutí v praxi. Podrobnosti tohoto pověření mají být definovány v pověřovacím aktu.

9.

INEA byla zřízena na základě nařízení (ES) č. 58/2003 prostřednictvím prováděcího rozhodnutí Komise č. 2013/801/EU ze dne 23. prosince 2013 ( 5 ). Jako nástupkyni Výkonné agentury pro transevropskou dopravní síť bylo INEA svěřeno provádění určitých částí programů Unie nástroj pro propojení Evropy (CEF) (Connecting Europe Facility, dále jen „CEF“).

10.

Cílem unijního programu CEF je urychlit investice v transevropských dopravních sítích. V letech 2014 až 2020 představovaly disponibilní prostředky v oblasti dopravy částku 22 mld. eur ( 6 ).

11.

Článek 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se vytváří CEF, mění zařízení (EU) č. 913/2010 a zrušují nařízení (ES) č. 680/2007 a (ES) č. 67/2010 ( 7 ), stanoví:

„Poskytování finanční pomoci Unie

1.   Komise vždy po zveřejnění výzvy […] rozhodne přezkumným postupem podle článku 25 o výši finanční pomoci, která má být pro vybrané projekty nebo jejich části poskytnuta. […]

2.   Komise oznámí příjemcům a příslušným členským státům každou finanční pomoc, která má být poskytnuta.“

12.

Článek 25 odst. 1 nařízení (EU) č. 1316/2013 stanoví, že Komisi je nápomocen Koordinační výbor CEF.

13.

Pokud jde o přezkumný postup, odkazuje článek 25 odst. 2 nařízení (EU) č. 1316/2013 na článek 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí ( 8 ), který stanoví:

„1.   Pokud se použije přezkumný postup, rozhoduje výbor o vydání stanoviska […].[…]

2.   Pokud výbor vydá kladné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt přijme.“

14.

Bod 11 odůvodnění nařízení č. 182/2011 zdůrazňuje, že přezkumný postup by měl zajistit, „aby Komise nemohla tyto prováděcí akty přijmout, nejsou-li v souladu se stanoviskem výboru, s výjimkou mimořádných situací […]“.

15.

Rozhodnutí Komise C (2013) 9235 final ze dne 23. prosince 2013 o přenesení pravomocí na INEA za účelem plnění úkolů souvisejících s prováděním programů Unie v oblasti dopravní, energetické a telekomunikační infrastruktury a v oblasti výzkumu a inovací týkajících se dopravy a energetiky, zejména v souvislosti s používáním prostředků ze souhrnného rozpočtu Unie, upřesňuje úkoly Komise a INEA.

16.

Článek 5 rozhodnutí C(2013) 9235 final, nadepsaný „Úkoly vyhrazené Komisi“, stanoví v odstavci 2, že INEA nevykonává zejména následující úkoly:

„[…] přijímání rozhodnutí o poskytnutí finanční pomoci v rámci nástroje pro propojení Evropy a všech případných změn těchto rozhodnutí, […]“

Příloha I, část B rozhodnutí stanoví, že INEA je pověřena těmito úkoly:

„[…]

17.

Navrhovatelka, Spliethoff’s Bevrachtingskantoor BV (dále jen „navrhovatelka“) je podnikem se sídlem v Nizozemsku, který provozuje flotilu 50 nákladních lodí.

18.

Dne 11. září 2014 zveřejnila INEA výzvu k předkládání návrhů v rámci CEF v odvětví dopravy. Návrhy měly v rámci rozvoje „mořských dálnic“ (motorways of the Sea) přednostně směřovat také k podpoře opatření šetrných k životnímu prostředí ( 9 ).

19.

Navrhovatelka svůj návrh podala dne 25. února 2015. Tento návrh spočíval zejména v tom, aby pětadvacet jejích lodí, které se plaví po námořních dálnicích v Severním a Baltském moři, bylo vybaveno systémem na čištění odpadních plynů.

20.

Výběr návrhů proběhl v dvoustupňovém řízení, v němž se nejprve uskutečnila externí etapa výběru prostřednictvím nezávislých znalců, po níž následovala interní etapa výběru pod vedením příslušného generálního ředitelství Komise. Seznam návrhů vybraných takovýmto postupem byl nakonec předložen Koordinačnímu výboru CEF zřízenému podle článku 25 nařízení (EU) č. 1316/2013, který vydal kladné stanovisko.

21.

Dne 17. července 2015 obdržela navrhovatelka od INEA e-mail (dále jen „e-mail ze dne 17. července 2015“) s následujícím obsahem:

„[…] proběhlo hodnocení návrhů vhodných pro podporu a Komise vytvořila seznam návrhů, které byly vybrány pro poskytnutí finanční pomoci Unie. Dne 10. července 2015 vydal Koordinační výbor CEF složený ze zástupců členských států k tomuto předběžnému seznamu kladné stanovisko.

S politováním Vám musíme oznámit, že Vaše žádost nebyla ve výše popsaném postupu úspěšná, a to z následujících důvodů:

[následuje výčet důvodů]

Evropská komise nyní provádí další kroky směřující k přijetí rozhodnutí o výběru a poskytnutí podpor […]. V nepravděpodobném případě, že přijetí tohoto rozhodnutí povede ke změnám, pokud jde o Váš návrh, o tom budete zvlášť informováni e-mailem.

[…]

Jakýkoli [požadavek, odpověď nebo stížnost] nezpůsobuje prodloužení lhůty platné pro podání žaloby na neplatnost proti rozhodnutí Komise oznámenému touto zprávou, kterou je třeba podat do 2 měsíců od obdržení této zprávy. [Následuje odkaz na Soudní dvůr Evropské Unie jako příslušný soud spolu s údajem o adrese]. […]“

22.

Dne 31. července 2015 vydala Komise prováděcí rozhodnutí C(2015)5274 final, stanovující seznam návrhů vybraných pro poskytnutí unijní finanční podpory v oblasti CEF — Odvětví dopravy na základě výzev k předkládání návrhů ze dne 11. září 2014 v rámci Víceletého pracovního programu (dále jen „prováděcí rozhodnutí ze dne 31. července 2015“). Ve svém jediném článku toto rozhodnutí stanoví:

„V příloze uvedený seznam vybraných projektů společného zájmu v oblasti CEF, které získávají finanční podporu EU, a tam odhadované způsobilé celkové náklady opatření, procentní podíl finanční pomoci na odhadovaných způsobilých celkových nákladech a příslušné maximální částky finanční pomoci jsou schváleny.“

23.

Projekt navrhovatelky se v seznamu vybraných projektů nenachází.

24.

Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 31. července 2015 bylo dne 12. října 2015 zveřejněno na internetových stránkách Generálního ředitelství Komise MOVE a 14. října 2015 na webové stránce INEA.

25.

Navrhovatelka podala dne 25. září 2015 před Tribunálem žalobu na neplatnost „rozhodnutí Komise ze dne 17. července 2015 o odmítnutí [jejího] návrhu“. Tato žaloba byla do rejstříku Tribunálu zapsána jako věc T‑564/15.

26.

Na podporu žaloby uvedla navrhovatelka dva žalobní důvody. Na jedné straně vytýká Komisi zjevně nesprávné posouzení při hodnocení jejího návrhu. Na straně druhé se Komise údajně dopustila porušení zásady rovného zacházení, protože sice nepřijala návrh navrhovatelky, avšak jiné podobné návrhy přijala, ač pro toto nerovné zacházení nebyl zřejmý důvod.

27.

Dne 18. prosince 2015 podala Komise samostatným podáním námitku nepřípustnosti. Toto písemné podání bylo navrhovatelce poskytnuto dne 12. února 2016.

28.

Námitku nepřípustnosti opírá Komise o dva argumenty. V první řadě je dotčený e-mail ze dne 17. července 2015 přípravným úkonem a žádným napadnutelným aktem. Zadruhé žaloba nemůže být podána proti ní, protože nikoli Komise, ale INEA je původcem napadeného úkonu.

29.

Navrhovatelka ve svém stanovisku ze dne 21. března 2016 proti námitce nepřípustnosti uvádí, že ji e-mail ze dne 17. července 2015 informoval o konečném rozhodnutí Komise odmítnout její návrh nebo si ho každopádně takto vyložila. E-mail ze dne 17. července 2015 sice poslala INEA, avšak bylo v něm jen zprostředkování rozhodnutí Komise, proti němuž postupovala uvedenou žalobou. Kromě toho je třeba její žalobu každopádně chápat tak, že zahrnuje i prováděcí rozhodnutí ze dne 31. července 2015. Navrhovatelka proto žádala o zamítnutí námitky nepřípustnosti ze strany Komise.

30.

Ve svém usnesení učiněném v písemném řízení Tribunál vyhověl námitce nepřípustnosti podané Komisí a odmítl proto uvedenou žalobu jako nepřípustnou (dále jen „napadené usnesení“) ( 10 ).

31.

V bodě 9 napadeného usnesení Tribunál uvedl, že návrh navrhovatelky je podán proti „e-mailu ze dne 17. července 2015“. Na základě tohoto chápání žalobního návrhu došel Tribunál k závěru, že žaloba podaná proti Komisi je nepřípustná, protože e-mail ze dne 17. července 2015 nepochází od Komise, ale od INEA. Žaloba je i proto nepřípustná, neboť nesměřuje proti konečnému rozhodnutí. K němu došlo až prostřednictvím prováděcího rozhodnutí ze dne 31. července 2015. Konečně žaloba nemůže být následně doplněna tak, že zahrnuje i prováděcí rozhodnutí ze dne 31. července 2015.

32.

Podáním ze dne 8. prosince 2016 podala navrhovatelka kasační opravný prostředek proti napadenému usnesení a žádá, aby Soudní dvůr

33.

Podáním ze dne 16. února 2017 Komise požaduje, aby Soudní dvůr

34.

Před Soudním dvorem byl kasační opravný prostředek projednán písemně.

35.

Navrhovatelka předkládá na podporu svého kasačního opravného prostředku tři důvody. Zaprvé se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že žaloba je nepřípustná, protože je podána proti Komisi, která není původcem napadeného aktu. Zadruhé se Tribunál dopustil dalšího nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že žaloba je nepřípustná, protože napadený akt není konečným rozhodnutím. Zatřetí se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl žalobu na neplatnost chápat tak, že zahrnuje i prováděcí rozhodnutí ze dne 31. července 2015.

36.

Navrhuji proto první a třetí důvod kasačního opravného prostředku zkoumat společně a určit, že žaloba nesměřovala proti e-mailu INEA, ale proti prováděcímu rozhodnutí Komise ze dne 31. července 2015. Na základě toho musí být napadené usnesení zrušeno. Druhý důvod opravného prostředku proto již není relevantní. Nejprve se však věnuji námitkám Komise proti přípustnosti kasačního opravného prostředku.

37.

Komise tvrdí, že kasační opravný prostředek je jako celek nepřípustný. Podle ní tento kasační opravný prostředek pomocí opakování tvrzení předložených v prvním stupni a uvedením nových skutkových okolností, usiluje o nové posouzení Soudním dvorem.

38.

Tento argument mě nepřesvědčil.

39.

Podle ustálené judikatury Soudního dvora z čl. 256 odst. 1 druhého pododstavce SFEU a čl. 58 odst. 1 statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i z čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět napadené části rozsudku či usnesení, jakož i právní argumenty, které tento návrh specificky podporují. Kasační opravný prostředek, který se omezuje na opakování nebo doslovné převzetí žalobních důvodů a argumentů, které již byly uplatněny před Tribunálem, včetně těch, které se zakládaly na skutečnostech tímto soudem výslovně odmítnutých, nesplňuje požadavky na odůvodnění vyplývající z těchto ustanovení ( 11 ).

40.

Pokud však navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití unijního práva ze strany Tribunálu, lze v průběhu řízení o kasačním opravném prostředku diskutovat o právních otázkách zkoumaných v prvním stupni znovu. Jestliže by navrhovatel nemohl tímto způsobem založit svůj kasační opravný prostředek na důvodech a argumentech již použitých před Tribunálem, bylo by totiž uvedené řízení zčásti zbaveno smyslu ( 12 ). Protože kasační opravný prostředek by měl zkoumat právě právní závěry Tribunálu k tvrzením v prvním stupni.

41.

V projednávaném případě nemůže být, oproti tvrzení Komise, konstatováno, že se navrhovatelka obecně omezuje na opakování tvrzení uplatněných již v prvním stupni, aniž by uvedla argumenty vůči podstatné části odůvodnění napadeného usnesení.

42.

V rozsahu, v němž Komise uvádí, že navrhovatelka předkládá nové skutečnosti nebo tvrzení nebo že z jiných důvodů existují pochyby o přípustnosti tvrzení navrhovatelky, vrátím se případně k této otázce v rámci přezkumu jednotlivých důvodů kasačního opravného prostředku.

43.

Navrhovatelka v rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku v podstatě tvrdí, že Tribunál považuje INEA za původce napadeného rozhodnutí neprávem. Proto považoval žalobu, která byla podána proti Komisi, za žalobu podanou vůči nesprávnému adresátovi. V druhé části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že i kdyby měla být INEA považována za původce napadeného aktu, je tento akt každopádně přičitatelný Komisi, a žaloba je proto řádně podaná proti Komisi. Svým třetím důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Tribunál neprávem odmítl chápat žalobu tak, že je podána (také) proti prováděcímu rozhodnutí ze dne 31. července 2015.

44.

Komise s tímto tvrzením nesouhlasí. Tribunál podle ní správně odmítl žalobu podanou proti Komisi jako nepřípustnou. Tribunál navíc správně odmítl rozšířit předmět žaloby na prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 31. července 2015. Komise dále tvrdí, že argumentace navrhovatelky, pokud se odvolává na omluvitelný omyl, je nová, a proto nepřípustná. Stejně nepřípustné je i to, že se navrhovatelka v rámci kasačního opravného prostředku odvolává na setkání s Komisí dne 20. října 2015, které v prvním stupni nezmínila.

45.

V prvním a třetím důvodu kasačního opravného prostředku se v podstatě uvádí, že se zaprvé Tribunál nesprávně domníval, že žaloba směřuje proti INEA, a na druhé straně tuto žalobu neprávem nepovažoval za žalobu podanou proti prováděcímu rozhodnutí ze dne 31. července 2015.

46.

Nevidím žádné skutečnosti, které by mohly specificky zakládat nepřípustnost prvního a třetího důvodu kasačního opravného prostředku. Zejména jsou nepřesvědčivé důvody nepřípustnosti uplatněné Komisí. Zda se může navrhovatelka v rámci kasačního opravného prostředku přípustným způsobem odvolávat na setkání s Komisí nebo omluvitelný omyl, je nepodstatné, jelikož bez ohledu na to je třeba uvedeným důvodům kasačního opravného prostředku vyhovět.

47.

Rozhodující je totiž to, že Tribunál ve svém rozhodnutí nesprávně identifikoval smysl žalobního návrhu. Nesprávné měl za to ( 13 ), že navrhovatelkou napadený akt byl e-mail ze dne 17. července 2015.

48.

Na tomto základě Tribunál nesprávně dospěl k závěru, že žaloba je nepřípustná ( 14 ), protože byla podána proti Komisi a ne proti INEA jako autorce e-mailu ze dne 17. července 2015. Z tohoto důvodu Tribunál také nesprávně usoudil ( 15 ), že je nutná změna předmětu žaloby, aby obsáhla prováděcí rozhodnutí ze dne 31. července 2015, která nebyla podle článku 86 jednacího řádu Tribunálu v projednávaném případě povolena.

49.

Na základě své vlastní judikatury, podle níž určení napadeného opatření může celkově vyplývat implicitně z údajů v žalobě a z tvrzení v ní obsažených ( 16 ), měl Tribunál rozpoznat, že předmětem žaloby podané výslovně proti Komisi, nebyl e-mail ze dne 17. července 2015 jako takový, ale rozhodnutí Komise ze dne 31. července 2015, kterým byl zamítnut návrh navrhovatelky v rámci výběrového řízení.

50.

Je pravda, že navrhovatelka v žalobě napadený akt ne vždy jednotně označuje. Nejprve ho definuje jako „rozhodnutí Komise ze dne 17. července 2015, kterým byl [její] návrh […] odmítnut […] (‚rozhodnutí‘)“. Níže v této žalobě je naproti tomu uvedeno, že Komise navrhovatelce dne 17. července 2015 zaslala e-mail a navrhovatelka definuje tento „e-mail ze dne 17. července 2015“ jako „rozhodnutí“. Rovněž v odůvodnění žaloby se navrhovatelka odvolává na „rozhodnutí“ a napadá jeho odůvodnění s odvoláním na znění e-mailu ze dne 17. července 2015. V návrhových žádáních žaloby navrhovatelka zmiňuje pouze „rozhodnutí“, které je třeba zrušit, také s ohledem na „chybějící nebo nedostatečné odůvodnění“.

51.

Navrhovatelka však v reakci na námitku nepřípustnosti podanou Komisí jednoznačně odpověděla, že podle jejího názoru je třeba e-mail ze dne 17. července 2015 zaslaný ze strany INEA chápat pouze jako sdělení zamítavého rozhodnutí Komise a že její žaloba směřuje výslovně nikoli proti INEA, nýbrž proti Komisi jako autorce zamítavého rozhodnutí.

52.

Na tomto pozadí charakterizovaném tím, že navrhovatelka sice akt napadený z její strany označuje rozdílně, ale jasně a jednoznačně vyjadřuje své chápání předmětu žaloby ve svém vyjádření k námitce nepřípustnosti, nemohl Tribunál bez dalšího mít za to, že předmětem žaloby byl e-mail ze dne 17. července 2015.

53.

To platí tím spíše, když Tribunál v bodech 18 a 23 výslovně zmiňuje, že podle chápání žalobkyně její žaloba není podána proti aktu INEA, ale proti aktu Komise, který byl prvně uvedeným aktem pouze oznámen. V této souvislosti je třeba také poukázat na to, že Tribunál v bodech 32 až 36 napadeného usnesení výslovně zkoumá a konstatuje, že rozhodnutí Komise zmíněné v e-mailu ze dne 17. července 2015 ještě nebylo konečné. Tímto se Tribunál dostává do rozporu se svým výkladem předmětu žaloby.

54.

Konečně byla žaloba výslovně podána proti Komisi, což podle vlastních úvah Tribunálu ( 17 ) bylo logické i do té míry, že z toho vyplývá, že pouze Komise, nikoli však INEA, byla oprávněna rozhodnout o udělení v rámci výběrového řízení ( 18 ). Tímto Tribunál provádí vyklad předmětu žaloby, který podle jeho vlastních zjištění nutně musí vést k tomu, že nemůže mít úspěch.

55.

V případě správného výkladu žalobního návrhu by mimoto musel Tribunál rozpoznat, že prováděcí rozhodnutí ze dne 31. července 2015 bylo v předmětu žaloby obsaženo.

56.

Jak totiž vyplývá z úvah uvedených v bodě 49, žaloba směřovala k tomu, aby bylo zrušeno rozhodnutí Komise, kterým byl návrh navrhovatelky v rámci nabídkového řízení odmítnut.

57.

Podle článků 18 a 25 nařízení (EU) č. 1316/2013 ( 19 ) vydala Komise po stanoveném přezkumném postupu prováděcí rozhodnutí ze dne 31. července 2015, které určilo vybrané projekty a částku poskytnuté finanční pomoci. Návrh navrhovatelky se nenachází mezi vybranými projekty, a proto byl tak implicitně odmítnut.

58.

Okolnost, že se navrhovatelka v této souvislosti v žalobě odvolává na rozhodnutí Komise ze dne 17. července 2015 – čili datum obdržení e-mailu –, je nepodstatná. Nebrání tomu, aby bylo prováděcí rozhodnutí ze dne 31. července 2015 považováno za součást předmětu žaloby.

59.

V této souvislosti je třeba připomenout, že v době, kdy navrhovatelka podala žalobu k soudu, tedy dne 25. září 2015, disponovala pouze e-mailem ze dne 17. července 2015. Jak Tribunál sám uznal ( 20 ), jeho obsah každopádně nebyl jednoznačný. Navrhovatelka chápala e-mail ze dne 17. července 2015 tak, že jí tím bylo sděleno odmítavé rozhodnutí Komise.

60.

V době podání žaloby však Komise už dávno vydala prováděcí rozhodnutí ze dne 31. července 2015.

61.

V rozporu s příslušnými ustanoveními však nebylo toto rozhodnutí navrhovatelce zvlášť oznámeno. V tomto ohledu vyplývá z rozhodnutí Komise C (2013) 9235 final ze dne 23. prosince 2013 o přenesení pravomocí na INEA, že rozdělení úkolů mezi Komisí a INEA spočívá v tom, že Komise přijímá příslušné rozhodnutí a INEA má za úkol toto rozhodnutí zvlášť sdělit dotčeným subjektům ( 21 ).

62.

Mimoto je nesporné, že prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 31. července 2015 bylo zveřejněno na internetových stránkách Generálního ředitelství Komise MOVE až dne 12. října a dne 14. října 2015 na webové stránce INEA, tedy až několik týdnů po podání žaloby.

63.

V tomto ohledu je odvolání se na rozhodnutí Komise ze dne 17. července 2015 pouze nesprávné označení navrhovatelkou, které je v plném rozsahu možné vysvětlit okolnostmi případu a které neodůvodňuje žádné vážné pochybnosti o předmětu napadeném žalobou podanou navrhovatelkou ( 22 ).

64.

Proto navíc výklad žaloby, podle kterého je prováděcí rozhodnutí ze dne 31. července 2015 obsaženo žalobou, neomezuje právo Komise na obhajobu. To platí tím spíše vzhledem k tomu, že navrhovatelka ve vyjádření, kterým reagovala na námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí, výslovně uvedla, že Tribunál by měl její žalobu považovat za žalobu podanou proti prováděcímu rozhodnutí ze dne 31. července 2015.

65.

Konečně měl Tribunál rozpoznat, že výklad předmětu žaloby výslovně vyžadovaný žalobkyní byla také jediný užitečný.

66.

Jak již bylo konstatováno výše v bodě 54, nemohlo být podle vlastních zjištění Tribunálu žalobě směřující ke zrušení „e-mailu ze dne 17. července 2015“ vyhověno. A mimoto z bodu 35 napadeného usnesení alespoň implicitně vyplývá, že Tribunál byl toho názoru, že žaloba na neplatnost může být podána pouze proti prováděcímu rozhodnutí ze dne 31. července 2015. I zde se opět ukazuje, že Tribunál přijímá takový výklad žaloby, který podle jeho vlastního hodnocení musí vést k odmítnutí žaloby jako nepřípustné.

67.

V tomto ohledu je výklad žaloby, podle kterého žaloba zahrnuje také prováděcí rozhodnutí ze dne 31. července 2015, nutný i k tomu, aby byla zaručena účinná soudní ochrana ( 23 ).

68.

Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba konstatovat, že Tribunál tím, že žalobu považoval za žalobu podanou proti e-mailu ze dne 17. července 2015 a ne za žalobu podanou proti prováděcímu rozhodnutí ze dne 31. července 2015, žalobní návrh nesprávně identifikoval a žalobu neprávem odmítl jako nepřípustnou.

69.

Na základě tohoto je třeba napadené rozhodnutí zrušit, aniž by bylo nutné zkoumat druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku a druhý důvod kasačního opravného prostředku.

70.

Za těchto okolností musí být napadené usnesení zrušeno. Jelikož se Komise k meritu věci ještě nevyjádřila, nedovoluje stav věci o ní rozhodnout, a proto musí být podle článku 61 statutu Soudního dvora Evropské unie vrácena Tribunálu k rozhodnutí. O nákladech řízení bude rozhodnuto později (výklad a contrario vycházející z čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora).

71.

Na základě předcházejících úvah navrhuji Soudnímu dvoru, aby ve věci C‑635/16 P rozhodl následovně: