1.

Corte d’appello di Milano (odvolací soud v Miláně, Itálie) a Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) podaly Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu čl. 110 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství ( 2 ).

2.

Tyto žádosti byly podány v rámci sporů jednak mezi společností Acacia Srl na jedné straně a společnostmi Pneusgarda Srl, v úpadku, a Audi AG na druhé straně, a jednak mezi společností Acacia a Rolandem D’Amatem na jedné straně a společností Dr. Ing. h.c. F. Porsche AG (dále jen „Porsche“) na straně druhé ve věci výroby a uvádění ráfků kol, které napodobují (průmyslové) vzory Společenství, jejichž majitelkami jsou společnosti Audi a Porsche, na trh společností Acacia.

3.

Otázky položené předkládajícími soudy směřují k určení, zda se společnost Acacia může dovolávat v rámci sporů v původních řízeních ustanovení o opravách stanoveného v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Toto ustanovení zavádí výjimku z ochrany (průmyslového) vzoru Společenství pro náhradní součásti používané pro účely opravy složeného výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled.

4.

Podstatou mého návrhu Soudnímu dvoru bude odpovědět na tyto otázky následovně. Na ráfky kol vyrobené společností Acacia se vztahuje toto ustanovení o opravách, pokud jsou používány pro účely opravy vozidla s cílem obnovit jeho původní vzhled. Kromě toho se výrobce nebo prodejce ráfků, jako je společnost Acacia, může dovolávat uvedeného ustanovení, pokud splní povinnost řádné péče ohledně dodržování výše uvedených podmínek používání konečnými uživateli.

5.

Bod 13 odůvodnění nařízení č. 6/2002, který zmiňuje ustanovení o opravách uvedená v tomto nařízení a ve směrnici 98/71/ES ( 3 ), stanoví:

„Nemůže dojít k úplnému sblížení právních předpisů jednotlivých členských států o použití chráněných (průmyslových) vzorů pro umožnění opravy složeného výrobku tak, aby byl obnoven jeho původní vzhled, pokud výrobek, který zahrnuje (průmyslový) vzor nebo pro který byl (průmyslový) vzor použit, představuje součást složeného výrobku, na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý prostřednictvím směrnice 98/71/ES. V rámci dohodovacího řízení o uvedené směrnici se Komise zavázala přezkoumat důsledky ustanovení této směrnice po uplynutí tří let od lhůty stanovené pro provedení směrnice, zejména pro průmyslová odvětví, jichž se nejvíce týká. Za těchto okolností je vhodné neudělovat jakoukoliv ochranu (průmyslového) vzoru Společenství takovému (průmyslovému) vzoru, který je použit pro umožnění opravy složeného výrobku, aby byl obnoven jeho původní vzhled, pokud výrobek, který zahrnuje (průmyslový) vzor nebo pro který byl (průmyslový) vzor použit, představuje součást složeného výrobku, na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý, dokud Rada na základě návrhu Komise nestanoví svou politiku v této oblasti.“

6.

Článek 3 tohoto nařízení obsahuje následující definice:

„ […]

7.

Článek 4 nařízení č. 6/2002, nadepsaný „Požadavky na ochranu“, stanoví:

„1.   (Průmyslový) vzor je chráněn právem k (průmyslovému) vzoru, pokud je nový a má individuální povahu.

2.   (Průmyslový vzor) použitý u některého výrobku nebo ztělesněný ve výrobku, který je součástí složeného výrobku, je uznán za nový a mající individuální povahu:

3.   ‚Obvyklým použitím‘ se ve smyslu odst. 3 písm. a) rozumí použití konečným uživatelem, s výjimkou údržby, servisu nebo opravy.“

8.

Článek 19 odst. 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Práva vyplývající ze vzoru“, zní následovně:

„Zápis zapsaného (průmyslového) vzoru Společenství poskytuje jeho majiteli výlučné právo jej užívat a zabránit třetí osobě užívat (průmyslový) vzor bez jeho souhlasu. Užívání (průmyslového) vzoru zahrnuje zejména výrobu, nabízení, uvádění na trh, dovoz, vývoz nebo používání výrobku, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn nebo u něhož je použit, jakož i skladování takového výrobku pro tyto účely.“

9.

Článek 21 uvedeného nařízení, nadepsaný „Vyčerpání práv“, stanoví:

„Práva vyplývající ze zápisu (průmyslového) vzoru se nevztahují na činnosti spojené s výrobkem, v němž je (průmyslový vzor) spadající do rozsahu ochrany ztělesněn nebo u něhož je použit, pokud byl výrobek na trh Společenství uveden majitelem práva k (průmyslovému) vzoru nebo s jeho souhlasem“.

10.

Článek 110 nařízení č. 6/2002, nadepsaný „Přechodné ustanovení“, stanoví:

„1.   Dokud změny tohoto nařízení nevstoupí v platnost na návrh Komise, (průmyslový) vzor, který tvoří součást složeného výrobku používaného ve smyslu čl. 19 odst. 1 pro účely opravy tohoto složitějšího [složeného] výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled, nepožívá ochrany (průmyslového) vzoru Společenství.

2.   Návrh Komise uvedený v odstavci 1 se podává spolu se změnami, které Komise navrhne ke stejné věci podle článku 18 směrnice 98/71/ES, a s ohledem na ně.“

11.

Článek 241 Decreto legislativo, n. 30, Codice della proprietà industrial (legislativní nařízení č. 30, kterým se stanoví zákon o průmyslovém vlastnictví) ze dne 10. února 2005 (GURI č. 52 ze dne 4. března 2005) změněný Decreto legislativo, n. 131 (legislativní nařízení č. 131 ze dne 13. srpna 2010) ze dne 13. srpna 2010 (GURI č. 192 ze dne 18. srpna 2010), nadepsaný „Výlučná práva k součástem složeného výrobku“, stanoví:

„Do doby, než bude směrnice [98/71] změněna na návrh Komise podle článku 18 této směrnice, výlučná práva k součástem složeného výrobku nemohou být uplatněna k zabránění výrobě a prodeji těchto součástí pro účely opravy složeného výrobku s cílem obnovit původní vzhled.“

12.

Společnost Audi je majitelkou několika vzorů Společenství týkajících se ráfků z hliníkové slitiny.

13.

Společnost Audi se domnívá, že některé modely replik litinových ráfků kol značky WSP ITALY vyrobené společností Acacia a prodané nezávislým prodejcem společností Pneusgarda představují padělání vzorů Společenství, jejichž je majitelkou. Zažalovala proto společnosti Acacia a Pneusgarda u Tribunale di Milano (soud v Miláně, Itálie) a domáhala se, aby bylo konstatováno údajné porušení a zakázána výroba a prodej dotčených výrobků společnostmi Acacia a Pneusgarda. V průběhu řízení došlo k úpadku společnosti Pneusgarda.

14.

Tento soud rozsudkem č. 2271/2015 ze dne 27. listopadu 2014 vyhověl návrhu společnosti Audi a rozhodl, že obchodní činnost společnosti Acacia, spočívající v dovozu, vývozu, výrobě, uvádění na trh a reklamě a propagaci replik ráfků kol představuje padělání šesti vzorů Společenství, o jejichž ochranu společnost Audi požádala.

15.

Společnost Acacia podala proti tomuto rozsudku odvolání u předkládajícího soudu, přičemž tvrdila, že na ráfky, které vyrábí, se vztahuje ustanovení o opravách stanovené v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002.

16.

Předkládající soud zdůrazňuje, že řešení ve sporu v původním řízení závisí na výkladu čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Upřesňuje, že inklinuje k domněnce, že se na sporné ráfky vztahuje ustanovení o opravách stanovené v tomto ustanovení.

17.

Za těchto okolností se se Corte d’appello di Milano (odvolací soud v Miláně, Itálie) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

18.

Společnost Porsche je majitelkou několika (průmyslových) vzorů Společenství, které se vztahují ke kolům vozidel.

19.

Společnost Acacia, jejíž jednatel, R. D’Amato, je rovněž žalobkyní ve sporu v původním řízení, vyrábí ráfky pro osobní vozidla různých výrobců vozidel. K jejímu sortimentu výrobků patří ráfky z lehké slitiny „W1050 Philadelphia“, „W1051 Tornado Silver“, „W1054 Saturn“ a „W1053 Helios Silver“, které napodobují (průmyslové) vzory Společenství, jejichž majitelkou je společnost Porsche. Na ráfcích, které společnost Acacia vyrábí, je uvedena ochranná známka společnosti Acacia WSP Italy, jakož i údaj „Not O. E.M“.

20.

Společnost Acacia nabízí své ráfky z lehké slitiny na své internetové stránce www.wspitaly.com, která je v Německu dostupná v německém jazyce. Na této internetové stránce, která je určena konečným uživatelům, lze získat ráfky jednotlivě nebo ve více kusech. Na této stránce se nachází rovněž upozornění v angličtině, že se jedná o přesné nebo podobně konstruované repliky kol, které jsou plně kompatibilní s uvedenými vozidly a jsou určeny výlučně k jejich opravám, tak aby byl obnoven jejich původní vzhled. U kol z lehké slitiny určených pro vozidla Porsche společnost Acacia uvádí, že se jedná o náhradní ráfky, které jsou použitelné pouze pro vozidla Porsche.

21.

Vzhledem k tomu, že se společnost Porsche domnívala, že ráfky z lehké slitiny „W1050 Philadelphia“, „W1051 Tornado Silver“, „W1054 Satur“ a „W1053 Helios Silver“ porušují (průmyslové) vzory Společenství, jejichž je majitelkou, podala žalobu u Landgericht (zemský soud, Německo), kterou se zejména domáhala, aby bylo společnosti Acacia zabráněno vyrábět a uvádět na trh sporné ráfky kol.

22.

Společnost Acacia a její jednatel tvrdili, že sporné ráfky jsou náhradními součástmi používanými pro opravu poškozených vozidel Porsche, takže jsou v souladu s čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 vyloučeny z ochrany přiznané (průmyslovými) vzory, jejichž je společnost Porsche majitelkou.

23.

Landgericht (zemský soud) rozhodl, že žaloba podaná společností Porsche je opodstatněná. Vzhledem k tomu, že odvolání podané společností Acacia a jejím jednatelem bylo zamítnuto, podaly opravný prostředek „Revision“, povolený odvolacím soudem, k předkládajícímu soudu.

24.

Předkládající soud uvádí, že výsledek opravného prostředku podaného společností Acacia a jejím jednatelem závisí na výkladu čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002. V tomto ohledu upřesňuje, že inklinuje k domněnce, že součástky, jejichž tvar není podmíněn, jako jsou ráfky kol dotčené v projednávaném sporu, nespadají do působnosti ustanovení o opravách uvedeného v tomto ustanovení.

25.

Za těchto podmínek se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

26.

Žádosti o rozhodnutí o předběžných otázkách byly zapsány do rejstříku kanceláře Soudního dvora ve věci C‑397/16 dne 18. července 2016 a ve věci C‑435/16 dne 4. srpna 2016.

27.

Ve věci C‑397/16 předložily písemná vyjádření společnost Acacia, společnost Audi, italská, německá a nizozemská vláda, jakož i Evropská komise.

28.

Ve věci C‑435/16 předložily písemná vyjádření společnost Acacia a R. D’Amato, společnost Audi, německá, italská a nizozemská vláda, jakož i Komise.

29.

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 25. dubna 2017 bylo rozhodnuto o spojení těchto dvou věcí pro účely ústní části řízení a rozsudku.

30.

Vyjádření přednesly na jednání dne 14. června 2017 společnost Acacia, R. D’Amato, společnost Audi, společnost Porsche, italská, německá a francouzská vláda, jakož i Komise.

31.

Projednávané věci se týkají ustanovení o opravách stanoveného v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 pro náhradní součásti používané pro účely opravy složeného výrobku. Jak vysvětlím dále, tato výjimka z ochrany (průmyslových) vzorů Společenství byla předmětem obsáhlé diskuse během normativního procesu, který předcházel přijetí tohoto nařízení.

32.

Za účelem usnadnění pochopení podstaty projednávané věci začnu popisem důvodu existence tohoto ustanovení o opravách, jehož cílem je provést extenzivní liberalizaci trhu s náhradními součástmi (oddíl A).

33.

Druhá otázka ve věci C‑397/16 a první otázka ve věci C‑435/16 směřují k určení, zda je rozsah výjimky stanovené v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 omezen na součásti, jejichž tvar je podmíněn vzhledem složeného výrobku. Navrhnu Soudnímu dvoru, aby na tyto otázky odpověděl záporně, jelikož zrušení tohoto požadavku bylo nezbytné za účelem dosažení politické shody v rámci Rady nutné k přijetí tohoto nařízení (oddíl B).

34.

Druhá otázka položená ve věci C‑435/16 směřuje k určení, zda je působnost čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 omezena na součásti totožné s původními součástmi zejména z hlediska jejich barev a velikosti. Navrhnu Soudnímu dvoru, aby na tuto otázku odpověděl kladně. V tomto kontextu rovněž přezkoumám požadavek spočívající v existenci „součásti složeného výrobku“, jakož i požadavek týkající se použití pro účely opravy složeného výrobku (oddíl C).

35.

Třetí otázka ve věci C‑397/16, jakož i třetí a čtvrtá otázka ve věci C‑435/16 se týkají preventivních opatření, která musí přijmout výrobce nebo prodejce součástí, který se hodlá dovolávat čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002.

36.

V tomto ohledu navrhnu Soudnímu dvoru, aby odpověděl v tom smyslu, že proto, aby se výrobce nebo prodejce součásti složeného výrobku mohl dovolávat této výjimky, musí splnit povinnost řádné péče ohledně dodržování podmínek používání stanovených v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 konečnými uživateli. Tato povinnost řádné péče znamená, že informuje nabyvatele o tom, že v dotčené součásti je ztělesněn (průmyslový) vzor, jehož není majitelem, a že je výlučně určena k používání za podmínek stanovených v tomto ustanovení, a ztrácí právo se výjimky dovolat, pokud věděl nebo rozumně vědět měl, že součást nebude použita za dodržení těchto podmínek (oddíl D).

37.

Upřesňuji, že takto stanovené odpovědi umožní odpovědět na první otázku ve věci C‑397/16 v tom smyslu, že ráfek kola musí být považován za „součást složeného výrobku“ ve smyslu čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 ( 4 ) a že se na něj může vztahovat výjimka stanovená v tomto ustanovení, pokud je použit pro účely opravy složeného výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled ( 5 ). Dodávám, že za účelem odpovědi na tuto otázku není nutné zkoumat ostatní zásady a ustanovení, která jsou v ní zmíněna, jak správně zdůraznily německá vláda a Komise.

38.

Jak zdůraznila Komise, z odůvodnění uvedeného v návrhu nařízení vyplývá, že cílem ustanovení o opravách bylo zabránit vzniku monopolů majitelů na součásti složených výrobků:

„Cílem tohoto ustanovení je zabránit vytvoření uzavřených trhů s určitými náhradními součástmi.

[…]

[…] Spotřebitel, který si koupil dlouhodobý a pravděpodobně drahý výrobek (například osobní vozidlo), by byl navždy spojen s výrobcem složeného výrobku pro nákup externích součástí. To by mohlo vést k vytvoření nezdravých soutěžních podmínek na trhu s náhradními součástmi, ale rovněž v praxi k zajištění monopolu výrobci složeného výrobku po dobu, která by překračovala dobu ochrany jeho (průmyslového) vzoru […]“ ( 6 ).

39.

Pro správné pochopení případu takto uvedeného v návrhu nařízení považuji za užitečné popsat účinky ochrany (průmyslového) vzoru Společenství ve fázích výroby automobilového vozidla, uvedení tohoto vozidla na trh a náhrady součásti tohoto vozidla.

40.

Zaprvé předpokládejme, že výrobce vozidel vymyslí nový (průmyslový) vzor vozidla, který má individuální povahu ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Tento výrobce požádá o ochranu (průmyslového) vzoru Společenství pro vozidlo, které představuje složený výrobek ve smyslu čl. 3 písm. c) tohoto nařízení, a získá ji. Získá tuto ochranu rovněž pro několik součástí ztělesněných ve vozidle na základě čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení, jako jsou nárazníky, blatníky, dveře, světlomety nebo také ráfky kol.

41.

Jako majiteli těchto (průmyslových) vzorů Společenství bude tomuto výrobci vozidel přiznáno na základě článku 19 tohoto nařízení výlučné právo je užívat a zabránit třetí osobě je užívat bez jeho souhlasu. Jinými slovy má tento výrobce monopol používat tyto (průmyslové) vzory, což mu umožňuje zabránit třetím osobám, aby vyráběly nebo uváděly na trh vozidlo nebo součásti vozidla, které je používají.

42.

Nicméně zadruhé pravidlo o vyčerpání stanovené v článku 21 nařízení č. 6/2002 omezuje tento monopol na první uvedení dotčených výrobků na trh ( 7 ). Podle tohoto ustanovení se totiž práva majitele nevztahují na činnosti spojené s výrobkem, který byl uveden majitelem na trh nebo s jeho souhlasem. Při každém prodeji vozidla se práva výrobce vozidel vyčerpají nejen vůči prodanému vozidlu posouzenému jako složený výrobek, ale i vůči každé součásti tohoto vozidla, které je chráněno (průmyslovým) vzorem Společenství.

43.

Zatřetí je možné, že některá ze součástí ztělesněná ve vozidle prodaném výrobcem vozidel, jako jsou nárazníky, blatníky, dveře, světlomety nebo také ráfky kol, se stane vadnou a bude muset být nahrazena.

44.

Na základě článků 19 a 21 nařízení č. 6/2002 má výrobce vozidel monopol používání omezený na první uvedení na trh vůči všem náhradním součástem, ve kterých je ztělesněn (průmyslový) vzor, jehož je majitelem. Tato ustanovení přiznávají výrobci právo zabránit výrobě takových součástí a jejich uvedení na trh bez jeho souhlasu, a to po celou dobu používání složeného výrobku, a sice v projednávané věci vozidla.

45.

Ustanovení o opravách stanovené v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 má právě za cíl vyloučit za určitých okolností tento monopol, a sice monopol majitele ve vztahu k náhradním součástem složeného výrobku. Toto ustanovení totiž stanoví, že se práva majitele nevztahují na součásti používané pro účely opravy tohoto složeného výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled.

46.

Upřesňuji již, že v jeho stávajícím znění provádí ustanovení o opravách podle mého názoru extenzivní liberalizaci trhu s náhradními součástmi oproti návrhu původně navrženému Komisí, který prováděl omezenou liberalizaci tohoto trhu ( 8 ). V původním znění byla totiž působnost ustanovení o opravách omezena na součásti, jejichž tvar byl podmíněn vzhledem složeného výrobku, jako jsou světlomety. Majitelé by si tady zachovali svůj monopol ve vztahu k součástem, jejichž tvar nebyl podmíněn vzhledem složeného výrobku, jako jsou ráfky kol.

47.

Zrušení této podmínky bylo nicméně nutné proto, aby bylo možné nařízení č. 6/2002 přijmout v Radě, jak vysvětlím v následujícím oddíle. Konečné znění ustanovení o opravách se tak týká všech náhradních součástí bez omezení týkajícího se jejich tvaru.

48.

Společnosti Audi, Porsche a německá vláda tvrdily, že ustanovení o opravách stanovené v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 musí být vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje pouze na díly, které jsou součástí složeného výrobku, „na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý“ nebo jinými slovy na součásti, jejichž tvar je podmíněn vzhledem složeného výrobku.

49.

Tato argumentace slouží zájmům majitelů (průmyslových) vzorů k ráfkům kol, jako jsou společnosti Audi a Porsche, z následujícího důvodu. Jak uvedly tyto společnosti velmi podrobně, tvar ráfků není podmíněn vzhledem vozidla. Jinými slovy, jakékoliv vozidlo lze spojit s několika modely ráfků. Tudíž tento výklad vylučuje ráfky kol z působnosti čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002, což by umožňovalo společnostem Audi a Porsche, aby si zachovaly monopol k náhradním ráfkům, ve kterých jsou ztělesněny (průmyslové) vzory, jichž jsou majitelkami.

50.

Upřesňuji, že společnost Porsche odkázala na několik rozhodnutí vnitrostátních soudů, která potvrzují tento výklad ( 9 ), kdežto společnost Acacia ocitovala jiná rozhodnutí vnitrostátních soudů, která jej vyvracejí ( 10 ). Uvádím rovněž, že předkládající soudy mají ohledně této otázky v projednávaných věcech odlišné stanovisko ( 11 ).

51.

Domnívám se, že argumentaci předloženou společnostmi Audi a Porsche je třeba odmítnout z následujících důvodů.

52.

Takový požadavek, podle kterého musí být díl součástí složeného výrobku, na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý, není stanoven ve znění čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Tento nedostatek sám o sobě svědčí ve prospěch odmítnutí přístupu navrženého společností Audi, Porsche a německou vládou.

53.

Kromě toho není možné s tímto přístupem souhlasit, jelikož zrušení tohoto požadavku, který byl zahrnut v původním návrhu Komise, bylo nutné za účelem dosažení politické shody v rámci Rady nutné pro přijetí tohoto nařízení, jak prokázala Komise. Vzhledem k ústřednímu významu tohoto prvku při výkladu, který navrhuji, bych rád přesně popsal vývoj tohoto ustanovení v průběhu normativního procesu.

54.

Dne 3. prosince 1993 předložila Komise současně návrh nařízení ( 12 ) a návrh směrnice o ochraně (průmyslových) vzorů ( 13 ). Návrh nařízení měl za cíl vytvořit systém ochrany (průmyslových) vzorů Společenství. Cílem návrhu směrnice bylo sblížit právní předpisy členských států týkající se ochrany (průmyslových) vzorů za účelem omezení překážek volnému pohybu zboží.

55.

Článek 23 návrhu nařízení obsahoval ustanovení o opravách, jehož působnost byla omezena na díly, které byly součástí složeného výrobku, „na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý“ ( 14 ). Článek 14 návrhu směrnice obsahoval ustanovení o opravách v téměř totožném znění.

56.

Po několika letech interinstitucionálních diskusí byl návrh směrnice dne 13. října 1998 přijat jako směrnice 98/71 o právní ochraně (průmyslových) vzorů.

57.

Konečné znění článku 14 této směrnice vykazuje značné rozdíly ve srovnání s původním návrhem Komise ( 15 ). Tento článek se tak nyní vztahuje na jakoukoliv „součást použitou k opravě složeného výrobku, aby byl zachován jeho původní vzhled“, a to, aniž by vyžadoval, aby byl díl součástí složeného výrobku, „na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý“, jak stanovil původní návrh Komise.

58.

Po přijetí směrnice 98/71 Komise předložila dne 21. června 1999 změněný návrh nařízení, jehož článek 23 byl zrušen, ale který obsahoval nový článek 10a ( 16 ). V očekávání řešení harmonizovaného v rámci směrnice tento článek dočasně vylučoval náhradní součásti z působnosti nařízení a během tohoto období zakazoval jejich zápis jako (průmyslového) vzoru. Na rozdíl však od článku 14 směrnice 98/71 zůstala působnost tohoto ustanovení omezena na součásti složeného výrobku, „na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý“ ( 17 ).

59.

Tato rozdílnost mezi směrnicí 98/71 a návrhem nařízení tvořila jednu z hlavních překážek přijetí tohoto návrhu v Radě, pro které bylo třeba jednomyslnosti hlasů na základě dřívějšího článku 308 ES. Velká většina delegací volala totiž v tomto ohledu po souladu mezi těmito dvěma předpisy ( 18 ).

60.

V tomto kontextu Předsednictví Rady Evropské unie vyzvalo Výbor Stálých zástupců (dále jen „COREPER“) dne 19. října 2000, aby se vyjádřil ke třem variantám ustanovení týkajícího se náhradních součástí složených výrobků, navrženým Komisí, Předsednictvím Rady a irskou delegací ( 19 ).

61.

První dvě varianty tohoto ustanovení zachovávaly požadavek, podle kterého díl musel být součástí složeného výrobku, „na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý“. Naopak tento požadavek již nebyl obsažen ve znění třetí varianty, navržené irskou delegací ( 20 ).

62.

Předmětem dohody v rámci COREPERu na zasedání dne 25. října 2000 byla tato třetí varianta, která jako jediná umožňovala soulad mezi směrnicí 98/71 a návrhem nařízení o součástech složených výrobků ( 21 ).

63.

Z přípravných prací tak vyplývá, že zrušení požadavku, aby byl díl součástí složeného výrobku, „na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý“, bylo nutné proto, aby mohlo být toto nařízení přijato v Radě téměř osm let po původním návrhu Komise. Politická dohoda dosažená v rámci Rady tak vychází z přijetí ustanovení o opravách součástí složeného výrobku, které má širší působnost, než byla působnost původně navržená Komisí, a to na úkor zájmů majitelů.

64.

Domnívám se, že výklad navržený společností Audi, Porsche a německou vládou spočívá právě ve zpochybnění této politické dohody tím, že omezuje působnost čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 na součásti, jejichž tvar je podmíněn vzhledem složeného výrobku.

65.

Podle mého názoru výše popsané okolnosti přijetí nařízení č. 6/2002 brání takovému výkladu, který by vedl ke znovuzavedení podmínky, která byla zrušena při normativním procesu, soudní cestou.

66.

Dodávám, že žádná ze skutečností předložených společností Audi, Porsche a německou vládou nemůže mé přesvědčení v tomto ohledu změnit.

67.

Podle prvního argumentu je takový výklad v souladu s cílem sledovaným čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002, kterým je cíl zabránit existenci monopolů na prodej náhradních součástí ( 22 ). Podle tohoto argumentu takové riziko neexistuje, pokud není tvar součásti podmíněn vzhledem složeného výrobku, jako je tomu u ráfku kola. Svědčí o tom silná konkurence na trhu s ráfky, když mají spotřebitelé na výběr mezi několika modely navrženými několika výrobci. V kontextu věcí v původních řízeních tak může společnost Acacia vytvořit nové modely ráfků, ve kterých by (průmyslové) vzory, jejichž majitelkami jsou Audi a Porsche, nebyly ztělesněny, jelikož tvar ráfků není podmíněn vzhledem vozidla.

68.

Podle druhého argumentu dovolávaného těmito zúčastněnými stranami, které předložily vyjádření, je tento výklad v souladu se zněním bodu 13 odůvodnění nařízení č. 6/2002, který se týká součástí složeného výrobku, „na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý“.

69.

Domnívám se, že tuto argumentaci je třeba odmítnout ze třech následujících důvodů.

70.

Zaprvé se domnívám, že bez ohledu na jejich případnou opodstatněnost nemohou tyto argumenty vést k omezení působnosti čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 tím, že by znovu zavedly cestou výkladu požadavek, jehož zrušení bylo nutné proto, aby bylo v Radě dosaženo politické dohody.

71.

Zadruhé se domnívám, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnosti Audi, Porsche a německá vláda, cíl předcházet monopolům na trhu s náhradními součástmi odůvodňoval zrušení tohoto požadavku unijním normotvůrcem.

72.

Je pravda, že monopol majitele je širší, pokud je tvar součásti podmíněn vzhledem složeného výrobku. Jako příklad, pokud je tvar světlometu podmíněn vzhledem vozidla a v tomto světlometu je ztělesněn chráněný (průmyslový) vzor, pak žádná třetí osoba nemůže vyrábět nebo uvádět na trh náhradní světlomety bez souhlasu majitele. Mezi zúčastněnými stranami, které předložily vyjádření, je nesporné, že v takovém případě se musí ustanovení o opravách použít za účelem liberalizace trhu s náhradními součástmi tím, že bude třetím osobám umožněno dotčený (průmyslový) vzor používat.

73.

Nic to však nemění na tom, že majitel má rovněž monopol, sice omezenější, pokud tvar součásti není podmíněn vzhledem vozidla, jako je tomu u ráfků kol. V tomto případě mohou ostatní výrobci vyrábět náhradní součásti, ve kterých nejsou ztělesněny chráněné (průmyslové) vzory, aniž tomu může majitel zabránit. Nicméně tento majitel si v zásadě zachovává právo zabránit výrobě nebo uvádění na trh ráfků, které napodobují vzhled ráfků, jež vyrobil. Právě osud tohoto „omezeného“ monopolu byl předmětem rozdílných posouzení během normativního procesu a v rámci projednávané věci.

74.

Když původní návrh Komise vyloučil z ustanovení o opravách součásti, jejichž tvar není podmíněn, jako jsou náhradní ráfky kol, zachoval tento „omezený“ monopol majitele v souladu s výkladem navrženým společností Audi, Porsche a německou vládou. Podle tohoto prvního přístupu má společnost Audi právo zabránit náhradě poškozeného ráfku Audi replikou ráfku vyrobenou společností Acacia. V tomto smyslu tento návrh prováděl omezenou liberalizaci trhu s náhradními součástmi.

75.

Naopak konečné znění ustanovení o opravách, které se týká všech součástí složených výrobků, má za následek zrušení „omezeného“ monopolu majitele v souladu s výkladem navrženým společností Acacia, italskou a nizozemskou vládou, jakož i Komisí. Podle tohoto druhého přístupu společnost Audi nemá právo zabránit náhradě poškozeného ráfku Audi replikou ráfku vyrobenou společností Acacia. Tento přístup vede k extenzivní liberalizaci trhu s náhradními součástmi.

76.

V důsledku toho se domnívám, že unijní normotvůrce si zrušením požadavku, aby byl tvar součásti podmíněn vzhledem složeného výrobku, zvolil extenzivní liberalizaci trhu s náhradními součástmi. Z hlediska spotřebitele tato liberalizace poskytuje, pokud se oprava ukáže nutná, možnost pořídit si náhradní ráfek vyrobený třetí osobou, který napodobuje vzhled původního poškozeného ráfku, aniž je povinen pořídit si náhradní ráfek vyrobený majitelem. Jinými slovy, spotřebitel není v případě opravy vázán volbou, kterou provedl při pořízení vozidla.

77.

Zdůrazňuji, že tento výklad je podpořen článkem 14 směrnice 98/71, který musí být předmětem změny společně s čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 na základě odstavce 2 tohoto článku.

78.

I když toto ustanovení umožňuje členských státům zachovat v platnosti vnitrostátní právní předpisy, které stanoví ustanovení o opravách, upřesňuje, že tyto státy mohou tyto předpisy změnit „pouze v zájmu liberalizace obchodu s těmito součástmi“. Domnívám se, že toto ustanovení potvrzuje, že záměrem unijního normotvůrce bylo liberalizovat trh s náhradními součástmi.

79.

Zatřetí, pokud jde o bod 13 odůvodnění nařízení č. 6/2002, Komise tvrdila, že ponechávání výrazu „na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý“ je výsledkem nedostatku koordinace mezi bodem odůvodnění a ustanovením, které stanoví ustanovení o opravách.

80.

I když se mi nezdá možné na základě dokumentů zveřejněných Radou rozhodnout tuto otázku s jistotou, několik indicií podle mého názoru svědčí ve prospěch tohoto stanoviska. Zaprvé je možné, že ponechání tohoto výrazu má zdroj v přijetí návrhu irské delegace COREPERem, který neobsahoval změnu, jež by se týkala znění bodu odůvodnění ( 23 ). Znění kompromisu sdělené Předsednictvím Rady po zasedání COREPERu tedy obsahovalo znění bodu 13 odůvodnění založené na druhé variantě (Předsednictví) a znění ustanovení založené na třetí variantě (irské delegace) ( 24 ). Tento rozpor přetrval během všech diskusí v Radě ( 25 ), a to až do přijetí konečného znění dne 12. prosince 2001.

81.

Zadruhé připomínám, že velká většina delegací vyjádřila přání sladit znění bodu odůvodnění a ustanovení o opravách v návrhu nařízení, jakož i znění článku 14 směrnice 98/71 ( 26 ). Výraz „na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý“ byl přitom odstraněn ze znění tohoto článku v průběhu normotvůrných prací ( 27 ). Tyto okolnosti podporují rovněž tezi, podle které je ponechání tohoto výrazu ve znění bodu 13 odůvodnění nařízení č. 6/2002 výsledkem nedostatku koordinace s čl. 110 odst. 1 tohoto nařízení, jak tvrdila Komise.

82.

V každém případě se domnívám, že znění bodu odůvodnění, který není vůbec právně závazný, nemůže vést k omezení působnosti ustanovení nařízení tím, že by byla znovu zavedena podmínka, jejíž zrušení bylo nutné proto, aby byla v Radě dosažena politická dohoda.

83.

Z výše uvedeného vyvozuji, že působnost čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 není omezena na díly, které jsou součástí složeného výrobku, „na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý“, což je požadavek, který byl výslovně odmítnut unijním normotvůrcem.

84.

Ze znění čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 lze vyvodit dvě podmínky, přičemž první se týká existence součásti složeného výrobku, druhá se týká použití této součástí pro účely opravy tohoto složeného výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled.

85.

První podmínka spočívá v existenci „součásti složeného výrobku“. Uvádím, že nařízení č. 6/2002 neobsahuje definici tohoto pojmu.

86.

Podle ustálené judikatury vyplývá z požadavků na jednotné používání práva Unie a ze zásady rovnosti, že znění ustanovení unijního práva, které výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení smyslu a významu tohoto ustanovení, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Unii, přičemž výklad je třeba provést s přihlédnutím k celkové systematice ustanovení a cíli sledovanému dotčenou právní ( 28 ).

87.

Na základě této judikatury lze z kontextu čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 vyvodit několik prvků definice.

88.

Zaprvé čl. 3 písm. c) tohoto nařízení definuje „složený výrobek“ jako výrobek sestávající z více součástí, které mohou být nahrazeny, takže výrobek může být rozebírán a opět sestavován. Kromě toho čl. 3 písm. b) tohoto nařízení definuje pojem „výrobek“ jako jakýkoliv průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět včetně součástek určených pro sestavení do jednoho složeného výrobku.

89.

Zadruhé, ze znění čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 vyplývá, že použití součásti musí umožnit opravu složeného výrobku. Toto upřesnění implikuje, že součást musí být nezbytná za účelem obvyklého používání složeného výrobku, nebo, jinými slovy, že vadný stav nebo nedostatek součásti může takovému obvyklému používání zabránit. Mezi zúčastněnými stranami, které předložily vyjádření, je nesporné, že tak tomu je v případě ráfků kol. Naopak se zdá, že tato podmínka vylučuje zejména příslušenství vozidla, jako jsou sedačky pro děti, střešní nosiče nebo akustická zařízení, jak správně tvrdila německá vláda.

90.

Zatřetí čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 se může týkat pouze součástí, které jsou předmětem ochrany (průmyslového) vzoru Společenství. V případě neexistence takové ochrany je totiž výjimka stanovená v tomto ustanovení bezpředmětná.

91.

Z toho důvodu se uvedené ustanovení může týkat pouze součástí, které splňují zejména podmínky stanovené v čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení. Pokud součást totiž nesplňuje tyto podmínky, nemůže se na ni vztahovat ochrana (průmyslového) vzoru Společenství stanovená nařízením č. 6/2002. Ustanovení o opravách se tak může týkat pouze součástí, které poté, co byly ztělesněny ve složeném výrobku, zůstávají viditelné při obvyklém používání tohoto výrobku a jejichž viditelné znaky splňují jako takové podmínky novosti a individuální povahy.

92.

Z výše uvedeného vyplývá, že pojem „součást složeného výrobku“ ve smyslu čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 se týká:

93.

Domnívám se, že je nepochybné, že ráfek kola tyto podmínky splňuje a tedy musí být považován za „součást složeného výrobku“ ve smyslu tohoto ustanovení.

94.

Společnost Porsche však tvrdila, že ráfky kola nelze považovat za součásti složeného výrobku ve smyslu uvedeného ustanovení. Podle tohoto argumentu nezávisí vzhled nebo „estetika“ ráfků na vzhledu vozidla, což znamená, že si spotřebitel může vybrat ráfky, se kterými si přeje vybavit své vozidlo proto, aby mu vtiskl zvláštní aspekt.

95.

Konstatuji, že tento argument znamená tvrdit, že se na ráfky nemůže vztahovat ustanovení o opravách, protože jejich tvar není podmíněn vzhledem vozidla, takže stejné vozidlo lze spojit s několika modely ráfků ( 29 ). V tomto ohledu stačí uvést, že tím tak společnost Porsche vyzývá Soudní dvůr, aby znovu zavedl požadavek, který byl výslovně odmítnut unijním normotvůrcem, jak jsem vysvětlil v bodech 48 až 83 tohoto stanoviska.

96.

Z výše uvedeného vyvozuji, že pojem „součást složeného výrobku“ není omezen na součásti, jejichž tvar je podmíněn vzhledem složeného výrobku, ale týká se jakéhokoliv výrobku ztělesněného v jiném výrobku, který je označen jako „složený výrobek, který může být rozebírán a opět sestavován, který je nezbytný za účelem obvyklého používání složeného výrobku a který zůstává viditelný při obvyklém používání tohoto složeného výrobku.

97.

Podle čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 druhou podmínkou je, že součást musí být „používána ve smyslu čl. 19 odst. 1 pro účely opravy složitějšího [složeného] výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled“.

98.

Pojem „používání“ stanovený v čl. 19 odst. 1 tohoto nařízení je definován široce, takže zahrnuje jakékoliv používání součásti pro účely opravy.

99.

Zaprvé zdůrazňuji, že účel opravy složeného výrobku vede k podstatnému omezení působnosti čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Tento požadavek totiž zejména vylučuje jakékoliv použití součásti z důvodu volby nebo z pouhé příhodnosti, jako je náhrada ráfku z estetických důvodů.

100.

Jinými slovy využití výjimky z ochrany (průmyslového) vzoru Společenství je vyhrazeno pro používání součástí podmíněné vadným stavem složeného výrobku, tedy stavu, který brání obvyklému používání tohoto výrobku. Takový vadný stav může být podle mého názoru způsoben buď vadným stavem samotné součásti, nebo nedostatkem této součásti zejména v případě krádeže ( 30 ).

101.

V tomto ohledu nemůže okolnost, že ráfky pořízené bez ohledu na vozidlo mohou být v praxi používány z důvodu volby a nikoliv opravy, sama o sobě odůvodňovat vyloučení ráfků z působnosti tohoto ustanovení.

102.

Zadruhé čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 dále stanoví, že oprava musí být provedena s cílem obnovit původní vzhled složeného výrobku.

103.

Uvádím, že tento požadavek se týká vzhledu složeného výrobku, a nikoliv vzhledu součásti. Tento požadavek tudíž předpokládá, že se náhrada vadné součásti může dotknout vzhledu složeného výrobku. Jinými slovy se součást musí podílet na vzhledu složeného výrobku.

104.

Domnívám se, že součást uvedená v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 se bude nutně podílet na vzhledu složeného výrobku z důvodu vzájemného působení tohoto ustanovení s čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení ( 31 ). Jak jsem totiž vysvětlil výše, ochrana (průmyslového) vzoru Společenství se totiž může vztahovat pouze na součásti, které zůstávají viditelné při obvyklém používání složeného výrobku, a tedy pouze na tyto součásti se může vztahovat ustanovení o opravách. Součást, která zůstává viditelná, se přitom nutně podílí na vzhledu složeného výrobku stejně jako ráfky kola.

105.

Proto, aby se mohla použít uvedená výjimka, je však ještě třeba, aby byla oprava provedena s cílem obnovit původní vzhled složeného výrobku. Domnívám se, že tento požadavek znamená, že náhradní součást musí mít vzhled totožný se vzhledem součásti původně ztělesněného ve složeném výrobku.

106.

Mimoto pojem „vzhled“ musí být podle mého názoru vykládán s přihlédnutím k definici „(průmyslového) vzoru“ stanovené v čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002, takže se týká zejména vzhledu vyplývajícího z jeho znaků, z linií, obrysů, barev, tvaru, struktury povrchu, a/nebo materiálu výrobku jako takového, a/nebo jeho dekoru.

107.

V kontextu věcí v původních řízeních tento požadavek znamená, že vzhled ráfku použitého pro účely opravy musí být totožný se vzhledem ráfku původně ztělesněného ve vozidle zejména, pokud jde o znaky linií, obrysy, barvy, tvar nebo materiál ráfku nebo jeho dekor.

108.

V tomto ohledu upřesňuji, že uvedení ochranné známky, jejímž majitelem je výrobce-třetí osoba – jako je ochranná známka „WSP Italy“ uvedená na ráfcích kol, které vyrábí společnost Acacia ( 32 ) – nemůže znamenat, že se vzhled náhradní součásti liší od vzhledu původní součásti, na které byla uvedena ochranná známka, jejímž majitelem jsou majitelé (průmyslových) vzorů Společenství, jako jsou společnosti Audi nebo Porsche. Pokud by tomu tak bylo, výlučná práva majitelů z titulu ochrany ochranných známek by jim umožňovala omezit dosah čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 na nulu ( 33 ).

109.

Společnost Audi a německá vláda ještě navrhly vykládat podmínku spočívající v navrácení původního vzhledu složeného výrobku v tom smyslu, že nutně znamená, že tvar součásti je podmíněn vzhledem složeného výrobku. V tomto ohledu stačí znovu uvést, že tímto tyto zúčastněné strany, které předložily vyjádření, vyzývají Soudní dvůr, aby znovu zavedl požadavek, který byl výslovně odmítnut unijním normotvůrcem ( 34 ).

110.

Stručně řečeno proto, aby se na součást použila výjimka stanovená v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002, musí být tato součást použita „pro účely opravy složeného výrobku“, což vylučuje jakékoliv používání z důvodu volby nebo z pouhé příhodnosti, a „s cílem obnovit jeho původní vzhled“, což znamená, že náhradní součást musí mít totožný vzhled se vzhledem součásti, která byla původně ztělesněna ve složeném výrobku.

111.

Třetí otázka ve věci C‑397/16, jakož i třetí a čtvrtá otázka ve věci C‑435/16 se týkají preventivních opatření, která musí přijmout výrobce nebo prodejce náhradních součástí, který se hodlá dovolávat čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002, proto, aby zajistil, že jsou tyto součásti používány za dodržení podmínek používání stanovených tímto ustanovením ( 35 ).

112.

Pro připomenutí, tyto podmínky se týkají používání součásti pro účely opravy složeného výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled ( 36 ).

113.

Konstatuji, že znění článku 110 nařízení č. 6/2002 neupravuje výslovně preventivní opatření, která mohou být požadována po výrobci nebo prodejci součástí ohledně dodržování těchto podmínek používání. V důsledku toho je věcí Soudního dvora, aby vyložil toto ustanovení za účelem určení obsahu opatření, která po nich mohou být požadována, pokud se hodlají dovolávat ustanovení o opravách, aby se neuplatnila výlučná práva majitele.

114.

V tomto ohledu se mi nezdá možné na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Audi, Porsche a německá vláda, provést restriktivní výklad ustanovení o opravách, a to z následujících důvodů.

115.

Bez ohledu na jeho znění toto ustanovení nepředstavuje přechodné ustanovení ve smyslu judikatury Soudního dvora, a sice ustanovení, jehož použití je časově omezeno za účelem usnadnit přechod na konečný režim ( 37 ). Podle jeho znění se sice uvedené ustanovení použije „[d]okud změny tohoto nařízení nevstoupí v platnost na návrh Komise“. Tato formulace však platí pro všechna ostatní ustanovení nařízení, která se již z definice použijí, dokud nebudou na návrh Komise změněna.

116.

Ve skutečnosti, a jak zdůraznila Komise, se má ustanovení o opravách, které je v platnosti od 6. března 2002 na základě čl. 111 odst. 1 tohoto nařízení, použít na dobu neurčitou.

117.

Ustanovení o opravách kromě toho představuje nikoliv odchylku od základní zásady unijního práva, což by mohlo odůvodňovat restriktivní výklad, ale ustanovení, které přispívá k zachování rovnováhy mezi rozpornými oprávněnými zájmy, a sice zájmy majitelů a zájmy třetích osob, v rámci ochrany (průmyslových) vzorů.

118.

Jak jsem vysvětlil výše ( 38 ), ustanovení o opravách má za cíl provést extenzivní liberalizaci trhu s náhradními součástmi tím, že brání majiteli, aby uplatnil svá výlučná práva při používání jakékoliv náhradní součásti, ve které je ztělesněn (průmyslový) vzor, jehož je majitelem, a to po celou dobu používání složeného výrobku. Tím, že toto ustanovení stanoví výjimku z ochrany (průmyslového) vzoru Společenství, přispívá k rovnováze mezi výlučnými právy majitelů a právy třetích osob, když jim umožňuje používat (průmyslové) vzory majitelů pro účely opravy složeného výrobku.

119.

V důsledku toho musí výklad tohoto ustanovení zachovat užitečný účinek extenzivní liberalizace sledované unijním normotvůrcem ve vztahu k náhradním součástem.

120.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem je třeba určit obsah preventivních opatření, která mohou být požadována po výrobci nebo prodejci součástí. Hlavní obtíž této analýzy spočívá ve skutečnosti, že k činnosti výrobce nebo prodejce dochází před opravou, na kterou se může vztahovat čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Jinými slovy, tato preventivní opatření se týkají podmínek, za kterých bude součást použita v budoucnu a nejčastěji třetími osobami.

121.

V tomto ohledu byly Soudnímu dvoru navrženy tři přístupy, založené na povinnostech záruky, prohlášení a řádné péče. Podporuji tento poslední přístup, který se mi zdá přístupem, jenž nejvíce zachovává užitečný účinek ustanovení o opravách.

122.

První přístup založený na povinnosti záruky spočívá v požadavku směrem k výrobci a prodejci, aby zaručili, že náhradní součásti, které vyrobí nebo prodají, budou skutečně použity „pro účely opravy složeného výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled“. Domnívám se, že taková povinnost záruky by nadměrně omezila užitečný účinek čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002.

123.

Taková povinnost záruky by nutila výrobce a prodejce nabízet náhradní součásti pouze tehdy, pokud mohou mít jistotu předem, že budou použity za výše uvedených podmínek.

124.

V tomto směru společnost Audi navrhla uložit výrobcům replik ráfků povinnost dodávat jejich výrobky pouze autoservisům a zajistit, aby je tyto autoservisy použily výlučně pro účely opravy. Společnost Porsche navrhla zakázat prodeje replik ráfků mezi výrobci a prodejci, pokud se takové prodeje týkají příliš vysokého množství za účelem přezkumu dodržení výše uvedeného ustanovení. Dodávám, že dovedeno do extrému by bylo možné si představit, že by výrobce mohl vyrobit repliku ráfku pouze v případě nutnosti řádně prokázané opravy.

125.

Taková omezení obchodních činností výrobců a prodejců součástí by však měla za následek omezení jejich přístupu na trh s náhradními součástmi v rozporu s cílem liberalizace sledovaným čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Návrh společnosti Audi především přehlíží možnost oprav prováděných mimo autoservisy zejména samotným konečným uživatelem. Dále návrh společnosti Porsche vylučuje repliky ráfků z katalogu prodejců, kteří představují významný obchodní kanál. Konečně, výroba replik ráfků by v případě prokázané nutnosti opravy vedla ke ztrátě úspor z rozsahu pro výrobce, jakož i k prodlením při dostupnosti těchto ráfků ve prospěch původních ráfků uváděných na trh majiteli.

126.

Kromě toho by taková povinnost záruky činila výrobce a prodejce odpovědné za jednání všech subjektů dále v dodavatelském řetězci, a to až po konečného uživatele. Výrobce a prodejce by tak mohli být odpovědní za používání replik ráfků konečným uživatelem z důvodu volby. V tomto ohledu společnost Acacia a Komise správně tvrdily, že je nepřiměřené po výrobci nebo prodejci součástí požadovat, aby zavedl systém dohledu nad činnostmi obchodních subjektů před nimi tak i konečných uživatelů.

127.

Dodávám, že majitel má stále možnost, pokud se domnívá, že nejsou splněny podmínky používání stanovené v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002, uplatnit svá práva vůči dotčenému uživateli.

128.

Z těchto důvodů se domnívám, že nelze po výrobci a prodejci požadovat, aby zaručili, že repliky součástí, které vyrábí nebo prodávají, budou použity za výše uvedených podmínek.

129.

Druhý přístup navržený Soudním dvorem spočívá v uložení výrobci a prodejci součástí povinnosti obstarat si prohlášení ze strany nabyvatele v tom smyslu, že nebude používat součást za jinými účely, než je účel stanovený v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 ( 39 ).

130.

Takový přístup se mi zdá nadměrně rigidní, jelikož brání výrobci nebo prodejci použít jiná preventivní opatření, která se mohou ukázat jako náležitá v kontextu jejich činností. Mimoto je možné pochybovat o účinnosti tohoto přístupu. Lze si totiž dobře představit, že si výrobce nebo prodejce formálně obstará toto prohlášení a současně bude vědět, že nabyvatel nebude součást používat za podmínek stanovených v tomto ustanovení.

131.

Třetí přístup evokovaný italskou vládou a Komisí vychází z povinnosti řádné péče ohledně dodržování podmínek používání stanovených v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 konečnými uživateli. Podporuji tento přístup, který se mi zdá přístupem, jenž je nejvhodnější k zachování užitečného účinku extenzivní liberalizace trhu s náhradními součástmi zvolené unijním normotvůrcem. Je však třeba upřesnit, co tato povinnost znamená v praxi.

132.

Domnívám se, že výrobce nebo prodejce postupující s řádnou péčí musí informovat nabyvatele o skutečnosti, že v dotčené součásti je ztělesněn (průmyslový) vzor, jehož není majitelem, a že je výlučně určena k tomu, aby byla používána pro účely opravy složeného výrobku s cílem obnovit jeho původní vzhled.

133.

V tomto ohledu zdůrazňuji, že Soudní dvůr již měl příležitost rozhodnout, že článek 14 směrnice 98/71 a článek 110 nařízení č. 6/2002 neopravňují výrobce náhradních součástí k tomu, aby odchylně od ustanovení unijního práva o právu ochranných známek použili ochrannou známku zapsanou výrobcem motorových vozidel bez jeho souhlasu ( 40 ). Z toho důvodu nesmí výrobce-třetí osoba – jako je společnost Acacia – vytvářet záměnu mezi svými replikami součástí a původními součástmi vyrobenými majitelem – jako jsou společnosti Audi nebo Porsche – tím, že by použil ochrannou známku tohoto majitele.

134.

Kromě toho musí mít výrobce nebo prodejce možnost prokázat, že splnil tuto informační povinnosti za použití jakékoliv způsobu dokazování stanoveného vnitrostátním právem. Takový důkaz může mít zejména, ale nikoliv výlučně formu prohlášení podepsaného nabyvatelem, jako je prohlášení uvedené v rámci druhého přístupu, nebo formu ustanovení obsaženého v kupní smlouvě.

135.

Tato informační povinnost však není dostačující ke splnění povinnosti řádné péče. Výrobce nebo prodejce postupující s řádnou péčí se musí zdržet prodeje součásti, pokud ví nebo rozumně vědět měl, že tato součást nebude použita za podmínek stanovených v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002.

136.

Zdůrazňuji, že Soudní dvůr ( 41 ) i unijní normotvůrce ( 42 ) použily obdobné podmínky v oblasti duševního vlastnictví.

137.

Stručně řečeno se domnívám, že proto, aby se výrobce nebo prodejce součásti složeného výrobku mohl dovolávat ustanovení o opravách, musí splnit povinnost řádné péče ohledně dodržování podmínek používání stanovených v čl. 110 odst. 1 nařízení č. 6/2002 konečnými uživateli. Tato povinnost řádné péče s sebou nese, že informuje nabyvatele o tom, že v dotčené součásti je ztělesněn (průmyslový) vzor, jehož není majitelem, a že je výlučně určena k použití za podmínek stanovených tímto ustanovením, a také, že ztrácí právo se jej dovolat, pokud věděl nebo rozumně vědět měl, že součást nebude použita za dodržení těchto podmínek.

138.

S ohledem na výše uvedené navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl na předběžné otázky Corte d’appello di Milano (odvolací soud v Miláně, Itálie) a Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) následovně:

a)

výrobek, ve kterém je (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, je součástí složeného výrobku, na němž je vzhled chráněného (průmyslového) vzoru závislý,

b)

toto použití má za cíl umožnit opravu složeného výrobku tak, aby byl obnoven jeho původní vzhled a

c)

veřejnost není uvedena v omyl ohledně původu výrobku použitého k opravě.“ (Kurzivou zvýraznil autor stanoviska.).