1. 

Evropská komise se svým kasačním opravným prostředkem domáhá, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu ve věci T‑103/14 ( 2 ). Tribunál uvedeným rozsudkem zrušil rozhodnutí Komise 2014/342/EU ze dne 16. října 2013 o státní podpoře SA.18211 (C 25/2005) (ex NN 21/2005) poskytnuté Slovenskou republikou ve prospěch společnosti Frucona Košice, a.s ( 3 ).

2. 

Předmětem tohoto řízení o kasačním opravném prostředku je následující otázka: kdy a jak má Komise použít takzvané „kritérium soukromého hospodářského subjektu“ ( 4 )? Konkrétněji je předmětem sporu v projednávané věci rozsah povinností, které má Komise při použití uvedeného kritéria a při posouzení jednání orgánu veřejné moci, jenž je v postavení věřitele ve vztahu k příjemci údajné podpory.

3.

Pokud jde o skutečnosti předcházející tomuto řízení, z napadeného rozsudku lze odvodit následující.

4.

Odpůrkyně Frucona Košice a.s. (dále jen „Frucona“) je společnost založená podle slovenského práva, jež se zabývá mimo jiné výrobou alkoholických nápojů.

5.

V období od listopadu 2002 do listopadu 2003 byla společnosti Frucona několikrát odložena splatnost daňových dluhů. Tyto daňové dluhy vycházely z neuhrazených spotřebních daní. Daňový úřad Košice IV (dále jen „místní daňový orgán“) uvedená odložení splatnosti přiznal poté, co společnost Frucona zřídila v jeho prospěch finanční záruky.

6.

Dne 25. února 2004 nebyla společnost Frucona z důvodu finančních potíží, kterým čelila, schopna zaplatit spotřební daně dlužné za leden 2004. V důsledku změny právní úpravy od 1. ledna 2004 již nemohla být společnosti Frucona dále odložena splatnost těchto spotřebních daní.

7.

Došlo tak k předlužení společnosti Frucona ve smyslu zákona č. 328/1991 Zb. o konkurze a vyrovnaní (zákon Slovenské republiky č. 328/1991 o konkurzu a vyrovnání).

8.

Dne 8. března 2004 podala společnost Frucona návrh na zahájení vyrovnacího řízení ke Krajskému súdu v Košiciach (Krajský soud v Košicích, Slovensko). V uvedeném návrhu společnost navrhla zaplatit každému ze svých věřitelů 35 % částky, kterou jim dlužila. Celkový dluh společnosti dosáhl přibližně částky 644,6 milionu slovenských korun (SKK). Z uvedené částky činila výše daňového dluhu převážnou část, přibližně 640,8 milionu SKK.

9.

Rozhodnutím ze dne 29. dubna 2004 Krajský súd v Košiciach (Krajský soud v Košicích) povolil zahájení vyrovnacího řízení.

10.

Na vyrovnacím jednání dne 9. července 2004 věřitelé společnosti Frucona, včetně místního daňového orgánu, na návrh na vyrovnání přistoupili. V rámci vyrovnacího řízení vystupoval místní daňový orgán jako oddělený věřitel. Toto postavení přitom měl na základě záruk zřízených společností Frucona v jeho prospěch v souvislosti s výše uvedeným odkladem splatnosti spotřebních daní.

11.

Přede dnem 9. července 2004 společnost Frucona předložila místnímu daňovému orgánu zprávu o auditu vyhotovenou nezávislou auditní společností (dále jen „zpráva E“). Zmíněná zpráva měla místnímu daňovému orgánu umožnit posoudit příslušné výhody jednak vyrovnání a jednak konkurzu.

12.

Dne 21. června 2004 provedla slovenská daňová správa kontrolu na místě v prostorách společnosti Frucona. Při této kontrole byla zjištěna finanční situace společnosti Frucona ke dni 17. června 2004.

13.

Rozhodnutím ze dne 14. července 2004 Krajský súd v Košiciach (Krajský soud v Košicích) vyrovnání potvrdil. Podle něj měla být pohledávka slovenské daňové správy uspokojena ve výši 35 %, což odpovídá přibližně částce 224,3 milionu SKK.

14.

Dopisem ze dne 20. října 2004 místní daňový orgán společnosti Frucona oznámil, že podmínky vyrovnání, podle kterých část daňového dluhu nemá být uspokojena, představují nepřímou státní podporu podléhající schválení Evropskou komisí.

15.

Dne 17. prosince 2004 společnost Frucona místnímu daňovému orgánu zaplatila částku 224,3 milionu SKK, což odpovídalo 35 % jejího celkového daňového dluhu. Rozhodnutím ze dne 30. prosince 2004 Krajský súd v Košiciach (Krajský soud v Košicích) rozhodl o skončení vyrovnacího řízení. Dne 18. srpna 2006 uvedený soud snížil částku dlužnou místnímu daňovému orgánu na 224,1 milionu SKK.

16.

Dne 15. října 2004 byla Komisi podána stížnost týkající se údajné protiprávní státní podpory ve prospěch společnosti Frucona.

17.

V návaznosti na žádost Komise o informace informovala Slovenská republika posledně uvedenou dopisem ze dne 4. ledna 2005 o možné protiprávní podpoře poskytnuté ve prospěch zmíněné společnosti a požádala Komisi o schválení této podpory jako podpory na záchranu podniku v obtížích.

18.

Po obdržení doplňujících informací oznámila Komise dopisem ze dne 5. července 2005 Slovenské republice své rozhodnutí zahájit ve věci dotčeného opatření formální vyšetřovací řízení ve smyslu nynějšího čl. 107 odst. 2 SFEU ( 5 ).

19.

Dopisem ze dne 10. října 2005 předložila Slovenská republika Komisi své připomínky k dotčenému opatření. Stejně tak společnost Frucona dopisem ze dne 24. října 2005 předložila Komisi své připomínky k dotčenému opatření. Tyto připomínky byly zaslány Slovenské republice, aby na ně mohla reagovat, což učinila dopisem ze dne 16. prosince 2005.

20.

Dne 7. června 2006 přijala Komise rozhodnutí 2007/254/ES o státní podpoře C 25/2005 (ex NN 21/2005) poskytnuté Slovenskou republikou ve prospěch společnosti Frucona Košice, a.s ( 6 ). Podle uvedeného rozhodnutí státní podpora, kterou Slovenská republika poskytla ve prospěch žalobkyně (416515990 SKK), nebyla slučitelná se společným trhem, a bylo nařízeno její navrácení.

21.

Dne 12. ledna 2007 podala společnost Frucona žalobu k Tribunálu na neplatnost původního rozhodnutí.

22.

Rozsudkem ze dne 7. prosince 2010, Frucona Košice v. Komise ( 7 ), Tribunál uvedenou žalobu zamítl jako neopodstatněnou.

23.

Rozsudkem ze dne 24. ledna 2013, Frucona Košice v. Komise ( 8 ), následně Soudní dvůr v řízení o kasačním opravném prostředku rozsudek Tribunálu zrušil. Soudní dvůr rozhodl, že Komise se tím, že nezohlednila v rámci svého posouzení kritéria soukromého hospodářského subjektu délku konkurzního řízení, dopustila zjevně nesprávného posouzení, nebo že v rozsahu, v němž tato skutečnost byla Komisí vzata v úvahu, je původní rozhodnutí stiženo vadou spočívající v právně nedostatečném odůvodnění. Soudní dvůr věc vrátil Tribunálu k novému projednání, pokud jde o žalobní důvody, o nichž Tribunál nerozhodl.

24.

V návaznosti na rozsudek Frucona I a s cílem napravit nedostatky zjištěné Soudním dvorem přijala Komise dne 16. října 2013 sporné rozhodnutí. Tímto rozhodnutím bylo původní rozhodnutí zrušeno.

25.

Tribunál následně usnesením obsahujícím odůvodnění ze dne 21. března 2014, Frucona Košice v. Komise ( 9 ), rozhodl, že není nadále důvodné vydat rozhodnutí ve věci žaloby na neplatnost původního rozhodnutí.

26.

Sporné rozhodnutí bylo přijato s cílem napravit nedostatky původního rozhodnutí vymezené v rozsudku Frucona I (bod 10 odůvodnění sporného rozhodnutí).

27.

Komise se mimo jiné domnívala, že je nezbytné zkoumat otázku, zda místní daňový orgán tím, že souhlasil s návrhem na vyrovnání a v důsledku toho s odepsáním 65 % své pohledávky, se vůči společnosti Frucona choval jako soukromý hospodářský subjekt v tržním hospodářství. Komise v této souvislosti uvedla, že pozice uvedeného orgánu jako věřitele společnosti Frucona byla neobyčejně silná. Právní a ekonomická pozice místního daňového orgánu byla výhodnější než pozice soukromých věřitelů společnosti Frucona. Místní daňový orgán byl totiž ve skutečnosti věřitelem přes 99 % všech přihlášených pohledávek a byl odděleným věřitelem, jehož pohledávky se mohly uspokojit kdykoli během konkurzního řízení z výnosů z prodeje zajištěných aktiv (bod 80 odůvodnění sporného rozhodnutí).

28.

Pokud jde o kritérium soukromého hospodářského subjektu, Komise uvedla zejména, že použitelnost zmíněného kritéria závisí na tom, zda dotyčný členský stát poskytl hospodářskou výhodu podniku jinak než ve svém postavení orgánu veřejné moci. Komise navíc uvedla, že pokud se členský stát odvolává v průběhu správního řízení na uvedené kritérium, musí v případě pochybností prokázat jednoznačným způsobem a na základě objektivních a ověřitelných důkazů, že provedené opatření je spojeno s jeho postavením soukromého hospodářského subjektu. V této souvislosti Komise odkázala na rozsudek Komise v. EDF ( 10 ) (bod 82 odůvodnění sporného rozhodnutí).

29.

Poté uvedla, že „Slovenská republika […] tvrdí, že podle jejího názoru dané opatření představuje státní podporu. Uznává, že v době vyrovnání se otázka státní podpory prostě nebrala v úvahu, a požádala, aby se sporné opatření považovalo za podporu na záchranu. Zdá se proto, že požadavky uvedené judikatury nebyly v tomto případě dodrženy a sporné opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU“ (bod 83 odůvodnění sporného rozhodnutí).

30.

Dále uvedla, že společnost Frucona zpochybnila charakterizaci daného opatření jako státní podpory. Na podporu tohoto stanoviska předložila také zprávy auditorů (bod 84 odůvodnění sporného rozhodnutí).

31.

Komise poté posuzovala, zda Slovenská republika jednala ve vztahu ke společnosti Frucona jako soukromý věřitel.

32.

Komise zaprvé porovnala na základě důkazů předložených společností Frucona vyrovnací řízení s konkurzním řízením (body 88 až 119 odůvodnění sporného rozhodnutí). Zadruhé porovnala vyrovnací řízení s daňovým exekučním řízením (body 120 až 127 odůvodnění sporného rozhodnutí). Zatřetí vyhodnotila další důkazy předložené slovenskými orgány a společností Frucona (body 128 až 138 odůvodnění sporného rozhodnutí). Komise měla v podstatě za to, že z pohledu místní daňové správy bylo jak konkurzní řízení, tak i daňové exekuční řízení výhodnější alternativou než návrh na vyrovnání (body 119, 124 a 127 odůvodnění sporného rozhodnutí).

33.

Komise dospěla k závěru, že nebyly splněny podmínky kritéria soukromého hospodářského subjektu a že Slovenská republika přiznala společnosti Frucona výhodu, kterou by nemohla získat za tržních podmínek (bod 139 odůvodnění sporného rozhodnutí). Dospěla k závěru, že odepsání dluhu odsouhlasené místním daňovým orgánem v rámci vyrovnání představuje státní podporu ve smyslu článku 107 odst. 1 SFEU (bod 140 odůvodnění sporného rozhodnutí). Komise došla rovněž k závěru, že uvedená podpora není slučitelná s vnitřním trhem (bod 182 odůvodnění sporného rozhodnutí).

34.

V článku 1 výroku sporného rozhodnutí je uvedeno, že se původní rozhodnutí zrušuje. V článku 2 se uvádí, že státní podpora, kterou Slovenská republika poskytla ve prospěch společnosti Frucona ve výši 416515990 SKK, není slučitelná s vnitřním trhem. V článku 3 Komise ukládá Slovenské republice zajistit navrácení uvedené podpory spolu s úroky z prodlení. Podle článku 4 Slovenská republika do dvou měsíců po oznámení daného rozhodnutí musí informovat Komisi o opatřeních, která přijala k dosažení souladu s rozhodnutím. V článku 5 je stanoveno, že rozhodnutí je určeno Slovenské republice.

35.

Společnost Frucona napadla sporné rozhodnutí žalobou na neplatnost došlou Tribunálu dne 17. února 2014.

36.

Tribunál napadeným rozsudkem sporné rozhodnutí zrušil a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

37.

Svým kasačním opravným prostředkem došlým Soudnímu dvoru dne 26. května 2016 se Komise domáhá, aby Soudní dvůr:

38.

Společnost Frucona tvrdí, že by Soudní dvůr měl kasační opravný prostředek zamítnout a uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

39.

Účastnice řízení přednesly řeči na jednání konaném dne 15. února 2017.

40.

Komise se na podporu svého kasačního opravného prostředku dovolává šesti důvodů. První čtyři z uvedených důvodů se týkají závěru Tribunálu o použitelnosti kritéria soukromého hospodářského subjektu. Zbývající dva důvody kasačního opravného prostředku souvisejí s použitím zmíněného kritéria soukromého hospodářského subjektu.

41.

Konkrétně se důvody týkající se použitelnosti kritéria soukromého hospodářského subjektu zaměřují na následující aspekty. Prvním důvodem kasačního opravného prostředku Komise uvádí, že Tribunál pochybil při výkladu sporného rozhodnutí. Tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil sporné rozhodnutí, když dospěl k závěru, že v případě dotčeného opatření je použitelné kritérium soukromého hospodářského subjektu. V druhém důvodu uvádí, že napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením vzhledem k závěru Tribunálu, že se zmíněného kritéria může dovolávat příjemce dotčeného opatření. Třetím důvodem je uplatňováno porušení zásad res judicata a ne ultra petita. Komise uvádí, že Tribunál tyto zásady porušil, když měl za to, že jelikož Soudní dvůr použil v rozsudku Frucona I kritérium soukromého hospodářského subjektu, měl rovněž implicitně, ale nezbytně za to, že toto kritérium je použitelné. Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku poukazuje Komise konečně na nesprávné právní posouzení Tribunálu v tom smyslu, že Komise nemůže, pokud jde o použitelnost kritéria soukromého hospodářského subjektu, činit rozdíl na základě různých alternativ sporného opatření.

42.

Co se týče obou zbývajících důvodů, ty se týkají způsobu použití kritéria soukromého hospodářského subjektu. Pátým důvodem se uvádí, že je napadený rozsudek stižen nesprávným právním posouzením, neboť Tribunál stanovil nový požadavek, který Komise musí splnit při použití kritéria soukromého hospodářského subjektu. Komise argumentuje tím, že napadený rozsudek v rozporu s ustálenou judikaturou vyžaduje, aby zmíněný orgán ex officio rekonstruoval chování ideálního, racionálního a plně informovaného hypotetického soukromého hospodářského subjektu. V rámci šestého důvodu pak Komise tvrdí, že Tribunál pochybil také v rozsahu, v němž lze napadený rozsudek chápat v tom smyslu, že Komise podle něj porušila svou povinnost provést řádné a nestranné šetření.

43.

Nejprve se budu zabývat druhým a čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku. Tyto důvody mají totiž vliv na následnou analýzu prvního a třetího důvodu kasačního opravného prostředku. Nejprve je však třeba uvést několik úvodních poznámek.

44.

Především je užitečné připomenout si důvody kritéria soukromého hospodářského subjektu (v projednávané věci: kritéria soukromého věřitele), a účel, jemuž slouží.

45.

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou – pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy – neslučitelné s vnitřním trhem. Pojem „podpora“ má tedy v rámci unijního práva státních podpor široký dosah. Lze pod něj podřadit jakýkoli druh podpory, ať už přímou či nepřímou: zahrnuje veškerá opatření, která snižují náklady, jež zpravidla zatěžují rozpočet podniku, a to bez ohledu na jejich formu ( 11 ).

46.

Platí zde však důležitá výhrada. I v takovém případě, kdy určité opatření vychází ze státních prostředků, nespadá nicméně do oblasti působnosti článku 107 SFEU, pokud by příjemce mohl za obvyklých podmínek na trhu získat tutéž výhodu, jakou získal ze státních prostředků ( 12 ). Uvedená zásada platí vždy stejně, bez ohledu na to, zda měl stát postavení investora, věřitele nebo prodejce. K určení, zda příjemce mohl získat stejnou výhodu za obvyklých podmínek na trhu, používá Komise kritérium soukromého hospodářského subjektu. Účelem uvedeného kritéria je vyhodnotit, zda stát poskytl podniku výhodu tím, že nejednal v rámci dané transakce jako soukromý hospodářský subjekt.

47.

Jednoduše řečeno, kritérium soukromého hospodářského subjektu je nástroj, jenž Komise používá k určení existence hospodářské výhody, tedy jednoho z podstatných znaků státní podpory.

48.

To je dozajista důvod, proč Soudní dvůr rozhodl, že se nejedná o výjimku, která se uplatní pouze na žádost členského státu v případech, kdy bylo konstatováno, že jsou naplněny znaky pojmu státní podpory uvedené v čl. 107 odst. 1 SFEU ( 13 ). Kritérium soukromého hospodářského subjektu, pakliže se uplatní, patří totiž mezi skutečnosti, které je Komise povinna zohlednit při prokazování existence takové podpory ( 14 ).

49.

Druhá stručná úvodní poznámka se týká důkazního břemene a provádění dokazování v oblasti práva státních podpor.

50.

Ke zjištění, zda určité opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí Komise provést řádné a nestranné šetření. Takové šetření zajistí, aby Komise měla pro své konečné rozhodnutí k dispozici co možná nejúplnější a nejspolehlivější informace. Nelze totiž opomíjet, že přísluší Komisi, aby prokázala, že sporné opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

51.

Právě ve světle uvedených zásad je třeba zkoumat kasační opravný prostředek v projednávané věci.

52.

Druhým důvodem svého kasačního opravného prostředku Komise uvádí, že závěr Tribunálu, podle nějž se příjemce podpory může dovolávat kritéria soukromého hospodářského subjektu, vychází z nesprávného právního posouzení ( 15 ). Má za to, že účelem kritéria soukromého hospodářského subjektu je zjistit „subjektivní stránku jednání“ členského státu, který poskytuje údajnou státní podporu. Nemůže se jej tedy dovolávat nikdo jiný. V projednávané věci měl členský stát jasně a nepochybně za to, že dotčené opatření představuje státní podporu.

53.

I kdyby Tribunál správně rozhodl, že se příjemce podpory může dovolávat kritéria soukromého hospodářského subjektu, argumentuje Komise tím, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nevyžadoval, aby příjemce podpory na základě objektivních a ověřitelných důkazů jednoznačným způsobem prokázal, že členský stát jednal jako soukromý hospodářský subjekt.

54.

Společnost Frucona tvrdí, že zjištění Tribunálu jsou správná. Z judikatury Soudního dvora jasně vyplývá, že se příjemce podpory může dovolávat kritéria soukromého hospodářského subjektu.

55.

Pokud jde o argument Komise, že se kritérium soukromého hospodářského subjektu týká subjektivní stránky jednání dotyčného členského státu, společnost Frucona tvrdí, že podle judikatury by měl členský stát jednat v postavení hospodářského subjektu. Společnost Frucona argumentuje přitom tím, že v projednávané věci nevznikají žádné pochybnosti o tom, v jakém postavení místní daňový orgán jednal.

56.

Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku poukazuje Komise na nesprávné právní posouzení Tribunálu v tom smyslu, že Komise nemůže, pokud jde o použitelnost kritéria soukromého hospodářského subjektu, činit rozdíl na základě různých alternativ sporného opatření ( 16 ).

57.

Komise tvrdí, že použitelnost kritéria soukromého hospodářského subjektu závisí na důkazech předložených buď dotyčným členským státem, nebo příjemcem podpory, takže může být ověřeno, zda orgán veřejné moci jednal stejným způsobem jako soukromý hospodářský subjekt postavený před stejnou volbu. Komise argumentuje tím, že kritérium soukromého hospodářského subjektu není použitelné tehdy, pokud nebyly předloženy žádné důkazy dokládající, že orgán veřejné moci zvažoval určitý postup.

58.

Společnost Frucona tvrdí, že analýza Tribunálu, pokud jde o použitelnost kritéria soukromého hospodářského subjektu, je správná. V případech, kdy je použitelné kritérium soukromého hospodářského subjektu, nemůže Komise omezit své posouzení jen na jednu možnou alternativu dotčeného opatření a jinou alternativu ponechat bez povšimnutí.

59.

V druhém a čtvrtém důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že kritérium soukromého hospodářského subjektu lze použít i tehdy, když se jej nedovolává členský stát. Podle Komise je kritérium soukromého hospodářského subjektu použitelné jen za striktně vymezených podmínek. Tvrdí, že zmíněné kritérium je použitelné tehdy, pokud 1) se jej dovolává dotyčný členský stát, 2) ze „subjektivní stránky jednání“ daného členského státu vyplývá, že zamýšlel jednat jako soukromý hospodářský subjekt, a 3) daný členský stát při přijetí dotčeného opatření skutečně předvídal určitý postup.

60.

Nejprve je třeba uvést, že kasační opravný prostředek podaný v projednávané věci je inherentně rozporný. Komise v podstatě tvrdí, že neměla povinnost použít kritérium soukromého hospodářského subjektu, protože jej dotyčný členský stát v průběhu správního řízení neuplatnil. Slovenská republika ve správním řízení uznala, že dotyčné opatření představuje státní podporu. Požádala, aby se opatření považovalo za podporu na záchranu. Současně však Komise uznává, že ve sporném rozhodnutí je kritérium soukromého hospodářského subjektu použito na podporu závěru, že odepsání daňového dluhu představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Jinými slovy, východisko kasačního opravného prostředku v projednávané věci je takové, že ačkoli sporné rozhodnutí kritérium soukromého hospodářského subjektu používá, není dané kritérium použitelné.

61.

Při bližším pohledu na kasační opravný prostředek však vychází najevo, že se Komise snaží uměle omezit svou povinnost použít kritérium soukromého hospodářského subjektu a v podstatě obrátit důkazní břemeno.

62.

Jak vysvětlím níže, zmíněný postup Komise postrádá oporu v judikatuře.

63.

Nejprve je užitečné připomenout, že otázka, zda je kritérium soukromého hospodářského subjektu použitelné, závisí na objektivních kritériích souvisejících s postavením, v němž daný stát jedná. Konkrétně je uvedené kritérium použitelné tehdy, pokud členský stát, který poskytuje hospodářskou výhodu určitému podniku, jedná v postavení hospodářského subjektu (to znamená nikoli jakožto nositel veřejné moci) ( 17 ).

64.

Pokud jde konkrétně o postavení veřejnoprávního věřitele, Soudní dvůr již v rozsudku Frucona I rozhodl, že se kritérium soukromého hospodářského subjektu použije, pokud „veřejnoprávní věřitel poskytne platební úlevy z částky, kterou mu dluží podnik“ ( 18 ). Za takových okolností musí být jednání takového orgánu veřejné moci porovnáno s jednáním soukromého věřitele usilujícího o to, aby mu byly zaplaceny částky, které mu dluží dlužník ve finančních obtížích ( 19 ). Jinými slovy, kritérium soukromého hospodářského subjektu je nutné použít, pokud by stejně jako stát jednal alespoň v zásadě soukromý hospodářský subjekt usilující o dosažení zisku nebo omezení ztrát. Jinak by použití uvedeného kritéria postrádalo smysl.

65.

V projednávané věci poskytl veřejnoprávní věřitel (místní daňový orgán) „platební úlevy z částky, kterou mu dluží podnik“. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že nutnost použít kritérium soukromého hospodářského subjektu je nepochybná.

66.

Komise však na základě rozsudku Soudního dvora Komise v. EDF tvrdí, že kritérium soukromého hospodářského subjektu není v projednávané věci použitelné.

67.

Uvedená věc není Komisi nijak ku prospěchu.

68.

Ve věci Komise v. EDF totiž vznikly pochybnosti o tom, v jakém postavení dotyčný členský stát jednal. Nebylo jasné, zda dotčený členský stát jednal v postavení hospodářského subjektu (jako akcionář veřejného podniku) nebo jako nositel veřejné moci. Důvodem byla forma přijatého opatření. Členský stát sice tvrdil, že jednal jako akcionář, k poskytnutí daňové úlevy dotyčnému podniku však použil daňové prostředky. Patrně jen v uvedeném kontextu platí rozhodnutí Soudního dvora, že pokud se členský stát dovolává kritéria soukromého hospodářského subjektu, musí také jednoznačně a na základě objektivních a ověřitelných skutečností prokázat, že prováděné opatření vydal v postavení soukromého hospodářského subjektu, a nikoli jako orgán veřejné moci ( 20 ). Soudní dvůr poté, co se vyjádřil k důkazům, které je případně třeba v tomto ohledu předložit, uvedl, že je následně na Komisi, aby učinila celkové posouzení a zohlednila kromě skutečností poskytnutých tímto členským státem i ostatní relevantní skutečnosti daného případu, které jí umožní určit, zda uvedený členský stát vydal dotčené opatření v postavení akcionáře či v postavení nositele veřejné moci. Soudní dvůr uznal, že pro účely tohoto (předběžného) posouzení může být relevantní okolností cíl sledovaný tímto opatřením ( 21 ).

69.

Zde je třeba učinit tři poznámky.

70.

Zaprvé v rozsudku Komise v. EDF Soudní dvůr jednoduše konstatoval, že pokud existují pochybnosti o tom, v jakém postavení dotyčný členský stát jednal, a zároveň pokud se tento členský stát dovolává uvedeného kritéria, musí předložit důkazy na podporu svých tvrzení. Z uvedeného konstatování však nelze dovozovat, že se kritéria soukromého hospodářského subjektu může dovolávat jen členský stát.

71.

Správnost uvedeného výkladu podtrhuje i rozsudek Soudního dvora ve věci Land Burgenland a další, v níž existovaly obdobné pochybnosti ohledně postavení, v němž dotyčný členský stát jednal. V konkrétním kontextu uvedené věci Soudní dvůr rozhodl, že Komise neměla povinnost použít kritérium soukromého hospodářského subjektu. Soudní dvůr přitom vysvětlil, že důvodem k tomuto závěru je skutečnost, že členský stát, orgán, který poskytl údajnou podporu, ani příjemce údajné podpory nepředložili v průběhu správního řízení důkazy o použitelnosti kritéria soukromého hospodářského subjektu ( 22 ). Jak uvedl Tribunál v napadeném rozsudku, výše uvedené rovněž podporuje závěr, že vedle dotyčného členského státu se může kritéria soukromého hospodářského subjektu dovolávat i příjemce sporného opatření ( 23 ).

72.

Ponecháme-li stranou specifické aspekty uvedených věcí, pak závěr, že kritéria soukromého hospodářského subjektu se může dovolávat i příjemce údajné podpory, odráží důvody, o které se opírá dané správní řízení: účelem uvedeného řízení je zajistit, aby Komise měla k dispozici všechny relevantní skutečnosti pro provedení objektivního posouzení pro účely čl. 107 odst. 1 SFEU. Omezení možnosti zúčastněných subjektů, a zejména příjemce údajné podpory, předkládat argumenty a důkazy, pokud jde o existenci podpory (nebo – jak je tomu v projednávané věci – o její neexistenci), například ve formě uplatňování kritéria soukromého hospodářského subjektu, by bylo v rozporu s cílem uvedeného řízení. To platí i přesto, že striktně vzato je účastníkem uvedeného řízení jen členský stát.

73.

Zadruhé argument, že by použitelnost kritéria soukromého hospodářského subjektu závisela na „subjektivní stránce jednání“ členského státu, vychází podle všeho z konstatování Soudního dvora v rozsudku Komise v. EDF, že při posouzení, zda je kritérium soukromého hospodářského subjektu použitelné, může být relevantní cíl daného opatření (a tedy úmysl daného státu). Jak je však vysvětleno výše, kritérium soukromého hospodářského subjektu je použitelné tehdy, jednal-li členský stát v postavení hospodářského subjektu. V rozsudku Komise v. EDF Soudní dvůr jednoduše vysvětluje, jak v případě, kdy existují pochybnosti o tom, v jakém postavení orgán veřejné moci jednal, má být takové postavení určeno na základě celkového posouzení. Právě v uvedeném kontextu může být relevantním faktorem úmysl daného státu.

74.

V projednávané věci není důležité, zda Slovenská republika považovala navrhované vyrovnání za státní podporu nebo zda místní či ústřední daňové orgány nebyly zajedno ohledně přijetí odepsání daňových dluhů ( 24 ). Východiskem pro určení, zda je třeba použít kritérium soukromého hospodářského subjektu, musí být (hospodářská) povaha jednání členského státu, nikoli to, jak daný stát podle svého vlastního subjektivního názoru postupoval, nebo které alternativní postupy zvažoval před přijetím dotčeného opatření. Z tohoto hlediska může být „subjektivní stránka jednání“ členského státu (ať už jde o ústřední nebo místní orgány) relevantní okolností pro určení postavení, v němž daný členský stát jednal, existují-li v tomto ohledu nějaké pochybnosti.

75.

Ze spisu nevyplývá, že by v projednávané věci takové pochybnosti existovaly ( 25 ).

76.

Zatřetí musím zdůraznit, že Soudní dvůr v rozsudku Komise v. EDF dále uvedl, že přísluší Komisi, aby určila, zda má být dané kritérium použito. Ukáže-li se tedy, že by kritérium soukromého hospodářského subjektu mohlo být uplatněno, Komise je povinna požádat dotyčný členský stát o všechny relevantní informace, které jí umožní ověřit, zda je zmíněné kritérium třeba použít ( 26 ). Jinými slovy, bez ohledu na to, kdo se kritéria soukromého hospodářského subjektu dovolává, přísluší v zásadě Komisi, aby v případě, kdy použitelnost tohoto kritéria není zjevná (například s ohledem na formu dotčeného opatření), posoudila, zda má být kritérium použito. Musí přitom požádat dotyčný členský stát (nebo jakýkoli jiný relevantní subjekt), aby jí předložil informace, které k nezbytnému posouzení potřebuje. Za žádných okolností nemůže být na příjemci údajné podpory, aby jednoznačně a na základě objektivních a ověřitelných důkazů prokázal, že je předmětné kritérium použitelné. Jak jsem již totiž uvedl výše, přísluší Komisi, aby prokázala, že určité opatření představuje státní podporu.

77.

Na základě uvedené zásady, existují-li pochybnosti o povaze jednání členského státu, musí Komise nejprve určit postavení, v němž daný členský stát jednal. Komise musí v rozsahu, v němž z požadovaného celkového posouzení relevantních důkazů vyplývá, že členský stát jednal v postavení hospodářského subjektu, poté použít kritérium soukromého hospodářského subjektu. V tomto smyslu rozsudek Komise v. EDF nezmírňuje povinnost Komise provést šetření, nýbrž doplňuje předběžný krok do procesu posouzení, zda výhoda existuje.

78.

Je třeba zmínit, že sporné rozhodnutí v projednávané věci neobsahuje žádný náznak takového předběžného posouzení a kritérium soukromého hospodářského subjektu bylo ve skutečnosti použito k určení, zda výhoda existovala.

79.

V každém případě, jelikož neexistovaly žádné pochybnosti o postavení, v němž místní daňový orgán jednal, Tribunál správně rozhodl, že kritérium soukromého hospodářského subjektu je použitelné.

80.

To mě přivádí ke čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku.

81.

Obdobně jako u druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise v rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál rovněž dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že jelikož je kritérium soukromého hospodářského subjektu bez dalšího použitelné, nemůže Komise, pokud jde o jeho použitelnost, činit rozdíl na základě různých alternativ sporného opatření ( 27 ).

82.

Konkrétně argumentuje Komise tím, že kritérium soukromého hospodářského subjektu není použitelné s ohledem na srovnání mezi daňovým exekučním řízením a vyrovnacím řízením. Je tomu tak podle jejího názoru proto, že členský stát ani příjemce podpory nepředložili žádný důkaz o tom, že místní daňový orgán zvažoval exekuční řízení a dospěl k závěru, že by bylo méně výhodné než vyrovnání ( 28 ).

83.

Důvody, proč je tento důvod kasačního opravného prostředku třeba zamítnout, již byly vysvětleny výše. Chtěl bych však uvést následující dodatečné poznámky.

84.

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je založen na stejném předpokladu jako druhý důvod kasačního opravného prostředku. Vychází z myšlenky, že jelikož dotyčný členský stát ani příjemce údajné podpory neprokázali jednoznačným způsobem a na základě objektivních a ověřitelných důkazů, že místní daňový orgán zvažoval možnost daňového exekučního řízení, není ve vztahu k takovému řízení použitelné kritérium soukromého hospodářského subjektu.

85.

Vzhledem k tomu, že neexistovaly žádné pochybnosti o postavení, v němž místní daňový orgán jednal, Tribunál správně dospěl k závěru, že kritérium soukromého hospodářského subjektu je použitelné. Na rozdíl od toho, co Komise podle všeho navrhuje, se otázka ohledně možností, které mají být zohledněny při posouzení, zda výhoda existuje, týká spíše skutečného použití kritéria soukromého hospodářského subjektu, a nikoli otázky, zda je uvedené kritérium použitelné na prvním místě ( 29 ). Jak totiž Tribunál zdůraznil, jelikož je kritérium soukromého hospodářského subjektu bez dalšího použitelné, nemůže Komise, pokud jde o jeho použitelnost, činit rozdíl na základě různých alternativ sporného opatření ( 30 ).

86.

V tomto ohledu čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku dokládá, že rozlišování mezi použitelností a použitím kritéria soukromého hospodářského subjektu je z celkového pohledu zcela zbytečné. Vede totiž, jak je tomu v projednávané věci, k nejasnostem.

87.

Kromě takových případů, jako byla věc Komise v. EDF, ve které existovaly pochybnosti o povaze jednání členského státu, nelze totiž smysluplně navzájem oddělovat podmínky použitelnosti a použití kritéria soukromého hospodářského subjektu. Kritérium soukromého hospodářského subjektu není výjimkou, již může využít jen členský stát jako prostředek obhajoby v rámci správního řízení, nýbrž právě nástrojem, který musí Komise použít k určení, zda byla dotčenému podniku poskytnuta hospodářská výhoda. Otázka, zda členský stát při přijetí určitého opatření v postavení hospodářského subjektu skutečně jednal jako soukromý hospodářský subjekt, je otázkou, již je třeba zodpovědět na základě použití uvedeného kritéria. V této souvislosti může vyvstat otázka, jaké alternativy je třeba srovnat s přijatým opatřením ( 31 ).

88.

Zopakujme: v takovém případě, jaký je dotčen v projednávané věci, kdy neexistuje pochybnost ohledně postavení, v němž dotyčný členský stát jednal, je nutné použít kritérium soukromého hospodářského subjektu. Jak vysvětlil Soudní dvůr, uvedené kritérium se použije k určení, zda by příjemce údajné podpory zjevně nezískal srovnatelné úlevy od soukromého hospodářského subjektu. Za tímto účelem musí Komise provést celkové posouzení, s přihlédnutím ke všem relevantním důkazům v dané věci. Pokud jde zejména o veřejnoprávního věřitele, musí Komise posoudit, zda by příjemce zjevně nezískal srovnatelné výhody od soukromého věřitele v postavení, které se co možná nejvíce podobá situaci veřejnoprávního věřitele, a který hledá způsob, jak by mu mohly být zaplaceny částky, které mu dluží dlužník ve finančních obtížích ( 32 ). Naproti tomu, pokud by Komise uvedené posouzení neprovedla, porušila by ve skutečnosti svou povinnost provést nestranné a řádné šetření.

89.

Ze všech uvedených důvodů neshledávám žádné pochybení v napadeném rozsudku, pokud jde o posouzení podmínek, za nichž je kritérium soukromého hospodářského subjektu použitelné. Druhý a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku je třeba podle mého názoru zamítnout jako neopodstatněné.

90.

Prvním důvodem svého kasačního opravného prostředku Komise uvádí, že Tribunál nesprávně vyložil sporné rozhodnutí, když měl za to, že zmíněné rozhodnutí obsahuje závěr, že je použitelné kritérium soukromého hospodářského subjektu ( 33 ). Komise tvrdí, že ze správného výkladu sporného rozhodnutí a judikatury citované v relevantních bodech odůvodnění jasně vyplývá, že Komise měla za to, že zmíněné kritérium bylo v projednávané věci nepoužitelné ( 34 ).

91.

Společnost Frucona v podstatě tvrdí, že Tribunál použil správný výklad sporného rozhodnutí.

92.

První důvod kasačního opravného prostředku se týká údajně nesprávného výkladu sporného rozhodnutí. Jak stručně vysvětlím v dalším textu, první důvod, který je neoddělitelně spojen s druhým a čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku, je třeba také zamítnout.

93.

Zaprvé konstatuji, že ve sporném rozhodnutí není výslovně uvedeno, že kritérium soukromého hospodářského subjektu není použitelné. Je pravda, že při izolovaném výkladu by bod 83 odůvodnění sporného rozhodnutí mohl být vykládán ve smyslu uváděném Komisí ( 35 ). Lze jej však rovněž vykládat tak, že jednoduše popisuje stanovisko členského státu v dané věci, stejně jako další bod odůvodnění popisuje stanovisko společnosti Frucona. Ať je tomu jakkoli, nenacházím ve sporném rozhodnutí mnoho dalšího, co by podporovalo výklad Komise. Sporné rozhodnutí neobsahuje jasné vysvětlení, proč není kritérium soukromého hospodářského subjektu použitelné, a namísto toho toto kritérium uplatňuje. Jak již bylo uvedeno výše, závěr obsažený ve sporném rozhodnutí, pokud jde o existenci podpory, je ve skutečnosti založen na použití kritéria soukromého hospodářského subjektu ( 36 ).

94.

Zadruhé, pokud existovaly pochybnosti týkající se použitelnosti kritéria soukromého hospodářského subjektu, měla Komise požádat dotyčný členský stát, aby jí poskytl všechny relevantní informace, které by jí umožnily určit, zda je předmětné kritérium použitelné. Ve sporném rozhodnutí není uvedeno nic, co by nasvědčovalo provedení posouzení týkajícího se použitelnosti kritéria soukromého hospodářského subjektu. Skutečnost, že Slovenská republika považovala v průběhu správního řízení (tedy po schválení daného vyrovnání) dotčené opatření za státní podporu, může jen těžko postačovat k určení, že je toto kritérium nepoužitelné. V každém případě, jak je vysvětleno výše, v projednávané věci nevzniká žádná taková pochybnost: veřejnoprávní věřitel poskytl platební úlevy z částky, kterou mu dlužil podnik. Již z tohoto důvodu mělo být použito kritérium soukromého hospodářského subjektu ( 37 ).

95.

Zatřetí, jako doplněk k oběma výše uvedeným bodům, nelze přehlížet tvrzení společnosti Frucona, že dotčené opatření nepředstavuje státní podporu, a důkazy, jimiž doložila, že v případě konkurzního řízení by místní daňový orgán získal zpět menší částku. I když Komise měla v každém případě povinnost zmíněné kritérium soukromého hospodářského subjektu v projednávané věci použít, použila jej podle všeho právě z uvedeného důvodu ( 38 ).

96.

Z výše uvedených důvodů nesouhlasím s alternativním výkladem sporného rozhodnutí, jak jej předkládá Komise. Napadený rozsudek nemůže být stižen nesprávným výkladem sporného rozhodnutí v tomto směru. První důvod kasačního opravného prostředku je tedy třeba také zamítnout.

97.

V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál nesprávně použil zásadu res judicata, rozhodl ultra vires a porušil zásadu, že předmět věci vymezují účastníci řízení, stejně jako článek 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 44 odst. 1 a čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu ( 39 ).

98.

Komise zejména tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že Soudní dvůr v rozsudku Frucona I „implicitně, ale nezbytně považoval kritérium soukromého věřitele za použitelné“ ( 40 ). Komise argumentuje tím, že účastnice řízení ve věci Frucona I nerozporovaly použitelnost kritéria soukromého hospodářského subjektu. Soudní dvůr by tedy rozhodl ne ultra petita, kdyby rozhodl, že předmětné kritérium není použitelné.

99.

Společnost Frucona má za to, že posouzení Tribunálu bylo správné a že Soudní dvůr není v každém případě vázán argumenty uplatněnými účastnicemi řízení. Kdyby měl Soudní dvůr za to, že kritérium soukromého hospodářského subjektu není použitelné, bylo by nesprávné, aby posuzoval, že dané kritérium bylo splněno.

100.

V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku Komise napadá způsob, jakým Tribunál použil zásadu res judicata. Zmíněný soud měl v napadeném rozsudku za to, že otázka použitelnosti kritéria soukromého hospodářského subjektu byla již zodpovězena v rozsudku Frucona I, neboť Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval použitím daného kritéria.

101.

Pokud Soudní dvůr zamítne první, druhý a čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku, jak navrhuji, není nutné se zabývat třetím důvodem kasačního opravného prostředku. Třetí důvod kasačního opravného prostředku se totiž týká otázky, jíž se Tribunál zabýval jen pro úplnost.

102.

Pokud jde o podstatu uvedeného důvodu, souhlasím s tvrzením Komise.

103.

V rozsudku Frucona I Soudní dvůr nerozhodoval o použitelnosti kritéria soukromého hospodářského subjektu, neboť tak nemohl učinit, protože jinak by rozhodoval ultra petita. Postačí připomenout, že Soudní dvůr byl vyzván, aby rozhodl o použití, nikoli o použitelnosti, kritéria soukromého hospodářského subjektu. V tomto ohledu považuji za obzvláště znepokojivé následující zjištění v napadeném rozsudku: jelikož měl Soudní dvůr možnost určit, že kritérium soukromého hospodářského subjektu není použitelné, ale neučinil tak, znamená to, že zamýšlel potvrdit použitelnost tohoto kritéria v daném případě ( 41 ).

104.

Je pravda, že použitelnost je nezbytnou podmínkou použití. Stejně tak platí, že Soudní dvůr se nemusí vždy omezovat na argumenty přednesené účastníky řízení na podporu jejich návrhových žádání. Jinak by totiž za určitých okolností mohl být nucen založit své rozhodnutí na chybných právních úvahách. Soudní dvůr nicméně musí rozhodnout pouze o návrzích účastníků řízení, kterým přísluší vymezit rozsah sporu ( 42 ).

105.

V rozsudku Frucona I nerozporovaly účastnice řízení použitelnost kritéria soukromého hospodářského subjektu. Kdyby Soudní dvůr v takovém případě rozhodl o nepoužitelnosti kritéria soukromého hospodářského subjektu, zjevně by rozhodl o otázce, která jde nad rámec předmětného sporu. Jak Komise správně uvádí, otázku použitelnosti kritéria soukromého hospodářského subjektu nelze stavět na roveň otázkám veřejného pořádku, které může Soudní dvůr vznést sám i bez návrhu účastníků řízení za tímto účelem.

106.

Mám tedy za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že jelikož se Soudní dvůr zabýval v rozsudku Frucona I otázkou použití kritéria soukromého hospodářského subjektu, je použitelnost zmíněného kritéria res judicata. Pokud však bude Soudní dvůr souhlasit s mými závěry k prvnímu, druhému a čtvrtému důvodu kasačního opravného prostředku, je tento důvod kasačního opravného prostředku neúčinný.

107.

V rámci pátého důvodu svého kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že na základě kritéria soukromého hospodářského subjektu musí zjistit „subjektivní stránku jednání“ orgánu veřejné moci a tuto subjektivní stránku porovnat se subjektivní stránkou hypotetického jednání soukromého hospodářského subjektu ve stejné situaci. Tvrdí, že při použití uvedeného kritéria jsou relevantními důkazy pouze skutečnosti, které byly dostupné v době přijetí dotčeného opatření, a vývoj, který bylo k tomuto okamžiku možné očekávat. Podle názoru Komise je posouzení použití kritéria soukromého hospodářského subjektu stiženo vadou, neboť Tribunál vyžadoval, aby Komise porovnala jednání orgánu veřejné moci s chováním ideálního, racionálního a plně informovaného hypotetického soukromého hospodářského subjektu. Tribunál tak dovodil další požadavek, který musí Komise splnit při použití kritéria soukromého hospodářského subjektu ( 43 ).

108.

Společnost Frucona tvrdí, že posouzení Tribunálu bylo správné. Zaprvé uvedené posouzení vycházelo ze stejného kritéria, jaké použila sama Komise ve sporném rozhodnutí. Z napadeného rozsudku nevyplývá žádný nový požadavek. Vyžaduje pouze, aby Komise přezkoumala všechny relevantní faktory, které byly dostupné a předvídatelné v době přijetí daného opatření.

109.

S pátým důvodem kasačního opravného prostředku je úzce spjat i důvod šestý. V jeho rámci Komise poukazuje na nesprávné právní posouzení v rozsahu, v němž lze napadený rozsudek chápat v tom smyslu, že Komise podle něj porušila svou povinnost provést řádné a nestranné šetření ( 44 ). Komise tvrdí, že důkazní břemeno, které měla nést, bylo příliš rozsáhlé. Má za to, že je tomu tak konkrétně proto, že napadený rozsudek neobsahuje dostatečná vodítka k tomu, jakým způsobem má být dosaženo požadované úrovně důkazu.

110.

Společnost Frucona tvrdí, že Tribunál zjevně vytknul Komisi, že mimo jiné neověřila povahu a metodiku ocenění použitého při uplatnění kritéria soukromého hospodářského subjektu. Má za to, že Tribunál došel správně k závěru, že Komise své závěry dostatečně neodůvodnila.

111.

Pátý a šestý důvod kasačního opravného prostředku navzájem souvisejí. Je proto třeba se jimi zabývat společně.

112.

Tyto dva zbývající důvody se týkají porovnání předmětného vyrovnacího řízení jednak s konkurzním řízením a jednak s daňovým exekučním řízením. Konkrétně se uvedené důvody zaměřují na rozsah povinností Komise při uplatňování kritéria soukromého hospodářského subjektu. Komise argumentuje tím, že napadený rozsudek je stižen nesprávným právním posouzením, neboť Tribunál neprokázal, že je sporné rozhodnutí dotčeno zjevně nesprávným posouzením, pokud jde o použití kritéria soukromého hospodářského subjektu.

113.

Nejprve je třeba uvést, že v judikatuře Soudního dvora již byly vymezeny parametry pro posouzení, které je třeba provést při použití kritéria soukromého hospodářského subjektu.

114.

V rozsudku Frucona I Soudní dvůr jednak uvedl, že pro účely ověření, zda by podnik, který je příjemcem podpory, zjevně nezískal srovnatelné úlevy od soukromého hospodářského subjektu nacházejícího se v situaci, která se co možná nejvíce podobá situaci veřejnoprávního věřitele usilujícího o to, aby mu zaplaceny částky, které mu dluží dlužník ve finančních obtížích, musí Komise provést celkové posouzení. Při takovém posouzení musí zohlednit veškeré relevantní skutečnosti daného případu, které jí umožňují určit, zda by společnost, která je příjemcem podpory, zjevně nezískala srovnatelné úlevy od soukromého věřitele ( 45 ). Soudní dvůr ve zmíněné věci rovněž konstatoval, že je třeba pokládat za relevantní všechny informace, které by mohly nezanedbatelným způsobem ovlivnit rozhodovací proces soukromého věřitele, který je průměrně opatrný a postupuje s řádnou péčí, jenž se nachází v situaci, jež se co možná nejvíce podobá situaci veřejnoprávního věřitele, a který hledá způsob, jak by mu mohly být zaplaceny částky, které mu dluží dlužník ve finančních obtížích ( 46 ).

115.

Dále pak Soudní dvůr bezpochyby s cílem omezit povinnosti uložené Komisi při použití kritéria soukromého hospodářského subjektu uvedl, že relevantní jsou pouze skutečnosti, které byly dostupné k okamžiku, kdy bylo rozhodnutí o investici přijato, a vývoj, který bylo k tomuto okamžiku možné očekávat ( 47 ).

116.

Další stručná poznámka, již bych rád uvedl před tím, než se zaměřím na zbývající dva důvody kasačního opravného prostředku Komise, se týká pravomoci Soudního dvora v řízení o kasačním opravném prostředku: nepřísluší totiž Soudnímu dvoru, aby v takovém řízení o kasačním opravném prostředku znovu posuzoval skutkové okolnosti či důkazy. Komise totiž nežádá o nové posouzení skutkových okolností či důkazů, nýbrž argumentuje tím, že při posouzení důkazů ve spise Tribunál stanovil nový požadavek pro Komisi, pokud jde o použití kritéria soukromého hospodářského subjektu.

117.

Tribunál v napadeném rozsudku rozhodl, že Komise byla při použití kritéria soukromého hospodářského subjektu povinna určit, zda by běžně opatrný a pečlivý soukromý hospodářský subjekt, jenž se nachází v situaci, která je co nejbližší situaci slovenských orgánů, zjevně nesouhlasil s návrhem na vyrovnání, s cílem dosáhnout splacení dlužných částek. Za tímto účelem byla Komise s cílem zjistit nejvýhodnější alternativu povinna porovnat v závislosti na zájmech soukromého hospodářského subjektu výhody a nevýhody každého z uvedených řízení ( 48 ).

118.

Napadený rozsudek se zabýval nejprve konkurzním řízením jako možnou alternativou k vyrovnacímu řízení. Tribunál přitom posoudil koeficienty zpeněžení, jež Komise použila ve sporném rozhodnutí, pokud jde o krátkodobé pohledávky a fixní aktiva (výrobní závod a stroje) ( 49 ). Došel k závěru, že důkazy ve správním spise nedokládají dostatečně posouzení Komise týkající se pravděpodobných výnosů v případě konkurzu. Dále rozhodl, že k nápravě výše uvedeného měla Komise získat další informace k ověření a odůvodnění svých závěrů ( 50 ).

119.

Napadený rozsudek se dále zabýval daňovým exekučním řízením. V této souvislosti Tribunál zopakoval své stanovisko, že závěry odvozené z posouzení fixních aktiv a pohledávek nebyly z právního hlediska dostatečně podloženy ( 51 ). Poté vymezil tři další vady, kterými bylo podle jeho názoru rovněž stiženo sporné rozhodnutí, pokud jde o posouzení daňového exekučního řízení: Komise řádně nezohlednila délku takového řízení, neposoudila náklady s ním související a nezvážila možnost, že by v průběhu řízení mohlo dojít k prohlášení konkurzu na daný podnik ( 52 ).

120.

Komise má za to, že zjištění Tribunálu představují nový požadavek, který musí Komise splnit při použití kritéria soukromého hospodářského subjektu: musí ex officio rekonstruovat chování ideálního, racionálního a plně informovaného hypotetického soukromého hospodářského subjektu.

121.

Mám za to, že argumenty Komise nejsou opodstatněné.

122.

Zde je zvláště důležité to, že přísluší Tribunálu, aby ověřil nejen věcnou správnost předkládaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale také, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny ( 53 ).

123.

Tribunál měl v podstatě za to, že tomu tak není. Tento závěr učinil ve vztahu k posouzení konkurzního řízení i ve vztahu k posouzení daňového exekučního řízení ( 54 ).

124.

Pokud jde o koeficienty zpeněžení, Komise uvádí, že v napadeném rozsudku není nijak uvedeno, jaké další informace si měla opatřit k tomu, aby dosáhla požadované úrovně důkazu. Takový požadavek uložený Komisi by byl v rozporu se samotnou podstatou kritéria soukromého hospodářského subjektu, kterou je posouzení „subjektivní stránky jednání“ orgánu veřejné moci v okamžiku přijetí rozhodnutí.

125.

Při podrobnějším zkoumání napadeného rozsudku nemůže podle mého názoru uvedené stanovisko obstát. Z napadeného rozsudku lze ve skutečnosti dovodit, že pokud jde o fixní aktiva, je spornému rozhodnutí vytýkána neexistence odůvodnění použití koeficientu zpeněžení ve výši 97 % ( 55 ). Dále pak, pokud jde o pohledávky, v napadeném rozsudku je kritizováno sporné rozhodnutí vzhledem k tomu, že v něm není odůvodněna volba koeficientu zpeněžení ve výši 59 % ( 56 ). Jinými slovy, problém identifikovaný Tribunálem spočívá v tom, že sporné rozhodnutí vychází z neodůvodněných předpokladů ohledně hodnoty aktiv podniku v případě likvidace.

126.

To mě přivádí k rozsudku Buczek Automotive, na nějž napadený rozsudek odkazuje. Komise se pokouší projednávanou věc odlišit od zmíněné věci Buczek Automotive. Poukazuje zejména na to, že povaha vad zjištěných v uvedené věci není srovnatelná s vadami zjištěnými v prvním stupni v projednávané věci: ve věci Buczek Automotive bylo určeno, že správní spis neobsahuje žádné důkazy na podporu závěru Komise ( 57 ). Komise rovněž konstatuje, že projednávaná věc je odlišná, protože se ve sporném rozhodnutí nepokusila určit, jak by postupoval soukromý hospodářský subjekt.

127.

Zaprvé údajný rozdíl mezi oběma věcmi spočívá v rozlišení bez rozdílu: existuje-li vůbec nějaký rozdíl, pak jde o rozdíl ve stupni. Ve věci Buczek Automotive nebyly předloženy žádné důkazy na podporu tvrzení, že účinné vymožení dluhu je možné jedině v případě prohlášení konkurzu. V napadeném rozsudku bylo obdobně konstatováno, že ve sporném rozhodnutí je uvedena řada závěrů, jež nebyly dostatečně podloženy důkazy ve správním spise ( 58 ). Zadruhé mám za to, že ve sporném rozhodnutí nebylo ve skutečnosti prokázáno, jak by postupoval soukromý hospodářský subjekt. Komise v něm dospívá k závěru, že soukromý hospodářský subjekt by nepřijal navrhované vyrovnání: soukromý hospodářský subjekt by před vyrovnáním upřednostnil jednu z možných alternativ ( 59 ).

128.

V každém případě je třeba poznamenat, že napadený rozsudek nevychází jen z rozsudku Buczek Automotive. Odvolává se rovněž na ustálené zásady, podle nichž (celkové) posouzení Komise má být založeno na věcně správných, věrohodných a soudržných skutečnostech ( 60 ). Podstatnější je, jak upozornil Soudní dvůr, že při posouzení, zda by podnik přijímající podporu zjevně nezískal srovnatelné úlevy od soukromého věřitele, je třeba vzít v úvahu všechny relevantní informace, které by Komisi mohly v tomto směru pomoci: za relevantní je třeba považovat všechny informace, které by mohly nezanedbatelným způsobem ovlivnit rozhodovací proces soukromého věřitele, který je průměrně opatrný a postupuje s řádnou péčí, a jenž se nachází v situaci, jež se co možná nejvíce podobá situaci orgánu veřejné moci ( 61 ).

129.

Soudy Evropské unie nemají nahrazovat složité ekonomické posouzení Komise v oblasti státní podpory svým vlastním posouzením. Platí nicméně, že soudy Evropské unie musí mít možnost ověřit, zda je takové posouzení podloženo hodnověrnými důkazy.

130.

Bylo by možné uvést, že Tribunál přijal striktní přístup. Komise však podle mého názoru nesprávně argumentuje tím, že závěr učiněný v napadeném rozsudku představuje stanovení nového požadavku na rekonstruování chování ideálního a racionálního hypotetického soukromého hospodářského subjektu.

131.

Nic nenaznačuje, že by napadený rozsudek vyžadoval, aby Komise šla nad rámec informací, které byly dostupné v okamžiku přijetí sporného opatření. Při hodnocení důkazů ve spise, pokud jde o koeficienty zpeněžení, došel Tribunál jednoduše k závěru, že předložené důkazy neodůvodňují dostatečně závěry odvozené ve sporném rozhodnutí, pokud jde o splnění kritéria soukromého hospodářského subjektu. Jinými slovy, neshledal důkazy předložené k prokázání existence výhody dostatečně přesvědčivými, neboť nebyly zohledněny všechny relevantní informace.

132.

Situace v projednávané věci se totiž neliší od situace ve věci Tetra Laval, jelikož Tribunál nedoplnil žádnou podmínku k požadované úrovni důkazu v projednávané věci. Měl pouze za to, že argumentace Komise není podložena přesvědčivými důkazy ( 62 ).

133.

Podle všeho je obtížné obecně vymezit hranici mezi odůvodněnými a neodůvodněnými závěry. Musí být proto ponecháno na Tribunálu, aby v dané věci provedl potřebné hodnocení důkazů, bez zbytečného zásahu ze strany Soudního dvora.

134.

To mě přivádí k argumentaci Komise ohledně posouzení daňového exekučního řízení, k níž je třeba uvést následující.

135.

Pokud jde o posouzení aktiv a použité koeficienty zpeněžení, musí být závěr stejný jako v případě konkurzního řízení: Tribunál byl s ohledem na svou pravomoc přezkoumat skutkové okolnosti a důkazy oprávněn učinit závěry, které učinil.

136.

Dále je třeba zmínit, že Komise nezpochybnila konkrétně analýzu Tribunálu, pokud jde o tři další vady, kterými bylo dle jeho názoru rovněž stiženo sporné rozhodnutí: absenci řádného posouzení délky daňového exekučního řízení, nákladů s ním souvisejících a možnosti, že by v průběhu řízení mohlo dojít k prohlášení konkurzu na daný podnik.

137.

Jen těžko lze tvrdit, že by průměrně opatrný a s náležitou péčí postupující soukromý věřitel, jenž se nachází v situaci, která je co nejbližší situaci místního daňového orgánu, mohl takové skutečnosti jednoduše ignorovat. Soudní dvůr již v rozsudku Frucona I uvedl, že pokud jde o konkurzní řízení, představuje délka takového řízení skutečnost, která by mohla nezanedbatelným způsobem ovlivnit rozhodovací proces průměrně opatrného soukromého věřitele postupujícího s náležitou péčí ( 63 ). Totéž musí platit i pro daňové exekuční řízení. Kromě toho náklady spojené s takovým řízením a potřeba posouzení možnosti prohlášení konkurzu během takového řízení jsou nepochybně vysoce relevantními faktory z hlediska jakéhokoli průměrně opatrného a s náležitou péčí postupujícího věřitele, který hledá způsob, jak by mu mohly být zaplaceny částky, které mu dluží dlužník ve finančních obtížích. Mám za to, že uvedená zjištění sama o sobě stačí k odůvodnění závěru, že Komise nezohlednila při použití kritéria soukromého hospodářského subjektu všechny relevantní informace, a to v souladu se závěry vyplývajícími z rozsudku Frucona I ( 64 ).

138.

Vzhledem k tomu, že Komise nezpochybnila uvedená zjištění učiněná v napadeném rozsudku, její argumentace ohledně vad týkajících se posouzení použití kritéria soukromého hospodářského subjektu ve vztahu k daňovému exekučnímu řízení musí být za těchto okolností považována za neúčinnou.

139.

Závěrem přísluší Komisi, aby provedla nestranné a řádné šetření ke zjištění, zda určité opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Musí přitom podložit své závěry věcně správnými, věrohodnými a soudržnými důkazy. Takové důkazy musí zahrnovat všechny relevantní informace nezbytné k závěru, že sporné opatření představuje podporu. Tribunál v projednávané věci shledal, že závěry dovozené ve sporném rozhodnutí, pokud jde o výhody a nevýhody různých alternativ k vyrovnacímu řízení, nebyly podloženy všemi relevantními informacemi. To nelze považovat za doplnění nového požadavku, pokud jde o požadovanou úroveň důkazu.

140.

Mám tedy za to, že také pátý a šestý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout jako neopodstatněné.

141.

Ve světle výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.