1. 

Tímto kasačním opravným prostředkem se společnost SolarWorld AG (dále jen „SolarWorld“) domáhá na Soudním dvoru zrušení usnesení Tribunálu ( 2 ), v němž posledně uvedený zamítl žalobu uvedené společnosti, která se domáhala zrušení článku 2 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 (dále jen „sporné nařízení“) ( 3 ). Na základě článku 1 sporného nařízení bylo uloženo konečné vyrovnávací clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů z Číny, zatímco podle článku 2 téhož nařízení bylo stanoveno osvobození od vyrovnávacího cla uloženého podle článku 1 pro společnosti, které se zavázaly, že do určitého ročního objemu dovozu použijí určitou minimální dovozní cenu. Tribunál v napadeném usnesení konstatoval, že článek 2 nelze oddělit od zbylé části nařízení, neboť pokud by bylo zrušeno pouze toto ustanovení, vedlo by to ke změně podstaty sporného nařízení. Tribunál proto žalobu, která směřovala pouze na zrušení článku 2, odmítl jako nepřípustnou.

2. 

Podstatou tohoto kasačního opravného prostředku je otázka, zda v případě, že nařízení ukládá vyrovnávací clo a následně z povinnosti platit takové clo vyjímá dovozce, kteří se zavázali k plnění určitého závazku, a tento závazek byl přijat, lze toto zrušení navrhovat pouze stran této výjimky. Pokud by tomu tak bylo a kasačnímu opravnému prostředku by bylo vyhověno, vztahovalo by se vyrovnávací clo stanovené uvedeným nařízením na dovoz společností, které takový závazek původně uzavřely. Pokud by tomu tak nebylo a kasačnímu opravnému prostředku by bylo vyhověno, bylo by uvedené nařízení zrušeno v plném rozsahu a clo, které je v něm stanoveno, by již nemohlo být uplatňováno. Komise by musela přijmout nezbytná opatření za účelem splnění povinností vyplývajících z rozsudku, kterým by bylo zrušeno napadené usnesení, a musela by zejména posoudit, zda lze přijmout změněný závazek či lze uložit takové clo bez jakékoli výjimky.

3.

V článku 12 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 597/2009 ( 4 ) se stanoví:

„Prozatímní vyrovnávací clo může být uloženo, jestliže:

[…]

Výše prozatímního vyrovnávacího cla nesmí být vyšší než předběžně zjištěná celková částka poskytnuté napadnutelné subvence a musí být nižší než tato částka, pokud menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství“.

4.

V článku 13 odst. 1 základního nařízení se stanoví:

„Pokud byla předběžně stanovena existence subvence a újmy, Komise může přijmout uspokojivé dobrovolné závazky, kterými se:

V takovém případě a po dobu platnosti takovýchto závazků se neuplatní prozatímní cla uložená Komisí v souladu s čl. 12 odst. 3 nebo konečná cla uložená Radou v souladu s čl. 15 odst. 1 na příslušné dovozy dotčeného výrobku vyrobeného společnostmi, které jsou uvedeny v rozhodnutí Komise o přijetí uvedených závazků a ve všech následných změnách takového rozhodnutí.

Zvýšení ceny výrobků podle těchto závazků nesmí být vyšší, než je nezbytné k vyrovnání částky napadnutelných subvencí, a musí být nižší než výše napadnutelných subvencí, pokud je toto zvýšení ceny dostatečné k odstranění újmy působené výrobnímu odvětví Společenství.“

5.

V článku 13 odst. 9 základního nařízení se stanoví:

„Jestliže některá strana poruší nebo odvolá závazky, nebo v případě, že Komise zruší přijetí závazku, je přijetí daného závazku po konzultacích zrušeno prostřednictvím rozhodnutí Komise nebo nařízení Komise a automaticky se uplatní prozatímní clo, které Komise uložila v souladu s článkem 12, nebo konečné clo, které uložila Rada v souladu s čl. 15 odst. 1, pokud dotčenému vývozci nebo zemi původu a/nebo vývozu byla, s výjimkou případu, kdy je závazek odvolán vývozcem nebo danou zemí, dána příležitost se ke věci vyjádřit.

[…]“

6.

V článku 15 odst. 1 základního nařízení se stanoví:

„Pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existují napadnutelné subvence a jimi způsobená újma a v zájmu Společenství podle článku 31 je nutné zasáhnout, uloží Rada na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem konečné vyrovnávací clo.

[…]

Výše vyrovnávacího cla nesmí být vyšší než výše napadnutelných subvencí, které byly zjištěny, a musí být nižší než celková výše napadnutelných subvencí, pokud takové menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.“

7.

Dne 6. září 2012 zahájila Komise antidumpingové řízení týkající se dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů pocházejících z Číny ( 5 ). Toto řízení bylo zahájeno z podnětu EU ProSun, což je sdružení evropských výrobců krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů.

8.

Dne 8. listopadu 2012 zahájila Komise antisubvenční řízení týkající se dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů pocházejících z Číny ( 6 ).

9.

Dne 4. června 2013 přijala Komise nařízení (EU) č. 513/2013 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz dotčených výrobků z Číny ( 7 ). Toto prozatímní antidumpingové clo bylo uloženo v podobě valorického cla.

10.

Usnesením Tribunálu byla zamítnuta žaloba na neplatnost nařízení č. 513/2013 podaná dvěma evropskými výrobci krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů, jedním z nich byla společnost SolarWorld ( 8 ). Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek, který byl podán proti tomuto usnesení ( 9 ).

11.

Dopisem zaslaným Komisi dne 27. července 2013 předložila čínská obchodní komora pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků (dále jen „CCCME“) a skupina vyvážejících výrobců nabídku závazku, podle kterého do určitého ročního objemu dovozu použijí minimální dovozní cenu (dále jen „minimální dovozní cena“) odpovídající jejich tržní výkonnosti. Na dovoz přesahující takový objem se podle uvedeného závazku uplatní valorické clo. Dne 2. srpna 2013 přijala Komise rozhodnutí 2013/423/EU, kterým uvedený závazek přijala ( 10 ). Téhož dne přijala Komise nařízení (EU) č. 748/2013 ( 11 ), kterým bylo změněno nařízení č. 513/2013 s cílem zohlednit přijetí uvedeného závazku.

12.

Dne 2. prosince 2013 přijala Rada prováděcí nařízení (EU) č. 1238/2013 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz dotčených výrobků z Číny ( 12 ). V článku 1 nařízení č. 1238/2013 Rada stanovila uložení valorického antidumpingového cla. Podle článku 3 uvedeného nařízení byl od antidumpingového cla uloženého podle článku 1 osvobozen dovoz, na který byly vystaveny faktury společnostmi, od kterých Komise přijala závazky a jejichž názvy jsou uvedeny v příloze prováděcího rozhodnutí Komise 2013/707/EU ( 13 ).

13.

Rozhodnutí 2013/707 přijala Komise dne 4. prosince 2013. V tomto rozhodnutí Komise přijala změněný závazek, který nabídla CCCME a skupina vyvážejících výrobců (dále jen „závazek“) po dobu uplatňování konečného antidumpingového cla. Komise tento závazek přijala nejen ve vztahu k antidumpingovému řízení, ale i ve vztahu k antisubvenčnímu řízení.

14.

Dne 2. prosince 2013 přijala Rada sporné nařízení, kterým uložila konečné vyrovnávací clo na dovoz dotčených výrobků z Číny. Podle článku 1 uvedeného nařízení se ukládá valorické vyrovnávací clo. Podle článku 2 uvedeného nařízení byl od vyrovnávacího cla osvobozen dovoz, na který byly vystaveny faktury společnostmi, od kterých Komise přijala závazky a jejich názvy jsou uvedené v příloze rozhodnutí 2013/707.

15.

Žaloba na neplatnost rozhodnutí 2013/423 a rozhodnutí 2013/707 byla zamítnuta usnesením Tribunálu ( 14 ). Proti uvedenému usnesení byl podán kasační opravný prostředek, který Soudní dvůr zamítl ( 15 ).

16.

Komise dopisem ze dne 15. září 2014 přijala v souladu s ustanovením bodu 3.5 závazku žádost CCME o snížení minimální dovozní ceny. Dne 16. února 2017 Tribunál zamítl žalobu podanou společností SolarWorld, která se domáhala neplatnosti rozhodnutí uvedeného v dopise Komise ze dne 15. září 2014 ( 16 ).

17.

Dne 28. února 2014 podala společnost SolarWorld a dva další evropští výrobci krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů, a sice společnosti Brandoni solare SpA (dále jen „Brandoni solare“) a Solaria Energia y Medio Ambiente, SA (dále jen „Solaria Energia“), žalobu na neplatnost článku 2 sporného nařízení.

18.

Tribunál napadeným usnesením tuto žalobu odmítl jako nepřípustnou.

19.

Tribunál připomněl, že podle ustálené judikatury je částečné zrušení unijního aktu možné, pouze pokud jsou části, jejichž zrušení je požadováno, oddělitelné od zbývající části aktu, tj. tehdy, pokud částečné zrušení aktu nezpůsobí změnu jeho podstaty. V projednávané věci bylo navrhováno pouze zrušení článku 2 sporného nařízení. Pokud by byl zrušen pouze článek 2, vedlo by to k uplatnění vyrovnávacího cla na veškerý dovoz vyvážejících výrobců, jejichž závazek byl přijat. Tím by byl přiznán širší význam vyrovnávacího cla, neboť podle sporného nařízení se toto clo uplatní pouze v případě dovozu vyvážejících výrobců, kteří závazek nepřijali, a tento dovoz odpovídal 30 % celkového dovozu dotčeného výrobku. Článek 2 tudíž nelze oddělit od zbývající části sporného nařízení. Žaloba, která směřovala pouze ke zrušení článku 2, tudíž byla odmítnuta jako nepřípustná.

20.

Vzhledem k tomu, že Tribunál žalobu odmítl z toho důvodu, že pokud by byl zrušen pouze článek 2, způsobilo by to změnu podstaty sporného, nezabýval se dalším důvodem nepřípustnosti, kterého se dovolávala Rada, a sice tím, že společnosti SolarWorld, Brandoni solare a Solar Energia nemají aktivní legitimaci k podání žaloby na neplatnost článku 2 sporného nařízení.

21.

Kasačním opravným prostředkem podaným dne 11. dubna 2016 navrhuje společnost SolarWorld, aby Soudní dvůr prohlásil kasační opravný prostředek za přípustný a opodstatněný, zrušil napadené usnesení, a buď rozhodl ve věci samé a zrušil článek 2 sporného nařízení, nebo věc vrátil zpět Tribunálu. Společnost SolarWorld rovněž navrhuje, aby Soudní dvůr uložil Radě náhradu nákladů řízení.

22.

Rada navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil společnosti SolarWorld náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení před Tribunálem.

23.

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl jako neopodstatněný a uložil společnosti SolarWorld náhradu nákladů řízení.

24.

Společnost SolarWorld vznáší dva důvody kasačního opravného prostředku. Zaprvé tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když shledal, že článek 2 sporného nařízení není oddělitelný od zbývající části tohoto nařízení. Zadruhé tvrdí, že odmítnutím žaloby z důvodu nepřípustnosti Tribunál porušil články 47 a 20 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

25.

Společnost SolarWorld v prvním důvodu svého kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 53 až 60, a zejména v bodech 55 a 59 sporného usnesení, konstatoval, že článek 2 napadeného nařízení je neoddělitelný od zbývající části uvedeného nařízení.

26.

Zaprvé Společnost SolarWorld tvrdí, že závazek minimální dovozní ceny, který je stanoven v článku 2 sporného nařízení, a valorické vyrovnávací clo, které je stanoveno v článku 1 uvedeného nařízení, představují dvě formy vyrovnávacích opatření. Jako takové slouží k témuž účelu (k odstranění újmy způsobené unijnímu výrobnímu odvětví) a musí být stanoveny ve výši nezbytné k odstranění takové újmy. Nahrazením jednoho vyrovnávacího opatření (závazku) jiným (clem) se tudíž nemění podstata sporného nařízení. Je tomu tak proto, že oblast působnosti uvedeného nařízení se vztahuje na uložení vyrovnávacích opatření na veškerý subvencovaný dovoz bez ohledu na jejich formu. Stran rozsudků uvedených v bodě 57 napadeného usnesení má společnost SolarWorld za to, že nejsou v projednávané věci použitelné, jelikož v těchto rozsudcích by v případě částečného zrušení došlo k podstatné změně oblasti působnosti napadeného aktu, zatímco v projednávané věci by částečné zrušení sporného nařízení vedlo pouze ke změně formy uložených vyrovnávacích opatření.

27.

Zadruhé společnost SolarWorld tvrdí, že v samotném základním nařízení je stanovena možnost nahrazení určitého vyrovnávacího opatření jiným, které má jinou formu. V článku 13 odst. 9 základního nařízení se stanoví, že jestliže některá strana poruší nebo odvolá závazky nebo jestliže Komise přijetí závazku zruší, automaticky se uplatní uložené vyrovnávací clo.

28.

Zatřetí společnost SolarWorld zdůrazňuje, že pokud by Tribunál zrušil článek 2 sporného nařízení z toho důvodu, že – jak tvrdila společnost SolarWorld – minimální dovozní cena nebyla stanovena ve výši nezbytné k odstranění újmy způsobené unijnímu výrobnímu odvětví, nemuselo by to nezbytně vést k uložení cla. Komise a Rada by mohly splnit povinnosti vyplývající z rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o zrušení sporného nařízení, přijetím změněné minimální dovozní ceny, která by byla stanovena na úrovni nezbytné k odstranění újmy.

29.

Začtvrté společnost SolarWorld tvrdí, že pokud by byl zrušen pouze článek 2 sporného nařízení, a proto by bylo uloženo vyrovnávací clo stanovené v článku 1 tohoto nařízení na veškerý subvencovaný dovoz, nebyla by tato skutečnost relevantní, neboť posledně uvedené vyrovnávací clo se předtím vztahovalo pouze na 30 % tohoto dovozu. Tímto není dotčena oblast působnosti sporného nařízení, jelikož jejím účelem je uložení vyrovnávacích opatření na veškerý subvencovaný dovoz. Procentní podíl subvencovaného dovozu, na který se vztahuje konkrétní forma vyrovnávacích opatření, je proto podle uvedené společnosti irelevantní.

30.

Rada tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, neboť se zaprvé omezuje pouze na zopakování žalobního důvodu předloženého u Tribunálu a zadruhé vychází ze skutkových otázek, na něž se přezkum Soudního dvora nevztahuje, ledaže by byl zkreslen jednoznačný význam důkazů, čehož se společnost SolarWorld nedovolávala.

31.

Stran opodstatněnosti Rada tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut. Zaprvé rozlišování, které společnost SolarWorld činí mezi vyrovnávacími opatřeními a vyrovnávacím clem, je umělou konstrukcí. Odkazuje-li se v základním nařízení na „opatření“, obvykle se tím rozumí cla, např. v názvech článků 12 a 14 základního nařízení. Zadruhé Rada tvrdí, že pokud by byl zrušen pouze článek 2 sporného nařízení, bylo by uloženo vyrovnávací clo stanovené v článku 1 tohoto nařízení na veškerý dumpingový dovoz, zatímco předtím se toto clo použilo pouze na dovoz přesahující určitý roční objem, tj. pouze na část subvencovaného dovozu. To by vedlo ke změně podstaty sporného nařízení. Zatřetí Rada tvrdí, že bez cla by závazek nemohl být uplatněn. Důvodem je omezený rozsah závazku (závazek se použije pouze do určitého objemu dovozu a na dovoz, který tento objem překračuje, se použije clo). Začtvrté Rada a Komise při posuzování zájmů unijního výrobního odvětví zohlednily dopady minimální dovozní ceny. Zapáté výše cla byla stanovena na úrovni, která je ve spojení s minimální dovozní cenou nezbytná k odstranění újmy způsobené unijnímu výrobnímu odvětví. Sporné nařízení se tudíž opírá o společný dopad cel a závazku na hospodářství. Není jisté, že bez závazku by Rada uložila vyrovnávací clo na veškerý subvencovaný dovoz.

32.

Komise tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný.

33.

Zaprvé skutečnost, že závazek a vyrovnávací clo jsou vyrovnávacími opatřeními, ani to, že obě tyto formy mají jako takové stejný účel (odstranění újmy způsobené unijnímu výrobnímu odvětví), není podle Komise relevantní. Rozhodnou skutečností je, že pokud by byl prvně uvedený závazek nahrazen vyrovnávacím clem, znamenalo by to změnu podstaty sporného nařízení. Je tomu tak proto, že závazek a clo byly posuzovány s ohledem na odstranění újmy a unijní zájem jako celek. Navíc závazek má jiné dopady než vyrovnávací clo. Dodatečný příjem ze závazku získává vývozce, kdežto příjmy z cla jsou příjmem unijního rozpočtu.

34.

Zadruhé Komise nesouhlasí s tvrzením společnosti SolarWorld, která uvádí, že rozsudky uvedené v bodě 57 sporného usnesení nelze na projednávanou věc použít. Komise zdůrazňuje, že v těchto rozsudcích bylo odmítnuto částečné zrušení nikoli z toho důvodu, že by tím byla podstatně změněna oblast působnosti sporného aktu, ale proto, že by tím byla změněna podstata sporného aktu. Tribunál obdobně v projednávané věci konstatoval, že pokud by byl zrušen pouze článek 2 sporného nařízení, vedlo by to ke změně podstaty uvedeného nařízení. Důvodem pro to byla skutečnost, že pokud by byl zrušen pouze článek 2, byla by tím rozšířena oblast působnosti vyrovnávacího cla, neboť by se vztahovala na dovoz, který byl dříve osvobozen. Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost SolarWorld, Tribunál nekonstatoval, že by částečným zrušením byla změněna oblast působnosti sporného nařízení.

35.

Podle Komise nelze tvrdit, že společnost SolarWorld nemá žádný zájem na tom, aby se domáhala zrušení celého sporného nařízení (jelikož článek 1 uvedeného nařízení ukládá clo jejím konkurentům z Číny). Důvodem je, že společnost SolarWorld se mohla, pokud by podala žalobu směřující na zrušení celého nařízení, domáhat pozastavení účinků rozsudku do okamžiku, než by příslušné orgány přijaly opatření nezbytné pro splnění povinností vyplývajících z takového rozsudku (jinak řečeno, až do okamžiku, než by tyto orgány opětovně přijaly nařízení, kterým se ukládá vyrovnávací clo). Pokud se uvedená společnost domáhala pouze zrušení článku 2 uvedeného nařízení, jedná se, jak uvedla Komise, o „chybu procesní strategie“, kterou nelze v projednávaném řízení zhojit.

36.

Komise závěrem uvádí, že Tribunál správně konstatoval, že návrhu na částečné zrušení nelze vyhovět. Pokud by Tribunál konstatoval, že článek 2 napadeného nařízení je protiprávní, mohl by pouze zrušit celé nařízení a ponechat na Radě a Komisi, aby rozhodly o tom, kterou formu vyrovnávacích opatření je třeba přijmout, aby bylo vyhověno jeho rozsudku. Institucionální rovnováhu, která je zakotvena Smlouvami, by bylo možné dodržet pouze tehdy, pokud by bylo zrušeno celé sporné nařízení.

37.

CCCME nepředložila písemné vyjádření. Na jednání však souhlasila s Radou a Komisí v tom, že článek 2 sporného nařízení není oddělitelný od zbývající části tohoto nařízení.

38.

Rada tvrdí, že první důvod kasačního opravného prostředku je nepřípustný, neboť se zaprvé omezuje pouze na zopakování žalobního důvodu vycházejícího z oddělitelnosti, který byl předložen u Tribunálu, a zadruhé vychází ze skutkových otázek, na něž se přezkum Soudního dvora nevztahuje.

39.

Mám za to, že námitku nepřípustnosti vznesenou Radou je třeba odmítnout.

40.

Zaprvé je sice pravda, že v rámci odpovědi na námitku nepřípustnosti vznesenou Radou společnost SolarWorld v řízení v prvním stupni tvrdila, že uvedené ustanovení bylo oddělitelné od zbývající části napadeného nařízení. Společnost SolarWorld ovšem ve svém písemném podání předloženém Soudnímu dvoru jasně uvádí, které body napadeného usnesení jsou podle ní stiženy nesprávným právním posouzením, konkrétně bod 55 (který se týká rozšíření oblasti působnosti vyrovnávacího cla, pokud by byl zrušen pouze článek 2), bod 57 (v němž Tribunál posuzuje dřívější rozsudky, které se týkají požadavku oddělitelnosti) a bod 59 (v němž Tribunál konstatoval, že článek 2 nelze oddělit od zbývající části sporného nařízení). Společnost SolarWorld se tudíž nedomáhá toliko opětovného přezkumu návrhového žádání podaného Tribunálu a Soudní dvůr proto může napadené usnesení přezkoumat ( 17 ).

41.

Zadruhé otázka, zda lze článek 2 napadeného nařízení považovat podle judikatury za oddělitelný od zbývající části uvedeného nařízení a zda lze zrušit pouze tento článek, není otázkou skutkovou. Jedná se o otázku právní kvalifikace, jejíž přezkum přísluší Soudnímu dvoru ( 18 ).

42.

Mám tedy za to, že první důvod kasačního opravného prostředku je přípustný.

43.

Společnost SolarWorld v prvním důvodu kasačního opravného prostředku tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že článek 2 sporného nařízení není oddělitelný od zbytku tohoto nařízení.

44.

Připomínám, že zatímco podle článku 1 sporného nařízení se ukládá vyrovnávací clo formou valorického cla, v článku 2 uvedeného nařízení se stanoví, že subvencovaný dovoz „je osvobozen od vyrovnávacího cla uloženého podle článku 1, pokud […] společnost uvedená v příloze [rozhodnutí 2013/707] vyrobila, dodala a fakturovala […] výrobky přímo […]“. V příloze rozhodnutí 2013/707 jsou uvedeni všichni vyvážející výrobci, jejichž závazek Komise přijala. Tento závazek je v rozhodnutí 2013/423 popsán tak, že spočívá v minimální dovozní ceně do určitého ročního objemu dovozu, přičemž tento objem dovozu odpovídá tržní výkonnosti vyvážejících výrobců v době nabídnutí závazku ( 19 ).

45.

Podle ustálené judikatury je částečné zrušení aktu unijního práva možné, pouze pokud části, jejichž zrušení je požadováno, jsou oddělitelné od zbývající části aktu. Tento požadavek není splněn, jestliže částečné zrušení aktu způsobí změnu jeho podstaty, což musí být posouzeno na základě objektivního kritéria, a nikoliv subjektivního kritéria spojeného s politickou vůlí orgánu, který dotčený akt přijal ( 20 ). Ověření oddělitelnosti částí unijního aktu předpokládá přezkum významu uvedených částí, aby bylo možné posoudit, zda by jejich zrušení změnilo ducha a podstatu tohoto aktu ( 21 ).

46.

Pokud by byl zrušen pouze článek 2 sporného nařízení, vedlo by to ke změně podstaty uvedeného nařízení? Mám za to, že nikoli.

47.

Úvodem bych měl zdůraznit, že v důsledku vady, jíž je stiženo vyrovnávací clo, může dojít obdobně jako v případě vady, jíž je stiženo věcné zjištění, ke změně podstaty nařízení, kterým se ukládá vyrovnávací clo.

48.

Věcná zjištění orgánů, která se týkají stanovení napadnutelných subvencí, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie, bezpochyby mohou vést, jsou-li prohlášena za neplatná, ke změně podstaty nařízení, kterým se ukládá vyrovnávací clo, jelikož žádné clo nelze uložit, chybí-li některá z těchto částí ( 22 ).

49.

Tím spíše vede ke změně podstaty nařízení, kterým se takové clo ukládá, vada, kterou je stiženo vyrovnávací clo. Důvodem je, že účelem takového nařízení je konkrétně uložení takového cla s cílem odstranění újmy způsobené unijnímu výrobnímu odvětví.

50.

V tomto ohledu je třeba odkázat na nedávný rozsudek Tribunálu ve věci JingAo Solar ( 23 ). Ve věci JingAo Solar se určití čínští vyvážející výrobci a dovozci ve spojení domáhali neplatnosti celého nařízení č. 1239/2013, jehož článek 2 je předmětem sporu v projednávané věci. Rada a Komise zejména tvrdily, že zaprvé navrhovatelé neměli žádný zájem domáhat se pouze zrušení článku 2 (jelikož během správního řízení usilovali o přijetí článku 2), zadruhé článek 1 nelze oddělit od zbývající části aktu, a proto je zatřetí žaloba na neplatnost celého sporného nařízení nepřípustná. Tribunál konstatoval, že zaprvé žaloby podané proti nařízení, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo, účastníky řízení, jejichž závazek byl přijat, jsou přípustné, zadruhé článek 1 nelze oddělit od zbývající části napadeného nařízení, a proto je zatřetí žaloba na neplatnost celého sporného nařízení přípustná. Tribunál zejména konstatoval, že „vada, v důsledku které mohou být posouzení orgánů, která vedla k přijetí článku 1 sporného nařízení, neplatná, by mohla změnit samotnou podstatu takového nařízení. Článek 2 […] by automaticky pozbyl účinku, jelikož je v něm stanovena výjimka z povinnosti hradit vyrovnávací clo, která je stanovena podle článku 1 uvedeného nařízení.“ ( 24 )

51.

Mám za to, že Tribunál správně v rozsudku JingAo Solar konstatoval, že článek 1 napadeného nařízení nelze oddělit od zbývající části uvedeného nařízení. Avšak z této skutečnosti z níže uvedených důvodů nevyplývá, že od zbývající části sporného nařízení nelze oddělit článek 2.

52.

Zaprvé bych chtěl zdůraznit, že článek 1 sporného nařízení nestanoví pro uložení cla žádnou podmínku. Zejména není uložení cla podmíněno porušením ani odvoláním závazku. Proto platí, že pokud by byl zrušen pouze článek 2 uvedeného nařízení, použil by se článek 1 na základě sporného nařízení, jak bylo přijaté Radou, beze změn (pouze bez výjimky).

53.

V článku 2 sporného nařízení je naproti tomu stanovena výjimka z článku 1. Proto platí, že pokud by musel být zrušen pouze článek 1, minimální dovozní cena stanovená v závazku by se použila namísto cla, zatímco podle znění sporného nařízení, jak bylo přijato Radou, se článek 2 použije pouze jako výjimka z povinnosti hradit clo stanovené v článku 1 uvedeného nařízení ( 25 ).

54.

Skutečnost, na niž se odvolává společnost SolarWorld, že vyrovnávací clo stanovené v článku 1 sporného nařízení a závazek, na který odkazuje článek 2 uvedeného nařízení, odkazují na dvě formy vyrovnávacího opatření téhož účelu, jímž je odstranit újmu způsobenou unijnímu výrobnímu odvětví, je proto irelevantní. Podstatné je, že jedno opatření je výjimkou z druhého, a proto zrušení prvně uvedeného opatření nevyvolává stejné následky jako zrušení druhého z nich.

55.

Z toho vyplývá, že v případě, že by byl zrušen pouze článek 1 sporného nařízení, byla by tím změněna podstata uvedeného nařízení, kdežto v případě, že by byl zrušen pouze článek 2 uvedeného nařízení, by ke změně podstaty uvedeného nařízení nedošlo. Důvod, proč bylo ve věci JingAo Solar ( 26 ) konstatováno, že článek 1 nelze oddělit od zbývající části sporného nařízení, a sice že článek 2 je výjimkou z článku 1, je právě tím důvodem, proč musí být článek 2 považován za oddělitelný.

56.

Tento závěr je podporován skutečností, že ve všech případech, v nichž se závazek nepoužije či se přestane uplatňovat, musí být zaplaceno clo stanovené v článku 1 sporného nařízení. Jak bylo uvedeno výše, minimální dovozní cena stanovená v závazku se použije pouze do určitého ročního objemu dovozu. Na dovoz, který překračuje tento objem, se vztahuje clo stanovené v článku 1 sporného nařízení. Dále se v čl. 13 odst. 9 základního nařízení stanoví, že jestliže některá strana závazek poruší nebo odvolá, nebo v případě, že Komise zruší přijetí závazku, „uplatní se“ clo stanovené v článku 1 sporného nařízení. Přijetí závazku totiž bylo ve vztahu k některým vyvážejícím výrobcům skutečně zrušeno z toho důvodu, že porušili závazkem stanovené povinnosti (konkrétně se jednalo o jejich povinnost dodržet minimální dovozní cenu či povinnosti týkající se podávání zpráv) ( 27 ), nebo z toho důvodu, že vyvážející výrobci projevili úmysl závazek odvolat ( 28 ). Cla stanovená podle článku 1 sporného nařízení byla v takovém případě neprodleně uplatněna ( 29 ).

57.

Zadruhé skutečnost, že pokud by byl zrušen pouze článek 2 sporného nařízení, použilo by se vyrovnávací clo stanovené v článku 1 na veškerý dovoz, zatímco v současnosti se použije pouze na dovoz vývozců, kteří nejsou stranou závazku, tj. na 30 % veškerého dovozu, je irelevantní.

58.

V tomto ohledu bych chtěl zdůraznit, že pokud by byl zrušen pouze článek 2 uvedeného nařízení, nedošlo by tím k rozšíření oblasti působnosti sporného nařízení, neboť v jeho článku 1 se stanoví, že se clo ukládá na veškerý dovoz. Dovoz společností, které jsou stranami závazku, je z tohoto cla pouze osvobozen, což je zřejmé ze skutečnosti, že pokud by podnik závazek porušil či odvolal, clo by se uplatnilo.

59.

I kdyby totiž mělo být konstatováno, že pokud by zrušen pouze článek 2, byla by tím rozšířena oblast působnosti vyrovnávacího cla, byla by tato skutečnost, jak tvrdí společnost SolarWorld, irelevantní, jelikož by nebyla změněna oblast působnosti sporného nařízení. Pokud by byl zrušen pouze článek 2, zůstala by oblast působnosti článku 1 stejná jako oblast působnosti sporného nařízení v podobě, v jaké bylo přijato Radou.

60.

Mám tudíž za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 55 napadeného usnesení konstatoval, že podstata napadeného nařízení by byla změněna, pokud by byl zrušen pouze jeho článek 2, neboť by to mohlo mít za následek „přiznání širšího významu vyrovnávacího cla, než jaký vyplývá z použití [sporného] nařízení v podobě, v jaké bylo přijato Radou“.

61.

Zatřetí stran rozhodnutí uvedených v bodě 57 napadeného usnesení, a sice usnesení ve věci Carbunión ( 30 ), v rozsudcích ve věcech Du Pont de Nemours ( 31 ) a Německo v. Parlament a Rada ( 32 ) a usnesení e věci Government of Gibraltar v. Komise ( 33 ), mám za to, že se uvedené rozsudky od projednávané věci odlišují.

62.

Soudní dvůr ve věci Carbunión ( 34 ) konstatoval, že zrušení se nelze domáhat pouze na základě podmínek, jež musely být splněny k tomu, aby byla státní podpora udělená uhelnému průmyslu prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem. Podle rozhodnutí o slučitelnosti podpory představovala dotčená podpora „podporu na uzavření“, která byla „určena výslovně k pokrytí běžných výrobních ztrát uhelných těžebních jednotek“. Její slučitelnost s vnitřním trhem byla podmíněna existencí „plánu na uzavření“, přičemž lhůta pro uzavření „nesměla“ být delší než do 31. prosince 2018“ ( 35 ). Soudní dvůr proto konstatoval, že účelem rozhodnutí o slučitelnosti bylo „stanovit zvláštní právní rámec pro uzavírání nekonkurenceschopných uhelných dolů“. Pokud by bylo zrušeno pouze ustanovení, které tuto podmínku stanovilo, byla by změněna podstata rozhodnutí Rady o slučitelnosti, neboť „by v důsledku toho byl zrušen časový požadavek, což by znamenalo, že provoz nekonkurenceschopných uhelných dolů by nemusel být ukončen nejpozději k 31. prosinci 2018, ale tyto doly by mohly být na neurčitou dobu příjemcem státní podpory, což bylo v rozporu s účelem [rozhodnutí Rady o slučitelnosti]“ ( 36 ). Na rozdíl od toho by v projednávané věci zrušení článku 2 nevedlo k odstranění žádné podmínky, jejímž splněním by bylo podmíněno uložení vyrovnávacího clo, které je stanoveno v článku 1, neboť žádné takové podmínky neexistují. Tribunál tudíž v bodě 57 napadeného usnesení nesprávně konstatoval, že situace ve věci Carbunión je podobná situaci v projednávaném řízení.

63.

Soudní dvůr ve věci Du Pont De Nemours ( 37 ) konstatoval, že se zrušení nelze dovolávat pouze na základě ustanovení směrnice 91/414/EHS ( 38 ), v němž bylo stanoveno datum uplynutí lhůty pro zařazení flusilazolu (účinné látky fungicidních přípravků určených pro ošetření zemědělských plodin) do přílohy I uvedené směrnice ke dni 30. června 2008, (členský stát může povolit přípravek na ochranu rostlin pouze tehdy, jsou-li účinné látky, které obsahuje, uvedeny na seznamu v této příloze, a za splnění podmínek stanovených v této příloze). Soudní dvůr měl za to, že cílem směrnice 91/414 je „zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí“. Pokud by proto byla zrušena pouze časová podmínka, „vedlo by to k zařazení flusiloazolu do přílohy I [uvedené] směrnice […] po dni 30. června 2008“, tj. k zařazení uvedené látky do přílohy I, „v níž jsou stanovena mírnější omezení ve srovnání s omezeními, která jsou stanovena v [uvedené] směrnici“, jejíž oblast působnosti by tak byla změněna ( 39 ). Naproti tomu v projednávané věci není uložení vyrovnávacího cla nijak podmíněno. Dále je nepochybné, že zrušení článku 2 napadeného nařízení nemůže vést k vyššímu ani nižšímu clu, neboť sazby tohoto cla jsou stanoveny v článku 1 uvedeného nařízení.

64.

Soudní dvůr ve věci Německo v. Parlament a Rada ( 40 ) v plném rozsahu zrušil směrnici 98/43/ES ( 41 ), která zakazovala reklamu na tabákové výrobky a sponzorství související s tabákovými výrobky z toho důvodu, že jejím právním základem nemohl být článek 100a Smlouvy o ES (nyní po změně článek 114 SFEU), který zmocňuje Radu k přijetí opatření ke sbližování právních předpisů, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu. Bylo tomu tak proto, že zákaz veškerých forem reklamy na tabákové výrobky a sponzorství souvisejícího s tabákovými výrobky stanovený směrnicí 98/43 nebylo možné odůvodnit nezbytností odstraňovat překážky volného pohybu reklamních nosičů nebo služeb v oblasti reklamy. Soudní dvůr však měl za to, že uvedené platí pouze v případě zákazu reklamy na tabákové výrobky umístěné na předmětech v hotelech (plakáty, slunečníky, popelníky) a v případě zákazu reklamních šotů v kinech, jelikož zákaz takových forem reklamy nemohl přispět k usnadnění obchodu s dotčenými výrobky. Výše uvedené podle Soudního dvora neplatilo v případě zákazu reklamy na tabákové výrobky v časopisech, magazínech a novinách, jelikož zákaz takové formy reklamy mohl usnadnit volný pohyb tiskovin ( 42 ). Soudní dvůr nicméně zrušil směrnici 98/43 v celém rozsahu. Důvodem byla skutečnost, že „vzhledem k všeobecné povaze zákazu reklamy a sponzorství tabákových výrobků stanoveného [směrnicí 98/43] by částečné zrušení této směrnice znamenalo změnu ustanovení směrnice provedenou Soudním dvorem.“ ( 43 ) Jak uvedl generální advokát Fennelly, „možná oprávněnost zákazu reklamy v určitých sdělovacích prostředcích se neshoduje s odlišným a oddělitelným zněním [směrnice 98/43]“. Proto, jak uvedl generální advokát, částečné zrušení „by znamenalo, že by Soudní dvůr výkladem kreativně pozměnil znění opatření. Neexistuje žádné jednoznačně oddělitelné ustanovení, na jehož základě by mohlo být provedeno částečné zrušení ve vztahu k jasně vymezené části aktu“ ( 44 ). Na rozdíl od toho lze v projednávané věci tuto část jasně vymezit na základě článku 2 sporného nařízení.

65.

Ve věci Government of Gibraltar v. Komise ( 45 ) konstatoval Soudní dvůr, že se lze domáhat pouze zrušení rozhodnutí Komise 2009/95/ES v plném rozsahu ( 46 ). Komise v rozhodnutí 2009/95 zařadila určitou lokalitu Gibraltaru na seznam lokalit významných pro Společenství ve smyslu směrnice Rady 92/43/EHS (dále jen „směrnice o stanovištích“) ( 47 ). Government of Gibraltar se nemohla domáhat toho, aby bylo rozhodnutí 2009/95 zrušeno pouze v rozsahu, v němž rozšiřovalo dotčenou lokalitu na územní oblasti nacházející se na území Spojeného království. Soudní dvůr měl za to, že v rozhodnutí 2009/95 nebyl stanoven odkaz na různé zeměpisné oblasti, z nichž se údajně skládala dotčená lokalita, a tyto oblasti nevymezila ani Government of Gibraltar. Kromě toho v režimu směrnice o stanovištích nebylo možné lokalitu rozdělit na různé oblasti ( 48 ). Ve věci Government of Gibraltar v. Komise z ustanovení směrnice o stanovištích zjevně vyplývalo, že lokalita způsobilá pro označení jako lokalita významná pro Společenství musí být posuzována jako celek. Na rozdíl od toho není v projednávané věci relevantní skutečnost, že vyrovnávací clo a závazek byly posuzovány s ohledem na újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie společně. Důvodem je, že pokud by orgány měly za to, že tuto újmu lze odstranit pouze prostřednictvím společného uplatnění cla a závazku, uložily by minimální dovozní cenu v podobě osvobození od cla.

66.

Dospěl jsem proto k závěru, že judikatura, kterou Tribunál citoval v bodě 57 napadeného usnesení, se na projednávanou věc nepoužije.

67.

Začtvrté na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, pokud by byl zrušen pouze článek 2 sporného nařízení, nebyla by tím změněna institucionální rovnováha mezi Radou a Komisí na straně jedné ( 49 ) a unijními soudy na straně druhé ( 50 ).

68.

Zdůrazňuji, že pokud by byl zrušen pouze článek 2 sporného nařízení, znamenalo by to pouze to, že se uplatní opatření dříve přijaté Radou a Komisí, a sice článek 1. Soudní dvůr by nerozhodoval o uložení určitého druhu vyrovnávacích opatření (např. přednostním uplatněním valorických cel před pevnou částkou cla). Soudní dvůr by ani neprováděl výpočet sazby takového cla.

69.

Kromě toho nelze tvrdit, že částečné zrušení unijního aktu může vést ke změně institucionální rovnováhy, jelikož zaprvé součástí pravomoci, kterou Soudnímu dvoru přiznává první pododstavec článku 264 SFEU, podle kterého může prohlásit unijní právní akt za neplatný v plném rozsahu, je i pravomoc prohlásit za neplatnou pouze část takového aktu ( 51 ) a zadruhé tato pravomoc není neomezená, neboť důsledkem částečného zrušení nemůže být změna podstaty takového aktu ( 52 ), jak bylo uvedeno výše.

70.

Vzhledem k výše uvedenému mám za to, že první důvod kasačního opravného prostředku je opodstatněný a Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že článek 2 napadeného nařízení není oddělitelný od zbytku tohoto nařízení. Z toho vyplývá, že napadené usnesení musí být zrušeno.

71.

Pro úplnost se však budu nyní zabývat druhým důvodem kasačního opravného prostředku.

72.

Společnost SolarWorld v druhém důvodu svého kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál porušil články 47 a 20 Listiny tím, že v bodech 53 až 60 napadeného usnesení, a zejména v bodech 55 a 59 uvedeného usnesení, konstatoval, že žaloba není přípustná.

73.

Stran porušení článku 47 Listiny společnost SolarWorld tvrdí, že byť unijní výrobci byli shledání osobně dotčenými uložením vyrovnávacích opatření, bylo by jim znemožněno uplatnit právo na účinnou soudní ochranu, pokud by se nemohli domáhat částečného zrušení těchto nařízení. V této souvislosti společnost SolarWorld zdůrazňuje, že její žaloby, jimiž se domáhala zrušení nařízení č. 513/2013 a rozhodnutí 2013/423 a 2013/707, byly odmítnuty jako nepřípustné.

74.

Stran porušení článku 20 Listiny společnost SolarWorld tvrdí, že Tribunál tím, že odmítl její žalobu, v níž se domáhala částečného zrušení sporného nařízení, jako nepřípustnou, přičemž zároveň konstatoval, že žaloba podaná vývozci z Číny, kteří se domáhali zrušení uvedeného nařízení, je přípustná, nezacházel s unijními výrobci stejně jako s vývozci z Číny.

75.

Komise tvrdí, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout. Rada zejména zdůrazňuje, že článkem 47 Listiny není sledována změna systému soudního přezkumu stanoveného Smlouvami, a zejména pravidel přípustnosti přímých žalob k unijním soudům. Stran porušení článku 20 Listiny je tento důvod kasačního opravného prostředku nepřípustný, neboť nebyl vznesen před Tribunálem. Každopádně je neopodstatněný, jelikož se společností SolarWorld a výrobci z Číny nebylo zacházeno odlišně. Důvodem je skutečnost, že se společnost SolarWorld mohla domáhat zrušení sporného nařízení v plném rozsahu.

76.

Komise má za to, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je neopodstatněný. Stran porušení článku 47 Listiny Komise zdůrazňuje, že zaprvé uvedené ustanovení nesleduje změnu systému soudního přezkumu stanoveného Smlouvami a zadruhé společnost SolarWorld ve skutečnosti podala žalobu, v níž se domáhá zrušení rozhodnutí 2013/423 a 2013/707 a zatřetí mohla podat žalobu směřující ke zrušení sporného nařízení v plném rozsahu. Stran porušení článku 20 Listiny Komise tvrdí, že se společností SolarWorld a výrobci z Číny nebylo zacházeno odlišně, neboť společnost SolarWorld mohla podat žalobu, v níž by se domáhala zrušení napadeného nařízení v plném rozsahu a mohla se domáhat pozastavení účinků rozsudku do okamžiku, než by uvedené nařízení bylo nahrazeno nařízením novým, které by ukládalo vyšší vyrovnávací clo.

77.

Rada tvrdí, že důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení článku 20 Listiny je nepřípustný, jelikož nebyl vznesen před Tribunálem.

78.

Je pravda, že společnost SolarWorld neuplatnila důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení článku 20 Listiny ve své odpovědi na námitku nepřípustnosti, kterou vznesla Rada v řízení před Tribunálem. Druhý důvod kasačního opravného prostředku je tudíž v rozsahu, v němž vychází z porušení článku 20 Listiny, nepřípustný.

79.

Nicméně pro úplnost níže posoudím, zda Tribunál tím, že odmítl žalobu společnosti SolarWorld jako nepřípustnou, neporušil článek 20 Listiny.

80.

Společnost SolarWorld ve druhém důvodu svého kasačního opravného prostředku tvrdí, že Tribunál tím, že odmítl její žalobu jako nepřípustnou, porušil články 47 a 20 Listiny.

81.

Mám za to, že druhý důvod kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.

82.

Zaprvé stran údajného porušení článku 47 Listiny je pravda, že – jak bylo uvedeno výše – žaloba společnosti SolarWorld, která se domáhala zrušení rozhodnutí 2013/707, v němž Komise přijala závazek nabízený vyvážejícími výrobci, byla odmítnuta jako nepřípustná z toho důvodu, že rozhodnutí, kterým se přijímá závazek […], nemá právní účinky, kterými by mohlo být bezprostředně dotčeno právní postavení takových unijních výrobců, jakými je [společnost SolarWorld].“ ( 53 ) Tribunál zamítl žalobu společnosti SolarWorld, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí uvedeného v dopise Komise ze dne 15. září 2014, kterým Komise upravila minimální dovozní cenu stanovenou v závazku, s odůvodněním, že „není třeba posuzovat její přípustnost“ ( 54 ).

83.

Připomínám ovšem, že podle vysvětlení k Listině není článkem 47 „sledována změna systému soudního přezkumu stanoveného Smlouvami, a zejména pravidel přípustnosti přímých žalob k Soudnímu dvoru Evropské unie“ ( 55 ). Proto podle ustálené judikatury platí, že podmínky přípustnosti stanovené v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU musí být vykládány ve světle základního práva na účinnou soudní ochranu, avšak nevede to k vyloučení podmínek výslovně stanovených v uvedené Smlouvě ( 56 ).

84.

Dále otázkou, kterou se zabývá Soudní dvůr, je, zda lze podat žalobu směřující pouze ke zrušení článku 2 sporného nařízení. Pokud by Soudní dvůr konstatoval, že toto ustanovení nelze oddělit od zbývající části aktu, bylo by stále možné podat žalobu směřující ke zrušení sporného nařízení v plném rozsahu. V této souvislosti nelze argumentovat tím, že společnost SolarWorld nemá zájem na zrušení napadeného nařízení v plném rozsahu. Důvodem je, že by se společnost SolarWorld mohla domáhat zrušení napadeného nařízení v plném rozsahu a navrhnout Soudnímu dvoru, aby pozastavil účinky zrušení do okamžiku, než by orgány přijaly opatření nezbytná pro splnění povinností vyplývajících z rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o zrušení ( 57 ).

85.

Mám proto za to, že důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení článku 47 Listiny je třeba odmítnout.

86.

Zadruhé stran údajného porušení článku 20 Listiny mám za to, že pokud by Soudní dvůr konstatoval, že článek 2 sporného nařízení nelze oddělit od zbývající části uvedeného nařízení a že se společnost SolarWorld nemůže domáhat částečného zrušení sporného nařízení, nebylo by se společností SolarWorld zacházeno odlišně ve srovnání s vyvážejícími výrobci. Jak bylo uvedeno výše, z rozsudku Tribunálu ve věci JingAo Solar vyplývá, že vyvážející výrobci se nemohou domáhat částečného zrušení sporného nařízení (jelikož článek 1 nelze oddělit o zbývající části uvedeného nařízení) ( 58 ).

87.

Pokud by tedy měl Soudní dvůr za to, že důvod kasačního opravného prostředku vycházející z porušení článku 20 Listiny je přípustný, měl by tento důvod odmítnout jako neopodstatněný.

88.

Mám tedy za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že článek 2 sporného nařízení není oddělitelný od zbývající části uvedeného nařízení. V důsledku toho je třeba napadené usnesení zrušit.

89.

Pro případ zrušení rozsudku nebo usnesení napadeného kasačním opravným prostředkem se v článku 61 statutu Soudního dvora uvádí, že Soudní dvůr může buď vrátit věc zpět Tribunálu, nebo sám vydat rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

90.

V projednávané věci Tribunál v napadeném usnesení neposuzoval otázku, zda má společnost SolarWorld aktivní legitimaci k podání žaloby na neplatnost článku 2 napadeného nařízení, což v prvním stupni Rada zpochybňovala. Tato otázka nebyla zmíněna ani v písemných vyjádřeních účastnic řízení před Soudním dvorem. Totéž platí i o návrhových žádáních, jež se týkají opodstatněnosti kasačního opravného prostředku. V projednávané věci proto stav sporu nedovoluje, aby Soudní dvůr vydal sám konečné rozhodnutí.

91.

V důsledku toho je třeba věc vrátit Tribunálu a konstatovat, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

92.

Z výše uvedených důvodů navrhuji, aby Soudní dvůr: