1. 

Soudní dvůr již vydal rozsáhlou judikaturu týkající se chráněných označení původu (CHOP) a chráněných zeměpisných označení (CHZO). V tomto řízení o kasačním opravném prostředku bude mít příležitost uplatnit tuto judikaturu na spor mezi CHOP pro vína a ochrannou známkou EU, která podle majitelů prvně jmenovaného označení neoprávněně používá zeměpisný název charakteristický pro CHOP Porto/Port ( 2 ).

2. 

Ve sporu v původním řízení proti sobě konkrétně stojí Instituto dos Vinhos do Douro e do Porto, IP (dále jen „IVDP“) a Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a průmyslové vzory) („OHIM“, v současnosti Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví; dále jen „EUIPO“). Posledně jmenovaný úřad nejprve zapsal rozlišovací označení „Port Charlotte“ jakožto ochrannou známku EU přihlášenou pro účely označování whisky a poté zamítl návrh na prohlášení neplatnosti této ochranné známky, který podal IVDP.

3. 

Tribunál ( 3 ) částečně vyhověl žalobě, kterou podal IVDP proti rozhodnutí EUIPO, což vedlo k podání dvou kasačních opravných prostředků: a) podle EUIPO se v napadeném rozsudku nesprávně prohlašuje, že ochrana CHOP se řídí rovněž vnitrostátním (v projednávaném případě portugalským) právem, a b) podle IDVP se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že potvrdil tvrzení EUIPO týkající se slučitelnosti ochranné známky „Port Charlotte“ s CHOP Porto/Port.

4.

Článek 8 odst. 4 stanoví toto:

„Na základě námitek majitele nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, se přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud podle právních předpisů Společenství nebo práva členského státu, které se na toto označení vztahují:

5.

Článek 53 stanoví:

„1.   Ochranná známka Společenství se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení:

[…]

[…]“

6.

Článek 118b, který je nadepsán „Definice“, stanoví v odstavci 1 toto:

„1.   Pro účely tohoto pododdílu se rozumí

7.

Článek 118f, který je nadepsán „Předběžné vnitrostátní řízení“, uvádí v odstavcích 6 a 7 toto:

„6.   Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s tímto článkem do 1. srpna 2009.

7.   Jestliže členské státy nemají vnitrostátní právní předpisy týkající se ochrany označení původu a zeměpisných označení, mohou, ovšem pouze přechodně, udělit na vnitrostátní úrovni ochranu podle tohoto pododdílu danému názvu s účinkem ode dne, kdy byla Komisi podána žádost. Platnost této přechodné vnitrostátní ochrany končí dnem, kdy je podle tohoto pododdílu přijato rozhodnutí o zápisu nebo o jeho zamítnutí.“

8.

Článek 118l, který je nadepsán „Vztah k ochranným známkám“, stanoví v odstavci 1 toto:

„Pokud je označení původu nebo zeměpisné označení chráněno podle tohoto nařízení, zamítne se zápis ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v čl. 118m odst. 2 a týkající se výrobku spadajícího do jedné z kategorií uvedených v příloze XIb, pokud byla žádost o zápis ochranné známky podána po dni podání žádosti o ochranu označení původu nebo zeměpisného označení Komisi a označení původu nebo zeměpisné označení je následně chráněno.

Ochranné známky zapsané v rozporu s prvním pododstavcem se prohlásí za neplatné.“

9.

Článek 118m je nadepsán „Ochrana“ a jeho odstavce 1, 2 a 3 zní takto:

„1.   Chráněná označení původu a chráněná zeměpisná označení může použít každý hospodářský subjekt, který uvádí na trh víno, jež bylo vyrobeno v souladu s příslušnou specifikací výrobku.

2.   Chráněná označení původu a chráněná zeměpisná označení a vína s těmito chráněnými názvy v souladu se specifikací výrobku jsou chráněna proti

3.   Chráněná označení původu nebo chráněná zeměpisná označení nesmějí ve Společenství zdruhovět ve smyslu čl. 118k odst. 1.“

10.

Článek 118n („Rejstřík“) zní takto:

„Komise vytvoří a aktualizuje veřejně přístupný elektronický rejstřík chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vín.“

11.

Článek 118s, který je nadepsán „Stávající chráněné názvy vín“, stanoví toto:

„1.   Názvy vín chráněné v souladu s články 51 a 54 nařízení (ES) č. 1493/1999 a článkem 28 nařízení Komise (ES) č. 753/2002 ze dne 29. dubna 2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 [ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (Úř. věst. 1999, L 179, s. 1),] pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů […], jsou automaticky chráněny podle tohoto nařízení. Komise je zapíše do rejstříku uvedeného v článku 118n tohoto nařízení.

2.   Členské státy v případě stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 předají Komisi

3.   Názvy vín uvedené v odstavci 1, ke kterým nebudou do 31. prosince 2011 předloženy informace podle odstavce 2, ztrácejí ochranu podle tohoto nařízení. Komise provede odpovídající formální kroky k výmazu těchto názvů z rejstříku uvedeného v článku 118n.

4.   Článek 118r se nepoužije na stávající chráněné názvy vín uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

Do 31. prosince 2014 může Komise postupem podle čl. 195 odst. 4 z vlastního podnětu rozhodnout o zrušení ochrany stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud nesplňují podmínky stanovené v článku 118b.

[…]“

12.

Článek 120d, který je nadepsán „Přísnější pravidla stanovená členskými státy“, ukládá tyto povinnosti:

„Členské státy mohou omezit nebo vyloučit používání některých enologických postupů a stanovit přísnější omezení pro vína povolená právem Společenství, která jsou vyráběna na jejich území, s cílem podpořit zachování podstatných vlastností vín s chráněným označením původu nebo s chráněným zeměpisným označením a šumivých a likérových vín.

Členské státy sdělí tato vyloučení a omezení Komisi, která o nich uvědomí ostatní členské státy.“

13.

Z bodů 1 až 15 napadeného rozsudku vyplývá, že dne 27. října 2006 požádala společnost Bruichladdich Distillery Co. Ltd. (dále jen „Bruichladdich“) o zápis ochranné známky Společenství „Port Charlotte“, a to pro výrobky spadající do třídy 33 Niceské dohody ( 5 ), konkrétně pro „Alkoholické nápoje“.

14.

Ochranná známka byla zapsána dne 18. října 2007 pod číslem 5421474 a zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Evropské unie č. 60/2007 ze dne 29. října 2007.

15.

Dne 7. dubna 2011 podal IVDP k EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky na základě čl. 53 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 8 odst. 4, článku 53 odst. 2 písm. d) a článku 52 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) a g) nařízení č. 207/2009.

16.

Bruichladdich v odpovědi na tento návrh omezila seznam výrobků, pro které byla napadená ochranná známka zapsána, pouze na „whisky“.

17.

Na podporu svého návrhu na prohlášení neplatnosti se IVDP dovolával CHOP „porto“ a „port“, která jsou podle něj chráněna ve všech členských státech na základě několika ustanovení portugalského práva a čl. 118m odst. 2 nařízení č. 491/2009, a dále na základě Lisabonské dohody o ochraně označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958, ve znění změn a doplňků, ve Francii, v Itálii, na Kypru, v Maďarsku, v Portugalsku a na Slovensku.

18.

Rozhodnutím ze dne 30. dubna 2013 zrušovací oddělení EUIPO návrh na prohlášení neplatnosti zamítlo.

19.

Dne 2. února 2014 podal IVDP proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání k EUIPO.

20.

Rozhodnutím ze dne 8. července 2014 zamítl čtvrtý odvolací senát EUIPO všechny tři důvody, z nichž toto odvolání vycházelo.

21.

Na prvém místě odvolací senát zamítl důvod odvolání vycházející z porušení čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 8 odst. 4 téhož nařízení. Odůvodnil to v podstatě tím, že ochrana CHOP je u vín upravena výlučně nařízením č. 491/2009, tudíž spadá do výlučné pravomoci Evropské unie. Kromě toho měl za to, že tato CHOP jsou chráněna výlučně u vína, tj. výrobku, který není srovnatelný s whisky, a že ochranná známka „Port Charlotte“ nepřipomíná portské víno. Dodal, že není nezbytné určit, zda zeměpisné označení „porto“ nebo „port“ požívá dobrého jména, neboť napadená ochranná známka tato zeměpisná označení nepřipomíná ani nepoužívá.

22.

Na druhém místě odvolací senát zamítl důvod odvolání vycházející z porušení čl. 53 odst. 2 písm. d) nařízení č. 207/2009, podle něhož byla CHOP „porto“ a „port“ dne 18. března 1983 zapsána Světovou organizací duševního vlastnictví (dále jen „WIPO“) pod číslem 682 v souladu s Lisabonskou úmluvou. Uvedl přitom, že tento zápis chrání pouze označení „porto“– nejen v Portugalsku – které ale není součástí napadené ochranné známky.

23.

Na třetím místě odvolací senát zamítl důvody odvolání vycházející z porušení čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) a g) téhož nařízení. Napadená ochranná známka podle jeho názoru neodkazuje zároveň na místo – existující či imaginární – nazvané Port Charlotte a „na město Porto (Oporto)“. Dodal, že absolutní důvod pro zamítnutí podle čl. 7 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení byl uplatněn „teprve v odvolání“, takže IVDP nebyl oprávněn se tohoto důvodu dovolávat. Napadená ochranná známka každopádně nemohla klamat veřejnost, pokud jde o zeměpisný původ zboží, jehož se týká, ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. g) uvedeného nařízení.

24.

Dne 15. září 2014 podal IVDP k Tribunálu žalobu na neplatnost rozhodnutí odvolacího senátu. Vycházel v ní ze šesti důvodů, z nichž je pro účely tohoto řízení o kasačním opravném prostředku relevantní zvláště třetí důvod, který se týká porušení čl. 53 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.

25.

IVDP vytkl odvolacímu senátu, že nesprávně konstatoval, že ochrana vín chráněných prostřednictvím CHOP Porto/Port se řídí výlučně nařízením č. 491/2009 a je vyloučena ochrana na základě portugalského práva.

26.

V rámci téhož důvodu, nikoli však již v souvislosti s portugalským právem, napadl IVDP závěry odvolacího senátu o slučitelnosti ochranné známky „Port Charlotte“ a CHOP Porto/Port, přičemž se dovolával článku 118m nařízení č. 491/2009.

27.

K posledně jmenovanému ustanovení IVDP uvedl, i) že zakazuje přímé či nepřímé obchodní použití CHOP pro srovnatelné výrobky, což je právě případ portského vína a whisky; ii) že dokonce i kdyby se nejednalo o srovnatelné výrobky, skutečnost, že napadená ochranná známka je založena na obchodním použití výrazu Port, který je charakteristický pro dané CHOP, představuje zneužití dobrého jména či pověsti tohoto označení, což výše uvedené ustanovení rovněž zakazuje; a iii) že ochranná známka „Port Charlotte“ v každém případě napodobuje nebo připomíná CHOP Porto/Port.

28.

Tribunál přijal argumenty, které vznesl IVDP v souvislosti s použitím vnitrostátního práva. Na základě analýzy, kterou provedl, dospěl k závěru, že důvody neplatnosti zapsané ochranné známky mohou být alternativně nebo kumulativně založeny na starších právech „podle [unijních] právních předpisů nebo vnitrostátních předpisů, kterými se ochrana řídí“. Měl za to, že ochrana CHOP může být doplněna relevantním vnitrostátním právem udělujícím doplňkovou ochranu.

29.

Na základě výše uvedeného předpokladu a s ohledem na to, že se IVDP dovolával v souvislosti s CHOP Porto/Port relevantních pravidel, jež stanoví portugalské právo, se odvolací senát nemohl zdržet použití vnitrostátních právních předpisů s odůvodněním, že ochrana označení původu je upravena výlučně nařízením č. 491/2009 a spadá do výlučné pravomoci Evropské unie.

30.

V souvislosti s ostatními důvody neplatnosti, které vznesl IVDP, potvrdil Tribunál slučitelnost napadené ochranné známky s CHOP Porto/Port, přičemž posouzení, které provedl, se (s drobnými obměnami) shodovalo s posouzením, jež uvedl odvolací senát.

31.

EUIPO prostřednictvím jediného důvodu kasačního opravného prostředku vytýká Tribunálu v podstatě jeho tvrzení, že podle vnitrostátního práva se na CHOP může současně vztahovat také ochrana doplňující ochranu, která vyplývá z unijního práva. Podle názoru EUIPO vychází toto tvrzení z nesprávného použití čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 8 odst. 4 a čl. 53 odst. 2 písm. d) téhož nařízení.

32.

EUIPO připouští, že ke dni podání přihlášky k zápisu ochranné známky „Port Charlotte“ (27. říjen 2006) se na označení „porto“ a „port“ vztahovaly právní předpisy Společenství upravující ochranu CHOP. Právní úpravou použitelnou v okamžiku napadení zapsané ochranné známky (7. dubna 2011) bylo nařízení č. 1234/2007 ve znění nařízení č. 491/2009. Toto pozměňující znění, jímž bylo nařízení č. 1234/2007 rozšířeno o články 118a až 118t, pouze převzalo znění článků 33 až 51 a článku 53 nařízení (ES) č. 479/2008 ( 6 ). Při posuzování záměrů, které měl unijní normotvůrce v oblasti ochrany CHOP pro vína, musí být proto věnována pozornost ustanovením a bodům odůvodnění nejen nařízení č. 1234/2007, ale i nařízení č. 479/2008.

33.

EUIPO vychází z rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar ( 7 ), a přirovnává režim ochrany CHOP vín k režimu CHOP zemědělských produktů a potravin, který je upraven nařízením (ES) č. 510/2006 ( 8 ). Na základě tohoto rozsudku tvrdí, že připuštěním vnitrostátního režimu doplňkové ochrany se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, neboť unijní právo zavádí jednotnou právní úpravu, která vylučuje jakoukoli jinou ochranu poskytovanou vnitrostátním právem. Právní úprava obsažená v nařízení č. 491/2009 je jednotná a vyčerpávající pro celé území Unie.

34.

EUIPO vznáší v tomto ohledu tři argumenty: i) vnitrostátní právní úprava může existovat souběžně s režimem zavedeným unijním právem nebo se od něj odchylovat pouze pod podmínkou, že existují ustanovení, která tuto možnost výslovně stanoví, přičemž za takovéto ustanovení nelze považovat čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009. Zmíněné ustanovení je pouhým obecným odkazem, který nepřiznává vnitrostátním právním řádům oprávnění odchýlit se od unijního režimu ochrany; ii) zásada subsidiarity při výkonu sdílených pravomocí podle čl. 2 odst. 2 SFEU neumožňuje, aby členské státy uplatnily své pravomoci v případě, že se pro uplatnění svých pravomocí rozhodly unijní orgány; a iii) z judikatury Soudního dvora týkající se ochrany označení původu zemědělských produktů a potravin ( 9 ) vyplývá, že ochrana udělovaná vnitrostátními právními předpisy je ukončena v okamžiku, kdy vstoupí v platnost ochrana poskytovaná unijní právní úpravou.

35.

IVDP s tímto názorem nesouhlasí a odmítá přitom přirovnání nařízení č. 491/2009, které je použitelné na CHOP vín (články 118a až 118z), k nařízení č. 510/2006, které je použitelné na označení původu ostatních zemědělských produktů a potravin. Domnívá se, že judikaturu Soudního dvora týkající se nařízení č. 510/2006 ( 10 ) tudíž nelze vztáhnout na odvětví vína, což podle jeho názoru vyplývá i z bodu 28 rozsudku Assica a Krafts Foods Italia ( 11 ).

36.

IVDP je toho názoru, že čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 odůvodňuje uplatnění ochrany, kterou poskytuje vnitrostátní právní úprava. Nesouhlasí s tvrzením EUIPO, podle něhož by mohlo být ohroženo fungování vnitřního trhu, pokud by se připustila možnost udělení doplňkové ochrany na základě vnitrostátních právních předpisů, a uvádí, že ochrana, kterou poskytuje portugalská právní úprava CHOP s velmi dobrým jménem, je totožná s ochranou poskytovanou unijním právem v oblasti ochranných známek.

37.

Bruichladdich v podstatě souhlasí s tvrzením EUIPO týkajícím se vyčerpávající povahy ochrany CHOP a CHZO, kterou poskytuje právo Evropské unie.

38.

Podle portugalské vlády naopak nelze souhlasit s tím, že by ochrana CHOP vyplývající z unijního práva měla vyčerpávající povahu a že by měla mít přednost před jakoukoli jinou ochranou poskytovanou na vnitrostátní úrovni.

39.

IVDP se postavil proti kasačnímu opravnému prostředku, který podal EUIPO, a kromě toho podal vlastní kasační opravný prostředek, který vychází ze tří důvodů. První z nich ( 12 ) se v obecných rysech shoduje s vyjádřením uvedeným v odpovědi na související důvod, který vznesl EUIPO v souvislosti s výlučným uplatněním ochrany CHOP, která vyplývá z unijního práva.

40.

Prostřednictvím druhého důvodu vytýká IVDP Tribunálu ( 13 ), že porušil čl. 118m odst. 2 písm. a) nařízení č. 491/2009, neboť měl za to, že napadená ochranná známka nepoužívá ani nepřipomíná CHOP Porto/Port, a že tudíž není nezbytné určit, zda požívá dobrého jména.

41.

IVDP je toho názoru, že použití výrazu „port“ v napadené ochranné známce napodobuje nebo připomíná CHOP Porto/Port, jemuž musí být poskytnuta ochrana podle čl. 118m odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 491/2009. Soudní dvůr již rozhodl v tom smyslu, že k připomenutí dochází, pokud výraz použitý k označení výrobku zahrnuje část CHOP takovým způsobem, že setká-li se spotřebitel s názvem výrobku, v mysli se mu vybaví obraz výrobku, jehož označení je chráněno ( 14 ).

42.

Prostřednictvím třetího důvodu vytýká IVDP Tribunálu jeho závěr ( 15 ), podle něhož použití napadené ochranné známky nepředstavuje zneužití, napodobení nebo připomenutí CHOP Porto/Port, a má za to, že tento závěr je v rozporu s čl. 118m odst. 2 písm. b) nařízení č. 491/2009. Nesouhlasí v tomto smyslu s úvahami Tribunálu týkajícími se vlastností portského vína a whisky, na jejichž základě dospěl Tribunál k závěru, že oba tyto alkoholické nápoje jsou průměrnému spotřebiteli dobře známy. Podle mínění IVDP se ve skutečnosti jedná o srovnatelné výrobky.

43.

EUIPO považuje druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku za nepřípustný vzhledem k tomu, že se netýkají právních úvah Tribunálu, nýbrž posouzení důkazů a skutkových okolností. Dovolává se v tomto ohledu rozsudku ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla ( 16 ), v němž Soudní dvůr prohlásil, že posouzení připomenutí nepředstavuje právní otázku.

44.

Podpůrně, co se týče slučitelnosti ochranné známky s CHOP, EUIPO je toho názoru, že IVDP pouze zopakoval své argumenty vznesené v prvním stupni, aniž prokázal, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení nebo že zkreslil skutkové okolnosti. Kromě toho se EUIPO domnívá, že Tribunál správně uplatnil judikaturu obsaženou v rozsudku ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla ( 17 ), která se týká pojmu „připomenutí“.

45.

V souvislosti s prvním důvodem kasačního opravného prostředku, který vznesl IVDP, odkazuje EUIPO na vyjádření k jednotné a vyčerpávající ochraně poskytované unijním právem, jež uvedl ve svém kasačním opravném prostředku.

46.

Proti prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku IVDP se postavila také Bruichladdich, která navrhuje, aby byl zamítnut na základě judikatury Soudního dvora týkající se nařízení č. 510/2006, kterou Tribunál správně uplatnil. S ohledem na výlučnou povahu daného systému není uplatnění vnitrostátních právních řádů v souvislosti s CHOP a CHZO vyloučeno pouze v případech, kdy nespadají do působnosti nařízení.

47.

Bruichladdich zdůrazňuje, že v oblastech spadajících do působnosti nařízení Společenství je sledován společný cíl vytvořit jednotný systém ochrany na úrovni Unie, což vylučuje dvojí ochranu založenou současně na vnitrostátním a na unijním právu. Jedinou přípustnou výjimku představuje ustanovení o použití přechodného režimu (čl. 5 odst. 6 nařízení č. 510/2006 a čl. 118f odst. 6 a 7 nařízení č. 491/2009).

48.

A konečně má Bruichladdich za to, že druhý a třetí důvod kasačního opravného prostředku IVDP jsou nepodložené. Relevantní veřejnosti v Unii nehrozí žádné nebezpečí záměny mezi napadenou ochrannou známkou a CHOP Porto/Port. Posledně jmenované označení odkazuje na určitou oblast na území Portugalska, zatímco napadená ochranná známka neodkazuje na zmíněný region, ale na mořské pobřeží související s přístavem, případně na ženské jméno (Charlotte), které představuje hlavní prvek této ochranné známky. Mezi oběma označeními neexistuje žádná vzájemná podobnost, což vylučuje možnost použít čl. 118m odst. 2 nařízení č. 491/2009, aniž je přitom nutné zkoumat podmínky, jež toto ustanovení ukládá, zvláště pak podmínku týkající se zneužití pověsti CHOP „porto“ nebo „port“. Každopádně platí, že oba tyto výrobky nejsou vzájemně srovnatelné, pokud jde o jejich přísady, chuť nebo obsah alkoholu.

49.

Spor řešený v rámci tohoto (dvojího) kasačního opravného prostředku se týká převážně otázky, zda za právní režim, který je výlučně či vyčerpávajícím způsobem použitelný na ochranu CHOP pro vína, má být považován režim zavedený nařízením č. 1234/2007 ( 18 ).

50.

IVDP souhlasně s napadeným rozsudkem tvrdí, že je nutné uplatnit portugalské právo, neboť poskytuje vyšší míru ochrany než unijní právo. S tímto předpokladem však nelze souhlasit. Ve spisu předloženém Soudnímu dvoru ostatně IVDP neupřesnil konkrétní obsah této údajné vyšší míry ochrany ( 19 ). Jinak tomu bylo v řízení před Tribunálem, neboť v žalobě na neplatnost ( 20 ) bylo uvedeno, že portugalské právní předpisy zakazují používat CHOP Porto/Port nejen v případě, že hrozí nebezpečí záměny, ale i pokud by neoprávněné používání tohoto CHOP (ochrannou známkou) mohlo poškodit dobré jméno CHOP tím, že se neoprávněně užívá jeho rozlišovací vlastnost nebo jeho pověst.

51.

Znovu opakuji, že tento předpoklad není správný, neboť ochrana CHOP vyplývající z unijního práva je přinejmenším stejně účinná jako ochrana poskytovaná portugalskými právními předpisy, kterou popisuje IDVP. Konkrétně jedním z důvodů bránících zápisu ochranných známek Evropské unie je právě snaha o zneužívání pověsti určitého CHOP vín.

52.

Výše uvedenou skutečnost přitom přímo či nepřímo připouští i sám IVDP, a to z dvojího pohledu. Zaprvé, ve svém vedlejším kasačním opravném prostředku na základě nařízení č. 1234/2007 tvrdí, že mu čl. 118m odst. 2 písm. b) bod ii) poskytuje „ochranu proti užívání napadené ochranné známky ‚v rozsahu, v němž toto užívání představuje zneužití dobrého jména‘ CHOP Port“ ( 21 ). Zadruhé uvádí, že „ochrana zeměpisných označení s velmi dobrým jménem, která vyplývá z portugalských právních předpisů, je shodná s ochranou, kterou poskytuje unijní právo obecně známým ochranným známkám (well known trade marks)“ ( 22 ).

53.

Je-li pravda, že ve výše uvedených případech poskytují portugalské právní předpisy a unijní právo stejnou ochranu, mám za to, že spor týkající se přednostního použití některého ze zmíněných právních řádů, který vyvstal z důvodu údajně vyšší míry ochrany CHOP vyplývající z vnitrostátních právních předpisů, je do značné míry umělý. Tribunál se proto mohl ve svém posouzení omezit pouze na ostatní důvody napadení a nebylo nutné, aby se zabýval problémem širšího rozsahu, který je sice bezpochyby zajímavý, avšak projednávaného případu se netýká.

54.

Pokud tedy napadený rozsudek obsahuje určité úvahy (a výrok, který z nich vychází) v neprospěch vyčerpávajícího použití unijního práva pro účely vymezení ochrany CHOP vín, musí čelit výtkám, jež proti těmto úvahám vznáší kasační opravný prostředek. V tomto okamžiku již předesílám, že zmíněná situace závisí na výkladu použitelných nařízení, zvláště pak nařízení č. 1234/2007 ve znění nařízení č. 491/2009 ( 23 ).

55.

Domnívám se, že jediný důvod kasačního opravného prostředku EUIPO musí být posouzen společně s prvním důvodem vedlejšího kasačního opravného prostředku IVDP. Oba tyto důvody se totiž, byť každý z jiného pohledu, týkají vyčerpávající povahy použití nařízení č. 1234/2007, v souvislosti s tvrzením, podle něhož mohou CHOP požívat doplňkové ochrany na základě vnitrostátního práva.

56.

EUIPO s odvoláním na rozsudek Budějovický Budvar ( 24 ) vylučuje, že by mohlo vnitrostátní právo poskytnout chráněným označením původu vyšší míru ochrany, než jaká vyplývá z unijního práva. Ve zmíněné věci měl Soudní dvůr vyřešit obdobný spor ( 25 ), který se však týkal ochrany poskytované nařízením č. 510/2006 v souvislosti se zeměpisným označením piva. Rozsudkem byla potvrzena vyčerpávající povaha této ochrany, vzhledem k tomu, že cílem výše uvedeného nařízení „není, aby vedle vnitrostátních pravidel, která mohou existovat i nadále, byl stanoven doplňkový režim ochrany kvalifikovaných zeměpisných označení, podobně jako například režim zavedený nařízením Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ale aby byl stanoven režim jednotné ochrany, který bude pro taková označení vyčerpávající“ ( 26 ).

57.

Jednotlivá tvrzení, která byla vznesena v tomto řízení o kasačním opravném prostředku, buď prosazují, nebo popírají možnost použití judikatury Soudního dvora týkající se nařízení č. 510/2006 i na oblast působnosti nařízení č. 1234/2007. IVDP je toho názoru, že CHOP pro vína mají natolik specifické vlastnosti, že jim musí být poskytnuta jiná ochrana, než jakou uděluje unijní právo jiným obdobným označením.

58.

Tribunál nejprve připouští ( 27 ), že čl. 118m odst. 1 a 2 nařízení č. 1234/2007 jednotně a výlučně upravuje jak povolení, tak omezení, a dokonce zákaz obchodního použití chráněných zeměpisných označení. Poté však prohlašuje ( 28 ), že čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 (o ochranné známce Společenství) umožňuje zabránit zápisu ochranné známky nebo prohlásit již zapsanou ochrannou známku za neplatnou, pokud se dostane do střetu se starším označením chráněným unijními nebo vnitrostátními právními předpisy. Vyvozuje z toho závěr, že CHOP Porto/Port by mohlo požívat doplňkové ochrany, kterou poskytuje portugalské právo.

59.

Pokud by byl čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 vykládán izolovaně, závěr, k němuž dospěl Tribunál, by mohl být hypoteticky potvrzen. Při výkladu zmíněného ustanovení však nelze opomenout dopady dalších normativních součástí unijního práva. Přesněji řečeno je nutné přihlédnout také k samotné úpravě CHOP a CHZO, vzhledem k tomu, že Unie v této oblasti uplatnila pravomoci, které jí náleží. Mimo jiné tak učinila tím, že vložila do nařízení č. 1234/2007 konkrétní ustanovení (článek 118l), které má vymezit právě vztah mezi výše uvedenými formami práv k duševnímu vlastnictví (kolektivní povahy) a zapsanými ochrannými známkami EU (individuální povahy).

60.

Unijní normotvůrce se totiž rozhodl uplatnit své pravomoci týkající se CHOP a CHZO jak v oblasti zemědělských produktů a potravin (nařízení č. 510/2006), tak v oblasti lihovin (nařízení č. 110/2008) ( 29 ) a v odvětví vína (nařízení č. 1234/2007). V oblastech nespadajících do působnosti výše uvedených nařízení podléhají označení původu a zeměpisná označení nadále pravomoci členských států.

61.

V odvětvích spadajících do působnosti právních předpisů Společenství se ochrana vyplývající z unijních nařízení netýká veškerých označení původu nebo zeměpisných označení, nýbrž pouze těch, jež jsou v těchto nařízeních definována. Co se týče prvně jmenovaných označení, ochrana je udělována CHOP označujícím výrobky, jejichž jakost a vlastnosti jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnujícím přírodní a lidské činitele. Ze zeměpisných označení jsou chráněna pouze kvalifikovaná označení, která označují výrobky mající určitou jakost, pověst nebo jiné zvláštní vlastnosti, které lze přičíst jejich zeměpisnému původu (CHZO). CHZO sdílejí s CHOP územní prvek, avšak posledně jmenovaná označení jsou vyhrazena pro výrobky, jejichž vlastnosti závisí na přírodních či lidských činitelích typických pro místo jejich původu.

62.

V souvislosti s CHOP pro vína pokryla normativní činnost Unie již sama o sobě celý rozsah ochrany, přičemž cílem bylo sjednotit režim této ochrany pro všechny členské státy ( 30 ). Rozhodovací prostor je členským státům přiznán v oblasti úpravy prostých (nekvalifikovaných) zeměpisných označení, tj. takových označení, která nevyžadují, aby produkty měly zvláštní vlastnost nebo určitou pověst odvozenou z místa, z něhož pocházejí, ale musejí být dostatečná pro identifikaci tohoto místa. Unijní právní úprava pokrývá pouze CHOP a CHZO, avšak toto pokrytí je vyčerpávající, zatímco prostá zeměpisná označení jsou chráněna na základě vnitrostátního práva.

63.

Považuji za nepochybné, že nařízení č. 510/2006 se v rozsahu, v jakém se týká CHOP pro vína, v podstatných rysech shoduje s nařízením č. 1234/2007. Obě tato nařízení sledují stejný cíl, a sice ujistit spotřebitele – a z jiného úhlu pohledu také majitele příslušných označení –, že výrobky, na něž se obě nařízení vztahují, mají vysokou jakost vycházející z jejich zeměpisného původu. Obě nařízení také shodně podřizují tyto výrobky (v prvním případě víno a ve druhém obecně zemědělské produkty a potraviny) témuž systému zápisu a následné jednotné ochrany na celém území Unie, a to bez ohledu na to, z jakého státu pocházejí.

64.

Samotné nařízení č. 479/2008 (z jehož znění posléze vycházela reforma nařízení č. 1234/2007) ostatně dokládá, že posledně jmenované nařízení pouze převádí do oblasti CHOP pro víno zásady zakotvené v nařízení č. 510/2006. Bod 27 jeho odůvodnění výslovně uvádí, že „žádosti o označení původu nebo zeměpisné označení [pro vína se] přezkoumávají v souladu s přístupem, který se uplatňuje v horizontální politice Společenství v oblasti jakosti potravin jiných než vín a lihovin podle nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin“.

65.

Podobnost, na kterou odkazuji výše, je patrná i z analýzy vlastností, jimiž se vyznačuje postup zápisu CHOP a CHZO. V rozsudku Budějovický Budvar bylo zdůrazněno, že „na rozdíl od jiných režimů ochrany práv k průmyslovému a obchodnímu vlastnictví v rámci Společenství, […] je postup zápisu v nařízeních č. 2081/92 a č. 510/2006 založen na dělbě pravomocí mezi dotyčným členským státem a Komisí, neboť rozhodnutí o zápisu označení může Komise přijmout jen tehdy, když jí dotyčný členský stát předložil za tímto účelem žádost a taková žádost může být učiněna jen tehdy, když členský stát ověřil, že je oprávněná (rozsudek ze dne 6. prosince 2001, Carl Kühne a další, C‑269/99, [EU:C:2001:659], bod 53). Vnitrostátní postupy týkající se zápisu jsou tedy začleněny do rozhodovacího postupu Společenství a tvoří jeho podstatnou část. Nemohou existovat mimo režim ochrany podle práva Společenství.“ ( 31 )

66.

Tentýž mechanismus byl použit i v nařízení č. 479/2008 pro odvětví vína ( 32 ) a v nařízení č. 110/2008 (článek 17) pro lihoviny. Úvahy týkající se této (procesní) stránky nařízení č. 2081/92 a č. 510/2006, jež uvedl Soudní dvůr v rozsudku Budějovický Budvar a jež jsem popsal v předchozím bodě, lze proto vztáhnout i na nařízení č. 1234/2007.

67.

To, že přijetím nařízení použitelných na CHOP a CHZO jsou nahrazeny vnitrostátní režimy ochrany, dokládají ostatně samotná výše uvedená nařízení, a sice tím, že zavedla přechodná ustanovení, neboť v Unii souběžně existovaly jak vnitrostátní systémy, které již mají vlastní právní předpisy upravující označení původu, tak systémy, které tyto právní předpisy neměly (nebo nemají) ( 33 ).

68.

V souvislosti s vínem je třeba se vrátit až k nařízení č. 1493/1999, jehož čl. 54 odst. 2 definoval „jakostní vína stanovené pěstitelské oblasti“ („jakostní vína s. o.“) a jejich kategorie. Odstavec 4 téhož článku stanovil, že „[č]lenské státy odevzdají Komisi seznam jimi uznaných jakostních vín s. o. s uvedením odkazu na vnitrostátní předpisy pro produkci a přípravu každého z těchto jakostních vín s. o.“. Vzhledem k tomu, že CHOP Porto/Port požívalo ochrany na základě portugalského práva, vína, na něž se toto CHOP vztahovalo, byla zapsána na seznam jakostních vín s. o. a získala automaticky ochranu vyplývající z nařízení č. 1234/2007 (čl. 118s odst. 1), načež je Komise zařadila do rejstříku stanoveného v článku 118n téhož nařízení (seznam E-Bacchus) ( 34 ).

69.

Výše uvedený automatický postup je nicméně dále upřesněn přímo v článku 118s nařízení č. 1234/2007, který zavádí několik opatření s cílem zaručit, že vína zařazená na seznam E-Bacchus splňují stanovené podmínky, a stanoví přitom určité lhůty, v nichž musí členské státy poskytnout nezbytné informace a v nichž musí Komise ověřit, zda bylo zapsání do rejstříku důvodné ( 35 ).

70.

Článek 118f odst. 7 nařízení č. 1234/2007 stanoví, že pokud členské státy nemají vnitrostátní právní předpisy týkající se ochrany CHOP, mohou přechodně udělit ochranu na vnitrostátní úrovni. Platnost této přechodné ochrany končí dnem, kdy Komise v souladu s tímtéž nařízením přijme rozhodnutí o zápisu nebo o jeho zamítnutí.

71.

Veškerými přechodnými ustanoveními, jež jsou uvedena výše, lze případně doložit, že členské státy nemají pravomoc udělit CHOP pro vína, která již požívají postavení, jež jim přiznává nařízení č. 1234/2007, vyšší doplňkovou ochranu. V opačném případě by zavedení přechodného období pro změnu dosavadního stavu ve stav nový pozbývalo smyslu, neboť cílem tohoto přechodného období je právě zajistit postupné převedení pravomoci k vymezení rámce ochrany. I tentokrát platí, že úvahy týkající se nařízení č. 510/2006, které jsou obsaženy v rozsudku Budějovický Budvar ( 36 ), jsou v tomto ohledu použitelné i na nařízení č. 1234/2007.

72.

V souvislosti s výše uvedenými posuzovanými skutečnostmi (i všemi ostatními, jimiž se zabývá rozsudek Budějovický Budvar ( 37 ), k nimž není podle mého názoru nutné se dále vyjadřovat) upozorňuje IVDP na rozdíly mezi nařízením č. 510/2006 a nařízením č. 479/2008. Ačkoli je existence určitých rozdílů nepochybná, zastávám názor, že tyto rozdíly nemohou vyvrátit závěr, že obě tato nařízení mají velmi podobné cíle a základní charakteristiky.

73.

IDVP se dovolává bodu 28 odůvodnění nařízení č. 479/2008, přičemž tvrdí, že Unie měla v úmyslu brát ohled na vnitrostátní zvláštnosti ochrany vín, což podle něj dokládá i znění zmíněného bodu odůvodnění: „Aby se zachovaly zvláštní znaky jakosti vín s označením původu nebo se zeměpisným označením, mělo by být členským státům povoleno uplatňovat v tomto ohledu přísnější pravidla.“.

74.

Tento argument nepovažuji nicméně za přesvědčivý. Smysl bodu 28 odůvodnění nařízení č. 479/2008 musí být totiž chápán ve spojení s článkem 120d nařízení č. 1234/2007, který opravňuje členské státy k tomu, aby požadovaly používání některých enologických postupů nebo aby stanovily přísnější omezení pro vína s CHOP, která jsou vyráběna na jejich území. Tímto ustanovením není nijak dotčena jednotná a vyčerpávající povaha režimu ochrany, jíž požívají CHOP pro vína, která dosáhla určitých minimálních stupňů jakosti. Stanoví-li některý členský stát, že jeho vína mohou získat postavení CHOP pod podmínkou, že budou kladeny vyšší nároky na postupy jejich výroby, takovéto rozhodnutí je legitimní. Znovu však opakuji, že tento požadavek nemůže vést k tomu, aby byl režim ochrany CHOP, které již bylo zapsáno pro celé území Unie, ponechán pouze v působnosti vnitrostátních právních předpisů ( 38 ).

75.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby byl jediný důvod kasačního opravného prostředku EUIPO přijat. Přestože Tribunál ve svém rozsudku správně zdůraznil „výlučnou“ povahu ochrany, kterou poskytuje čl. 118m odst. 1 a 2 nařízení č. 1234/2007 ( 39 ), dopustil se nesprávného právního posouzení, neboť v následujících bodech (44 až 49) rozsudku zpochybnil toto správné prohlášení tím, že připustil doplňkovou ochranu vyplývající z vnitrostátních právních řádů, kterou předtím implicitně vyloučil.

76.

Na první pohled by se oba výše uvedené důvody vedlejšího kasačního opravného prostředku, které vznesl IVDP, mohly jevit jako nepřípustné, jak tvrdí ostatní účastníci řízení, protože se zdá, že jsou zřejmě namířeny pouze proti posouzením provedeným Tribunálem, jež se v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora vymykají přezkumu ze strany posledně jmenovaného soudu ( 40 ).

77.

Pokud by se totiž obsah obou těchto důvodů omezil pouze na nesouhlas s posouzením, jež provedl Tribunál v souvislosti s podobností mezi ochrannou známkou a CHOP, s dojmy, které by mohly převažovat ve vnímání ochranné známky a CHOP veřejností, nebo s nebezpečím záměny mezi ochrannou známkou a CHOP, souhlasil bych s navrhovanou námitkou nepřípustnosti.

78.

Domnívám se však, že pravý smysl obou těchto důvodů vedlejšího kasačního opravného prostředku je jiný a že na pozadí těchto důvodů se neskrývá pouhé posouzení skutkových okolností ani to, co Soudní dvůr označuje výrazem „úvahy faktické povahy“, nýbrž skutečný právní problém. Cílem je zjistit, zda je způsob, jakým Tribunál vyložil čl. 118m odst. 2 písm. a) a b) nařízení č. 1234/2007, v souladu s normativním obsahem tohoto ustanovení. Potvrzení či odmítnutí tohoto výkladu je možné pouze na základě právních pojmů (použití, zneužití, napodobení, připomenutí a neoprávněný prospěch z dobrého jména), přičemž uplatnění těchto pojmů na určitá rozlišovací označení a na CHOP nezbytně vyžaduje konkrétní a nikoli pouze obecné posouzení. Pokud by Soudní dvůr při plnění úkolů, jež mu náleží v řízení o kasačním opravném prostředku, nemohl ověřit, zda je výklad, který v této oblasti podal Tribunál, v souladu s právními předpisy, obávám se, že jeho přezkumné pravomoci by tím značně utrpěly.

79.

EUIPO se na podporu své námitky nepřípustnosti dovolává bodu 31 rozsudku ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla ( 41 ), v němž Soudní dvůr připomněl, že náleží soudu pokládajícímu předběžnou otázku, „aby posoudil, zda název ‚Verlados‘ pro destilát z cidru představuje ‚připomenutí‘ chráněného zeměpisného označení ‚Calvados‘ ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008“. Z tohoto prohlášení, které zní logicky v kontextu řízení o předběžné otázce, nelze nicméně vyvodit, že by bylo Soudnímu dvoru zapovězeno vyjádřit se v řízení o kasačním opravném prostředku ke způsobu, jakým Tribunál ve svém rozsudku vyložil a použil právní pojem „připomenutí“ (nebo jakýkoli jiný obdobný pojem).

80.

Ze znění rozsudku vydaného v prvním stupni vyplývá, že v projednávané věci jde rovněž o to, zda je CHOP Porto/Port (ačkoli by se mohlo jednat o kterékoli jiné CHOP) vůbec způsobilé k tomu, aby plnilo funkce, které mu náleží, a aby požívalo ochrany vyplývající z unijního práva. Pokud bychom připustili – jak lze vyvodit z výkladu, jímž Tribunál potvrdil výklad podaný odvolacím senátem –, že toto zeměpisné označení má velmi slabou rozlišovací způsobilost ( 42 ), takže k tomu, aby bylo možné zapsat ochranné známky EU označující jiné alkoholické nápoje, by stačilo doplnit výraz Port dalším slovem (v projednávaném případě slovem „Charlotte“), podle mého názoru by to CHOP Porto/Port utrpělo závažnou újmu, neboť by se nemohlo bránit následně zapsaným ochranným známkám pro alkoholické nápoje, jež by používaly jejich charakteristický prvek (Porto/Port) v kombinaci s kterýmkoli z mnoha tisíců možných zeměpisných nebo toponymických výrazů.

81.

Jinými slovy, nesprávné právní posouzení, kterým je stižena tato část rozsudku vydaného v prvním stupni, spočívá podle mého mínění v tom, že nebylo dodrženo unijní ustanovení, podle něhož nařízení č. 1234/2007 přiznává CHOP Porto/Port právo bránit zápisu jakékoli ochranné známky pro alkoholické nápoje, která by toto označení používala. Právo na vyloučení (ius excludendi alios) je klíčovým prvkem ochrany, kterou CHOP pro vína přiznává výše uvedené nařízení, jehož čl. 118m odst. 2 chrání tato označení proti jakémukoli přímému či nepřímému obchodnímu použití jejich názvu, pokud takové použití zneužívá pověst CHOP [písmeno a)], a proti jakémukoli zneužití, napodobení nebo připomenutí samotného CHOP [písmeno b)]. Každý z důvodů vedlejšího kasačního opravného prostředku IVDP se týká jednoho z těchto způsobů ochrany, a proto tyto důvody považuji za přípustné.

82.

IDVP ve své žalobě na neplatnost podané k Tribunálu uvedl, že odvolací senát porušil čl. 118m odst. 2 písm. a) bod ii) nařízení č. 1234/2007, neboť vyloučil, že by začlenění CHOP Porto/Port do ochranné známky „Port Charlotte“ představovalo zneužití pověsti těchto označení. Tribunál odpověděl v tom smyslu, že potvrdil rozhodnutí odvolacího senátu, podle něhož „napadená ochranná známka nepoužívala ani nepřipomínala uvedené označení původu, takže nebylo namístě ověřovat její dobré jméno“ ( 43 ).

83.

V této odpovědi se Tribunál poněkud vzdálil od argumentace, kterou přednesl žalobce. Zatímco žalobce poukazuje na možné zneužití dobrého jména CHOP, Tribunál se přidržuje pojmu „připomenutí“, který nespadá do působnosti článku 118m odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 1234/2007, nýbrž do působnosti písmene b) téhož odstavce, jehož se týkal jiný důvod napadení.

84.

Tribunál nezachovává soudržnost, neboť nejprve potvrdil, že „napadená ochranná známka nepoužívala ani nepřipomínala uvedené označení původu“ (bod 72 rozsudku), a poté prohlásil, že „výraz ‚port‘ […] tvoří […] nedílnou součást napadené ochranné známky“ (bod 76 napadeného rozsudku, který se zabývá analýzou připomenutí).

85.

Odhlédneme-li prozatím od problémů spojených s připomenutím, k nimž se vrátím v rámci rozboru dalšího důvodu, je nesporné, že ochranná známka „Port Charlotte“ převzala název CHOP, a sice „Port“. Již na první pohled je zřejmé, že počáteční část jejího názvu je shodná s CHOP. Je tudíž splněna první základní podmínka pro udělení ochrany na základě článku 118m odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 1234/2007 a Tribunál pochybil v tom, že v bodě 72 svého rozsudku takový závěr vyloučil.

86.

Splněna je i podmínka dobré pověstí vín spadajících pod dotčené CHOP, která nebyla zpochybněna, neboť může být považována za obecně známou ( 44 ). Jediné, co je tedy nutné ověřit, je to, zda použití výrazu charakteristického pro CHOP v napadené ochranné známce představuje zneužití pověsti zmíněného CHOP ve smyslu čl. 118 odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 1234/2007.

87.

Důvody, které Tribunál vedly k vyloučení existence tohoto zneužití, vycházejí z nesprávného právního základu, na který jsem již poukázal výše. Tribunál je toho názoru, že CHOP Porto/Port ve skutečnosti postrádá vlastní rozlišovací způsobilost, neboť pokud bude jeho jediný název (Porto/Port) začleněn do ochranné známky pro alkoholické nápoje a doplněn jiným slovem, bude vnímán veřejností jako pouhé označení zeměpisného místa (přístav), k jehož popsání slouží zmíněné druhé slovo. V souladu s tímto tvrzením by tedy Porto/Port představovalo buď druhové, nebo pouze obecné pojmenování, jež může využít kterýkoli hospodářský subjekt, který si přeje označit své vlastní alkoholické nápoje tímto pojmenováním v kombinaci s dalším slovem (jménem osoby, města nebo jakýmkoli označením místa nebo zeměpisného útvaru).

88.

Tento předpoklad považuji za nepřípustný, neboť oslabuje rozlišovací způsobilost CHOP Porto/Port do té míry, že jej de facto mění v druhové označení, což výslovně zakazuje čl. 118m odst. 3 nařízení č. 1234/2007 ( 45 ).

89.

Pokud bychom tak jako Tribunál ( 46 ) připustili, že výraz „port“ slouží, a to dokonce i v souvislosti s alkoholickými nápoji, spíše k označení říčního nebo námořního přístavu, než k pojmenování CHOP, zmíněný výraz by ztratil smysl do té míry, že by bylo možné přičítat mu druhové charakteristiky, které jej zbavují ochrany. I když je pravda, že výraz „port“ znamená v angličtině nebo ve francouzštině přístav, tato okolnost nemůže být důvodem k tomu, aby byla tomuto CHOP upírána možnost ochrany: v okamžiku, kdy unijní orgány schválily zápis tohoto označení do seznamu CHOP, bylo totiž rozhodnuto o tom, že dotčené CHOP nebude požívat nižší míry ochrany na základě určitých sémantických úvah, nýbrž stejné ochrany jako ostatní CHOP pro vína.

90.

Tato ochrana, která plyne z unijního práva, má v projednávaném případě za následek to, že výraz „Port“ nemůže být samostatně ani v kombinaci s jinými výrazy používán v ochranných známkách označujících alkoholické nápoje, které by mohly mít neoprávněný prospěch z jeho pověsti (zvláště pak alkoholické nápoje, u nichž existuje určitá konkurenční vazba vzhledem k tomu, že jsou určeny stejné skupině veřejnosti a jsou distribuovány a prodávány prostřednictvím týchž kanálů).

91.

Tribunál se tudíž dopustil nesprávného právního posouzení, neboť neposoudil správně rozsah ochrany, která náleží CHOP pro vína (včetně CHOP Porto/Port), a na jeho základě pak rozhodl o případném zneužití pověsti těchto CHOP ve prospěch ochranných známek, v nichž je použit výraz charakteristický pro tato CHOP.

92.

Tento důvod vychází z porušení čl. 118m odst. 2 písm. b) nařízení č. 1234/2007. IVDP vytýká Tribunálu, že neuznal ( 47 ), že napadená ochranná známka připomíná CHOP Porto/Port.

93.

Analýza tohoto důvodu není ve skutečnosti nutná vzhledem k přijetí předchozího důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku, neboť poté, co bylo konstatováno porušení čl. 118m odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 1234/2007, musí být rozsudek Tribunálu zrušen. I přesto se však budu tímto důvodem zabývat.

94.

V judikatuře Soudního dvora ( 48 ) se uvádí, že pojem „připomenutí“„zahrnuje situaci, ve které výraz použitý pro označení výrobku zahrnuje část chráněného označení takovým způsobem, že spotřebiteli je dán názvem výrobku podnět, aby si myšlenkově vytvořil vztah ke zboží, které nese označení“ ( 49 ).

95.

Zákaz připomenutí nemusí nutně souviset se skutečnou existencí záměny ze strany veřejnosti. Není nutné, aby se spotřebitel domníval, že připomínající ochranná známka zahrnuje prvky obsažené v CHOP, jež připomíná. Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že o připomenutí určitého CHOP se může jednat dokonce i při neexistenci jakéhokoli nebezpečí záměny mezi dotyčnými výrobky ( 50 ).

96.

Je pravda, že Tribunál odkazuje v bodě 76 napadeného rozsudku na judikaturu Soudního dvora, z níž vyplývá, že o připomenutí může jít i při neexistenci nebezpečí záměny. Když však Tribunál vysvětloval svůj postoj k této otázce, potvrdil rozhodnutí odvolacího senátu, který konstatoval „neexistenci ‚připomenutí‘ portského vína […], jelikož whisky je odlišným výrobkem a žádný prvek napadené ochranné známky neobsahoval údaj, který by byl potenciálně zavádějící nebo chybný“ ( 51 ). Na základě tohoto předpokladu Tribunál zamítl související důvod neplatnosti, přičemž odkázal na „úvahy uvedené v bodě 71 výše“ v souvislosti s užíváním napadené ochranné známky ( 52 ).

97.

Touto argumentací se Tribunál podle mého mínění dopustil dvojího nesprávného právního posouzení: a) zaprvé mylně chápe samotný pojem „připomenutí“ v té podobě, v jaké jej vykládá Soudní dvůr, když má za to, že v projednávané věci nejde o připomenutí vzhledem k neexistenci nebezpečí záměny mezi whisky a portským vínem; a b) zadruhé se na základě odkazu na předchozí část rozsudku dopustil téhož pochybení, které jsem konstatoval již v rámci analýzy druhého důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku IVDP.

98.

Ochrannou známku „Port Charlotte“ může běžně informovaný a přiměřeně pozorný evropský spotřebitel dokonce i „při neexistenci jakéhokoli nebezpečí záměny“ ( 53 ) s CHOP Porto/Port vnímat v tom smyslu, že připomíná vína chráněná tímto CHOP. Tribunál měl zcela odhlédnout od nebezpečí záměny ( 54 ) a měl se soustředit na otázku, zda nová ochranná známka vytváří „v povědomí veřejnosti myšlenkovou asociaci ohledně původu výrobku“ ( 55 ), zvláště pak s ohledem na to, že se jedná o výrobky podobného vzhledu, které jsou v obou případech stáčeny do lahví jakožto alkoholické nápoje, jakož i s ohledem na (částečnou) fonetickou podobnost mezi obecně známým CHOP a ochrannou známkou, jejíž neplatnost je navrhována ( 56 ).

99.

Mám tedy za to, že oba kasační opravné prostředky, jež podaly EUIPO a IDVP, musí obstát, a že je tudíž namístě zrušit napadený rozsudek.

100.

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje. Tato situace nastala podle mého mínění i v tomto řízení.

101.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby: