|
1.10.2018 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 352/4 |
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 7. srpna 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunal Supremo – Španělsko) – Saras Energía SA v. Administración del Estado
(Věc C-561/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Směrnice 2012/27/EU - Článek 7 odst. 1, 4 a 9 - Článek 20 odst. 4 a 6 - Podpora energetické účinnosti - Systém povinného zvyšování energetické účinnosti - Jiná alternativní politická opatření - Vnitrostátní fond pro energetickou účinnost - Zřízení takového fondu jako hlavní opatření k plnění povinností v oblasti energetické účinnosti - Povinnost platit příspěvky - Určení povinných stran - Distributoři energie anebo maloobchodní prodejci energie“)
(2018/C 352/04)
Jednací jazyk: španělština
Předkládající soud
Tribunal Supremo
Účastnice původního řízení
Žalobkyně: Saras Energía SA
Žalovaná: Administración del Estado
Za přítomnosti: Endesa SA, Endesa Energía SA, Endesa Energía XXI SLU, Viesgo Infraestructuras Energéticas SL, Hidroeléctrica del Cantábrico SAU, Nexus Energía SA, Nexus Renovables SLU, Engie España SL, Villar Mir Energía SL, Energya VM Gestión de Energía SLU, Estaciones de Servicio de Guipúzcoa SA, Acciona Green Energy Developments SLU, Fortia Energía SL
Výrok
|
1) |
Články 7 a 20 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, která stanoví jako hlavní způsob plnění povinností v oblasti energetické účinnosti systém ročního příspěvku do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost, za předpokladu, že tato právní úprava zaručí dosažení energetických úspor v rozsahu rovnocenném systémům povinností v oblasti energetické účinnosti, které mohou být zavedeny podle čl. 7 odst. 1 této směrnice, a jsou splněny požadavky stanovené v čl. 7 odst. 10 a 11 uvedené směrnice, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |
|
2) |
Článek 7 směrnice 2012/27 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, která ukládá povinnosti v oblasti energetické účinnosti pouze některým podnikům působícím v odvětví energetiky, a to za předpokladu, že se označení těchto podniků za povinné strany skutečně zakládá na výslovně uvedených objektivních a nediskriminačních kritériích, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. |