22.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 22/8

1)

Soudní dvůr má pravomoc k tomu, aby v rámci řízení o předběžné otázce rozhodl o výkladu článků 8 a 11 Celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR, podepsané dne 14. listopadu 1975 v Ženevě, která byla jménem Evropského hospodářského společenství schválena nařízením Rady (EHS) č. 2112/78 ze dne 25. července 1978, ve změněném a konsolidovaném znění zveřejněném v rozhodnutí Rady 2009/477/ES ze dne 28. května 2009.

2)

Článek 8 odst. 7 Celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR, která byla jménem Evropského hospodářského společenství schválena nařízením č. 2112/78, ve změněném a konsolidovaném znění zveřejněném v rozhodnutí 2009/477, musí být vykládán v tom smyslu, že v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, celní orgány splnily svou povinnost uvedenou ve zmíněném ustanovení, když podle možnosti žádaly o zaplacení dotčených dovozních cel a daní držitele karnetu TIR jakožto osobu, která tyto částky přímo dluží, dříve, než svůj nárok uplatnily vůči záručnímu sdružení.

3)

Článek 203 odst. 3 třetí odrážka a článek 213 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006, musejí být vykládány v tom smyslu, že okolnost, že příjemce získal nebo držel zboží, o němž věděl, že bylo přepravováno na podkladě karnetu TIR, a skutečnost, že nebylo prokázáno, že toto zboží bylo předloženo a nahlášeno celnímu úřadu určení, nestačí samy o sobě k tomu, aby se mělo za to, že si takový příjemce byl nebo si měl být vědom, že uvedené zboží bylo odňato celnímu dohledu ve smyslu prvního z uvedených ustanovení, takže by bylo třeba považovat jej za osobu, která společně a nerozdílně odpovídá za celní dluh na základě druhého z uvedených ustanovení.