Věc T‑600/15
Pesticide Action Network Europe (PAN Europe) a další
v.
Evropská komise
„Žaloba na neplatnost — Přípravky na ochranu rostlin — Účinná látka sulfoxaflor — Zařazení do přílohy prováděcího nařízení (EU) č. 540/2011 — Nedostatek bezprostředního dotčení — Nepřípustnost“
Shrnutí – Usnesení Tribunálu (prvního senátu) ze dne 28. září 2016
Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Bezprostřední dotčení – Kritéria – Nařízení Komise, jehož účelem je schválení přípravku na ochranu rostlin obsahujícího účinnou látku sulfoxaflor – Žaloba podaná sdružením včelařů a organizacemi na ochranu životního prostředí – Nedostatek bezprostředního dotčení – Nepřípustnost
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1107/2009; nařízení Komise č. 540/2011 a 2015/1295)
Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Kritéria – Účast na rozhodovacím procesu – Nedostatečnost ke konstatování bezprostředního dotčení
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1107/2009; nařízení Komise č. 540/2011 a 2015/1295)
Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Bezprostřední dotčení – Kritéria – Možnost zpochybnit podmínky přípustnosti uplatněním zásady ochrany životního prostředí a práva na účinnou soudní ochranu – Neexistence
(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, články 37 a 47)
Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Bezprostřední dotčení – Kritéria – Možnost zpochybnit podmínky přípustnosti uplatněním Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) – Neexistence
(Článek 216 odst. 2 SFEU a čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU; Aarhuská úmluva, čl. 9 odst. 3)
Sdružení včelařů a organizace na ochranu životního prostředí nejsou bezprostředně dotčeny ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, a tedy ani aktivně legitimovány k podání žaloby na neplatnost prováděcího nařízení 2015/1295, kterým se v souladu s nařízením č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh schvaluje účinná látka sulfoxaflor a mění příloha prováděcího nařízení č. 540/2011.
Prováděcí nařízení 2015/1295, jehož účelem je schválení, pokud jsou splněny určité podmínky, uvedené účinné látky jako složky přípravků na ochranu rostlin podle nařízení č. 1107/2009 a zařazení této látky do přílohy prováděcího nařízení č. 540/2011, pokud jde o seznam schválených účinných látek, totiž přímo působí účinky na právní postavení členských států, které mohou povolit uvedení přípravků na ochranu rostlin obsahujících sulfoxaflor na trh, jestliže je v tomto smyslu podána žádost, jakož i na právní postavení případných žadatelů o povolení k uvedení takových přípravků na trh, nikoli však na právní postavení tohoto sdružení a těchto organizací.
Pokud jde o právní účinky tohoto nařízení na právo členů uvedeného sdružení včelařů na vlastnictví a právo na podnikání, i kdyby použití přípravků na ochranu rostlin obsahujících sulfoxaflor mohlo skutečně ohrozit obchodní činnosti členů tohoto sdružení, tyto hospodářské důsledky se netýkají jejich právního postavení, ale pouze faktického postavení. Kromě toho tato tvrzená hrozba rovněž předpokládá povolení přípravku na ochranu rostlin obsahujícího sulfoxaflor členským státem. Vydání takového povolení přitom není automatickým důsledkem schválení sulfoxafloru, nýbrž je podmíněno výkonem značné posuzovací pravomoci a rozhodovacího prostoru členských států.
Pokud jde o cíle kampaně vyvíjené organizacemi na ochranu životního prostředí, za předpokladu, že na ně napadený akt dopadá, se rovněž jedná pouze o faktický, a nikoli právní dopad.
(viz body 24–26, 31–33, 40–42, výrok 1)
I když v rámci posouzení aktivní legitimace žalobce k podání žaloby na neplatnost unijního aktu umožňuje v některých případech skutečnost, že se takový účastník účastnil správního řízení, které předcházelo přijetí napadeného aktu, spolu s jinými okolnostmi kvalifikovat žalobce jako osobně dotčeného tímto aktem ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, neumožňuje taková účast učinit závěr, že se dotčený akt dotýká žalobce bezprostředně.
(viz bod 44)
Články 37 a 47 Listiny základních práv nezpochybňují výklad čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, a zejména kritéria bezprostředního dotčení, jak vyplývá z ustálené judikatury unijních soudů.
Pokud jde o článek 37 Listiny, tento článek obsahuje pouze zásadu, která stanoví obecnou povinnost Unie ve vztahu k cílům, které musí být sledovány v rámci jejích politik, a nikoli právo podat žaloby ve věci životního prostředí k unijním soudům. Pokud jde o článek 47 Listiny, cílem tohoto ustanovení není změnit systém soudního přezkumu stanovený Smlouvami, a zejména pravidla přípustnosti přímých žalob k unijnímu soudu.
(viz body 47, 49, 52)
Mezinárodní dohody uzavřené Unií, mezi něž patří Aarhuská úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, nemají přednost před primárním právem Unie, takže nelze připustit odchylku od čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU na základě uvedené úmluvy.
Kromě toho čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy neobsahuje žádnou bezpodmínečnou a dostatečně přesnou povinnost, která by byla způsobilá přímo upravovat právní situaci jednotlivců. Právní subjekty se tedy nemohou přímo dovolávat čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy u unijních soudů.
Konečně čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU, jak je vykládán unijními soudy, není neslučitelný s čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy. Sama Aarhuská úmluva totiž tím, že odkazuje na „osoby z řad veřejnosti splňující kritéria, pokud jsou nějaká stanovena ve vnitrostátním právu“, ve skutečnosti podmiňuje práva, která její čl. 9 odst. 3 přiznává osobám z řad veřejnosti, splněním kritérií přípustnosti vyplývajících z čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.
(viz body 56, 58–60)