15.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 59/23

—

1) přiznal žalobkyni náhradu následujících škod způsobených tím, že Tribunál nerozhodl v přiměřené lhůtě: a) náklady na záruku ve výši 936 000 EUR, b) náklady obětované příležitosti/ušlý zisk ve výši 1 671 000 EUR a c) nemajetková ztráta ve výši 14,8 milionu EUR,

—

2) stanovil v rozsahu, v jakém to bude třeba, úrok z částek požadovaných v bodě 1) výše na úrovni průměrné sazby Evropské centrální banky platné v příslušném okamžiku pro hlavní refinanční operace, navýšené o dva procentní body,

—

3) přiznal žalobkyni náhradu škod způsobených tím, že Komise a Tribunál porušily zásadu rovného zacházení, a to v následujících částkách: a) náklady na záruku ve výši 1 547 000 EUR, b) náklady obětované příležitosti/ušlý zisk ve výši 9 292 000 EUR a c) nemajetková ztráta ve výši 14,8 milionu EUR,

—

4) stanovil v rozsahu, v jakém to bude třeba, úrok z částek požadovaných v bodě 3) výše na úrovni průměrné sazby Evropské centrální banky platné v příslušném okamžiku pro hlavní refinanční operace, navýšené o dva procentní body, a

—

5) uložil žalovaným náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že žalobkyně má vůči Evropské unii nárok na náhradu škody podle článku 268 SFEU a čl. 340 druhého pododstavce SFEU v důsledku toho, že Tribunál porušil její práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě podle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Skutečnost, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě, způsobila žalobkyni tři druhy ztráty v době od 12. února 2010 od 27. září 2012: 1) zvýšené náklady v souvislosti s bankovní zárukou na částku pokuty, kterou žalobkyně nezaplatila Komisi okamžitě po přijetí rozhodnutí č. C(2007)5791 final ze dne 28. listopadu 2007 ve věci COMP/39165 – Ploché sklo, 2) náklady obětované příležitosti, neboť nízká úroková sazba z částky pokuty, která byla žalobkyni vrácena opožděně v návaznosti na rozsudku Soudního dvora z roku 2014, byla nižší než potenciální míra návratnosti, které by žalobkyně dosáhla, kdyby namísto zaplacení pokuty Komisi v roce 2008 tuto částku investovala do svého podnikání, a 3) nemajetková újma vyplývající z rozhodnutí, jímž byla v listopadu 2007 žalobkyni neprávem uložena nevyšší pokuta, a z toho, že Tribunál nerozhodl v přiměřené lhůtě, což bylo Soudním dvorem opožděně napraveno v listopadu 2014.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že žalobkyně má vůči Evropské unii nárok na náhradu škody podle článku 268 SFEU a čl. 340 druhého pododstavce SFEU, neboť Evropská komise a Tribunál zjevně porušily zásadu rovného zacházení a žalobkyni diskriminovaly. Rozhodnutím č. C(2007)5791 final ze dne 28. listopadu 2007 ve věci COMP/39165 – Ploché sklo, byly z výpočtu pokut uložených dalším adresátům rozhodnutí neprávem vyloučeny interní prodeje a nebyla jím napravena z toho vyplývající diskriminace žalobkyně, která coby neintegrovaný výrobce žádné interní prodeje nemá. Tribunál chybu Komise dále zhoršil, když vyloučení těchto interních prodejů, tak jak bylo učiněno uvedeným rozhodnutím, potvrdil. Tato chyba byla napravena až Soudním dvorem v listopadu 2014, když byla pokuta stanovená rozhodnutím snížena o 44,4 milionů EUR. Toto snížení pokuty však žalobkyni nenahradilo škodu za dobu od listopadu 2007 do listopadu 2014 způsobenou tím, že jí byla neoprávněně uložena nadměrná pokuta, což budilo dojem, že nesla zvláštní odpovědnost za kartel výrobků plochého skla, a rovněž to vedlo k dodatečným finančním nákladům. Protiprávní jednání Komise a Tribunálu způsobilo žalobkyni stejné tři druhy ztrát, jaké jsou uvedeny v rámci prvního žalobního důvodu, avšak po delší dobu, tj. od listopadu 2007 do listopadu 2014.