7.9.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 294/76

Žaloba podaná dne 16. června 2015 – Ocean Capital Administration a další v. Rada

(Věc T-332/15)

(2015/C 294/91)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ocean Capital Administration GmbH (Hamburk, Německo), First Ocean Administration GmbH (Hamburk), First Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Second Ocean Administration GmbH (Hamburk), Second Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Third Ocean Administration GmbH (Hamburk), Third Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Fourth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Fourth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Fifth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Fifth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Sixth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Sixth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Seventh Ocean Administration GmbH (Hamburk), Seventh Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Eighth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Eighth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Ninth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Ninth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Tenth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Tenth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Eleventh Ocean Administration GmbH (Hamburk), Eleventh Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Twelfth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Twelfth Ocean GmbH & Co. KG (Hamburk), Thirteenth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Fourteenth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Fifteenth Ocean Administration GmbH (Hamburk), Sixteenth Ocean Administration GmbH (Hamburk), IRISL Maritime Training Institute (Teherán, Írán), Kheibar Co. (Teherán), Kish Shipping Line Manning Co. (Kish Island, Írán) (zástupci: P. Moser, QC, E. Metcalfe, Barrister, a M. Taher, Solicitor)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

prohlásil rozhodnutí Rady 2013/497/SZBP ze dne 10. října 2013, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP, a nařízení Rady (EU) č. 971/2013 ze dne 10. října 2013, kterým se mění nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 272, s. 1) za nepoužitelná na základě námitky protiprávnosti;

—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/556 ze dne 7. dubna 2015, kterým se mění rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (Úř. věst. L 92, s. 101), a prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/549 ze dne 7. dubna 2015, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 92, s. 12), v rozsahu, v jakém se uplatňují na žalobkyně;

—	uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně dva žalobní důvody.

V prvním žalobním důvodu, který je námitkou protiprávnosti podle článku 277 SFEU, se žalobkyně domáhají prohlášení nepoužitelnosti rozhodnutí Rady 2013/497/SZBP ze dne 10. října 2013, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP, a nařízení Rady (EU) č. 971/2013 ze dne 10. října 2013, kterým se mění nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 272, s. 1).

Žalobkyně tvrdí, že kritéria přijatá uvedeným rozhodnutím a nařízením zaprvé nemají vhodný právní základ, zadruhé nemají vhodný skutkový základ, jelikož Tribunál v rozsudku Islamic Republic of Iran Shipping Lines v. Rada, T-489/10, ECLI:EU:T:2013:453, rozhodl, že Islamic Republic of Iran Shipping Lines (dále jen „IRISL“) neporušila omezující opatření uložená Radou bezpečnosti, zatřetí porušují právo žalobkyň na účinnou právní ochranu a zásady ne bis in idem a res iudicata, začtvrté vedou k diskriminaci subjektů, které jsou údajně vlastněny nebo ovládány IRISL, a to neodůvodněným a nepřiměřeným způsobem, zapáté porušují právo žalobkyň na obhajobu, zašesté neodůvodněně a nepřiměřeně porušují další základní práva žalobkyň, včetně jejich práva vlastnit majetek, práva na svobodu podnikání a na ochranu dobré pověsti, a zasedmé Rada jimi zneužila svoji pravomoc, protože na žalobkyně pouze znovu uplatnila stejná omezující opatření, přičemž obešla závazný rozsudek Tribunálu.

Druhý žalobní důvod, který směřuje na základě článku 263 SFEU ke zrušení rozhodnutí Rady (SZBP) 2015/556 ze dne 7. dubna 2015, kterým se mění rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP (Úř. věst. L 92, s. 101), a prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/549 ze dne 7. dubna 2015, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 92, s. 12), v rozsahu, v jakém se uplatňují na žalobkyně.

Žalobkyně tvrdí, že uvedené rozhodnutí a prováděcí nařízení zaprvé nemají vhodný právní základ, zadruhé v nich došlo ke zjevně nesprávnému posouzení, zatřetí nemají dostatečný skutkový základ, začtvrté porušují právo žalobkyň na obhajobu a na odůvodnění, zapáté porušují právo žalobkyň na účinnou právní ochranu, zásadu ne bis in idem a obecnou zásadu legitimního očekávání a zašesté neodůvodněně a nepřiměřeně porušují základní práva žalobkyň, zejména jejich právo vlastnit majetek a právo na svobodu podnikání.