1

Projednávaná věc spadá do rámce omezujících opatření přijatých vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině, po potlačení demonstrací na Náměstí nezávislosti v Kyjevě (Ukrajina).

2

Dne 5. března 2014 přijala Rada Evropské unie rozhodnutí 2014/119/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 66, s. 26). Stejného dne přijala Rada nařízení (EU) č. 208/2014 o omezujících opatřeních vůči některým osobám, subjektům a orgánům vzhledem k situaci na Ukrajině (Úř. věst. 2014, L 66, s. 1).

3

Žalobce, Sergij Kljujev, je ukrajinský podnikatel a bratr Andrije Kljujeva, bývalého ředitele kanceláře ukrajinského prezidenta. Je taktéž členem Verchovne Rady (ukrajinský parlament).

4

Body 1 a 2 odůvodnění rozhodnutí 2014/119 zní:

5

Článek 1 odst. 1 a 2 rozhodnutí 2014/119 stanoví:

„1.   Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám určeným jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování lidských práv na Ukrajině, a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze, nebo které jsou těmito osobami nebo subjekty vlastněny, drženy či kontrolovány.

2.   Žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje se nezpřístupní přímo ani nepřímo fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze ani v jejich prospěch.“

6

Podrobná pravidla tohoto zmrazení finančních prostředků jsou stanovena v dalších odstavcích téhož článku.

7

V souladu s rozhodnutím 2014/119 ukládá nařízení č. 208/2014 přijetí opatření, jimiž se zmrazují finanční prostředky, a stanoví pravidla pro toto zmrazení, která jsou formulovaná v podstatě totožně s pravidly obsaženými v uvedeném rozhodnutí.

8

Jména osob, na které se vztahuje rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014, jsou uvedena v totožných seznamech uvedených v příloze rozhodnutí 2014/119 a v příloze I nařízení č. 208/2014 (dále jen „seznam“), mimo jiné s odůvodněním jejich zařazení.

9

Jméno žalobce je na seznamu uvedeno spolu s údaji o totožnosti „podnikatel; bratr [Andrije Kljujeva]“ a s následujícím odůvodněním:

„Osoba, jež je na Ukrajině vyšetřována z důvodu účasti na trestných činech v souvislosti se zneužitím ukrajinských státních prostředků a jejich nezákonným převodem do zahraničí.“

10

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. května 2014 podal žalobce žalobu, zapsanou pod spisovou značkou T‑341/14, kterou požaduje zrušení rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014 v rozsahu, ve kterém se ho týkají.

11

Dne 29. ledna 2015 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2015/143, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2015, L 24, s. 16), a nařízení (EU) 2015/138, kterým se mění nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2015, L 24, s. 1).

12

V rozhodnutí 2015/143 byla s účinností od 31. ledna 2015 upřesněna kritéria pro určování osob, na které se vztahuje zmrazení finančních prostředků. Konkrétně byl čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119 nahrazen tímto zněním:

„1.   Zmrazují se veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám odpovědným za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování lidských práv na Ukrajině, a fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům či orgánům s nimi spojeným, jak jsou uvedeny v příloze, nebo které tyto osoby vlastní, drží či kontrolují.

Pro účely tohoto rozhodnutí se osobou odpovědnou za zneužití ukrajinských státních prostředků rozumí i každá osoba, kterou ukrajinské orgány vyšetřují v souvislosti se:

13

Nařízení č. 208/2014 bylo v souladu s rozhodnutím 2015/143 změněno nařízením 2015/138.

14

Rozhodnutí 2014/119 bylo později změněno rozhodnutím Rady (SZBP) 2015/364 ze dne 5. března 2015 (Úř. věst. 2015, L 62, s. 25) a nařízení č. 208/2014 bylo změněno prováděcím nařízením Rady (EU) 2015/357 ze dne 5. března 2015, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2015, L 62, s. 1). Rozhodnutím 2015/364 byl změněn článek 5 rozhodnutí 2014/119, a to tak, že platnost omezujících opatření v rozsahu týkajícím se žalobce byla prodloužena do 6. června 2015. Prováděcím nařízením 2015/357 byla odpovídajícím způsobem nahrazena příloha I nařízení č. 208/2014.

15

Rozhodnutím 2015/364 a prováděcím nařízením 2015/357 bylo jméno žalobce ponecháno na seznamu, spolu s údaji o totožnosti „bratr [Andrije Kljujeva]; podnikatel“ a novým odůvodněním:

„Osoba, kterou ukrajinské orgány vyšetřují z důvodu účasti na zneužití veřejných prostředků nebo majetku a na zneužití pravomoci veřejného činitele za účelem neoprávněného zvýhodnění sebe nebo třetí osoby, čímž vznikla ztráta na ukrajinských veřejných prostředcích nebo majetku. Osoba spojená s označenou osobou [Andrijem Petrovičem Kljujevem], proti níž ukrajinské orgány vedou trestní řízení z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku.“

16

Dne 5. června 2015 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2015/876, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2015, L 142, s. 30), a prováděcí nařízení (EU) 2015/869, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2015, L 142, s. 1). Rozhodnutím 2015/876 byl nahrazen článek 5 rozhodnutí 2014/119, a to tak, že platnost omezujících opatření týkajících se žalobce byla prodloužena do 6. října 2015, a dále jím byla změněna příloha posledně uvedeného rozhodnutí. Prováděcím nařízením 2015/869 byla odpovídajícím způsobem změněna příloha I nařízení č. 208/2014.

17

Rozhodnutím 2015/876 a prováděcím nařízením 2015/869 bylo jméno žalobce ponecháno na seznamu, spolu s údaji o totožnosti „bratr Andrije Kljujeva; podnikatel“ a novým odůvodněním:

„Osoba vyšetřovaná ukrajinskými orgány pro zapojení do zpronevěry veřejných prostředků. Osoba spojená s označenou osobou (Andrijem Petrovičem Kljujevem), proti níž ukrajinské orgány vedou trestní řízení z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku.“

18

Dopisem ze dne 31. července 2015 zaslala Rada žalobci dopis ze dne 26. června 2015 [důvěrné] ( 2 ). V tomto dopise Rada informovala žalobce, že vůči němu hodlá ponechat v platnosti omezující opatření, a stanovila mu lhůtu pro předložení vyjádření v tomto ohledu. Dopisem ze dne 31. srpna 2015 žalobce předložil své vyjádření.

19

Dne 5. října 2015 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2015/1781, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2015, L 259, s. 23), a prováděcí nařízení (EU) 2015/1777, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2015, L 259, s. 3) (dále společně jen „akty z října 2015“). Rozhodnutím 2015/1781 byl nahrazen článek 5 rozhodnutí 2014/119, a to tak, že platnost omezujících opatření týkajících se žalobce byla prodloužena do 6. března 2016, a dále jím byla změněna příloha příslušného rozhodnutí. Prováděcím nařízením 2015/1777 byla odpovídajícím způsobem změněna příloha I nařízení č. 208/2014.

20

Rozhodnutím 2015/1781 a prováděcím nařízením 2015/1777 bylo jméno žalobce ponecháno na seznamu spolu s údaji o totožnosti „bratr Andrije Kljujeva; podnikatel“ a novým odůvodněním:

„Osoba, proti níž ukrajinské orgány vedou trestní řízení z důvodu zapojení do zpronevěry veřejných prostředků. Osoba spojená s označenou osobou (Andrijem Petrovičem Kljujevem), proti níž ukrajinské orgány vedou trestní řízení z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku.“

21

Dopisem ze dne 6. října 2015 Rada předala advokátům žalobce kopii aktů z října 2015 a informovala je o ponechání žalobcova jména na seznamu, současně odpověděla na jejich vyjádření ze dne 31. srpna 2015. Kromě toho Rada připojila k této korespondenci další dopis [důvěrné] ze dne 3. září 2015.

22

Dopisem ze dne 15. prosince 2015 zaslala Rada žalobci dopis [důvěrné] ze dne 1. prosince 2015 stanovící lhůtu pro zaslání vyjádření v tomto ohledu.

23

Rozsudkem ze dne 28. ledna 2016, Kljujev v. Rada (T‑341/14, EU:T:2016:47), zrušil Tribunál rozhodnutí 2014/119 a nařízení č. 208/2014 v rozsahu, v němž se vztahují na žalobce.

24

Dne 4. března 2016 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2016/318, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2016, L 60, s. 76), a prováděcí nařízení (EU) 2016/311, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2016, L 60, s. 1) (dále společně jen „akty z března 2016“).

25

Akty z března 2016 prodloužily uplatňování omezujících opatření, mimo jiné pokud jde o žalobce, do 6. března 2017, aniž bylo odůvodnění jeho označení změněno oproti odůvodnění v aktech z října 2015.

26

Dopisem ze dne 7. března 2016 informovala Rada žalobce, že omezující opatření jsou vůči němu ponechána v platnosti. Rada též odpověděla na vyjádření žalobce obsažená v předchozí korespondenci a předala mu akty z března 2016.

27

Dopisem ze dne 12. prosince 2016 informovala Rada advokáty žalobce, že hodlá vůči němu obnovit omezující opatření, a připojila dva dopisy [důvěrné], první ze dne 25. července 2016 a druhý ze dne 16. listopadu 2016 (dále jen „dopisy ze dne 25. července a 16. listopadu 2016“), přičemž připomněla lhůtu stanovenou pro předložení vyjádření Radě za účelem každoročního přezkumu omezujících opatření. Žalobce předložil takové vyjádření Radě dopisem ze dne 12. ledna 2017.

28

Dne 3. března 2017 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2017/381, kterým se mění rozhodnutí 2014/119 (Úř. věst. 2017, L 58, s. 34), a prováděcí nařízení (EU) 2017/374, kterým se provádí nařízení č. 208/2014 (Úř. věst. 2017, L 58, s. 1) (dále společně jen „akty z března 2017“).

29

Akty z března 2017 prodloužily uplatňování omezujících opatření, mimo jiné pokud jde o žalobce, do 6. března 2018, aniž bylo odůvodnění jeho označení změněno oproti odůvodnění v aktech z října 2015 a z března 2016.

30

Dopisem ze dne 6. března 2017 informovala Rada žalobce o ponechání omezujících opatření vůči němu v platnosti. Odpověděla též na vyjádření žalobce obsažená v předchozí korespondenci a předala mu akty z března 2017. Taktéž stanovila lhůtu pro předložení vyjádření předtím, než bude vydáno rozhodnutí ohledně případného ponechání jeho jména na seznamu.

31

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 12. prosince 2015 podal žalobce projednávanou žalobu.

32

Dne 9. března 2016 Rada předložila žalobní odpověď. Téhož dne předložila Rada rovněž odůvodněnou žádost podle článku 66 jednacího řádu Tribunálu, aby obsah některých příloh žaloby a jedné z příloh žalobní odpovědi nebyl citován ve veřejně přístupných podkladech souvisejících s projednávanou věcí.

33

Replika byla předložena dne 29. dubna 2016.

34

Dne 13. května 2016, na základě článku 86 jednacího řádu, žalobce předložil první návrh na úpravu žaloby, kterým žádal též zrušení aktů z března 2016 v rozsahu, ve kterém se ho týkaly.

35

Duplika byla předložena dne 27. června 2016.

36

Dne 5. července 2016 Rada předložila vyjádření k prvnímu návrhu na úpravu žaloby.

37

Písemná část řízení byla ukončena dne 11. července 2016.

38

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 26. července 2016 požádal žalobce o konání jednání.

39

Při změně složení senátů Tribunálu byl soudce zpravodaj přidělen k šestému senátu, kterému byla tudíž tato věc přidělena.

40

Na základě návrhu soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (šestý senát) o zahájení ústní části řízení.

41

Dopisem ze dne 24. února 2017 požádal žalobce o odročení jednání stanoveného na 6. dubna 2017. Dne 1. března 2017 předseda šestého senátu Tribunálu vyhověl tomuto návrhu a odročil jednání na 18. května 2017.

42

Dne 4. května 2017 předložil žalobce druhý návrh na úpravu žaloby, kterým žádal o zrušení aktů z března 2017 v rozsahu, ve kterém se ho týkaly.

43

Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 8. května 2017 Rada požádala o prodloužení lhůty pro podání vyjádření ohledně druhého návrhu na úpravu žaloby, a bude-li žádosti vyhověno, též o odročení jednání stanoveného na 18. května 2017. Dne 10. května 2017 rozhodl předseda šestého senátu Tribunálu o odročení jednání na 28. června 2017.

44

Dne 14. června 2017 předložila Rada vyjádření týkající se druhého návrhu na úpravu žaloby.

45

Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. června 2017 požádal žalobce na základě čl. 85 odst. 3 jednacího řádu, aby byla do spisu založena kopie rozhodnutí [důvěrné] ze dne 5. března 2016 o pozastavení [důvěrné].

46

Dne 16. června 2017 předložila Rada žádost podobnou žádosti uvedené výše v bodě 32, kterou požádala, aby obsah některých příloh k druhému návrhu na úpravu žaloby a obsah vyjádření k tomuto návrhu nebyl citován ve veřejně přístupných podkladech souvisejících s projednávanou věcí.

47

Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 23. června 2017 namítla Rada nepřípustnost důkazního návrhu předloženého žalobcem proto, že byl předložen opožděně.

48

Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 28. června 2017.

49

V návaznosti na první a druhou úpravu návrhových žádání žalobce navrhuje, aby Tribunál:

50

Na základě údajů poskytnutých při jednání v odpověď na otázky Tribunálu Rada navrhuje, aby Tribunál:

51

Žalobce na podporu své žaloby na neplatnost uvedl pět žalobních důvodů, přičemž první vychází z neexistence právního základu, druhý ze zjevně nesprávného posouzení, třetí z porušení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu, čtvrtý z neexistence dostatečného odůvodnění a pátý z porušení práva vlastnit majetek a práva na dobrou pověst. V první úpravě žaloby žalobce též uvedl, ve vztahu k aktům z března 2016, jeden žalobní důvod, který označil jako nový a týká se porušení práv vyplývajících z článku 6 SEU, ve spojení s články 2 a 3 SEU a s články 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

52

Podpůrně pak žalobce vznesl námitku protiprávnosti podle článku 277 SFEU požadující, aby kritérium pro zařazení uvedené v čl. 1 odst. 1 rozhodnutí 2014/119, ve znění rozhodnutí 2015/143, a v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 208/2014, ve znění nařízení 2015/138 (dále jen „relevantní kritérium“), které postrádá odpovídající právní základ nebo je nepřiměřené cílům sledovaným dotčenými akty, bylo prohlášeno vůči němu za nepoužitelné.

53

Nejprve je třeba posoudit čtvrtý žalobní důvod, poté první žalobní důvod a následně další žalobní důvody v pořadí, ve kterém jsou uvedeny v žalobě, pak důvod vznesený v první úpravě žaloby a nakonec námitku protiprávnosti vznesenou žalobcem podpůrně.

[omissis]

86

Žalobce v podstatě tvrdí, že se Rada dopustila zjevně nesprávného právního posouzení, když usoudila, že relevantní kritérium je v jeho případě splněno. V tomto smyslu tvrdí, že prohlášení [důvěrné], která Rada přijala bez předchozího posouzení, aniž zohlednila nepřesnosti, na které žalobce upozornil, nepředstavují za tímto účelem dostatečně pevný skutkový základ, přitom Rada je povinna posoudit opodstatněnost důvodů uplatňovaných proti žalobci, přičemž musí zohlednit vyjádření a důkazy v jeho prospěch, které žalobce předložil. Podle žalobce byla Rada povinna provést další prověření a vyžádat si předložení dodatečných důkazů od orgánů třetího státu. Platí to tím spíš, když se jedná o prodloužení omezujících opatření. Mimoto není žádný důkaz o tom, že žalobce je jakkoli „spojen“ se svým bratrem Andrijem Kljujevem a že tento byl uznán odpovědným za zneužití veřejných prostředků. Skutečnost, že je členem jeho rodiny, není dostačující. Kromě toho žalobce poukazuje na to, že ho Rada podrobila řadě omezujících opatření neobvykle krátkého trvání, což dle něj svědčí o nejistotě Rady ohledně důkazů potřebných pro ospravedlnění opatření delšího trvání.

87

Žalobce předně tvrdí, že dopisy ze dne 26. června a 3. září 2015, pokud jde o akty z října 2015, a dopis ze dne 1. prosince 2015, pokud jde o akty z března 2016 [důvěrné], jsou jedinými důkazy předloženými Radou, avšak nejsou podložené jinými přesnými a konkrétními důkazy. Rada taktéž nepředložila důkaz o tom, že skutečnosti [důvěrné] tvrzené v těchto dopisech jsou způsobilé zpochybnit existenci právního státu na Ukrajině.

88

Žalobce tvrdí, že podle judikatury může být existence vyšetřování zneužití veřejných prostředků vedeného vnitrostátními orgány třetího státu dostačující, aby bylo naplněno kritérium pro zařazení na seznam, pod podmínkou, že toto vyšetřování probíhá v rámci soudního systému. V tomto ohledu nelze [důvěrné] považovat za „soudní orgán“. Podle žalobce by širší výklad tohoto kritéria znamenal zaprvé to, že dotčená osoba bude zbavena základních záruk vyplývajících z uplatnění soudní moci, a zadruhé by to znamenalo přesun pravomoci libovolně vybírat osoby, které mají být podrobeny dotčeným omezujícím opatřením, na vnitrostátní ukrajinské orgány. [důvěrné].

89

Žalobce, aby prokázal, že informace obsažená v dopise ze dne 3. září 2015, který se neliší od dopisu ze dne 26. června 2015, je nepřesná, se opírá především o právní stanovisko profesora práva na univerzitě v Kyjevě, podle kterého stíhání žalobce není oprávněné. Na základě dalšího právního stanoviska jiného profesora práva žalobce též tvrdí, že se [důvěrné] dopustil řady porušení jeho procesních práv v rámci [důvěrné], což vede k tomu, že nemůže být podle ukrajinského trestního řádu považován za osobu, proti níž se vede „trestní řízení“. Podle žalobce obsahují tato stanoviska objektivní a podrobné důkazy, které by Rada mohla snadno ověřit.

90

Kromě toho žalobce zdůrazňuje několik nepřesností a nepravdivých tvrzení poskytnutých ze strany [důvěrné], pokud jde o vyšetřování, které se ho týká, jež snižují jeho věrohodnost. V rozsudku ze dne 11. prosince 2014 Oberlandesgericht Wien (vyšší zemský soud ve Vídni, Rakousko) incidenčně uvedl, v rámci řízení týkajícího se zmrazení prostředků žalobce v Rakousku, že obvinění vznesená vůči posledně jmenovanému ukrajinskými orgány nejsou dostatečně podložená a zdají se být založena pouze na domněnkách. To je dle žalobce potvrzeno dopisem sepsaným kanceláří státního zástupce ve Vídni, ze dne 4. dubna 2016, oznamujícím zastavení trestního stíhání vůči žalobci.

91

Ostatně zpráva, která pojednává o nezávislém vyšetřování obchodních činností žalobce a společnosti dotčené trestním stíháním, dle žalobce popírá veškerá obvinění vznesená ze strany [důvěrné]. Stejně tak zpráva auditora o finančních a obchodních činnostech uvedené společnosti ze dne 28. července 2014, vyhotovená Státní finanční inspekcí (IFE) Ukrajiny za období mezi 1. lednem 2008 a 17. červnem 2014, neuvádí žádné porušení právních předpisů ani žádný nesprávný postup ze strany této společnosti.

92

Dále Rada dle názoru žalobce nezohlednila skutečnost, že nová ukrajinská vláda porušuje zásady právního státu a lidská práva, a to jak konkrétně ve vztahu k žalobci, tak v obecnější rovině.

93

Pokud jde o jeho konkrétní situaci, žalobce tvrdí, že byl obětí politického pronásledování, když proti němu ukrajinské orgány zahájily nepodložené a neoprávněné vyšetřování, a že tyto orgány porušily jeho právo na presumpci neviny. Dopisy [důvěrné], ze kterých Rada vychází, toto porušení prokazují, neboť [důvěrné] musí taktéž zachovávat tuto zásadu a zdržet se veřejného obviňování stíhaných osob, jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

94

Žalobce též popisuje jednotlivé etapy, které předcházely rozhodnutí Verchovne Rady zbavit ho imunity, a žalobce, opíraje se mimo jiné o právní stanovisko jiného profesora práv, tvrdí, že každé stadium řízení o zbavení imunity bylo stiženo nesrovnalostmi a konečné rozhodnutí je protiprávní.

95

Pokud jde o obecnou situaci na Ukrajině, žalobce tvrdí, že nová vláda přijala konkrétní opatření narušující řádné fungování soudního systému v této zemi a narušující právní stát. Konkrétně, jak uznal i Vysoký komisař Spojených národů pověřený pozorovatelskou misí ohledně lidských práv na Ukrajině (dále jen „Vysoký komisař“) ve zprávě týkající se období od 16. února do 15. května 2015, ukrajinští soudci nejsou nezávislí a jsou terčem výhružek, jež narušují jejich nestrannost, pokud jde zejména o stíhání úředníků předchozí vlády. Obdobná zjištění jsou obsažena ve zprávě ministerstva zahraničních věcí Spojených států o situaci na Ukrajině v roce 2015. Ostatně samotná skutečnost, že Ukrajina je smluvní stranou Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neskýtá dostatečnou záruku, že jsou v této zemi respektována základní práva.

96

Žalobce rovněž odkazuje na ukrajinský zákon z října 2014, nazývaný „lustrační“, umožňující odvolat z funkce ve státní správě určité osoby, jako jsou soudci a státní zástupci, z důvodu jejich chování v minulosti, zejména pokud toto bylo nakloněno bývalému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi. Závažné nedostatky tohoto zákona byly uznány Benátskou komisí v prozatímním stanovisku ze dne 16. prosince 2014. Tato komise ve stanovisku vydaném dne 23. března 2015 společně s ředitelstvím pro lidská práva Rady Evropy taktéž vyjádřila znepokojení stran nezávislosti soudců na Ukrajině.

97

Pokud se týká existence systémových problémů uvnitř [důvěrné], podle žalobce ji potvrzuje odstoupení nejvyššího státního zástupce Viktora Šokina, k níž došlo dne 19. února 2016 v důsledku tlaků vyvíjených ze strany prezidenta Petra Porošenka, v kontextu tvrzení o korupci, přičemž tuto demisi uvítal mimo jiné i viceprezident Spojených států amerických.

98

Závěrem žalobce podotýká, že potřeba, aby Rada provedla přísnou, úplnou a důkladnou kontrolu a ujistila se, že každé rozhodnutí týkající se přijetí omezujícího opatření je přijato na dostatečně pevném skutkovém základě, je v projednávané věci ještě naléhavější, s ohledem jednak na lhůtu, kterou měla Rada k dispozici pro předložení nebo ověření důkazů a informací, aby odůvodnila ponechání jeho jména na dotčeném seznamu, a jednak na důkazy předložené žalobcem, a to jak před Tribunálem, tak před Radou, aby zdůraznil nedostatky důkazů předložených posledně jmenovanou.

99

Rada s argumenty žalobce nesouhlasí.

100

Předně je třeba připomenout, že Rada má sice širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o obecná kritéria, která je třeba vzít v úvahu pro účely přijetí omezujících opatření, avšak účinnost soudního přezkumu zaručeného v článku 47 Listiny vyžaduje, aby se unijní soud při přezkumu legality důvodů, o které se opírá rozhodnutí o zařazení jména určité osoby na seznam osob, vůči nimž jsou namířena omezující opatření, nebo o jejím ponechání na tomto seznamu, ujistil o tom, že se toto rozhodnutí, které má ve vztahu k ní charakter individuálního rozhodnutí, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. Proto je třeba ověřit skutečnosti uváděné v odůvodnění, ze kterého uvedené rozhodnutí vychází, tak aby se soudní přezkum neomezoval na posouzení abstraktní pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který je sám o sobě považován za dostatečnou oporu tohoto rozhodnutí, podloženy dostatečně přesným a konkrétním způsobem (viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Kljujev v. Rada, T‑340/14, EU:T:2016:496, bod 36 a citovaná judikatura).

101

Podle judikatury nemá Rada povinnost provádět z vlastního podnětu a systematicky vlastní šetření nebo prověrky za účelem získání dalších upřesnění, má-li již k dispozici podklady poskytnuté ze strany orgánů třetího státu za účelem přijetí omezujících opatření vůči osobám, které z těchto zemí pocházejí a vůči kterým jsou v nich vedena soudní řízení (rozsudek ze dne 30. června 2016, Al Matri v. Rada, T‑545/13, nezveřejněný, EU:T:2016:376, bod 57).

102

K tomu je nutné připomenout, že BPG je jedna z nejvyšších instancí soudního systému na Ukrajině. Vykonává totiž funkce státního zastupitelství ve správě trestního soudnictví a vede předběžná šetření v rámci trestních řízení týkajících se zejména zneužití veřejných prostředků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Janukovyč v. Rada, T‑346/14, EU:T:2016:497, body 45 a 111).

103

Z judikatury ve věcech týkajících se omezujících opatření přijatých v rámci boje proti terorismu může být obdobně dovozeno, že Radě v projednávaném případě přísluší ověřit pečlivě a nezávisle důkazy, které jí byly poskytnuty ukrajinskými orgány, [důvěrné], především s ohledem na vyjádření a případné důkazy ve prospěch žalobce, které tento předkládá. Rada je ostatně povinna v rámci přijímání omezujících opatření řídit se zásadou řádné správy, zakotvenou v článku 41 Listiny, do které spadá podle ustálené judikatury povinnost příslušné instituce zkoumat, pečlivě a nestranně, všechny relevantní okolnosti projednávaného případu (viz obdobně rozsudek ze dne 30. června 2016, Al Matri v. Rada, T‑545/13, nezveřejněný, EU:T:2016:376, bod 58 a citovaná judikatura).

104

Avšak z judikatury rovněž vyplývá, že pro posouzení povahy, způsobu a síly důkazního prostředku, který může být od Rady vyžadován, je třeba zohlednit povahu a konkrétní dosah omezujících opatření, stejně jako jejich účel (viz rozsudek ze dne 30. června 2016, Al Matri v. Rada, T‑545/13, nezveřejněný, EU:T:2016:376, bod 59 a citovaná judikatura).

105

V tomto ohledu, jak vyplývá z bodů 1 a 2 odůvodnění rozhodnutí 2014/119, toto rozhodnutí spadá do obecnějšího rámce unijní politiky podpory ukrajinských orgánů, jejímž cílem je politická stabilizace Ukrajiny. Odpovídá na cíle SZBP, které jsou vymezené především v čl. 21 odst. 2 písm. b) SEU, na základě něhož Unie vyvíjí mezinárodní spolupráci s cílem upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 30. června 2016, Al Matri v. Rada, T‑545/13, nezveřejněný, EU:T:2016:376, bod 60 a citovaná judikatura).

106

V tomto rámci předmětná omezující opatření uplatňují zmrazení prostředků a majetku zejména těch osob, které byly označeny jako odpovědné za zneužití prostředků náležejících ukrajinskému státu. Usnadnění zpětného získání těchto prostředků totiž posiluje a podporuje právní stát na Ukrajině (viz body 76 až 80 výše).

107

Z toho vyplývá, že cílem dotčených omezujících opatření není postihovat protiprávní jednání, jehož se měly dopouštět osoby, na které se tato opatření vztahují, ani odrazovat tyto osoby prostřednictvím donucovacích opatření od páchání takového jednání. Jediným cílem těchto opatření je usnadňovat ukrajinským orgánům odhalování spáchaných zneužití státních prostředků a zachovat jim možnost získat výnosy z těchto zneužití zpět. Mají tedy čistě zajišťovací povahu (viz obdobně rozsudek ze dne 30. června 2016, Al Matri v. Rada, T‑545/13, nezveřejněný, EU:T:2016:376, bod 62 a citovaná judikatura).

108

Dotčená omezující opatření, o kterých Rada rozhodla na základě pravomocí svěřených jí články 21 a 29 SEU, nemají tudíž trestněprávní konotaci. Nelze je tedy klást na roveň rozhodnutí o zmrazení majetku přijatému vnitrostátním soudem členského státu v příslušném trestním řízení, v němž byly dodrženy záruky, které takové řízení skýtá. V důsledku toho nemohou být požadavky kladené na Radu v oblasti důkazů, na kterých spočívá zařazení jména osoby na seznam osob, jichž se týká zmrazení prostředků, zcela totožné s požadavky, které musí dodržovat vnitrostátní soudní orgán ve výše uvedeném případě (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 30. června 2016, Al Matri v. Rada, T‑545/13, nezveřejněný, EU:T:2016:376, bod 64 a citovaná judikatura).

109

V projednávané věci musí Rada prověřit, zaprvé do jaké míry lze na základě dopisů [důvěrné], o které se opřela, prokázat, že ukrajinské orgány proti žalobci vedou – jak bylo uvedeno v odůvodnění zařazení jména žalobce na dotčený seznam, připomenutém výše v bodech 18 a 20 – vyšetřování nebo trestní řízení pro skutky, které lze považovat za zneužití státních prostředků, a zadruhé, zda na základě tohoto vyšetřování nebo řízení bude možné kvalifikovat jednání žalobce tak, že odpovídá relevantnímu kritériu. Pouze pokud by tato ověření nepřinesla výsledek, musela by Rada, s ohledem na judikatorní zásadu připomenutou výše v bodě 103, provést dodatečná prověření (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 30. června 2016, Al Matri v. Rada, T‑545/13, nezveřejněný, EU:T:2016:376, bod 65 a citovaná judikatura).

110

V rámci spolupráce upravené předmětnými akty (viz výše bod 105) Radě v zásadě nepřísluší, aby sama přezkoumávala a hodnotila správnost a relevanci důkazů, ze kterých ukrajinské orgány vycházejí v trestním řízení týkajícím se žalobce pro skutky, jež mohou být kvalifikovány jako zneužití veřejných prostředků. Rada se totiž přijetím předmětných aktů, jak bylo již uvedeno výše v bodě 107, nesnaží sama postihovat případy zneužití státních prostředků vyšetřované ukrajinskými orgány, nýbrž zachovat těmto orgánům možnost odhalovat tato zneužití a získat výnosy z nich zpět. Těmto orgánům proto přísluší, v rámci uvedených řízení, prověřit důkazy, ze kterých vycházejí, a vyvodit z toho případně důsledky co do výsledku těchto řízení. Kromě toho, jak vyplývá z výše uvedeného bodu 108, povinnosti Rady v rámci předmětných aktů nemohou být kladeny na roveň povinnostem, které má vnitrostátní soudní orgán členského státu v rámci trestního řízení týkajícího se zmrazení prostředků, zejména pokud je vedeno v rámci mezinárodní spolupráce v trestních věcech (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 30. června 2016, Al Matri v. Rada, T‑545/13, nezveřejněný, EU:T:2016:376, bod 66).

111

Tento výklad potvrzuje judikatura, ze které vyplývá, že Radě nepřísluší ověřovat opodstatněnost vyšetřování vedených proti dotčené osobě, nýbrž pouze ověřit opodstatněnost rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků s ohledem na dokumenty poskytnuté vnitrostátními orgány (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 5. března 2015, Ezz a další v. Rada, C‑220/14 P, EU:C:2015:147, bod 77).

112

Rada samozřejmě nemůže za všech okolností vycházet ze zjištění učiněných ukrajinskými soudními orgány obsažených v dokumentech, které tyto orgány poskytly. Takový postup by nebyl v souladu se zásadou řádné správy a v obecné rovině ani s povinností orgánů Unie respektovat základní práva v rámci uplatňování práva Unie, podle čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce SEU a čl. 51 odst. 1 Listiny (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 30. června 2016, Al Matri v. Rada, T‑545/13, nezveřejněný, EU:T:2016:376, bod 67).

113

Rada nicméně musí v závislosti na okolnostech daného případu posoudit, zda je nezbytné provést doplňující prověřování, konkrétně požádat ukrajinské orgány o sdělení dodatečných důkazů, ukáží-li se důkazy již poskytnuté jako nedostatečné nebo nekonzistentní. Nelze totiž vyloučit, že skutečnosti, s nimiž byla Rada seznámena samotnými ukrajinskými orgány nebo jinak, u ní vyvolají pochybnosti o tom, zda důkazy již poskytnuté těmito orgány jsou dostatečné. Osoby, na které se vztahují omezující opatření, by navíc mohly v rámci možnosti, která jim musí být poskytnuta, a sice možnosti vyjádřit se k důvodům, kterými Rada zamýšlí odůvodnit ponechání jejich jména či názvu na dotčeném seznamu, předložit takové skutečnosti – a to i skutečnosti svědčící v jejich prospěch – na jejichž základě by Rada musela provést doplňující ověřování. Ačkoli Radě nepřísluší nahrazovat ukrajinské soudní orgány při posuzování opodstatněnosti trestních řízení uvedených v dopisech [důvěrné], nelze vyloučit, že zejména s ohledem na vyjádření žalobce bude Rada povinna vyžádat si od ukrajinských orgánů vysvětlení týkající se důkazů, o něž se tato řízení opírají (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 30. června 2016, Al Matri v. Rada, T‑545/13, nezveřejněný, EU:T:2016:376, bod 68).

114

V projednávané věci je třeba předně podotknout, že je nesporné, že dopisy, o které se Rada opírá [důvěrné], poskytují údaje o trestních řízeních týkajících se žalobce, ohledně kterých se obecně uvádí datum zahájení, číslo jednací a ustanovení ukrajinského trestního zákoníku, k jejichž porušení mělo dojít.

115

Hlavní výtky žalobce se týkají skutečnosti, že dopisy [důvěrné] ze dne 26. června, 3. září a 1. prosince 2015 údajně neobsahují dostatečné či dostatečně přesné informace.

116

K tomu je zaprvé nutno konstatovat, že dopis [důvěrné] ze dne 26. června 2015 – který je jedním z hlavních důkazních prostředků, ze kterých Rada vycházela při ponechání jména žalobce na seznamu, když přijímala akty z října 2015 – obsahuje především tyto informace:

117

Zadruhé je třeba uvést, že dopis [důvěrné] ze dne 3. září 2015 – který je dalším důkazním prostředkem, ze kterého Rada vycházela při ponechání jména žalobce na seznamu, když přijímala akty z října 2015 – obsahuje podobné informace a taktéž uvádí, že [důvěrné] (viz bod 82 výše).

118

Zatřetí dopis [důvěrné] ze dne 1. prosince 2015 – který je hlavním důkazním prostředkem, ze kterého Rada vycházela při ponechání jména žalobce na seznamu, když přijímala akty z března 2016 – kromě toho, že potvrzuje informace obsažené v dopise ze dne 3. září 2015, poprvé odkazuje, ohledně stejných skutečností, na porušení článku [důvěrné] ukrajinského trestního zákoníku [důvěrné].

119

Z toho vyplývá, že dopisy [důvěrné] uvedené výše v bodech 115 až 118 obsahují informace jasně ukazující, zaprvé že je žalobce vyšetřován pro skutky týkající se zejména porušení článku [důvěrné] ukrajinského trestního zákoníku, který postihuje zneužití veřejných prostředků, a zadruhé že [důvěrné]. Ačkoli je shrnutí skutečností zakládajících tato porušení stručné a nepopisuje podrobně způsoby, kterými měl žalobce zneužívat prostředky ukrajinského státu, z těchto dopisů dostatečně zřetelně vyplývá, že skutky kladné žalobci za vinu se týkají zneužití [důvěrné]. Tato jednání tedy mohla způsobit ukrajinskému státu ztráty prostředků, a odpovídají tak pojmu „zneužití veřejných prostředků“, na který se vztahuje relevantní kritérium.

120

V tomto ohledu, pokud jde o argument žalobce, že relevantní kritérium není naplněno proto, že jeho jméno bylo na seznam zapsáno nikoli z důvodu stíhání nebo soudního řízení, ale z důvodu předběžného šetření, je třeba uvést, že užitečný účinek rozhodnutí o zmrazení prostředků by byl ohrožen, kdyby přijetí omezujících opatření podléhalo trestnímu odsouzení osob podezřelých ze zpronevěry finančních prostředků, jelikož tyto osoby by mezitím získaly čas nezbytný k převedení svého majetku do států, které nijak nespolupracují s orgány státu, jejichž jsou tyto osoby občany nebo kde bydlí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2015, Ezz a další v. Rada, C‑220/14 P, EU:C:2015:147, bod 71). Kromě toho jakmile je zjištěno, že je dotčená osoba, jako je tomu v předmětné věci, vyšetřována v rámci trestního řízení ukrajinskými soudními orgány pro skutky týkající se zneužití veřejných prostředků, potom přesné stadium, v němž se řízení nachází, není okolností způsobilou odůvodnit její vynětí z kategorie dotčených osob (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 14. dubna 2016, Ben Ali v. Rada, T‑200/14, nezveřejněný, EU:T:2016:216, bod 124).

121

S ohledem na judikaturu citovanou výše v bodě 120 a na prostor pro uvážení, jímž disponují soudní orgány třetího státu v rámci způsobů provádění trestního stíhání, není skutečnost, že žalobce byl předmětem předběžného šetření [důvěrné], sama o sobě takové povahy, aby mohla vést k závěru o protiprávnosti předmětných aktů na základě toho, že za takových okolností si měla Rada vyžádat další ověření ze strany ukrajinských orgánů ohledně jednání kladených dotčené osobě za vinu s ohledem na to, jak bude upřesněno níže, že žadatel nepředložil důkazy způsobilé zpochybnit důvody, pro které ho ukrajinský stát obvinil z konkrétních skutků, nebo důkazy způsobilé prokázat, že jeho individuální případ byl ovlivněn tvrzenými problémy ukrajinského soudního systému. Ostatně v tomto ohledu nemá skutečnost, že generální prokurátor odstoupil z funkce v důsledku obvinění z korupce, žádný dopad na důvěryhodnost [důvěrné].

122

Rada se tedy nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když rozhodla o ponechání jména žalobce na seznamu, a to akty z října 2015 a března 2016, na základě informací obsažených v dopisech [důvěrné] ze dne 26. června, 3. září a 1. prosince 2015, týkajících se mimo jiné skutků spočívajících ve zneužití veřejných prostředků, které odůvodňují [důvěrné] vyšetřování osoby žalobce. V tomto ohledu je námitka žalobce založená na údajně chybějícím důkazu o tom, že je „napojen“ na svého bratra, Andrije Kljujeva, neúčinná. Jméno žalobce totiž není zařazeno na seznam výlučně z důvodu rodinných vazeb na jeho bratra, ale též z důvodu trestního řízení ze strany ukrajinských orgánů týkajícího se jeho osobního zapojení do jednání, které může být kvalifikováno jako zneužití veřejných prostředků.

123

Tento závěr nemůže být zpochybněn důkazy ve prospěch žalobce, které tento předložil, nebo dalšími argumenty, které uvedl.

124

Pokud jde zaprvé o právní stanoviska, která žalobce přiložil ke svému návrhu, je třeba uvést, že podle judikatury je pro posouzení důkazní síly dokumentu třeba ověřit důvěryhodnost informací, jež jsou v něm obsaženy, a vzít v úvahu původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, to, komu je dokument určen, a je třeba klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. září 2012, Shell Petroleum a další v. Komise, T‑343/06, EU:T:2012:478, bod 161 a citovaná judikatura). V daném případě je třeba uvést, ve shodě s Radou, že tato stanoviska byla vypracována za účelem obhajoby žalobce, a mají tudíž pouze omezenou důkazní hodnotu. V každém případě nemohou zpochybnit skutečnost, [důvěrné], že žalobce je předběžně vyšetřován pro zneužití veřejných prostředků. Tato stanoviska se totiž převážně týkají otázek spojených s opodstatněností tohoto vyšetřování, která musí být posouzena zásadně ukrajinskými orgány.

125

Zadruhé, pokud se týká rozhodnutí Oberlandesgericht Wien (vyšší zemský soud ve Vídni), je třeba uvést, shodně s Radou, že toto rozhodnutí se netýkalo vnitrostátních opatření spočívajících ve zmrazení majetku, ale usnesení vydaného státním zastupitelstvím ve Vídni, dne 26. července 2014, ohledně zpřístupnění informací týkajících se účtů a bankovních transakcí, v rámci vyšetřování vedeného proti velkému počtu osob, mezi nimiž byl i žalobce, podezřelých ze zločinů nebo přečinů legalizace výnosů z trestné činnosti ve smyslu rakouských trestněprávních předpisů a zákona o trestech. Toto rozhodnutí, které se týkalo jiných trestných činů, než jsou ty, na kterých jsou založena předmětná omezující opatření, se věnuje pouze okrajově skutečnostem, jež jsou předmětem vyšetřování [důvěrné]. Z toho vyplývá, že takové rozhodnutí, ačkoli bylo vydáno soudním orgánem členského státu, nebylo způsobilé vzbudit oprávněné pochybnosti ohledně výsledku vyšetřování nebo důvěryhodnosti poskytnutých informací [důvěrné]. Pokud jde o rozhodnutí kanceláře státního zástupce ve Vídni ze dne 4. dubna 2016, kterým se zastavuje stíhání žalobce, postačí podotknout, že není relevantní, protože bylo vydáno později než akty z března 2016. Legalita rozhodnutí o zmrazení majetku musí být totiž posouzena v závislosti na informacích, které Rada mohla mít k dispozici v okamžiku, kdy toto rozhodnutí přijala (rozsudek ze dne 28. května 2013, Trabelsi a další v. Rada, T‑187/11, EU:T:2013:273, bod 115).

126

Zatřetí, co se týče jednak zprávy auditora, vyhotovené IFE na žádost [důvěrné], která je datována 28. července 2014 a týká se finančních a obchodních aktivit PJSC Semiconductor Plant, [důvěrné], a jednak zprávy z nezávislého vyšetřování relevantních obchodních aktivit žalobce a této společnosti, ze dne 16. října 2014 a vypracované týmem nezávislých vyšetřovatelů a advokátů (dále jen „zpráva Pepper Hamilton“), je třeba uvést, že žalobce neupřesnil, v čem jsou tyto dvě zprávy způsobilé popřít informace obsažené v [důvěrné], vzhledem k tomu, že ani zpráva o obchodních aktivitách žalobce a společnosti, ve které je akcionářem, ani zpráva auditora o obchodních aktivitách této společnosti nutně neobsahují informace o existenci zneužití veřejných prostředků. [důvěrné]. Na druhé straně, pokud se jedná o zprávu Pepper Hamilton, nutno konstatovat shodně s Radou, že byla vypracována na žádost společnosti vlastněné žalobcem a jeho bratrem a zaslaná této společnosti a s ohledem na to má dle judikatury připomenuté výše v bodě 124 pouze omezenou důkazní hodnotu.

127

Tyto důkazy ve prospěch žalobce samy o sobě nemohou být důvodem pro to, aby Rada musela provést dodatečné prověřování.

128

Začtvrté, pokud jde o údajné nesrovnalosti týkající se rozhodnutí Verchovne Rady zbavit žalobce imunity, je třeba uvést, že tyto nemají vliv na legalitu ponechání jeho jména na seznamu, jelikož zbavení parlamentní imunity není předběžnou podmínkou pro přijetí omezujícího opatření vůči fyzické osobě a jakákoli nesrovnalost tohoto druhu musí být řešena v rámci ukrajinského systému.

129

Zapáté, pokud jde o argument vycházející z toho, že žalobci nebylo doručeno způsobem předvídaným ukrajinských trestním řádem žádné vyrozumění o podezření, je třeba uvést, že se žalobce zde opírá pouze o právní stanovisko profesora práva. Nicméně bez ohledu na to, že takové stanovisko, jak bylo upřesněno výše v bodě 124, má pouze omezenou důkazní hodnotu, vyplývá z něj, což ostatně uvádí i žalobce ve svých písemnostech, že nesrovnalosti ve vyrozumění o podezření jsou čistě formální povahy.

130

I kdyby bylo vyrozumění o podezření skutečně nezákonné, a pokud by v důsledku toho [důvěrné] musel provést nové vyrozumění řádným způsobem, neznamenalo by to, že trestní řízení, jehož se toto stanovisko týká, již neprobíhá.

131

A pokud by v důsledku formální vady vyrozumění o podezření nemohl být žalobce považován za podezřelého ve smyslu článku 42 ukrajinského trestního řádu, neznamenalo by to, že žalobce není osobou vyšetřovanou ukrajinskými orgány ve smyslu relevantního kritéria. Okolnost, že v důsledku vadného vyrozumění musí [důvěrné] učinit nové vyrozumění, totiž nemá vliv na skutečnost, že posledně uvedený měl za to, že disponuje dostatečnými důkazy pro podezření, že se žalobce dopustil zneužití veřejných prostředků.

132

Proto je námitka žalobce ohledně formálních vad vyrozumění o podezření neúčinná.

133

Zašesté, pokud jde o údajné porušení zásady presumpce neviny, kterého se dopustil mimo jiné [důvěrné], je třeba podotknout, že žalobce se omezuje na tvrzení, že ukrajinské orgány ho označily za pachatele protiprávních jednání, která jsou mu kladena za vinu, ačkoli jeho vina dosud nebyla soudem prokázána.

134

V tomto ohledu nutno poznamenat, že i přes některé neobratné formulace dopisy [důvěrné] stále informují o probíhajícím trestním řízení vůči žalobci, což umožňuje učinit závěr, že [důvěrné] žalobce je pouze podezřelý ze spáchání předmětných protiprávních jednání a že bude moci být považován za vinného, pouze pokud předmětná trestní řízení ukončí soud odsuzujícím rozhodnutím. Proto tvrzení obsažená v [důvěrné], posouzena v jejich kontextu, neporušují zásadu presumpce neviny. V každém případě, i kdyby tato tvrzení porušovala uvedenou zásadu, nemohla by zpochybnit zákonnost, natož pak existenci trestních řízení, na jejichž základě Rada usoudila, že žalobce splňuje relevantní kritérium, ani by nemohla odůvodnit, aby Rada vyžadovala [důvěrné] doplňující informace.

135

Zasedmé, co se týče argumentu, že nová ukrajinská vláda sama ohrožuje právní stát, je třeba v první řadě poznamenat, že Ukrajina je od roku 1995 členským státem Rady Evropy a ratifikovala Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Navíc Unie i mezinárodní společenství uznaly legitimitu nového ukrajinského režimu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Kljujev v. Rada, T‑340/14, EU:T:2016:496, bod 93).

136

Tyto skutečnosti samy o sobě nejsou dostatečnou zárukou toho, že nový ukrajinský režim bude za všech okolností respektovat právní stát.

137

Zároveň je nutné připomenout, že podle judikatury přísluší soudu Unie, v rámci soudního přezkumu omezujících opatření, přiznat Radě širokou posuzovací pravomoc pro vymezení obecných kritérií určujících okruh osob, které by se mohly stát předmětem těchto opatření (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. listopadu 2013, Rada v. Manufacturing Support & Procurement Kala Naft, C‑348/12 P, EU:C:2013:776, bod 120, a ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:248, bod 41).

138

Z toho vyplývá, že žalobce v podstatě nemůže zpochybnit politické rozhodnutí Rady podpořit nový ukrajinský režim, přestože nepředložil nevyvratitelné důkazy o porušování základních práv ze strany nových ukrajinských orgánů.

139

Ačkoli důkazy, na něž se žalobce odvolává, obsahují kritiku a zdůrazňují některá selhání ve fungování ukrajinských institucí, především soudních, přesto neumožňují učinit závěr, že nový režim nemá být Unií podporován.

140

K tomu je třeba uvést, že selhání kritizovaná v dokumentech uváděných žalobcem se jeví jako podstatně méně závažná ve světle dokumentů citovaných Radou v jejích písemnostech a předložených Tribunálu, které svědčí o mnoha zlepšeních zavedených novým režimem.

141

Co se tedy týká sledování „lustračního zákona“ Benátskou komisí, je nutno konstatovat, že stanovisko ze dne 16. prosince 2014, na které se žalobce odvolává, je pouze předběžným stanoviskem této komise, jelikož neměla od ukrajinských orgánů k dispozici všechny informace nutné k jeho přezkumu. Avšak vzhledem k tomu, že ukrajinské orgány zahájily konstruktivní dialog za účelem vylepšení „lustračního zákona“ a umožnily Benátské komisi přístup k materiálům nutným k tomu, aby mohla vykonávat dohled, tato komise přijala dne 19. června 2015 k tomuto zákonu konečné stanovisko. Toto stanovisko uvádí, že proběhlo mnoho výměn názorů a že ukrajinské orgány přišly s pozměňovacími návrhy „lustračního zákona“. Benátská komise uznává za legitimní cíle tohoto zákona, kterými jsou ochrana společnosti před osobami představujícími možnou hrozbu pro nový demokratický režim a boj proti korupci. Benátská komise sice upozorňuje na některé body, které je třeba vylepšit a sledovat, nicméně zdůrazňuje také, že zákon již prodělal mnohá vylepšení, přijatá především na základě jejího předběžného stanoviska.

142

Co se týče zpráv Vysokého komisaře o lidských právech na Ukrajině, ačkoli zpráva, která se zabývá obdobím od 16. února do 15. května 2015, v pasáži, na niž odkazuje žalobce, vyjadřuje znepokojení ohledně výhrůžek, jejichž terčem se stali někteří ukrajinští soudci, je třeba v souladu s Radou upřesnit, že se tato pasáž týká pouze oblasti východní Ukrajiny, kde probíhají boje o nezávislost a kde výhrůžky pocházejí od politických aktivistů podporujících jednotnou Ukrajinu. Tato zpráva také zmiňuje reformu soudního systému, která i přes své nedostatky „je v mnoha bodech přínosná“. Také následující zprávy týkající se roku 2015 a začátku roku 2016 konstatují neustálá zlepšení v oblasti lidských práv, především díky tomu, že byla vypracována a dne 23. listopadu 2015 i schválena vůbec první vnitrostátní strategie v této oblasti, a to na základě doporučení Vysokého komisaře i doporučení Benátské komise v různých oblastech. Navíc, jak ve své zprávě za období od 16. února do 16. května 2016 uvedl Vysoký komisař, ukrajinská vláda oficiálně vytvořila národní úřad pro vyšetřování, pověřený vyšetřováním protiprávního jednání ze strany vysokých státních úředníků, členů represivních složek, soudců a členů národního úřadu pro boj proti korupci a zvláštního úřadu pro boj proti korupci v rámci BPG.

143

Přestože uvedené pokroky ještě neznamenají, že by ukrajinský systém již neměl v oblasti základních práv žádné mezery, nemůže soud Unie, vzhledem ke značně široké posuzovací pravomoci Rady (viz výše bod 137), za takových okolností vyhodnotit jako jednoznačně chybnou politickou volbu Rady podpořit nový ukrajinský režim přijetím omezujících opatření, která jsou namířena především na členy předchozího režimu, proti kterým jsou vedena trestní řízení pro zneužití veřejných prostředků.

144

Zaosmé, pokud jde o politickou persekuci, které žalobce údajně čelí, a která je údajně důvodem trestních řízení, jež jsou proti němu vedena, je třeba uvést, že žalobce se omezuje pouze na tvrzení, která nemohou stačit ke zpochybnění pravděpodobnosti informací [důvěrné] týkajících se obvinění vznesených vůči žalobci ohledně přesně vymezených skutků spočívajících ve zneužití veřejných prostředků, a kterými nelze ani prokázat, že by konkrétní situace žalobce byla v průběhu řízení, která se jej týkají, dotčena problémy ve fungování ukrajinského soudního systému (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 15. září 2016, Janukovyč v. Rada, T‑346/14, EU:T:2016:497, body 113 a 114).

145

Zadeváté, co se týče argumentu žalobce ohledně dlouhé lhůty, jíž Rada disponovala, aby mohla provést důslednou a úplnou kontrolu důkazů, ze kterých vychází, postačí uvést, jak vyplývá z výše uvedeného, že Rada splnila povinnosti, které jí přísluší. Nicméně rozsah těchto povinností není určen časem, kterým Rada disponuje.

146

S ohledem na veškeré předcházející úvahy je třeba zamítnout druhý žalobní důvod v plném rozsahu.

[omissis]

216

Ve svém druhém návrhu na úpravu návrhových žádání žalobce požádal o rozšíření obsahu žaloby tak, aby zněla na zrušení aktů z března 2017 v rozsahu, v němž se ho týkají.

217

Na podporu svého návrhu na zrušení aktů z března 2017 předkládá žalobce šest žalobních důvodů, totiž pět žalobních důvodů, které uvedl v žalobě na podporu návrhu na zrušení aktů z října 2015 (viz výše bod 51), a jeden nový žalobní důvod, který předložil v rámci svého prvního návrhu na úpravu žaloby na podporu návrhu na zrušení aktů z března 2016 (viz výše bod 192).

218

Je třeba zkoumat nejprve druhý žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení.

219

Žalobce nejprve připomíná, že důvod ponechání jeho jména na seznamu je tentýž, jaký je uveden v aktech z října 2015 a března 2016, a že v dopise z 6. března 2017, který odůvodňuje ponechání na seznamu, Rada potvrdila, že vycházela pouze z [důvěrné], a následně žalobce tvrdí, že tato neodpovídá kritériím pro zařazení na seznam ze dvou důvodů.

220

Zaprvé žalobce uvádí, že je s ním vedeno pouze předběžné šetření, což nestačí ke splnění relevantního kritéria. V každém případě je podle žalobce toto šetření nezákonné, protože mu v [důvěrné] nebylo nikdy platně doručeno žádné písemné vyrozumění o podezření. K datu rozhodnutí o ponechání na seznamu nefiguroval žalobce v žádném předběžném šetření, neboť výše zmíněné řízení bylo od 5. října 2015 formálně pozastaveno. [důvěrné]. Dále informace uvedené v dopisech [důvěrné] podle něj nejsou věrohodné. Předně dopis [důvěrné] ze dne 25. července 2016 poukazuje na [důvěrné], nicméně rakouské státní zastupitelství stejně tak jako rakouské soudy odmítly majetek žalobce zabavit, čehož si byl [důvěrné] zcela vědom a Rada o tom byla informována. Dále pak dopis [důvěrné] ze dne 16. listopadu 2016 údajně neobsahuje žádné zmínky o [důvěrné]. Údajná existence [důvěrné] v rámci předběžného šetření v [důvěrné] každopádně není takové povahy, aby mohla zpochybnit fakt, že toto šetření je od 5. října 2015 pozastaveno.

221

Zadruhé dopisy [důvěrné] ze dne 25. července a 16. listopadu 2016, na jejichž základě údajně Rada rozhodla ponechat jméno žalobce na seznamu, nejsou dle žalobce podloženy žádným důkazem a neposkytují dostatečná upřesnění týkající se prošetřovaných skutků a údajné osobní odpovědnosti žalobce. Mimoto jsou věcně nesprávné. Zejména obsahují rozpory ohledně [důvěrné].

222

V každém případě Rada podle žalobce neprokázala, v čem by mohla tvrzení [důvěrné] vyhovět relevantnímu kritériu, když cílí pouze na zneužití veřejných prostředků nebo majetku takové povahy, která by znamenala ohrožení zásad právního státu na Ukrajině, a to s ohledem na výši částky nebo povahu zneužitých veřejných prostředků či majetku nebo s ohledem na kontext spáchání trestného činu.

223

V tomto ohledu žalobce zdůrazňuje, že i přes značné množství důkazů v jeho prospěch, které předložil a Rada je měla pečlivě a nestranně posoudit s ohledem na ukrajinský politický kontext a na fakt, že se opírala výhradně o pozastavené předběžné šetření, Rada systematicky odmítala zahájit jakékoli šetření nebo ověřování informací v tomto směru.

224

Rada tedy nakonec nepřinesla konkrétní důkazy a dostatečné informace, které by odůvodňovaly ponechání žalobcova jména na seznamu.

225

Rada oponuje v první řadě tím, že důvody zařazení žalobce na seznam odpovídají kritériím zařazení a jsou založené na dostatečně pevném skutkovém základě, a zároveň tím, že se nedopustila nesprávného posouzení, když vycházela především z dopisů [důvěrné] ze dne 25. července a 16. listopadu 2016.

226

Zaprvé Rada poukazuje na to, že tyto dopisy [důvěrné]. Právní stanovisko, o něž se opírá žalobce, když tvrdí, že mu nikdy nebylo platným způsobem sděleno podezření, má jen omezenou důkazní hodnotu.

227

Zadruhé skutečnost, že [důvěrné] bylo k datu opětovného zařazení žalobce na seznam formálně pozastaveno, neprokazuje, ve smyslu článku 280 ukrajinského trestního řádu, že předběžné šetření ohledně osoby žalobce přestalo existovat.

228

Zatřetí Rada uvádí, že informace obsažené v dopisech [důvěrné] byly důvěryhodné.

229

Začtvrté má Rada za to, že povaha a podrobný charakter informací obsažených v dopisech [důvěrné] byly více než dostačující k tomu, aby se z nich k datu přijetí aktů z března 2017 dalo vyvodit, že s žalobcem bylo vedeno trestní řízení pro zneužití veřejných prostředků či majetku a byl spojen s Andrijem Kljujevem, figurujícím taktéž na seznamu na základě stejných aktů.

230

Zapáté Rada odmítá argument žalobce, že dopisy [důvěrné] jsou „věcně nepřesné“. Informace, na kterou se žalobce odvolává, se totiž netýká [důvěrné]. Každopádně skutečnost, že je s někým vedeno [důvěrné], není kritériem pro zařazení na seznam.

231

Zašesté podle Rady z dopisů vyplývá [důvěrné]. Tím pádem může být protiprávní jednání, pro které je žalobce stíhán, kvalifikováno jako zneužití veřejných prostředků nebo majetku, které by mohlo narušit uplatňování zásad právního státu na Ukrajině.

232

Zasedmé Rada k argumentu, že se nezabývala důkazy ve prospěch žalobce, uvádí, že podle již ustálené judikatury není povinna přistoupit k dalšímu nezávislému posouzení nebo hlubšímu přezkumu skutečností, které jsou předmětem vyšetřování v dotčené třetí zemi. Ověřování opodstatněnosti vyšetřování se týká otázek, které mohou být skutečně přezkoumány pouze v rámci předmětných trestních řízení vnitrostátními úřady, a to včetně, v případě Ukrajiny, řízení před Evropským soudem pro lidská práva. Co se týká konkrétně rozhodnutí Oberlandesgericht Wien (vyšší zemský soud ve Vídni), Rada upozorňuje, že se vztahovalo ke zpřístupnění informací týkajících se účtů a bankovních transakcí a závěry tohoto soudu neprokazovaly, že by informace obsažené v dopisech [důvěrné] byly zjevně mylné nebo zkreslené. I přesto, že Oberlandesgericht Wien (vyšší zemský soud ve Vídni) posoudil důkazy předložené rakouským úřadům v období od roku 2010 do roku 2014 jako skromné, Rada to rozhodně nepovažuje za důkaz toho, že dopisy [důvěrné] nepostačují pro účely postupů vedených Radou, které vyústily v přijetí aktů z března 2017. V tomto směru tedy nebylo nutné přistoupit k dalšímu ověřování.

233

Předně je nutno připomenout, že relevantní kritérium zaprvé určuje, že omezující opatření jsou přijímána vůči osobám, které byly „shledány odpovědnými“ za zneužití veřejných prostředků – což zahrnuje osoby, „proti nimž vedou ukrajinské orgány vyšetřování“ pro zneužití veřejných prostředků nebo majetku (viz výše bod 12) – a zadruhé musí být vykládáno v tom smyslu, že se nevztahuje abstraktně na jakékoliv zneužití státních prostředků, ale dopadá spíše na zneužití státních prostředků či majetku, které může vést k ohrožení dodržování zásad právního státu na Ukrajině (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. září 2016, Kljujev v. Rada, T‑340/14, EU:T:2016:496, bod 91).

234

V předmětné věci bylo jméno žalobce ponecháno na seznamu akty z března 2017, a to s následujícím odůvodněním:

„Osoba, proti níž vedou ukrajinské orgány trestní řízení z důvodu zapojení do zpronevěry veřejných prostředků. Osoba spojená s označenou osobou (Andrijem Petrovičem Kljujevem), proti níž ukrajinské orgány vedou trestní řízení z důvodu zneužití veřejných prostředků nebo majetku.“

235

Je nesporné, že pokud jde o akty z března 2017, vycházela Rada při rozhodování o ponechání žalobcova jména na seznamu z dopisů [důvěrné]. Rada dále nepředložila důkazy [důvěrné] týkající se označení pana Andrije Kljujeva za osobu odpovědnou za zneužití prostředků náležejících ukrajinskému státu ve smyslu uvedeného kritéria, přičemž ve vztahu k posledně jmenovanému byl žalobce označen jako osoba „spojená“.

236

Rada tedy dostatečně přesně a podrobně nepodložila druhý důvod ponechání jména žalobce na seznamu, tedy ten důvod, dle kterého je osobou „spojenou“, ve smyslu relevantního kritéria, s osobou, proti které je vedeno trestní řízení pro zneužití veřejných prostředků. Zbývá tedy ověřit první důvod, na němž je postaveno ponechání jména žalobce na seznamu, spočívající v tom, že je osobou, proti níž je vedeno trestní řízení ze strany ukrajinských orgánů kvůli jeho zapojení do zneužití veřejných prostředků nebo majetku, a též způsob, jakým Rada posoudila důkazy, jež měla k dispozici.

237

Takové posouzení musí provedeno ve světle judikatorních zásad připomenutých výše v bodech 100 až 113.

238

Je třeba připomenout, že v projednávané věci se jedná o rozhodnutí o ponechání jména osoby na seznamu a za těchto okolností, pokud dotčená osoba podá vyjádření ohledně odůvodnění rozhodnutí, je povinností Rady pečlivě a nestranně ověřit opodstatněnost tvrzených důvodů ve světle těchto vyjádření a k nim případně připojených důkazů ve prospěch dotčené osoby, přičemž tato povinnost souvisí s dodržováním zásady řádné správy zakotvené v článku 41 Listiny (viz výše bod 103).

239

Radě především přísluší ověřit, jak bylo uvedeno výše v bodě 109, do jaké míry lze na základě důkazů, o které se opřela, prokázat, že situace žalobce odpovídá důvodu ponechání jeho jména na seznamu, a dále též to, zda tyto důkazy umožňují kvalifikovat jednání žalobce jako odpovídající relevantnímu kritériu. Pouze pokud by tato ověření nepřinesla výsledek, musela by Rada, s ohledem na judikatorní zásadu připomenutou výše v bodě 103, provést dodatečná prověření.

240

V tomto ohledu nelze vyloučit, že skutečnosti, s nimiž byla Rada seznámena buď samotnými ukrajinskými orgány či osobami dotčenými omezujícími opatřeními nebo jinak, vyvolají na straně Rady pochybnosti o tom, zda důkazy již poskytnuté uvedenými orgány jsou dostatečné. Ačkoli je pravda, že Radě nepřísluší nahrazovat ukrajinské soudní orgány při posuzování opodstatněnosti předběžného šetření zmíněného v dopisech [důvěrné], nelze vyloučit, zejména s ohledem na vyjádření předložená žalobcem, povinnost Rady vyžádat si od ukrajinských orgánů vysvětlení týkající se důkazů, o něž se toto šetření opírá.

241

V projednávané věci žalobce připouští, že dopisy [důvěrné] informují zejména o trestním řízení, v jehož rámci je ohledně jeho osoby vedeno předběžné šetření. Je tedy namístě ověřit, zda Rada mohla dospět k závěru, že informace poskytnuté [důvěrné] ohledně tohoto řízení mohly i nadále představovat důvod pro označení žalobce, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení.

242

Předem je třeba upřesnit, že otázkou není, zda s ohledem na poskytnuté důkazy měla Rada vyřadit jméno žalobce ze seznamu, ale pouze to, zda měla zohlednit tyto důkazy, a případně provést dodatečné prověření nebo si vyžádat vysvětlení od ukrajinských orgánů. V tomto ohledu postačí, aby tyto důkazy mohly vzhledem ke své povaze vyvolat oprávněné pochybnosti jednak ohledně výsledku vyšetřování a jednak ohledně důvěryhodnosti a aktuálnosti poskytnutých informací [důvěrné].

243

V korespondenci ze dne 6. března 2017, kde odpovídá na vyjádření žalobce ze dne 12. ledna 2017, se Rada omezuje na tvrzení, že nesdílí názor žalobce a hodlá potvrdit omezující opatření vůči jeho osobě. Ani neupřesňuje, na základě jakých důkazů dospěla k závěru, že nesdílí stanovisko žalobce, a potvrzuje, že nevycházela z jiných důkazů, než jsou dopisy [důvěrné] ze dne 25. července a 16. listopadu 2016, kterými již žalobce disponuje.

244

Zaprvé je nutno konstatovat, že dopisy obsahují určité nesrovnalosti a nepřesnosti. Předně v dopise ze dne 25. července 2016 [důvěrné] uvádí, a to poprvé, aniž upřesňuje důvody, že [důvěrné] byla oddělena od [důvěrné], přičemž toto oddělení bylo provedeno [důvěrné], jak vyplývá ze samotného dopisu. Dále je třeba konstatovat nesoulad mezi těmito dvěma dopisy [důvěrné]. Konečně dopis [důvěrné] ze dne 25. července 2016 odkazuje mimo jiné na [důvěrné], zatímco státní zastupitelství ve Vídni zastavilo dne 4. dubna 2016 stíhání vůči žalobci.

245

Ačkoli tyto nesrovnalosti nejsou samy o sobě způsobilé vzbudit oprávněné pochybnosti ohledně výsledku vyšetřování, svědčí nicméně o určité míře nepřesnosti, která může snížit důvěru v informace [důvěrné] a jejich aktuálnost.

246

Zadruhé je třeba uvést, že v dopise ze dne 16. listopadu 2016 [důvěrné].

247

Zatřetí z dopisu státního zastupitelství ve Vídni ze dne 4. dubna 2016 vyplývá, že když tento úřad posoudil doklady poskytnuté v rámci vzájemné právní pomoci [důvěrné], přičemž vycházel taktéž ze zprávy Pepper Hamilton, na kterou výslovně odkázal, dospěl k závěru, že tyto podklady nepotvrzují vznesená obvinění [důvěrné] a obvinění, o nichž informovaly sdělovací prostředky a podle nichž se žalobce a jeho bratr měli dopustit trestných činů na Ukrajině, přičemž tato obvinění zavdala příčinu k mnoha podezřením z praní špinavých peněz hlášeným v Rakousku, nebyla potvrzena, ačkoli bylo provedeno několik operací za účelem shromáždění důkazů.

248

Třebaže je pravda, jak tvrdí Rada, že omezující opatření nespadají do oblasti trestního práva, nic to nemění na skutečnosti, že v tomto případě je nezbytnou podmínkou pro ponechání jména osoby na seznamu to, aby byla označena jako odpovědná, mimo jiné za zneužití veřejných prostředků, přičemž za takovou osobu se považuje osoba, proti níž se vede vyšetřování ze strany ukrajinských orgánů. Z toho vyplývá, že pokud má Rada informace o tom, že státní zastupitelství členského státu Unie má závažné pochybnosti o tom, jak je tomu v předmětné věci, že vyšetřování ukrajinských orgánů, jež bylo podkladem pro rozhodnutí Rady ponechat jméno žalobce na seznamu, je dostatečně důkazně podepřeno, je Rada povinna učinit dodatečná prověření u uvedených orgánů nebo si od nich alespoň vyžádat vysvětlení, aby zjistila, zda podklady, jimiž disponuje, tedy dosti neurčité informace potvrzující pouze existenci předběžného šetření vůči žalobci, i nadále představují dostatečně pevný skutkový základ pro odůvodnění ponechání žalobcova jména na seznamu.

249

Začtvrté v obou dopisech uvedených výše v bodě 246 a 247 [důvěrné] neuvádí, že [důvěrné] bylo pozastaveno, o čemž Radu informoval žalobce prostřednictvím vyjádření, která jí předložil dne 12. ledna 2017 za účelem každoročního přezkoumání opatření, jež se jej týkají.

250

Předně je třeba podotknout, že Rada namítá nepřípustnost návrhu na důkaz učiněného žalobcem před konáním jednání podle čl. 85 odst. 3 jednacího řádu, spočívajícího v rozhodnutí [důvěrné] ze dne 5. března 2016 o pozastavení [důvěrné], s tím, že jde o návrh podaný opožděně, přičemž toto opoždění nebylo zdůvodněno. Naproti tomu Rada nepopírá, že žalobce ji informoval, ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření za účelem každoročního přezkumu omezujících opatření, o uvedeném pozastavení, a dále Rada netvrdí, že nezohlednila tuto informaci při uvedeném přezkumu, jelikož ji údajně považovala za nedostatečně podloženou nebo důvěryhodnou. Z toho vyplývá, že není namístě zabývat se přípustností této listiny, jelikož její přezkum není nutný pro posouzení, zda si Rada měla vyžádat informace od ukrajinských orgánů ohledně pozastavení řízení.

251

Pokud je pravda, jak tvrdí Rada, že formální pozastavení [důvěrné] neprokazuje, že předběžné šetření vůči žalobci bylo ukončeno, nic to nemění na tom, že zaprvé Rada byla žalobcem informována [důvěrné], že toto řízení formálně neprobíhá, a zadruhé tato okolnost nebyla bez vlivu ve vztahu k rozhodnutí o ponechání omezujícího opatření v platnosti učiněného Radou, která by jinak mohla nekonečně prodlužovat platnost takového opatření, bez vědomí žalobce, což by bylo v rozporu s předběžnou povahou omezujících opatření. Kromě toho skutečnost, že [důvěrné] se omezil na opakování stále stejných informací o předběžném šetření, aniž informoval o jeho vývoji, v daném případě o jeho pozastavení, snižuje důvěru v informace [důvěrné] a jejich aktuálnost.

252

Z toho vyplývá, že si Rada měla od ukrajinských orgánů vyžádat vysvětlení stran důvodů, které vedly k pozastavení řízení a k jeho trvání, aby určila, zda v projednávaném případě bylo stále ještě splněno relevantní kritérium.

253

Ze všeho, co bylo uvedeno výše, vyplývá, že informace o [důvěrné] uvedené v dopisech [důvěrné] mají mezery a obsahují takové nesrovnalosti, které měly vést Radu k pochybnostem o dostatečnosti důkazů, jimiž disponuje.

254

Naproti tomu důkazy, kterých se dovolával žalobce před přijetím aktů z března 2017, zejména pokud jsou posuzovány spolu s důkazy ve prospěch žalobce uvedenými výše v bodech 125 a 126, tedy zejména s rozhodnutím Oberlandesgericht Wien (vyšší zemský soud ve Vídni), zprávou auditora vypracovanou IFE a zprávou Pepper Hamilton, jsou takové povahy, že měly u Rady vzbudit důvodné pochybnosti a vést ji k tomu, aby provedla dodatečná prověření u ukrajinských orgánů.

255

Proto Rada s ohledem na nedostatečný skutkový základ, z něhož vycházela, a dále s ohledem na důkazy ve prospěch žalobce, kterých se tento dovolával, měla provést dodatečné prověření a vyžádat si vysvětlení od ukrajinských orgánů, v souladu s judikaturou citovanou zejména v bodě 113 výše.

256

Ze všeho, co bylo uvedeno výše, vyplývá, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení, když usoudila, že není povinna zohlednit důkazy předložené žalobcem a jím tvrzené argumenty ani provést dodatečná prověření u ukrajinských orgánů, třebaže tyto důkazy a argumenty byly takové povahy, že vyvolávaly důvodné pochybnosti ohledně důvěryhodnosti poskytnutých informací [důvěrné].

257

Druhý žalobní důvod vznesený žalobcem v jeho druhém návrhu na úpravu žaloby je tedy opodstatněný. Proto je namístě, aniž je nutné se zabývat dalšími žalobními důvody vznesenými žalobcem na podporu jeho návrhu na zrušení aktů z března 2017 i námitkou protiprávnosti vznesenou podpůrně, vyhovět žalobě v části, jíž se žalobce domáhá zrušení aktů z března 2017 v rozsahu, v němž se jej týkají.

258

Rada podpůrně navrhuje, aby Tribunál v případě částečného zrušení prováděcího nařízení 2017/374 z důvodu právní jistoty rozhodl o zachování účinků rozhodnutí 2017/381 až do okamžiku, kdy nastanou účinky částečného zrušení prováděcího nařízení 2017/374.

259

Z článku 60 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že kasační opravný prostředek nemá odkladný účinek. Druhý pododstavec tohoto článku však stanoví, že odchylně od článku 280 SFEU nabývá rozhodnutí Tribunálu, které ruší nařízení, právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta stanovená pro podání opravného prostředku, nebo pokud je v této lhůtě podán opravný prostředek, dnem jeho zamítnutí.

260

V projednávané věci má prováděcí nařízení 2017/374 povahu nařízení, jelikož stanoví, že je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech, což odpovídá účinkům nařízení, tak jak jsou stanoveny v článku 288 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Rada v. Bank Saderat Iran, C‑200/13 P, EU:C:2016:284, bod 121).

261

Druhý pododstavec článku 60 statutu Soudního dvora Evropské unie se tedy v projednávané věci použije (rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Rada v. Bank Saderat Iran, C‑200/13 P, EU:C:2016:284, bod 122).

262

Pokud jde o časové účinky zrušení rozhodnutí 2017/381, je třeba připomenout, že podle čl. 264 druhého pododstavce SFEU Tribunál uvede, považuje-li to za nezbytné, ty účinky zrušeného aktu, které jsou nadále považovány za zachované.

263

V projednávané věci by mohla rozdílná data právní moci zrušení prováděcího nařízení 2017/374 a rozhodnutí 2017/381 způsobit vážné ohrožení právní jistoty, jelikož tyto dva akty ukládají žalobci totožná opatření. Účinky rozhodnutí 2017/381 tedy musí ve vztahu k žalobci zůstat zachovány až do právní moci zrušení prováděcího nařízení 2017/374.

264

Podle čl. 134 odst. 2 jednacího řádu platí, že je-li neúspěšných účastníků řízení více, rozhodne Tribunál o rozdělení nákladů řízení.

265

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, pokud jde o návrhy na zrušení uvedené v žalobě a v prvním návrhu na úpravu žaloby, je důvodné uložit žalobci náhradu nákladů řízení souvisejících s těmito návrhy. Dále vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, pokud jde o návrh na částečné zrušení aktů z března 2017 uvedený ve druhém návrhu na úpravu žaloby, je důvodné uložit jí náhradu nákladů řízení souvisejících s tímto návrhem.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý senát)

rozhodl takto:

Skutečnosti předcházející sporu

Skutkové okolnosti po podání žaloby

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení aktů z října 2015 a března 2016 v rozsahu, v němž se týkají žalobce

Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu v podstatě ze zjevně nesprávného posouzení

K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení aktů z března 2017 v rozsahu, v němž se týkají žalobce

K zachování účinků rozhodnutí 2017/381

K nákladům řízení