Věc T‑135/15
Italská republika
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 12. března 2019
„EZZF – Výdaje vyloučené z financování – Výdaje vynaložené Itálií – Dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu – Nařízení (ES) č. 320/2006 – Nařízení (ES) č. 968/2006 – Nařízení (ES) č. 1290/2005 – Lhůta 24 měsíců – Pojem ‚víceleté opatření‘ – Podmínky poskytování restrukturalizační podpory – Pojem ‚výrobní zařízení‘ – Kvalifikace sil – Pojem ‚úplná demontáž‘ – Příloha 2 dokumentu VI/5330/97 – Výkladové obtíže unijní právní úpravy – Loajální spolupráce – Legitimní očekávání – Ne bis in idem – Porážkové prémie – Informační a propagační opatření pro zemědělské produkty – Zpožděné platby – Prokázání existence zvláštních podmínek řízení – Rovné zacházení – Chybný překlad v jednom z jazykových znění unijní právní úpravy – Přičitatelnost finanční opravy členskému státu“
Zemědělství – Financování z EZZF – Účetní závěrka – Odmítnutí financování výdajů plynoucích z nesrovnalostí při uplatnění unijní právní úpravy – Finanční oprava – Pojem „víceleté opatření“ – Úplná nebo částečná demontáž výrobních zařízení – Zahrnutí – Základ finanční opravy zahrnující všechny restrukturalizační podpory cukrovarnického průmyslu, které se vztahují na financování úplné demontáže – Nevyloučení výdajů vynaložených více než dvacet čtyři měsíců před oznámením vnitrostátním orgánům – Přípustnost
[Nařízení Rady č. 1290/2005, čl. 31 odst. 4 písm. a) a b) a nařízení č. 320/2006, článek 3]
(viz body 66–86)
Zemědělství – Financování z EZZF – Účetní závěrka – Odmítnutí financování výdajů plynoucích z nesrovnalostí při uplatnění unijní právní úpravy – Nezbytnost předběžného kontradiktorního řízení
(Nařízení Rady č. 1290/2005, článek 31; nařízení Komise č. 885/2006, článek 16)
(viz body 90, 100, 102, 114)
Zemědělství – Financování z EZZF – Účetní závěrka – Vypracování rozhodnutí – Písemné sdělení výsledků ověření členským státům ze strany Komise – Obsah – Minimální požadavky
(Nařízení Rady č. 1290/2005, čl. 31 odst. 4; nařízení Komise č. 885/2006, článek 11)
(viz body 92–98, 115)
Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Působnost – Rozhodnutí o schválení účetní závěrky za náklady financované z EZZF – Finanční opravy – Stát, kterému je rozhodnutí určeno a který se úzce podílel na jeho vypracování – Porušení povinnosti uvést odůvodnění – Neexistence
(Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 1290/2005, čl. 31 odst. 4)
(viz body 107–109)
Zemědělství – Společná organizace trhů – Cukr – Dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu – Restrukturalizační podpory – Podmínky poskytnutí – Demontáž výrobních zařízení – Úplná nebo částečná demontáž – Pojmy – Volba, kterou je třeba provést k datu žádosti o podporu – Povinnost identifikovat k témuž datu všechna výrobní zařízení, která mají být demontována
(Nařízení Rady č. 320/2006, články 3 a 4; nařízení Komise č. 968/2006, články 4 až 9)
(viz body 133–145, 154, 155)
Členské státy – Povinnosti – Povinnost loajální spolupráce s orgány Unie – Vzájemnost
(Článek 4 odst. 3 SEU)
(viz body 197–199)
Soudní řízení – Vedlejší účastenství – Důvody odlišné od důvodů podporovaného hlavního účastníka řízení – Přípustnost – Podmínka – Souvislost s předmětem sporu
(Statut Soudního dvora, čl. 40 pátý pododstavec a článek 53; jednací řád Tribunálu, čl. 145 odst. 2)
(viz body 204, 205)
Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá správním orgánem
(viz body 208, 305)
Právo Evropské unie – Zásady – Zásada řádné správy – Působnost
(Listina základních práv Evropské unie, článek 41)
(viz body 217, 218)
Zemědělství – Financování z EZZF – Účetní závěrka – Odmítnutí financování výdajů plynoucích z nesrovnalostí při uplatnění unijní právní úpravy – Finanční oprava odpovídající rozdílu mezi částkou podpory za úplnou demontáž a částkou podpory za demontáž částečnou – Mezní limity – Uplatnění nižší nebo nulové sazby opravy – Podmínky použití – Neexistence automatického uplatnění v případě splnění podmínek – Prostor pro uvážení Komise – Dodržování zásad proporcionality a rovného zacházení
(Nařízení Rady č. 1290/2005, článek 31)
(viz body 238, 240–252)
Akty orgánů – Pravidla správní praxe s obecnou působností – Akt zakládající účinky navenek – Působnost
(viz bod 239)
Zemědělství – Financování z EZZF – Účetní závěrka – Odmítnutí financování výdajů plynoucích z nesrovnalostí při uplatnění unijní právní úpravy – Vyplacení podpor vnitrostátními orgány po uplynutí příslušné lhůty – Neoprávněnost výdajů – Neuhrazení ze strany Komise – Výjimky – Uplatnění nižších nebo nulových sazeb pro snížení plateb – Podmínky – Existence zvláštních podmínek řízení – Důkazní břemeno
(Nařízení Komise č. 883/2006, čl. 9 odst. 3)
(viz body 258–261, 291)
Právo Evropské unie – Zásady – Rovné zacházení – Pojem – Důkazní břemeno
(viz body 279–284)
Právo Evropské unie – Metody výkladu – Vícejazyčné texty – Jednotný výklad – Zohlednění různých jazykových verzí
(viz body 299, 300, 302)
Shrnutí
V rozsudku Itálie v. Komise (T‑135/15), vydaném dne 12. března 2019, Tribunál zamítl žalobu na neplatnost na základě článku 263 SFEU, podanou Italskou republikou proti prováděcímu rozhodnutí Komise (EU) 2015/103 ( 1 ), kterým jí byla uložena finanční oprava rovnající se 25 % celkové výše restrukturalizační podpory na úplnou demontáž míst výroby cukru, která byla poskytnuta italským výrobcům cukru v rámci dočasného režimu restrukturalizace cukrovarnického průmyslu.
Tribunál zaprvé zkoumal, zda Komise může do základu napadené finanční opravy zahrnout všechny výdaje vynaložené Italskou republikou v rámci dočasného režimu restrukturalizace cukrovarnického průmyslu v souladu s čl. 31 odst. 4 písm. b) nařízení č. 1290/20053 ( 2 ), nebo zda měla vyloučit z tohoto základu výdaje uskutečněné více než dvacet čtyři měsíců před tím, než oznámila italským orgánům sdělení ve smyslu čl. 11 odst. 1 nařízení č. 885/2006 ( 3 ) v souladu s čl. 31 odst. 4 písm. a) nařízení č. 1290/2005 ( 4 ).
Tribunál připomněl, že poskytnutí restrukturalizační podpory bylo podmíněno jednak vzdáním se výrobní kvóty a jednak úplnou nebo částečnou demontáží výrobních zařízení. Zatímco vzdání se výrobní kvóty bylo bezprostřední opatření, úplná nebo částečná demontáž výrobních zařízení vyžadovala provedení četných komplexních operací, jejichž provedení se v zásadě rozložilo do několika let. Tribunál měl tedy za to, že restrukturalizační podpory cukrovarnického průmyslu směřují k financování víceletého opatření ve smyslu čl. 31 odst. 4 písm. b) nařízení č. 1290/2005, a tudíž se Komise nedopustila pochybení, když zahrnula všechny restrukturalizační podpory poskytnuté italským podnikům do základu sporné opravy.
Tribunál se zadruhé vyjádřil k otázce, v jakém okamžiku je třeba posoudit, zda sila představují výrobní zařízení, která musí být demontována pro účely poskytnutí restrukturalizační podpory na úplnou demontáž nebo zda se na ně vztahuje některá z výjimek stanovených Soudním dvorem v rozsudku ze dne 14. listopadu 2013, SFIR a další (C‑187/12 až C‑189/12, EU:C:2013:737).
Podle Tribunálu měla být kvalifikace sil určena ke dni podání žádosti o podporu, a nikoliv po skončení restrukturalizačních činností. Pro účely dosažení cíle snížení nerentabilní kapacity výroby cukru, sledovaného dotčeným nařízením, totiž unijní normotvůrce stanovil dva režimy restrukturalizace, které se liší typem provedené demontáže, a sice úplnou nebo částečnou demontáž, z nichž vyplývá odlišná výše restrukturalizační podpory. V případě úplné demontáže mohla být výjimečně zachována všechna zařízení jiná než ta, která jsou nezbytná k výrobě cukru, isoglukózy či inulinového sirupu nebo která mohou být přímo použita v souvislosti s těmito výrobky, například balicí zařízení. Naproti tomu v případě částečné demontáže mohla být zachována zařízení, která jsou nezbytná k výrobě cukru, isoglukózy nebo inulinového sirupu nebo která byla přímo spojeny s výrobou těchto výrobků, a to zejména za podmínky, že by již nebyla využívána k výrobě výrobků, na které se vztahuje SOT s cukrem.
Přitom zaprvé, pokud by byla kvalifikace sil posouzena na konci restrukturalizačního procesu, umožnilo by to v případě úplné demontáže i v případě demontáže částečné zachovat sila, která ke dni žádosti o podporu představovala výrobní zařízení. Možnost zachování některých výrobních zařízení proto již nebyla charakteristická pro částečnou demontáž, ale vztahovala se rovněž na úplnou demontáž, i když z důvodu vysokých nákladů spojených s tímto druhem demontáže obdrželi provozovatelé o 25 % vyšší částku restrukturalizační podpory než v případě částečné demontáže. Zadruhé sila, která již z podstaty věci představovala výrobní zařízení ke dni podání žádosti o poskytnutí podpory, nebyla v rozporu s čl. 4 odst. 3 písm. c) nařízení č. 320/2006 ( 5 ) uvedena v plánu restrukturalizace jako výrobní zařízení, která mají být demontována. Zatřetí závazek k demontáži všech výrobních zařízení, který musí být spojován s žádostí o poskytnutí restrukturalizační podpory na úplnou demontáž, byl stižen vadou, neboť se netýkal všech výrobních zařízení existujících ke dni, kdy byl tento závazek přijat.
Tribunál se zatřetí zabýval tím, zda s ohledem na objektivní výkladové obtíže dotčené právní úpravy ohledně otázky zachování sil v případě úplné demontáže měla Komise snížit částku finanční opravy nebo dokonce neuložit žádnou opravu v souladu pokyny stanovenými v dokumentu VI/5330/97 ( 6 ), a konkrétněji v druhém pododstavci nadepsaném „Mezní limity“ přílohy 2 uvedeného dokumentu (dále jen „mezní limit“).
Podle Tribunálu je mezním limitem ukazatel, který nezakládá automaticky právo na to, aby byl použit. Zaprvé použití mezního limitu podléhá splnění podmínek, jednak že nedostatek konstatovaný Komisí v rámci postupu schvalování účetních závěrek vyplývá z nesprávného výkladu unijní právní úpravy a jednak že vnitrostátní orgány učinily vše nezbytné k nápravě nedostatku, jakmile byl Komisí zjištěn. Zadruhé Komise má posuzovací pravomoc pro účely použití mezního limitu, a tudíž není povinna snížit nebo neuložit veškeré finanční opravy, kdyby to vedlo k porušení obecných zásad unijního práva, jako jsou zásady proporcionality a rovného zacházení.
( 1 ) – Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2015/103 ze dne 16. ledna 2015, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)(Úř. věst. 2015, L 16, s. 33).
( 2 ) – Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. Věst. 2006, L 58, s. 42).
( 3 ) – Nařízení Komise (ES) č. 885/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o akreditaci platebních agentur a dalších subjektů a schválení účetní závěrky EZZF a EZFRV (Úř. věst. 2006, L 171, s. 90).
( 4 ) – Článek 31 odst. 4 nařízení č. 1290/2005 stanoví: „Financování nelze zamítnout ve vztahu: a) k výdajům uvedeným v čl. 3 odst. 1 [tohoto nařízení], které byly vynaloženy více než [24] měsíců před písemným oznámením Komise dotyčnému členskému státu o výsledcích ověřování; b) výdaje na víceletá opatření, jež jsou součástí výdajů uvedených v čl. 3 odst. 1 [tohoto nařízení], nebo programů uvedených v čl. 4 [tohoto nařízení], u kterých poslední povinnost pro příjemce vznikla více než [24] měsíců před písemným oznámením Komise dotyčnému členskému státu o výsledcích ověřování; [...].“
( 5 ) – Nařízení Rady (ES) č. 320/2006 ze dne 20. února 2006, kterým se zavádí dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu ve Společenství a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. Věst. 2006, L 58, s. 42).
( 6 ) – Dokument Komise VI/5530/97 ze dne 23. prosince 1997 nazvaný „Pokyny pro výpočet finančních důsledků při přípravě rozhodnutí o schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF“.