1

Kasačním opravným prostředkem podaným na základě článku 9 přílohy I služební řádu Soudního dvora Evropské unie se Evropská komise domáhá zrušení rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (druhého senátu) ze dne13. listopadu 2014, Christov v. Komise a EMA (F‑2/12, dále jen „napadený rozsudek“, EU:F:2014:245), kterým bylo mimo jiné zrušeno rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011, v němž Komise navrhla správní radě Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) seznam čtyř uchazečů doporučených výborem pro předběžný výběr a potvrzených poradním výborem pro jmenování (dále jen „rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011“).

2

Relevantní skutkový základ sporu je v napadeném rozsudku vylíčen následovně:

[…]

[…]

3

Návrhem došlým kanceláři Soudu pro veřejnou službu dne 9. ledna 2012 a zapsaným pod číslem F‑2/12, podal Emil Christov žalobu směřující zaprvé ke zrušení rozhodnutí výboru pro předběžný výběr, kterým byl stanoven seznam čtyř uchazečů, mezi něž nepatřil, zadruhé rozhodnutí poradního výboru Komise pro jmenování (dále jen „poradní výbor“) ze dne 14. března 2011 pozvat k pohovoru pouze čtyři uchazeče zapsané na seznam výboru pro předběžný výběr, zatřetí rozhodnutí poradního výboru ze dne 7. dubna 2011 řídit se doporučeními výboru pro předběžný výběr, začtvrté rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011, zapáté rozhodnutí Komise ze dne 6. října 2011, kterým se zamítá stížnost ze dne 27. května 2011, zašesté rozhodnutí správní rady ze dne 6. října 2011 jmenovat pana C na místo výkonného ředitele EMA, dále k přiznání náhrady nemajetkové újmy údajně utrpěné v důsledku přijetí těchto rozhodnutí a konečně k uspořádání nového „výběrového řízení“, které bude respektovat právními předpisy stanovené postupy.

4

Soud pro veřejnou službu odmítl jako nepřípustný návrh na uspořádání nového „výběrového řízení“, jelikož představuje návrh na vydání příkazu, a dále návrh E. Christova na zrušení přípravných aktů k rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011, tedy rozhodnutí výboru pro předběžný výběr, kterým byl stanoven seznam čtyř uchazečů, a dvou rozhodnutí poradního výboru ze dne 14. března a 7. dubna 2011 (body 58 až 63 napadeného rozsudku). Rozhodl rovněž, že návrh na zrušení rozhodnutí správní rady ze dne 6. října 2011 je nepřípustný v rozsahu, v němž směřuje proti Komisi, neboť ta není autorem tohoto rozhodnutí (bod 69 napadeného rozsudku).

5

Kromě toho dospěl k závěru, že rozhodnutí Komise ze dne 6. října 2011, jímž byla zamítnuta stížnost ze dne 27. května 2011, obsahuje přesnější informace o přípravných aktech k rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011, jakož i důvody, které vedly Komisi k přijetí tohoto rozhodnutí. Rozhodl tedy, že musí posoudit návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011, jak bylo upřesněno rozhodnutím ze dne 6. října 2011, kterým byla zamítnuta stížnost ze dne 27. května 2011 (bod 68 napadeného rozsudku).

6

Na podporu návrhových žádání směřujících ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011 se E. Christov dovolával čtyř žalobních důvodů. Soud pro veřejnou službu dospěl k závěru, že první žalobní důvod je třeba chápat tak, že vychází z porušení pravidel týkajících se složení výboru pro předběžný výběr, přičemž jeho první část se týká jmenování sudého počtu členů tohoto výboru a druhá část kumulace funkcí člena správní rady EMA a člena výboru pro předběžný výběr.

7

Soud pro veřejnou službu zkoumal nejprve druhou část prvního žalobního důvodu a vyhověl jí takto:

8

Soud pro veřejnou službu dospěl k závěru, že návrhovým žádáním znějícím na zrušení rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011 musí být vyhověno, přičemž není nutné dále zkoumat ani první část prvního žalobního důvodu, ani ostatní důvody uvedené na podporu návrhových žádání směřujících ke zrušení uvedeného rozhodnutí (bod 100 napadeného rozsudku).

9

Pokud jde o návrhová žádání znějící na zrušení rozhodnutí správní rady ze dne 6. října 2011, Soud pro veřejnou službu konstatoval, že uvedená správní rada mohla jmenovat výkonným ředitelem EMA pouze některého z uchazečů zapsaných na seznam přijatý rozhodnutím Komise ze dne 20. dubna 2011. Kromě toho připomněl, že posledně uvedené rozhodnutí musí být zrušeno, a že tedy musí být zrušeno i rozhodnutí správní rady ze dne 6. října 2011 (bod 101 napadeného rozsudku).

10

Návrhová žádání znějící na náhradu újmy Soud pro veřejnou službu zamítl, jelikož měl za to, že celá nemajetková újma, kterou mohl E. Christov utrpět v důsledku protiprávnosti rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011 a rozhodnutí správní rady ze dne 6. října 2011, je přiměřeně a dostatečně nahrazena zrušením těchto rozhodnutí (body 105 až 108 napadeného rozsudku).

11

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 20. ledna 2015 podala Komise projednávaný kasační opravný prostředek.

12

Dne 3. dubna 2015 předložil E. Christov kasační odpověď.

13

Dne 5. května 2015 předseda kasačního senátu na základě čl. 143 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 povolil Komisi předložit repliku.

14

Komise předložila repliku dne 12. června 2015 a E. Christov předložil dne 28. července 2015 dupliku.

15

Ústní část řízení byla ukončena dne 28. července 2015.

16

Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (kasační senát) konstatoval, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od doručení sdělení o ukončení písemné části řízení nepodali žádost o nařízení jednání podle čl. 207 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu. Tribunál na základě čl. 207 odst. 2 uvedeného jednacího řádu rozhodl, že bude rozhodnuto bez ústní části řízení.

17

Komise navrhuje, aby Tribunál:

18

Komise ve svém podání sice upřesňuje, že její kasační opravný prostředek směřuje proti bodům 81 až 98 napadeného rozsudku, o něž se opírá bod 1 výroku tohoto rozsudku, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011, nicméně uvádí, že toto zrušení by nutně znamenalo i zrušení bodu 2 téhož výroku, kterým se ruší rozhodnutí správní rady EMA ze dne 6. října 2011.

19

Emil Christov navrhuje, aby Tribunál:

20

Je třeba mít za to, že Komise svým kasačním opravným prostředkem, který podle ní směřuje proti bodům 81 až 98 napadeného rozsudku, požaduje zrušení napadeného rozsudku v rozsahu, v němž zrušil rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011, kterým Komise navrhla správní radě EMA seznam čtyř uchazečů.

21

Na podporu kasačního opravného prostředku uplatňuje Komise tři důvody. První důvod vychází z porušení článku 30 a přílohy III služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), zásad nestrannosti a řádné správy, jakož i článku 41 Listiny základních práv Evropské unie a z nedostatku odůvodnění. Druhý a třetí důvod, uplatňované podpůrně, vycházejí z porušení unijního práva a konkrétně zásady proporcionality tím, že Soud pro veřejnou službu na jedné straně opomněl ověřit, zda by při neexistenci namítaného porušení byl obsah napadeného rozhodnutí jiný, a na druhé straně opomněl poměřit dotčené zájmy a omezit účinky napadeného rozsudku.

22

Nejprve je třeba zkoumat první důvod kasačního opravného prostředku.

23

Komise Soudu pro veřejnou službu v podstatě vytýká, že rozhodl, že porušila zásadu nestrannosti a řádné správy, na základě pouhé domněnky o podjatosti jediné osoby, paní D, a to pouze kvůli tomu, že zasedala ve výboru pro předběžný výběr, i když je členkou správní rady EMA.

24

Podle Komise nelze podjatost určité osoby presumovat, ale musí být prokázána „na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů“, jak vyplývá z judikatury, a zejména z rozsudku ze dne 10. července 2014, CG v. EIB (F‑115/11, EU:F:2014:187, bod 65). Tento požadavek, který platí v případě člena výběrové komise, jenž vykonává skutečnou rozhodovací pravomoc, musí platit rovněž u člena výboru pro předběžný výběr, který pouze zaujímá stanovisko. Takové nepřímé důkazy přitom v projednávaném případě neexistují. Na jednání v prvním stupni ostatně E. Christov uvedl, že paní D nezná, a nemá s ní tedy špatné vztahy.

25

Komise dodává, že bod 88 napadeného rozsudku by mohl být vykládán tak, že z něj plyne, že dva úředníci Komise, paní D a pan E, zasedali ve výboru pro předběžný výběr a oba hlasovali v rámci správní rady EMA. Tak tomu přitom není, jelikož pan E byl náhradník za paní D a nemohl tedy hlasovat ve správní radě EMA současně s ní.

26

Podle Komise je kromě toho domněnka podjatosti, uvedená v bodech 91 a 92 napadeného rozsudku, založena na několika nesprávných právních posouzeních.

27

První nesprávné posouzení spočívá v postavení výboru pro předběžný výběr na roveň výběrové komisi, a to v bodech 81 až 84 napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě se nejednalo o přijetí úředníka, článek 30 ani příloha III služebního řád se neměly uplatnit. Podle Komise byl v projednávaném případě použitelný pouze článek 12 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie, jelikož se jednalo o přijetí dočasného zaměstnance, a ten nestanoví pro přijímání dočasných zaměstnanců žádný zvláštní postup. Komise uznává, že postup přijímání dočasných zaměstnanců musí být objektivní a nestranný. Nicméně tvrdí, že povinnost nestrannosti a objektivity nemůže být v případě dočasných zaměstnanců založena na článku 30 a příloze III služebního řádu.

28

Postavení výboru pro předběžný výběr na roveň výběrové komisi je nesprávné rovněž v tom, že výběrová komise, která vykonává zcela nezávisle skutečnou rozhodovací pravomoc a jejíž rozhodnutí nemůže orgán oprávněný ke jmenování změnit, se liší od výboru pro předběžný výběr, který je čistě poradním orgánem, jehož rozhodnutí nezavazují orgán přijímající rozhodnutí. Komise tvrdí, že napadený rozsudek je každopádně v tomto ohledu nedostatečně odůvodněn.

29

Komise dále kritizuje bod 85 napadeného rozsudku, podle něhož je povinnost nestrannosti součástí zásady řádné správy, která je uvedena v článku 41 Listiny základních práv. Podle Komise postavení ustanovení v hierarchii norem nestačí k vysvětlení, proč se uplatní na konkrétní okolnosti daného případu. Porušení zásady řádné správy každopádně není relevantním důvodem pro zrušení.

30

Komise tvrdí, že další nesprávné posouzení vyplývá z bodu 89 napadeného rozsudku, v němž Soud pro veřejnou službu nejprve správně uznal, že stanovisko výboru pro předběžný výběr není závazné ani pro poradní výbor, ani pro Komisi, ale následně dospěl k závěru, že výbor pro předběžný výběr „rozhodujícím způsobem ovlivňuje konečný seznam uchazečů, jež navrhuje Komise správní radě EMA“. Tento rozpor představuje nesprávné právní posouzení, ne-li zkreslení důkazů nebo rozporuplné odůvodnění.

31

Pokud jde o bod 90 napadeného rozsudku, podle něhož členové správní rady EMA, kteří zasedali ve výboru pro předběžný výběr, měli zvláště významnou úlohu při diskusích v rámci uvedené správní rady, je především nedostatečně odůvodněný, jelikož Soud pro veřejnou službu v tomto ohledu neuvádí žádné vysvětlení. Tvrzení obsažené v bodě 90 napadeného rozsudku nadto není podepřeno žádným důkazem.

32

Ze všech těchto důvodů má Komise za to, že závěr Soudu pro veřejnou službu v bodech 91 a 92 napadeného rozsudku vedle toho, že není řádně odůvodněn, je z právního hlediska zjevně nesprávný.

33

Emil Christov především tvrdí, že vzhledem k tomu, že existence osobního konfliktu mezi ním a paní D nebyla před Soudem pro veřejnou službu tvrzena a napadený rozsudek se tímto aspektem nezabýval, není tato skutková okolnost uváděná Komisí pro přezkum sporu Tribunálem relevantní.

34

Dále E. Christov uvádí, že Komisí uvedené upřesnění, že na rozdíl od toho, co podle všeho plyne z napadeného rozsudku, nemohl pan E hlasovat na zasedáních správní rady současně s paní D, jelikož byl její náhradník, když nebyla přítomna, rovněž není pro spor relevantní. Emil Christov poukazuje na to, že jak vyplývá z bodů 90 a 95 napadeného rozsudku, Soud pro veřejnou službu vyvodil vlastní závěry o porušení požadavku nestrannosti, nezávisle na tom, zda pan E a paní D využili svého práva hlasovat v rámci správní rady EMA a zda se společně zúčastnili zasedání správní rady ve dnech 5. května a 8. června 2011. Z bodu 94 napadeného rozsudku kromě toho vyplývá, že zasedání správní rady ve dnech 5. května a 8. června 2011 se zúčastnila pouze paní D.

35

Emil Christov kromě toho připomíná, že porušení zásad nestrannosti a řádné správy vyplývá ze skutečnosti, nezpochybňované účastníky řízení, že dva ze čtyř členů výboru pro předběžný výběr byli rovněž členy správní rady EMA, aniž je třeba prokazovat, že kumulace těchto dvou funkcí ovlivnila jednání paní D a pana E a jejich rozhodnutí v průběhu výběrového řízení, či zaujímat stanovisko k obsahu diskusí, jež proběhly mezi členy výboru pro předběžný výběr.

36

Emil Christov rovněž poukazuje na to, že v rozporu s tvrzením Komise Soud pro veřejnou službu neodkázal v bodech 81, 82 a 83 napadeného rozsudku ani na článek 30, ani na přílohu III služebního řádu.

37

Emil Christov konečně dodává, že kdyby bylo připuštěno, jak tvrdí Komise, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí výboru pro předběžný výběr nejsou závazná, nemusí být v řízení před tímto výborem zaručeny podmínky rovnosti a nestrannosti, znamenalo by to, že tato fáze řízení by pozbyla smyslu. Emil Christov rovněž připomíná, že z bodu 89 napadeného rozsudku vyplývá, že poradní výbor byl povinen zohlednit návrh seznamu uchazečů, jejich hodnocení a zprávu výboru pro předběžný výběr a že tento výbor měl na konečný seznam uchazečů navržených Komisí správní radě EMA rozhodující vliv.

38

Je třeba připomenout, že podle Soudu pro veřejnou službu v rámci postupu výběru a jmenování výkonného ředitele EMA porušili paní D a pan E, kteří zasedali v rámci výboru pro předběžný výběr a byli členy správní rady EMA, povinnost nestrannosti v rámci výboru pro předběžný výběr „pouhou okolností, že zasedali [v tomto] výboru“ (bod 92 napadeného rozsudku). Podle Soudu pro veřejnou službu „kumulace funkcí člena výboru pro předběžný výběr a funkcí člena správní rady EMA [mohla] narušit nezávislost a objektivitu [dotčených] osob“ (bod 91 napadeného rozsudku). Soud pro veřejnou službu dospěl k závěru, že „došlo k porušení povinnosti nestrannosti, již má výbor pro předběžný výběr jako celek“ (bod 92 napadeného rozsudku).

39

V tomto ohledu je nutné poukázat na to, že ze spisu Soudu pro veřejnou službu a podání účastníků řízení před Tribunálem vyplývá, že pan E byl náhradníkem za paní D ve správní radě EMA. Jak vyplývá i z bodu 94 napadeného rozsudku, jednání v rámci zasedání správní rady EMA, která vedla ke jmenování pana C, se účastnila paní D.

40

Dále je třeba mít za to, že E. Christov před Soudem pro veřejnou službu nezpochybnil subjektivní nestrannost paní D ani pana E, což oba účastníci řízení ostatně před Tribunálem potvrdili. Soud pro veřejnou službu tedy rozhodoval pouze o tom, zda výbor pro předběžný výběr nebyl objektivně nestranný kvůli kumulaci funkcí paní D a pana E.

41

Tribunál tedy musí ověřit, zda se Soud pro veřejnou službu nedopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru o nedostatku nestrannosti paní D a pana E, a tedy výboru pro předběžný výběr jako celku, pouze z důvodu jejich funkce členů výboru pro předběžný výběr a členů – coby stálého člena v případě paní D a náhradníka v případě pana E – správní rady EMA.

42

Za tím účelem je třeba přezkoumat, zda úvahy uvedené v bodech 83 až 90 napadeného rozsudku, z nichž Soud pro veřejnou službu vycházel k učinění závěru o porušení povinnosti nestrannosti výboru pro předběžný výběr jako celku, který je uveden v bodě 92 uvedeného rozsudku, nejsou z právního hlediska nesprávné.

43

Zaprvé, na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, která argumentuje body 81 až 84 napadeného rozsudku, Soud pro veřejnou službu neodůvodnil povinnost nestrannosti a objektivity, kterou mají členové výboru pro předběžný výběr, ustanoveními článku 30 a přílohy III služebního řádu. Z bodů 81 až 84 napadeného rozsudku ani z části „Právní rámec“ uvedeného rozsudku totiž nevyplývá, že by se Soud pro veřejnou službu v projednávaném případě opíral o tato ustanovení.

44

Zadruhé, Komise nemůže tvrdit, že Soud pro veřejnou službu „postavil“ výbor pro předběžný výběr „na roveň“ výběrové komisi, když připustil, že judikatura platná pro výběrové komise platí i pro výbory pro předběžný výběr. Nejprve je nutné konstatovat, že Soud pro veřejnou službu v bodě 83 napadeného rozsudku výslovně uvedl, že „výbor pro předběžný výběr nepředstavuje výběrovou komisi“. Konstatoval nicméně, že cílem výboru pro předběžný výběr je, podobně jako u výběrové komise, vybrat nejlepší uchazeče a tento výbor disponuje významným prostorem pro uvážení při organizaci výběrových testů, a že tedy na základě zásad řádné správy a rovného zacházení musí Komise zajistit řádnou organizaci výběrového řízení, které se má odehrávat před výborem pro předběžný výběr, a vyžadovat, aby všichni členové tohoto výboru byli natolik nezávislí, aby jejich objektivita nebyla zpochybněna (body 83 a 84 napadeného rozsudku).

45

Komise nemůže ani tvrdit, že Soud pro veřejnou službu nevysvětlil, proč požadavky nezávislosti a objektivity, které platí pro výběrové komise, platí rovněž pro výbory pro předběžný výběr. Tato vysvětlení vyplývají jak z bodu 83, tak z bodů 84 a 85 napadeného rozsudku.

46

Nadto je třeba uvést, že Komise neuvádí žádný právní argument, který by mohl zpochybnit úvahy uvedené v bodech 83 a 84 napadeného rozsudku. Pouze tvrdí, že výběrovou komisi, která vykonává skutečnou rozhodovací pravomoc, nelze srovnávat s výborem pro předběžný výběr, který je čistě poradním orgánem. Nejenže Soud pro veřejnou službu, který v bodě 83 napadeného rozsudku konstatuje, že „předběžný výběr nepředstavuje výběrovou komisi a jeho stanovisko není závazné ani pro poradní výbor, ani pro Komisi“, tento rozdíl neskrývá, ale Komise ani neprokázala, v čem může toto konstatování zpochybnit nutnost zajistit, aby členové výboru pro předběžný výběr jednali zcela nezávisle a objektivně.

47

Zatřetí na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, Soud pro veřejnou službu neodůvodňuje uplatnění povinnosti nestrannosti v projednávaném případě místem, které zaujímá v hierarchii právních norem. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že v bodě 85 napadeného rozsudku Soud pro veřejnou službu pouze připomíná, že zásada řádné správy, se kterou se pojí povinnost nestrannosti, která platí pro orgány, je zakotvena Listinou základních práv, která má od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost stejnou právní sílu jako Smlouvy. Toto konstatování jako takové ostatně Komise nezpochybňuje.

48

Začtvrté, pokud jde o tvrzení Komise, že údajné porušení zásady řádné správy „není známým důvodem pro zrušení“, stačí konstatovat, že z napadeného rozsudku jasně vyplývá, že Soud pro veřejnou službu zkoumal druhou část prvního žalobního důvodu, který před ním E. Christov uplatnil, zejména ve světle povinnosti nestrannosti, a nespokojil se s tím, že by vycházel ze zásady řádné správy.

49

Zapáté je třeba uvést, že Soud pro veřejnou službu si neprotiřečí, když na jedné straně uvádí, že návrh seznamu uchazečů doporučených výborem pro předběžný výběr nezavazuje ani poradní výbor, ani Komisi, a na druhé straně připouští, že výbor pro předběžný výběr má „rozhodující vliv“ na konečný seznam uchazečů navržených Komisí správní radě EMA. I když je mezi účastníky řízení nesporné, že návrh seznamu uchazečů předložený výborem pro předběžný výběr poradnímu výboru není závazný, jelikož, jak uvádí Komise, poradní výbor a Komise mohou vybrat jiné uchazeče než uchazeče, jejichž jména jsou uvedena na tomto navrhovaném seznamu, nic to nemění na tom, že jak vyplývá z bodů 8.2.1 a 8.3 pokynů Komise ze dne 12. ledna 2009 o výběru a jmenování ředitelů regulačních agentur, výkonných agentur a společných podniků, citovaných v bodě 9 napadeného rozsudku, jakož i v jeho bodě 89, tento návrh seznamu „má pro další průběh řízení nepochybný význam“, neboť poradní výbor musí tento seznam zohlednit a příslušný komisař, to znamená člen Komise pověřeným otázkami zdraví a ochrany spotřebitelů, vyslechne pouze uchazeče, které vybral poradní výbor ve svém konečném stanovisku.

50

Je tedy třeba konstatovat, že bod 89 napadeného rozsudku nevykazuje rozpory. Nicméně, i když Soud pro veřejnou službu mohl mít správně za to, že návrh seznamu uchazečů vypracovaný výborem pro předběžný výběr má nepochybný význam pro další průběh výběrového řízení, nezjistil, že příslušnost paní D, coby stálé členky, a pana E, coby náhradníka za paní D, ke správní radě EMA mohla ovlivnit jejich svobodu jednat zcela objektivně a nezávisle v rámci výboru pro předběžný výběr a vyvolat tím legitimní pochybnost o nestrannosti tohoto výboru. Jak uvádí Komise v žalobě, Soud pro veřejnou službu nezjistil, že by příslušnost paní D ke správní radě EMA měla „praktický význam“ pro její úlohu ve výboru pro předběžný výběr.

51

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Soud pro veřejnou službu se při posouzení legality rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011 z hlediska požadavku nestrannosti výboru pro předběžný výběr musel vrátit do okamžiku, kdy výbor pro předběžný výběr navrhl čtyři uchazeče, kteří měli nejlepší výsledky.

52

V rámci této fáze postupu výběru uchazečů, který má vyústit ve jmenování výkonného ředitele EMA, nemůže přitom okolnost, že paní D a pan E byli rovněž členy, a to stálou členkou, respektive náhradníkem, správní rady EMA, sama o sobě vést k pochybnostem o jejich nestrannosti coby členů výboru pro předběžný výběr. Pouhá příslušnost k výboru pro předběžný výběr a ke správní radě EMA nemůže per se zakládat domněnku podjatosti členů výboru pro předběžný výběr, pokud jde o postup vedený před tímto výborem.

53

Je totiž třeba zdůraznit, že v projednávaném případě nejde o nestrannost správní rady EMA a zejména otázku, zda se paní D nebo pan E mohli podílet na přijetí rozhodnutí o jmenování výkonného ředitele EMA, když se zúčastnili předchozí fáze postupu jmenování.

54

Z těchto úvah kromě toho plyne, že odůvodnění uvedené Soudem pro veřejnou službu v bodě 90 napadeného rozsudku, který se týká hypotetického jednání členů výboru pro předběžný výběr na zasedání správní rady EMA, není v rámci posouzení legality rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011 relevantní.

55

Z výše uvedeného plyne, že Soud pro veřejnou službu nesprávně rozhodl, že paní D a pan E, kteří byli stálou členkou a náhradníkem správní rady EMA, porušili povinnost nestrannosti již tím, že zasedali ve výboru pro předběžný výběr, a že v důsledku toho byla porušena povinnost nestrannosti výboru pro předběžný výběr jako celku.

56

Z toho vyplývá, že první důvod kasačního opravného prostředku musí být přijat, aniž je třeba zkoumat ostatní důvody a argumenty uplatňované Komisí v uvedeném kasačním opravném prostředku.

57

Napadený rozsudek tedy musí být zrušen v rozsahu, v němž zrušuje rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011.

58

Podle čl. 13 odst. 1 přílohy I statutu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný, zruší Tribunál rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu a vydá sám rozhodnutí ve věci. Pokud spor nedovoluje rozhodnout ve věci, vrátí věc zpět k rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu.

59

V projednávaném případě musí Soud pro veřejnou službu ověřit, zda je ještě třeba zkoumat argumenty, které uvádí E. Christov v rámci druhé části prvního žalobního důvodu, jiné než ty, které jej vedly k tomu, aby v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že druhá část prvního žalobního důvodu je opodstatněná.

60

Kromě toho je třeba uvést, že Soud pro veřejnou službu nezkoumal ani první část prvního žalobního důvodu, ani druhý, třetí a čtvrtý žalobní důvod, které E. Christov uvedl.

61

Je tedy namístě vrátit věc zpět Soud pro veřejnou službu, přičemž je třeba upřesnit, že v případě potřeby bude muset vyvodit důsledky z případné protiprávnosti rozhodnutí Komise ze dne 20. dubna 2011 na legalitu rozhodnutí správní rady EMA ze dne 6. října 2011.

62

Vzhledem k tomu, že se věc vrací zpět Soudu pro veřejnou službu, je třeba stanovit, že o nákladech řízení souvisejících s tímto řízením o kasačním opravném prostředku bude rozhodnuto později.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (kasační senát)

rozhodl takto: