USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

1. října 2015

Yosu Galocha

v.

Společný evropský podnik pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy (společný podnik Fusion for Energy)

„Řízení o předběžných opatřeních — Návrh na odklad vykonatelnosti — Výběrové řízení společného podniku Fusion for Energy — Naléhavost — Neexistence“

Předmět:

Návrh podaný na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterým Y. Galocha žádá, aby předseda Soudu nařídil odklad vykonatelnosti rozhodnutí, kterými Společný evropský podnik pro ITER a rozvoj energie z jaderné syntézy (společný podnik Fusion for Energy) jmenoval zaměstnance v oblasti kontroly nákladů, jakož i podpůrně nařídil zastavení výkonu funkce uvedených zaměstnanců v případě, že ji již vykonávají.

Rozhodnutí:

Návrh Y. Galochy na předběžné opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

  1. Úředníci — Smluvní zaměstnanci — Výběrové řízení společného podniku Fusion for Energy — Oznámení o volném pracovním místě — Předmět — Povinnost výběrové komise a orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv dodržet podmínky stanovené v oznámení o volném pracovním místě — Rozsah

  2. Úředníci — Rovné zacházení — Meze — Protiprávně přiznané zvýhodnění

  3. Řízení o předběžných opatřeních — Odklad vykonatelnosti — Podmínky poskytnutí — Naléhavost — Vážná a nenapravitelná újma — Rozhodnutí výběrové komise o nezapsání uchazeče na seznam úspěšných uchazečů — Neexistence naléhavosti

    (Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 115 odst. 2 první pododstavec)

  1.  Účelem oznámení o volném pracovním místě je na jedné straně informovat dotyčné osoby co možná nejpřesněji o povaze předpokladů požadovaných pro obsazení pracovního místa, aby měly možnost posoudit, zda pro ně podání žádosti o pracovní místo připadá v úvahu, a na druhé straně stanovit právní rámec, ve kterém bude orgán přezkoumávat srovnatelné schopnosti uchazečů. Jelikož oznámení o volném pracovním místě stanoví podmínky týkající se přístupu k dotčenému pracovnímu místu, je orgán oprávněný ke jmenování povinen se jím v případě úředníků řídit. Kromě toho, stejně jako má oznámení o volném pracovním místě za účel stanovení rámce legality, s ohledem k němuž orgán oprávněný ke jmenování provede zvážení srovnatelných zásluh uchazečů stanovené čl. 45 odst. 1 služebního řádu, jsou pro tento orgán závazné podmínky stanovené ve výzvě k podání žádostí o přijetí zveřejněné orgánem oprávněným k uzavírání pracovních smluv.

    Kdyby se výběrová komise a orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv mohly odchýlit se od oznámení o volném pracovním místě a dokumentů, které ho doplňují, aniž by pro to bylo dostatečné odůvodnění, které by bylo včas v přiměřené formě zveřejněno, tyto dokumenty by byly zbaveny jejich podstatné úlohy, kterou mají hrát v přijímacím řízení, totiž informovat dotčené osoby co nejpřesněji o povaze podmínek požadovaných pro obsazení dotčeného pracovního místa.

    I když je písemná zkouška jen prvkem při posouzení zásluh uchazečů, stejně jako jejich motivační dopis, jejich životopis a ústní zkouška, nemůže její zrušení v žádném případě být považováno za detail, k němuž mohlo dojít z důvodu nezmínění v pozvání uchazečů a při vysvětleních poskytnutých na úvod jejich ústní zkoušky výběrovou komisí, pokud zrušení nebylo včas oznámeno, tedy dostatečně včas na to, aby dotčeným osobám umožnilo připravit se na zkoušky a případně svou přípravu přizpůsobit.

    (viz body 18, 23 a 24)

    Odkazy:

    Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 5. listopadu 2003, Cougnon v. Soudní dvůr,T‑240/01, EU:T:2003:290, body 112 a 113, a ze dne 21. ledna 2004, Robinson v. Parlament,T‑328/01, EU:T:2004:13, bod 55

    Soud pro veřejnou službu: rozsudky ze dne 15. dubna 2010, Angelidis v. Parlament,F‑104/08, EU:F:2010:23, bod 78, a ze dne 16. července 2015, Murariu v. AEAPP,F‑116/14, EU:F:2015:89, body 74 a 75

  2.  Je nepodstatné, že písemná zkouška, stanovená v dokumentech doplňujících oznámení o volném pracovním místě, není pořádána a že je tudíž se všemi uchazeči zacházeno stejným způsobem. V tomto ohledu je třeba připomenout, že zásada zákazu diskriminace nezakládá žádné právo na nediskriminační použití protiprávního zacházení.

    (viz bod 25)

    Odkazy:

    Soud prvního stupně: rozsudek ze dne 11. září 2002, Pfizer Animal Health v. Rada,T‑13/99, EU:T:2002:209, bod 479

    Soud pro veřejnou službu: rozsudek ze dne 1. července 2010, Časta v. Komise,F‑40/09, EU:F:2010:74, bod 89

  3.  Podle ustálené judikatury nemohou rozhodnutí přijatá v návaznosti na výběrové řízení pořádané orgánem za účelem sestavení seznamu uchazečů vhodných k přijetí způsobit nenapravitelnou újmu uchazeči znevýhodněnému nesrovnalostí způsobenou při tomto výběrovém řízení, neboť pokud je v rámci takového výběrového řízení zkouška prohlášena za protiprávní, jsou práva uchazeče přiměřeně chráněna, pokud zkušební komise a orgán oprávněný ke jmenování přehodnotí své rozhodnutí a hledají spravedlivé řešení jeho případu, aniž je třeba zpochybňovat celkové výsledky výběrového řízení nebo rušit jmenování, která byla učiněna na jeho základě.

    Tato judikatura se však týká následků výběrových řízení a nikoli následků omezenějších výběrových zkoušek. Pokud se navíc prima facie zjištěná protiprávnost netýká pouze situace žalobce, nýbrž se vztahuje na výběrové řízení v jeho celku, nemůže tato judikatura, která je založena na zásadě proporcionality, být použita a nemůže vést k zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti z důvodu neexistence naléhavosti.

    Avšak instance, které musejí znovu zahájit výběrové řízení poté, co byla rozsudkem zrušena jmenování provedená po ukončení tohoto řízení, nemohou při posouzení zásluh uchazečů zohlednit odbornou praxi, kterou získali při výkonu funkcí spojených s jejich zrušeným jmenováním. V takovém případě je totiž na počet odpracovaných let a odborná praxe dosažené jmenovanými uchazeči, jejichž jmenování bylo zrušeno, pohlíženo tak, jako by nikdy neexistovaly. V případě opětného zahájení výběrového řízení musejí uvedené instance naopak dbát při posouzení zásluh uchazečů na to, aby dotčeným osobám neposkytly žádnou neoprávněnou výhodu.

    (viz body 29 až 31)

    Odkazy:

    Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 1. února 2007, Bligny v. Komise,F‑142/06 R, EU:F:2007:20, bod 24 a citovaná judikatura