USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
EVROPSKÉ UNIE
(třetího senátu)
10. listopadu 2015
Małgorzata Kozak
v.
Evropská komise
„Veřejná služba — Nezastoupení advokátem — Žaloba podepsaná žalobcem v postavení advokáta — Neodstranitelná vada — Zjevná nepřípustnost — Článek 81 jednacího řádu“
Předmět
:
Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, kterou se M. Kozak v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 15. dubna 2015, kterým ji Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) informoval, že neuspěla ve „zkoušce hodnotitele dovedností“ pořádané v rámci výběrového řízení EPSO/AD/293/14, což mělo za následek, že nebyla připuštěna k absolvování zkoušek v hodnotícím centru v rámci tohoto výběrového řízení, a dále rozhodnutí ze dne 11. června 2015, kterým ji EPSO informoval o skutečnosti, že výběrová komise po přezkoumání potvrdila své první rozhodnutí.
Rozhodnutí
:
Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Małgorzata Kozak ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
Žaloby úředníků — Předcházející stížnost v rámci administrativy — Žádost o přezkum — Formální požadavky — Žaloba podaná bez zastoupení advokátem — Přípustnost
(Služební řád, čl. 90 odst. 2)
Soudní řízení — Návrh na zahájení řízení — Formální požadavky — Žaloba podaná bez zastoupení advokátem — Žalobce, který má postavení advokáta oprávněného k výkonu advokacie před vnitrostátním soudem — Irelevantní skutečnost — Nepřípustnost
(Statut Soudního dvora, čl. 19 třetí a čtvrtý pododstavec a příloha I článek 7; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 45 odst. 2 první pododstavec)
Soudní řízení — Návrh na zahájení řízení — Formální požadavky — Vlastnoruční podpis advokáta — Striktně použitelná podstatná formální náležitost — Absence — Nepřípustnost — Žaloba podaná před uplynutím lhůty pro podání žaloby — Povinnost soudní kanceláře upozornit na dotčenou vadu — Neexistence
(Statut Soudního dvora, čl. 19 třetí a čtvrtý pododstavec a příloha I článek 7; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 45 odst. 2 první pododstavec)
Podání stížnosti ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu nebo žádosti o přezkum rozhodnutí výběrové komise nepodléhá požadavku povinného zastoupení, třebaže dotyčné osoby mohou využít právního poradenství již ve stadiu postupu před zahájením soudního řízení.
(viz bod 4)
Odkazy:Soudní dvůr: rozsudek ze dne 9. března 1978, Herpels v. Komise,54/77, EU:C:1978:45, body 46 až 48
V souladu s čl. 19 třetím a čtvrtým pododstavcem statutu Soudního dvora, použitelného na řízení před Soudem pro veřejnou službu podle článku 7 přílohy I tohoto statutu, platí, že za účelem podání žaloby k Soudu pro veřejnou službu se musí „účastník řízení“ ve smyslu tohoto článku nechat zastupovat třetí osobou, v daném případě advokátem oprávněným k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo státu, který je stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru.
V této souvislosti je skutečnost, že je účastnice řízení zapsána jako advokátka u advokátní komory členského státu Unie, irelevantní, jelikož při neexistenci odchylky nebo výjimky z povinného zastoupení ve statutu Soudního dvora nebo v jednacím řádu Soudu pro veřejnou službu nemůže předložení návrhu podepsaného samotnou žalobkyní stačit pro účely podání žaloby, i když žalobkyně vykonává povolání advokáta oprávněného k výkonu advokacie podle práva některého členského státu Unie.
(viz body 5 a 8)
Odkazy:Soudní dvůr: usnesení ze dne 5. prosince 1996, Lopes v. Soudní dvůr,C‑174/96 P, EU:C:1996:473, body 8 a 10, a rozsudek ze dne 12. června 2014, Peftiev,C‑314/13, EU:C:2014:1645, bod 28 a citovaná judikatura
Soud prvního stupně: usnesení ze dne 13. ledna 2005, Sulvida v. Komise,T‑184/04, EU:T:2005:7, bod 8
Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 13. února 2012, Ayres de Abreu v. EHSV,F‑123/11, EU:F:2012:17, bod 11
Na základě čl. 45 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí být originál návrhu vlastnoručně podepsán advokátem žalobce, a nikoli samotným žalobcem. Cílem tohoto požadavku na podpis je zejména zajistit, že odpovědnost za předložení a obsah uvedeného podání nese oprávněná osoba, kterou si musí vybrat žalobce, aby splnil požadavek povinného zastoupení, a dále zabránit riziku, že žaloba je ve skutečnosti písemným projevem jiné osoby než autora k tomu oprávněného.
Návrh nepodepsaný advokátem zmocněným žalobcem pro účely jeho zastupování představuje jako takové porušení čl. 45 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu, které nepatří mezi formální vady, které lze zhojit po uplynutí lhůty pro podání žaloby v souladu s čl. 50 odst. 6 jednacího řádu. Ze stejného důvodu jako porušení požadavku povinného zastoupení jako takového musí být totiž požadavek na vlastnoruční podpis na žalobě advokátem zastupujícím žalobce považován za podstatnou formální náležitost a musí být uplatňován přísně, takže jeho nedodržení způsobí po uplynutí lhůty pro podání žaloby nepřípustnost žaloby.
Pokud je žaloba podána před uplynutím lhůty pro podání žaloby, Soudu pro veřejnou službu nepřísluší, aby v období mezi dnem podání žaloby a dnem uplynutí lhůty pro podání žaloby upozornil žalobce na tuto skutečnost, aby zhojil nedostatek řádné péče při dodržení takových povinností, jako jsou povinnosti stanovené v čl. 19 třetím a čtvrtém pododstavci statutu Soudního dvora a čl. 45 odst. 2 prvním pododstavci jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu. V každém případě do pravomoci kanceláře Soudu pro veřejnou službu nespadá žádné rozhodnutí týkající se přípustnosti či nepřípustnosti žaloby, takže Soud pro veřejnou službu nemůže v tomto ohledu účastníkům řízení poskytnout informace předjímající stanovisko Soudu.
(viz body 6, 9 a 10)
Odkazy:Soudní dvůr: usnesení ze dne 8. listopadu 2007, Belgie v. Komise,C‑242/07 P, EU:C:2007:672, bod 23, a rozsudek ze dne 22. září 2011, Bell & Ross v. OHIM, C‑426/10 P, EU:C:2011:612, bod 42
Soud prvního stupně: usnesení ze dne 17. ledna 2007, Diy-Mar Insaat Sanayi ve Ticaret a Akar v. Komise, T‑129/06, EU:T:2007:11, bod 29, a rozsudek ze dne 23. května 2007, Parlament v. Eistrup,T‑223/06 P, EU:T:2007:153, body 48, 50 a 51
Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 13. prosince 2013, Marcuccio v. Komise,F‑2/13, EU:F:2013:214, bod 33