ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhého senátu)

19. července 2016

Luisa Opreana

v.

Evropská komise

„Veřejná služba — Dočasný zaměstnanec — Dočasný zaměstnanec zastávající trvalé pracovní místo — Neprodloužení pracovní smlouvy na dobu určitou — Těhotenství — Akt nepříznivě zasahující do právního postavení — Nepříslušnost autora aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení — Právo být vyslechnut — Povinnost péče“

Předmět:

Žaloba, podaná na základě článku 270 SFEU, který je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se Luisa Opreana domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise neprodloužit její pracovní smlouvu na dobu určitou, jejíž platnost skončila dne 31. srpna 2014.

Rozhodnutí:

Rozhodnutí Evropské komise neprodloužit Luise Opreana pracovní smlouvu dočasného zaměstnance, jejíž platnost skončila dne 31. srpna 2014, se zrušuje. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Luisou Opreana.

Shrnutí

  1. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Dopis zaslaný dočasnému zaměstnanci, kterým se mu připomíná datum ukončení platnosti jeho pracovní smlouvy – Vyloučení – Rozhodnutí neprodloužit pracovní smlouvu – Zahrnutí

    (Služební řád, čl. 90 odst. 2)

  2. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Neprodloužení pracovní smlouvy na dobu určitou – Přijetí rozhodnutí, aniž byla dotyčnému předem dána možnost předložit své vyjádření – Porušení práva být vyslechnut – Důsledky

    [Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a)]

  3. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Prodloužení pracovní smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Povinnost péče na straně administrativy – Zohlednění zájmů dotyčného zaměstnance – Soudní přezkum – Meze

    (Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 2)

  1.  Akty nebo rozhodnutí, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost, mohou být pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Naopak akt, který neobsahuje žádnou novou skutečnost oproti dřívějšímu aktu, představuje akt pouze potvrzující dřívější akt, a proto nemůže mít za účinek novou lhůtu k podání žaloby.

    Konkrétně dopis, který pouze připomíná zaměstnanci ustanovení jeho smlouvy týkající se data uplynutí platnosti této smlouvy a který neobsahuje žádné nové skutečnosti oproti těmto ustanovením, nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení.

    Naopak v případě, že smlouva může být prodloužena, představuje rozhodnutí administrativy o neprodloužení smlouvy akt nepříznivě zasahující do právního postavení, který se liší od dotčené smlouvy a může být předmětem stížnosti a žaloby podané ve lhůtách stanovených služebním řádem. Takové rozhodnutí, které je přijato v návaznosti na opětovné zkoumání zájmu služby a situace dotčené osoby, totiž obsahuje novou skutečnost oproti původní smlouvě a nemůže být považováno za akt, který tuto smlouvu pouze potvrzuje.

    (viz body 23 až 25)

    Odkazy:

    Soudní dvůr: rozsudky ze dne 14. dubna 1970, Nebe v. Komise, 24/69, EU:C:1970:22, bod 8; ze dne 10. prosince 1980, Grasselli v. Komise, 23/80, EU:C:1980:284, bod 18, a ze dne 14. září 2006, Komise v. Fernández Gómez, C‑417/05 P, EU:C:2006:582, bod 46

    Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 19. října 1995, Obst v. Komise, T‑562/93, EU:T:1995:181, bod 23, a ze dne 15. října 2008, Potamianos v. Komise, T‑160/04, EU:T:2008:438, bod 21

    Soud pro veřejnou službu: rozsudky ze dne 15. září 2011, Bennett a další v. OHIM, F‑102/09, EU:F:2011:138, body 57 a 59 a citovaná judikatura; ze dne 23. října 2013, Solberg v. EMCDDA, F‑124/12, EU:F:2013:157, body 17 a 18, a ze dne 5. února 2014, Drakeford v. EMA, F‑29/13, EU:F:2014:10, bod 23

  2.  Právo na účinnou procesní obranu je nutno respektovat jakožto obecnou zásadu unijního práva v každém řízení vedeném vůči osobě, které může vést k aktu nepříznivě zasahujícímu do jejího právního postavení, přičemž tato zásada musí být zajištěna, i když neexistuje žádná právní úprava týkající se dotčeného řízení. I když postup prodlužování pracovních smluv dočasných zaměstnanců není řízení vedené proti tomuto zaměstnanci, nic to nemění na tom, že toto rozhodnutí o neprodloužení jeho pracovní smlouvy zasahuje do jeho právního postavení nepříznivě tím, že má za následek ztrátu možnosti pokračovat v jeho pracovním poměru s daným orgánem. Právo na účinnou procesní obranu, tak jak je nyní zakotveno v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, který je obecně použitelný, přitom zahrnuje zejména procesní právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout, které je stanoveno v čl. 41 odst. 2 písm. a).

    Aby však porušení práva být vyslechnut mohlo vést ke zrušení rozhodnutí o neprodloužení pracovní smlouvy, je ještě nutné posoudit, zda by měl dotyčný zaměstnanec možnost v případě neexistence této vady ovlivnit dotčený rozhodovací proces.

    (viz body 66 a 74)

    Odkazy:

    Soudní dvůr: rozsudek ze dne 1. července 2010, Knauf Gips v. Komise, C‑407/08 P, EU:C:2010:389, bod 23 a citovaná judikatura

    Soud pro veřejnou službu: rozsudky ze dne 17. září 2014, Wahlström v. Frontex, F‑117/13, EU:F:2014:215, body 25 až 27 a citovaná judikatura, a ze dne 5. února 2016, GV v. ESVČ, F‑137/14, EU:F:2016:14, bod 79 a citovaná judikatura

  3.  Možnost prodloužit smlouvu dočasného zaměstnance představuje pouhou možnost ponechanou na posouzení příslušného orgánu, přičemž orgány mají širokou posuzovací pravomoc ve věcech organizace svých útvarů podle úkolů, které jim jsou svěřeny a ve věcech přidělování zaměstnanců, které mají k dispozici, k plnění těchto úkolů, za podmínky, že je toto přidělování prováděno v zájmu služby. Krom toho má oprávněný orgán při rozhodování o postavení zaměstnance povinnost zohlednit veškeré skutečnosti, které mohou být pro jeho rozhodnutí určující, tedy nejen zájem služby, ale zejména i zájem dotyčného zaměstnance. Toto vyplývá totiž z povinnosti administrativy jednat s náležitou péčí, která odráží rovnováhu mezi vzájemnými právy a povinnostmi, kterou služební řád a obdobně pracovní řád ostatních zaměstnanců vytvořily ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a jeho zaměstnanci. S ohledem na širokou posuzovací pravomoc, kterou mají orgány v tomto kontextu, je soudní přezkum omezen na ověření toho, zda nedošlo ke zjevnému pochybení nebo zneužití pravomoci.

    (viz bod 89)

    Odkazy:

    Soudní dvůr: rozsudek ze dne 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, EU:C:1994:273, bod 38

    Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 18. dubna 1996, Kyrpitsis v. HSV, T‑13/95, EU:T:1996:50, bod 52, a ze dne 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, EU:T:2009:313, bod 162 a citovaná judikatura

    Tribunál Evropské unie: rozsudky ze dne 21. května 2014, Komise v. Macchia, T‑368/12 P, EU:T:2014:266, bod 49; ze dne 10. října 2014, EMA v. BU, T‑444/13 P, EU:T:2014:865, bod 28, a ze dne 24. listopadu 2015, Komise v. D’Agostino, T‑670/13 P, EU:T:2015:877, bod 32 a citovaná judikatura