Věc C‑13/15

Trestní řízení

proti

Cdiscount SA

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie)]

„Řízení o předběžné otázce — Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora — Směrnice 2005/29/ES — Ochrana spotřebitelů — Nekalé obchodní praktiky — Sleva — Označení nebo oznámení referenční ceny“

Shrnutí – usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 8. září 2015

  1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Výklad vnitrostátního práva – Vyloučení

    (Článek 267 SFEU)

  2. Ochrana spotřebitelů – Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům – Směrnice 2005/29 – Působnost – Slevy, jejichž cílem je vybízet spotřebitele ke koupi produktů na stránce internetového obchodu – Zahrnutí

    [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29, čl. 2 písm. d)]

  3. Ochrana spotřebitelů – Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům – Směrnice 2005/29 – Nekalá obchodní praktika – Pojem – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví obecný zákaz oznamování slev bez uvedení referenční ceny – Neexistence přezkumu nekalého charakteru uvedených oznámení v jednotlivých případech – Nepřípustnost

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29)

  1.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 28, 29)

  2.  Slevy, jejichž cílem je vybízet spotřebitele ke koupi produktů na stránce internetového obchodu, představují obchodní praktiky ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 2005/29 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, v důsledku čehož spadají do její věcné působnosti.

    Tyto slevy jsou totiž jednoznačně součástí obchodní strategie subjektu a směřují přímo k podpoře a prodeji těchto produktů.

    (viz bod 32)

  3.  Směrnice 2005/29 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátním ustanovením, která upravují obecný zákaz, aniž by bylo prováděno hodnocení jednotlivých případů umožňující zjistit, zda mají oznámení o slevách, u kterých není při označení nebo oznámení cen uvedena referenční cena, nekalý charakter za předpokladu, že tato ustanovení sledují účel, kterým je ochrana spotřebitelů, což přísluší posoudit vnitrostátnímu soudu.

    V tomto ohledu jelikož směrnice 2005/29 úplně harmonizuje pravidla týkající se nekalých obchodních praktik podniků vůči spotřebitelům, nemohou členské státy, jak to výslovně stanoví její článek 4, přijmout více omezující opatření, než jaká jsou stanovena v uvedené směrnici, a to ani s cílem dosáhnout vyšší úrovně ochrany spotřebitelů.

    Tatáž směrnice uvádí ve své příloze I taxativní výčet 31 obchodních praktik, které jsou na základě čl. 5 odst. 5 této směrnice považovány za nekalé za všech okolností. V důsledku toho, jak výslovně uvádí bod 17 odůvodnění uvedené směrnice, lze za nekalé pokládat pouze tyto obchodní praktiky, aniž je třeba provádět hodnocení jednotlivých případů podle článků 5 až 9 směrnice o nekalých obchodních praktikách.

    Praktiky spočívající v oznamování slev spotřebitelům, u nichž není při označení nebo oznámení cen uvedena referenční cena, přitom nejsou v příloze I směrnice uvedeny. Nemohou tedy být zakázány za všech okolností, ale pouze na základě specifické analýzy umožňující zjistit, zda mají tyto praktiky nekalý charakter.

    (viz body 34, 38, 39, 41 a výrok)