7.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 294/40

1)

Brání směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě), (1) včetně článku 32, tomu, aby členský stát stanovil pravidla, která podniku neumožňují uplatnit vůči členskému státu nárok na zvláštní náhradu čistých nákladů na poskytování povinných doplňkových služeb, na něž se nevztahuje kapitola II této směrnice, jestliže zisk podniku z poskytování dalších služeb, na něž se vztahuje povinnost univerzální služby podle kapitoly II směrnice, převyšuje ztráty vzniklé v souvislosti s poskytováním povinných doplňkových služeb?

2)

Brání směrnice o univerzální službě členskému státu v tom, aby stanovil pravidla, která podnikům umožňují uplatnit vůči členskému státu nárok na náhradu čistých nákladů na poskytování povinných doplňkových služeb, na něž se nevztahuje kapitola II této směrnice, pouze pokud čisté náklady představují nespravedlivou zátěž pro tyto podniky?

3)

V případě záporné odpovědi na druhou otázku, může členský stát rozhodnout, že poskytování povinných doplňkových služeb, na něž se nevztahuje kapitola II této směrnice, nepředstavuje nespravedlivou zátěž, jestliže podnik dosáhl celkového zisku z poskytování všech služeb, pro které má povinnost univerzální služby, včetně poskytování služeb, které by podnik zajišťoval, i kdyby nebyl vázán povinností univerzální služby?

4)

Brání směrnice o univerzální službě členskému státu, aby zavedl pravidla, podle kterých se čisté náklady určeného podniku na poskytování univerzální služby podle kapitoly II této směrnice stanoví jako rozdíl všech příjmů a nákladů souvisejících s poskytováním dotčené služby, včetně příjmů a nákladů, jež by podniku vznikly, i kdyby nebyl poskytovatelem univerzální služby?

5)

V případě, že se dotčená vnitrostátní pravidla (viz první až čtvrtá otázka) uplatní na povinnou doplňkovou službu, která má být poskytována nejen v Dánsku, ale v Dánsku i Grónsku, jež je na základě přílohy II SFEU zámořskou zemí či územím, vztahují se odpovědi na první až čtvrtou otázku i na tu část povinnosti, která se vztahuje na Grónsko, když dánské orgány její poskytování ukládají podniku se sídlem v Dánsku, který v Grónsku neprovozuje jinou činnost?

6)

Jaký význam pro odpovědi na prvních pět otázek má čl. 107 odst. 1 SFEU, čl. 108 odst. 3 SFEU a rozhodnutí Komise 2012/21/EU ze dne 20. prosince 2011 o použití čl. 106 odst. 2 SFEU na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby přiznané určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu (2)?

7)

Jaký význam pro odpovědi na prvních pět otázek má zásada co nejmenšího narušení trhu obsažená zejména v čl. 1 odst. 2, čl. 3 odst. 2 a v bodech 4, 18, 23 a 26 odůvodnění směrnice o univerzální službě, jakož i v části B její přílohy IV?

8)

V případě, že ustanovení směrnice o univerzální službě brání vnitrostátním opatřením uvedeným v první, druhé a čtvrté otázce, mají tato ustanovení nebo omezení přímý účinek?

9)

Jaké konkrétní faktory je třeba vzít v úvahu při posuzování toho, zda jsou vnitrostátní lhůta pro podávání žádostí, jak je popsána v bodu [13], a její uplatnění v souladu se zásadami loajální spolupráce, rovnocennosti a efektivity v unijním právu?