|
3.8.2015 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 254/11 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 29. května 2015 Evropská komise proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 19. března 2015 ve věci T-413/13, City Cycle Industries v. Rada Evropské unie
(Věc C-254/15 P)
(2015/C 254/15)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: J.-F. Brakeland, M. França, zmocněnci)
Další účastnice řízení: City Cycle Industries, Rada Evropské unie, Maxcom Ltd
Návrhová žádání
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Tribunál:
|
— |
zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2015 ve věci Case T-413/13 City Cycle Industries v. Rada Evropské unie, který byl Komisi oznámen dne 23. března 2015, zamítl žalobu v prvním stupni a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení; nebo alternativně, |
|
— |
vrátil věc zpět Tribunálu k novému projednání; určil, že o nákladech řízení v obou stupních bude rozhodnuto později. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Kasační opravný prostředek Komise se týká rozsudku Tribunálu ze dne 19. března 2015 ve věci Case T-413/13. V tomto rozsudku Tribunál zrušil v rozsahu, v němž se týká společnosti City Cycle Industries, článek 1 odst. 1 a článek 3 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 501/2013 (1) ze dne 29. května 2013, kterým se konečné antidumpingové clo uložené prováděcím nařízením (EU) č. 990/2011 na dovoz jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky rozšiřuje na dovoz jízdních kol zasílaných z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska.
Komise uvádí na podporu svého kasačního opravného prostředku čtyři důvody. Zaprvé, Komise tvrdí, že Tribunál neposoudil ex officio, zda je žaloba na neplatnost přípustná podle čl. 263 odst. 4 SFEU. Zadruhé, Komise tvrdí, že Tribunál nemohl podle práva dospět k závěru, že Rada porušila čl. 13 odst. 1 základního antidumpingového nařízení (2), neboť takový závěr vychází z nesprávného výkladu příslušného bodu odůvodnění ve sporném nařízení a nesprávného výkladu čl. 13 odst. 1 základního antidumpingového nařízení. Zatřetí, Komise tvrdí, že Tribunál své závěry dostatečně neodůvodnil v rozporu s článkem 36 statutu Soudního dvora Evropské unie. Začtvrté, Komise má za to, že Tribunál porušil procesní práva Komise, která má podle článku 40 statutu Soudního dvora.
(2) Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, Úř. věst. L 343, s. 51.