|
3.8.2015 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 254/10 |
Kasační opravný prostředek podaný dne 29. května 2015 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (sedmého senátu) vydanému dne 19. března 2015 ve věci T-412/13, Chin Haur Indonesia, PT v. Rada Evropské unie
(Věc C-253/15 P)
(2015/C 254/14)
Jednací jazyk: angličtina
Účastnice řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Evropská komise (zástupci: J.-F. Brakeland, M. França, zmocněnci)
Další účastnice řízení: Chin Haur Indonesia, PT, Rada Evropské unie, Maxcom Ltd
Návrhová žádání
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
— |
zrušil rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 19. března 2015 ve věci T-412/13 Chin Haur Indonesia, PT v. Rada Evropské unie, oznámený Komisi dne 23. března 2015, zamítl žalobu v prvním stupni řízení a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení; nebo alternativně, |
|
— |
vrátil věc Tribunálu k novému rozhodnutí, rozhodl, že o nákladech řízení v obou stupních bude rozhodnuto později. |
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Kasační opravný prostředek předložený Komisí se týká rozsudku Tribunálu ze dne 19. března 2015 ve věci T-412/13. Tribunál tímto rozsudkem zrušil čl. 1 odst. 1 a článek 3 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 501/2013 (1) ze dne 29. května 2013, kterým se konečné antidumpingové clo uložené prováděcím nařízením (EU) č. 990/2011 na dovoz jízdních kol pocházejících z Čínské lidové republiky rozšiřuje na dovoz jízdních kol zasílaných z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Indonésie, Malajsie, ze Šrí Lanky a z Tuniska, v rozsahu, v němž se týká Chin Haur Indonesia, PT.
Komise na podporu svého kasačního opravného prostředku uvádí tři důvody.
Zaprvé, Komise tvrdí, že Tribunál nemohl podle práva dospět k závěru, že Rada porušila čl. 13 odst. 1 základního antidumpingového nařízení (2), neboť takový závěr vychází z nesprávného výkladu příslušného bodu odůvodnění ve sporném nařízení a nesprávného výkladu čl. 13 odst. 1 základního antidumpingového nařízení. Zadruhé, Komise tvrdí, že Tribunál své závěry neodůvodnil dostatečně a odůvodnění obsahuje rozpory v rozporu s článkem 36 statutu Soudního dvora Evropské unie. Zatřetí, Komise má za to, že Tribunál porušil procesní práva Komise, která má podle článku 40 statutu Soudního dvora.
(2) Nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51).