13.4.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 118/18

1)

Musí se čl. 3 odst. 2 směrnice 2008/115/ES (1) vykládat v tom smyslu, že státní příslušník třetí země pobývá neoprávněně na území členského státu a na základě čl. 2 odst. 1 směrnice se proto na něj vztahuje působnost této směrnice, pokud tento cizí státní příslušník daným územím pouze projíždí jakožto cestující v autobusu jedoucím přes území tohoto členského státu z jiného členského státu, který je součástí schengenského prostoru, do dalšího členského státu?

2)

Musí se čl. 6 odst. 3 této směrnice vykládat v tom smyslu, že tato směrnice nebrání vnitrostátní právní úpravě, která za neoprávněný vstup státního příslušníka třetí země ukládá trest odnětí svobody, pokud je tento cizí státní příslušník způsobilý k převzetí jiným členským státem na základě dohody nebo ujednání uzavřených s posledně jmenovaným členským státem před vstupem této směrnice v platnost?

3)

Podle toho, jakým způsobem bude zodpovězena předchozí otázka, musí se tato směrnice vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která za neoprávněný vstup státního příslušníka třetí země ukládá trest odnětí svobody, a to za stejných podmínek, jaké uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 6. prosince 2011, Achughbabian (C-329/11) (2), v souvislosti s neoprávněným pobytem a které ukládají, aby vůči danému cizinci nebyla předem uplatněna donucovací opatření podle článku 8 směrnice 2008/115/ES a stanovují určitou dobu trvání jeho zajištění?