26.5.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 171/9


Kasační opravný prostředek podaný dne 12. ledna 2015 Andreasem Eleftheriouem, Eleni Eleftheriou a Liliou Papachristofi proti usnesení Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 10. listopadu 2014 ve věci T-291/13, Andreas Eleftheriou, Eleni Eleftheriou a Lilia Papachristofi v. Evropská komise a Evropská centrální banka

(Věc C-9/15 P)

(2015/C 171/12)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Andreas Eleftheriou, Eleni Eleftheriou a Lilia Papachristofi (zástupci: C. Paschalides, Solicitor, A. Paschalides, dikigoros a A. Riza QC)

Další účastnice řízení: Evropská komise a Evropská centrální banka

Návrhová žádání

Účastnici řízení podávající kasační opravný prostředek navrhují, aby Soudní dvůr:

rozhodl, že je kasační opravný prostředek přípustný, odmítl návrhová žádání dalších účastnic řízení, uložil jim náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem i Tribunálem a rozhodl ve věci samé.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

1.

Tribunál porušil unijní právo při posouzení několika argumentů v rozsudku, a to sice:

a)

Tribunál vycházel z toho, že „Smlouva o EMS ukládá Komisi […] úkoly, […] funkce svěřené Komisi […] v rámci Smlouvy o EMS v sobě nezahrnují žádnou vlastní rozhodovací pravomoc, a […] činnost vykonávaná oběma těmito orgány v rámci téže smlouvy zavazuje pouze EMS“ (1), aniž posoudil dopad právního názoru akceptovaného v bodě 48, podle něhož se Komise „nevzdala účinné kontroly své úlohy v rozhodovacím procesu podle čl. 136 odst. 3 SFEU při uplatnění pravomocí, které jí přiznává článek 17 SEU, působit jako orgán [Unie] odpovědný za zajištění slučitelnosti [právních aktů uzavřených na základě Smlouvy o EMS] s unijním právem.“

b)

Podle věci Pringle (2), z níž Tribunál vycházel (3), sice činnost Komise a ECB zavazuje pouze EMS (4), avšak inter alia  (5) v bodě 164 této věci konstatoval, že „úkoly svěřené Komisi Smlouvou o EMS jí dále umožňují, jak je stanoveno v čl. 13 odst. 3 a 4 této smlouvy, dbát na slučitelnost memorand o porozumění, které uzavírá EMS, s unijním právem“ a v bodě 174 uvedl, že „podle čl. 13 odst. 3 [Smlouvy o EMS] musí být memorandum o porozumění, které se vyjedná s členským státem žádajícím o podporu stability, plně slučitelné s unijním právem.“

c)

Závěr o tom, že „návrh na náhradu škody směřující proti Unii a vycházející z pouhé protiprávnosti aktu nebo jednání, jež nebyly přijaty orgánem Unie nebo jeho zaměstnanci, odmítnut jako nepřípustný“ (6), byl použit bez posouzení tvrzení uvedeného v písemném vyjádření navrhovatelky, podle něhož „...[musela] ECB jednat jako [unijní orgán], neboť EMS nemá legálně skutečnou kontrolu nad donucovací pravomocí podle unijního práva k tomu, aby povolovala, činila či jednala na základě ‚hrozby‘. Uvedenou donucovací pravomoc má výlučně ECB a […] kontroly nad ní se nemůže podle unijního práva vzdát.

d)

„Jednáním, které údajně způsobilo dovolávanou škodu, je v projednávané věci nečinnost Komise při podpisu memoranda o porozumění […]. Memorandum však bylo podepsáno až po snížení hodnoty vkladu žalobkyně […]. K tomuto snížení totiž došlo k okamžiku nabytí platnosti [opatření ze dne 29. března 2013]. Nelze tedy mít za to, že se žalobkyni podařilo s potřebnou jistotou prokázat, že škoda, kterou podle svého tvrzení utrpěla, byla skutečně způsobena nečinností vytýkanou Komisi“ (7). Toto konstatování ignoruje argument navrhovatelky uvedený v bodě 41 rozsudku, podle něhož: „[p]rávě tyto podmínky spojené s [PFP] poskytnutým [Kyperské republice] dne 26. dubna 2013i způsob, jímž Komise a ECB vyžadovaly jejich plnění, způsobily žalobkyni újmu, ohledně níž se domáhá náhrady podle článku 268 [SFEU] a článku 340 SFEU.“ V rámci postupu, kterým se vyžadovalo jejich plnění, Komise nezajistila, aby byly podmínky v souladu s unijním právem, a ECB hrozila tím, že přestane Kypru poskytovat eura, což představuje jednání či opomenutí jednat od data 15. března 2013 do data požadavku na dosažení souladu s podmínkami ze dne 29. března 2013.

e)

Obsah memoranda o porozumění byl napaden na základě toho, že odkazuje na předchozí plnění podmínek, k němuž došlo ex hypothesi před snížením hodnoty vkladu navrhovatelky, což Tribunál neposoudil jako nedílnou součást jednání.

f)

„V případech, kdy jednání, které údajně vedlo ke vzniku dovolávané škody, spočívá v nečinnosti, je obzvlášť důležité ujistit se o tom, že škoda byla skutečně způsobena kritizovanou nečinností a nemohla být způsobena jednáním nezávislým na jednání, které je žalovanému orgánu vytýkáno“: Portela v Commission  (8). Jinými slovy, „i kdyby“ (9) Komise jednala v souladu s povinností zajistit, aby byly podmínky v souladu s unijním právem, na věci by to nic neměnilo, „jelikož memorandum o porozumění bylo podepsáno až po snížení hodnoty vkladu žalobkyně u BoC“ (10). Tribunál opět neposoudil argumenty navrhovatelky: viz inter alia písm. d) a e) výše.

g)

Dále a alternativně Tribunál pochybil ze skutkového hlediska, když konstatoval, že memorandum o porozumění bylo podepsáno po snížení hodnoty vkladu ve všech případech. V případě BoC došlo ke konečnému snížení hodnoty vkladu až po podepsání memoranda o porozumění ze dne 26. dubna 2013, a to na konci června 2013.

2.

Pokud Soudní dvůr akceptuje, že žalované byly z právního hlediska s to jednat jako unijní orgány, rozhodnutí Tribunálu týkající se druhé části žaloby [na neplatnost], jíž se věnují body 55 až 60 rozsudku, by bylo automaticky neúčinné.


(1)  V bodě 45 tohoto rozsudku.

(2)  Věc C-370/12 [2012].

(3)  Bod 45 rozsudku.

(4)  Bod 45 rozsudku ze dne 10. listopadu 2014.

(5)  Viz také body 112 a 163.

(6)  Bod 43 rozsudku a věc C-520/12 P.

(7)  Bod 54 rozsudku.

(8)  Věc T-137/07, bod 80.

(9)  Věc T-7/96 Perillo v. Komise.

(10)  Bod 54 rozsudku.