–

za président de l’Autorité de la concurrence H. Géninem, jakož i S. Subrémon Lukasiewicz a I. de Silva, jako zmocněnci, ve spolupráci s J.-P. Duhamelem, avocat,

–

za Comité économique régional agricole fruits et légumes de Bretagne (Cerafel), Comité économique fruits et légumes du Nord de la France (Celfnord), Association des producteurs d’endives de France (APEF), Section nationale de l’endive (SNE) a Fédération du commerce de l’endive (FCE) H. Calvetem, P. Morrierem, Y. Chevalierem a A. Bouviala, avocats,

–

za Fraileg SARL a Prim’Santerre SARL J.-L. Fourgouxem a L. Djavadi, avocats,

–

za France endives société coopérative agricole, Cambrésis Artois-Picardie endives (CAP’Endives) société coopérative agricole, Marché de Phalempin société coopérative agricole, Primacoop société coopérative agricole, Coopérative agricole du marais audomarois (Sipema) a Groupe Perle du Nord SAS B. Néouzem, V. Ledoux a S. Pasquesoone, avocats,

–

za francouzskou vládu G. de Berguesem, D. Colasem a S. Horrenbergerem, jakož i C. David a J. Bousin, jako zmocněnci,

–

za španělskou vládu A. Gavela Llopis, jako zmocněnkyní,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,

–

za Evropskou komisi X. Lewisem, A. Bouquetem a B. Monginem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 101 SFEU ve spojení s článkem 2 nařízení Rady č. 26 ze dne 4. dubna 1962 o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi (Úř. věst. 1962, 30, s. 993; Zvl. vyd. 03/01, s. 6), čl. 11 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2200/96 ze dne 28. října 1996 o společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou (Úř. věst. 1996, L 297, s. 1; Zvl. vyd. 03/20, s. 55), článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 ze dne 24. července 2006 o použití některých pravidel hospodářské soutěže na produkci některých zemědělských produktů a obchod s nimi (Úř. věst. 2006, L 214, s. 7), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007 (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1184/2006“), čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1182/2007 ze dne 26. září 2007, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro odvětví ovoce a zeleniny a kterým se mění směrnice 2001/112/ES a 2001/113/ES a nařízení (EHS) č. 827/68, (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96, (ES) č. 2826/2000, (ES) č. 1782/2003 a (ES) č. 318/2006 a ruší nařízení (ES) č. 2202/96 (Úř. věst. 2007, L 273, s. 1), jakož i čl. 122 prvním pododstavcem a článkem 176 nařízení č. 1234/2007, ve znění nařízení Rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009 (Úř. věst. 2009, L 154, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1234/2007“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi président de l’Autorité de la concurrence (předseda Úřadu pro hospodářskou soutěž, Francie) na jedné straně a Association des producteurs vendeurs d’endives (APVE) (Sdružení producentů-prodejců čekanky), Comité économique régional agricole fruits et légumes de Bretagne (Cerafel) (Regionální hospodářský zemědělský výbor pro ovoce a zeleninu v Bretani), Fraileg SARL, Prim’Santerre SARL, Union des endiviers (Unie producentů čekanky), dříve Fédération nationale des producteurs d’endives (FNPE) (Národní federace producentů čekanky), Soleil du Nord SARL, Comité économique fruits et légumes du Nord de la France (Celfnord) (Hospodářský výbor pro ovoce a zeleninu v severní Francii), Association des producteurs d’endives de France (APEF) (Sdružení producentů čekanky ve Francii), Section nationale de l’endive (SNE) (Národní sekce pro čekanku), Fédération du commerce de l’endive (FCE) (Federace obchodu s čekankou), zemědělskou družstevní společností France endives, zemědělskou družstevní společností Cambrésis Artois-Picardie endives (CAP’Endives), zemědělskou družstevní společností Marché de Phalempin, zemědělskou družstevní společností Primacoop, Coopérative agricole du marais audomarois (Sipema) (Zemědělská společnost pro oblast marais audomarois), Valois-Fruits union de sociétés coopératives agricoles (Unie zemědělských družstevních společností Valois-Fruits), Groupe Perle du Nord SAS a ministre de l’Économie, de l’Industrie et du Numérique (ministr hospodářství, zemědělství a digitální oblasti) na straně druhé ohledně rozhodnutí ze dne 6. března 2012, kterým Úřad pro hospodářskou soutěž konstatoval zejména na základě čl. 101 odst. 1 SFEU existenci komplexní a trvající kartelové dohody na francouzském trhu s čekankou a uložil za ni finanční sankci (dále jen „sporné rozhodnutí“).

3

Ustanovení sekundárního práva týkající se společné organizace trhu s ovocem a zeleninou, která se použijí na skutkový stav v původním řízení, jsou obsažena v nařízení č. 2200/96 použitelném do 31. prosince 2007, v nařízení č. 1182/2007, které bylo zrušeno nařízením Rady (ES) č. 361/2008 ze dne 14. dubna 2008, kterým se mění nařízení č. 1234/2007 (Úř. věst. 2008, L 121, s. 1), jakož i v nařízení č. 1234/2007. Posledně uvedené nařízení bylo s účinností od 1. ledna 2014 zrušeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671), jež se však na skutkový stav v původním řízení nepoužije.

4

Ustanovení sekundárního práva upravující použití pravidel Evropské unie v oblasti hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi v oblasti ovoce a zeleniny přijal unijní normotvůrce v rámci nařízení č. 26, které bylo nahrazeno nařízením č. 1184/2006 a články 175 až 182 nařízení č. 1234/2007.

5

Článek 1 nařízení č. 26 stanoví:

„Od vstupu tohoto nařízení v platnost se články [101 až 106 SFEU] a ustanovení přijatá k jejich provádění s výhradou článku 2 vztahují na všechny dohody, rozhodnutí a jednání uvedené v čl. [101 odst. 1 a článku 102 SFEU], které se vztahují na produkci produktů uvedených v příloze II Smlouvy nebo na obchod s nimi.“

6

Článek 2 odst. 1 tohoto nařízení zní takto:

„Čl. [101 odst. 1 SFEU] se nevztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání uvedené v předchozím článku, které tvoří nedílnou část vnitrostátní organizace trhu nebo jsou nezbytné pro dosažení cílů stanovených v článku [39 SFEU]. Zejména se nevztahuje na dohody, rozhodnutí a jednání zemědělců, zemědělských sdružení a svazů těchto sdružení náležejících jednomu členskému státu, které se zabývají produkcí nebo prodejem zemědělských produktů nebo využíváním společných zařízení ke skladování, opracování nebo zpracování zemědělských produktů, a v rámci kterých neexistuje povinnost účtovat stejné ceny, pokud Komise neshledá, že je tímto bráněno soutěži a že jsou ohroženy cíle uvedené v článku [39 SFEU].“

7

V bodech 7 a 16 odůvodnění nařízení č. 2200/96 je uvedeno:

[…]

8

Článek 11 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se ‚organizací producentů‘ rozumí každá právnická osoba,

[…]“

9

Článek 23 nařízení č. 2200/96, nadepsaný „Intervenční režim“, v odstavci 1 stanoví, že „[o]rganizace producentů a jejich sdružení se mohou rozhodnout, že nebudou nabízet k prodeji produkty uvedené v čl. 1 odst. 2, dodávané jejich členy v množstvích a v obdobích, která uznají za vhodná“.

10

Článek 1a nařízení č. 1184/2006 stanoví:

„Články [101 až 106 SFEU] a předpisy přijaté k jejich provedení se s výhradou článku 2 tohoto nařízení použijí na všechny dohody, rozhodnutí a jednání uvedené v čl. [101 odst. 1 a článku 102 SFEU], které se týkají produkce produktů uvedených v článku 1 nebo obchodu s nimi.“

11

Článek 2 odst. 1 tohoto nařízení zní takto:

„Ustanovení čl. [101 odst. 1 SFEU] se nepoužijí na dohody, rozhodnutí a jednání uvedené v článku 1a tohoto nařízení, které tvoří nedílnou část vnitrostátní organizace trhu nebo jsou nezbytné pro dosažení cílů stanovených v článku [39 SFEU].

[…]“

12

Článek 3 odst. 1 nařízení č. 1182/2007 stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se organizací producentů rozumí každá právnická osoba nebo jasně vymezená organizační složka právnické osoby, která splňuje tyto požadavky:

13

Článek 103c odst. 1 nařízení č. 1234/2007 stanoví, že operační programy v odvětví ovoce a zeleniny sledují dva nebo více z cílů stanovených v čl. 122 prvním pododstavci písm. c) tohoto nařízení nebo z cílů uvedených v tomto článku 103c, mezi něž patří i předcházení krizím a jejich řešení.

14

V článku 103c odst. 2 písm. a) je upřesněno, že předcházení krizím a jejich řešení se týká předcházení a zvládání krizí na trzích s ovocem a zeleninou a zahrnuje v této souvislosti mimo jiné i stahování z trhu.

15

Článek 122 první pododstavec nařízení č. 1234/2007 stanoví:

„Členské státy uznají organizace producentů, které

16

V článku 123 odst. 1 a 3 tohoto nařízení je uvedeno:

„1.   Členské státy uznají mezioborové organizace, které

[…]

3.   Navíc k odstavci 1 členské státy s ohledem na odvětví ovoce a zeleniny s ohledem na odvětví vína mohou uznat rovněž mezioborové organizace, které

[…]

[…]“

17

Článek 125a odst. 1 a 2 uvedeného nařízení stanoví:

„1.   Stanovy organizace producentů v odvětví ovoce a zeleniny zavazují její členy zejména:

[…]

[…]

2.   Bez ohledu na odst. 1 písm. c) mohou členové organizace producentů, pokud je k tomu organizace producentů oprávní a pokud je to v souladu s podmínkami stanovenými organizací:

18

Článek 125b odst. 1 písm. c) a g) nařízení č. 1234/2007 stanoví, že členské státy uznají za organizace producentů (dále jen „OP“) v odvětví ovoce a zeleniny všechny právnické osoby nebo jasně vymezené složky právnických osob, které o uznání požádají, zejména pokud existují dostatečné důkazy o řádném výkonu jejich činnosti z časového hlediska i z hlediska účinnosti a koncentrace nabídky a nezaujímají dominantní postavení na daném trhu, není-li to nutné k uskutečňování cílů stanovených v článku 39 SFEU.

19

V článku 125c zmíněného nařízení je uvedeno:

„Sdružení [OP] v odvětví ovoce a zeleniny se zakládá z podnětu uznaných [OP] a může provádět jakoukoli z činností [OP] podle tohoto nařízení. Za tímto účelem mohou členské státy uznat sdružení producentů na základě žádosti, pokud:

[…]“

20

Článek 175 nařízení č. 1234/2007 zní takto:

„Není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, použijí se články [101 až 106 SFEU] a předpisy přijaté k jejich provedení, s výhradou článků 176 a 177 tohoto nařízení, na všechny dohody, rozhodnutí a jednání uvedené v čl. [101 odst. 1 a článku 102 SFEU], které se týkají produkce produktů, na něž se vztahuje toto nařízení, a obchodu s nimi.“

21

Článek 176 odst. 1 tohoto nařízení zní takto:

„Ustanovení čl. [101 odst. 1 SFEU] se nepoužijí na dohody, rozhodnutí a jednání uvedené v článku 175 tohoto nařízení, které tvoří nedílnou část vnitrostátní organizace trhu nebo jsou nezbytné pro dosažení cílů stanovených v článku [39 SFEU].

Ustanovení čl. [101 odst. 1 SFEU] se zejména nepoužije na dohody, rozhodnutí a jednání zemědělců, zemědělských sdružení a svazů těchto sdružení náležejících jednomu členskému státu, které se zabývají produkcí nebo prodejem zemědělských produktů nebo využíváním společných zařízení ke skladování, úpravě nebo zpracování zemědělských produktů a které nestanoví povinnost účtovat stejné ceny, pokud Komise neshledá, že brání hospodářské soutěži a ohrožují cíle uvedené v článku [39 SFEU].“

22

Článek 176a odst. 1 a 4 uvedeného nařízení stanoví:

„1.   Ustanovení čl. [101 odst. 1 SFEU] se nepoužijí na dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě uznaných mezioborových organizací, jejichž účelem je provádění činností podle čl. 123 odst. 3 písm. c) tohoto nařízení.

[…]

4.   Za neslučitelné s pravidly Společenství jsou vždy prohlášeny tyto dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě:

23

Článek L. 420-1 code de commerce (obchodní zákoník) stanoví:

„Jednání ve vzájemné shodě, dohody, výslovné či tiché kartely nebo sdružení podniků, jejichž účelem nebo důsledkem může být vyloučení, omezení či narušení hospodářské soutěže na trhu, jsou zakázané, a to i v případě, že k nim dochází přímo nebo nepřímo prostřednictvím společnosti ze skupiny usazené mimo území Francie, zejména tehdy, když:

24

Poté, co direction générale de la concurrence, de la consommation et de la répression des fraudes (DGCCRF, generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, spotřebitelské otázky a potírání podvodů, Francie) dne 12. dubna 2007 provedlo šetření na místě a zabavilo určité dokumenty, informoval ministr hospodářství, zemědělství a digitální oblasti Conseil de la concurrence (Rada pro hospodářskou soutěž, Francie), nyní Autorité de la concurrence (Úřad pro hospodářskou soutěž), o jednáních v odvětví produkce čekanky a jejího uvádění na trh.

25

Sporným rozhodnutím ze dne 6. března 2012 Úřad pro hospodářskou soutěž konstatoval, že APVE, Cerafel, FNPE, Celfnord, APEF, SNE, FCE a Groupe Perle du Nord, jakož i OP Fraileg, Prim’Santerre, Soleil du Nord, France endives, CAP’Endives, Marché de Phalempin, Primacoop, Sipema a Valois-Fruits prováděly na trhu s čekankou komplexní a trvající kartelovou dohodu, kterou zakazuje článek L. 420-1 obchodního zákoníku a čl. 101 odst. 1 SFEU a která spočívala v jednání ve vzájemné shodě týkajícím se ceny čekanky, jež probíhalo různými způsoby, například tím, že byla každý týden oznamována minimální cena, byly určovány referenční ceny, byl zaveden systém pro obchodování, byla určována rezervovaná cena a byl zneužíván mechanismus cen za stažení výrobků z trhu, dále v jednání ve vzájemné shodě týkajícím se množství čekanky uváděného na trh a konečně v systému výměny strategických informací, který měl zavést určité cenové uspořádání, přičemž tato jednání měla za cíl společné určování minimální prodejní ceny za produkci čekanky a umožňovala producentům a několika jejich profesním organizacím udržovat minimální prodejní ceny, a to v období od ledna 1998 až do vydání sporného rozhodnutí. V důsledku toho jim uložil peněžité sankce v celkové výši 3970590 eur.

26

Ve sporném rozhodnutí Úřad pro hospodářskou soutěž zejména odmítl argument producentů, kteří tvrdili, že dotčené dohody mají být považovány za nezbytné pro dosažení cílů společné zemědělské politiky, jelikož v projednávané věci nelze uplatnit výjimky upravené v čl. 2 odst. 1 nařízení č. 1184/2006 a v článku 176 nařízení č. 1234/2007.

27

Několik sankcionovaných společností a subjektů podalo u cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie) žalobu znějící na zrušení a podpůrně na změnu sporného rozhodnutí.

28

Rozsudkem ze dne 15. května 2014 tento soud sporné rozhodnutí změnil ve všech výrocích a rozhodl, že nebylo prokázáno, že byla porušena ustanovení článku L.420-1 obchodního zákoníku a čl. 101 odst. 1 SFEU. V tomto ohledu zejména konstatoval, že za situace, kdy při výkladu právní úpravy společné organizace trhů vyvstávají problémy v souvislosti s přesným rozsahem a mezemi úlohy spočívající ve stabilizaci cen, která je svěřena dotčeným subjektům v rámci režimu výjimky z práva hospodářské soutěže vyplývající z uplatnění pravidel společné zemědělské politiky, nebylo prokázáno, že by vydávání pokynů o minimální ceně bylo za všech okolností s konečnou platností zakázáno, takže nebylo nesporně prokázáno, že by dotčené subjekty překročily rozsah úloh, které jim byly v souladu se zákonem svěřeny v oblasti stabilizace cen.

29

Předseda Úřadu pro hospodářskou soutěž podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost. Na podporu kasační stížnosti v podstatě zejména tvrdí, že nad rámec uplatnění výslovných výjimek z použití čl. 101 odst. 1 SFEU stanovených v nařízeních o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi lze úlohy svěřené OP a sdružením OP (dále jen „SOP“) vykonávat pouze v souladu s pravidly hospodářské soutěže.

30

Komise předložila v rámci tohoto řízení na základě čl. 15 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) u Cour de cassation (Kasační soud, Francie) vyjádření. Vysvětlila v něm, že z použitelnosti unijních pravidel hospodářské soutěže v odvětví zemědělství existují nejen obecné výjimky přijaté na základě článku 2 nařízení č. 26 a č. 1184/2006, jakož i článku 176 nařízení č. 1234/2007, ale v souladu s článkem 175 tohoto nařízení rovněž zvláštní výjimky obsažené v různých nařízeních o společné organizaci trhů, která ukládají organizacím činným v oblasti produkce ovoce a zeleniny a jejich uvádění na trh určité zvláštní úlohy, na které by se mohly za běžných okolností vztahovat zákazy vyplývající z pravidel hospodářské soutěže. V projednávaném případě se podle názoru Komise jedná, pokud jde o období do konce roku 2007, o nařízení č. 2200/96, a pokud jde o období od 1. ledna 2008, o nařízení č. 1182/2007, které je součástí nařízení č. 1234/2007. Má nicméně za to, že k hlavním jednáním dotčeným ve věci v původním řízení, totiž k uplatňování mechanismů minimálních cen dohodnutých uvnitř hlavních SOP, došlo mimo rámec zvláštních úloh stanovených společnou organizací dotčeného trhu a nelze mít za to, že by se na tato jednání vztahovaly tyto zvláštní výjimky.

31

Cour de cassation (Kasační soud) v tomto ohledu uvádí, že Soudní dvůr v rozsudcích ze dne 9. září 2003, Milk Marque a National Farmers’ Union (C‑137/00, EU:C:2003:429), a ze dne 19. září 2013, Panellinios Syndesmos Viomichanion Metapoiisis Kapnou (C‑373/11, EU:C:2013:567), rozhodl, že článek 42 SFEU stanoví zásadu použitelnosti evropských pravidel hospodářské soutěže v odvětví zemědělství a že zachování účinné hospodářské soutěže na trzích se zemědělskými produkty je součástí cílů společné zemědělské politiky, a měl za to, že i co se týče pravidel Smlouvy o FEU v oblasti hospodářské soutěže, toto ustanovení přiznává přednost cílům společné zemědělské politiky před cíli politiky v oblasti hospodářské soutěže.

32

Má nicméně za to, že Soudní dvůr dosud nerozhodl o existenci „zvláštních výjimek“, na které poukázala Komise, ani případně neupřesnil, jaký je jejich vztah s „obecnými výjimkami“ uvedenými v nařízeních o použití pravidel hospodářské soutěže v odvětví zemědělství.

33

Cour de cassation (Kasační soud) tedy rozhodl o přerušení řízení a předložení následujících předběžných otázek Soudnímu dvoru:

34

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda musí být článek 101 SFEU, ve spojení s článkem 2 nařízení č. 26, čl. 11 odst. 1 nařízení č. 2200/96, článkem 2 nařízení č. 1184/2006, čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1182/2007, jakož i čl. 122 prvním pododstavcem a články 175 a 176 nařízení č. 1234/2007 vykládán v tom smyslu, že taková jednání, o jaká se jedná ve věci v původním řízení a v rámci kterých OP, SOP a profesní organizace působící v odvětví čekanky společně určují minimální prodejní ceny, jednají ve vzájemné shodě ohledně množství uváděného na trh a vyměňují si strategické informace, jsou vyloučena z působnosti zákazu kartelových dohod stanoveného v čl. 101 odst. 1 SFEU.

35

Nejprve je třeba uvést, že čekanka patří do kategorie „jedlá zelenina, rostliny, kořeny a hlízy“ uvedené v příloze I Smlouvy o FEU a podle článku 38 SFEU se na ni tudíž vztahují články 39 až 44 SFEU týkající se společné zemědělské politiky.

36

V článku 42 SFEU je uvedeno, že ustanovení kapitoly týkající se pravidel hospodářské soutěže se vztahují na zemědělskou produkci a obchod zemědělskými produkty pouze v rozsahu, který podle čl. 43 odst. 2 SFEU a způsobem v něm stanoveným vymezí Evropský parlament a Rada Evropské unie se zřetelem k cílům uvedeným v článku 39 SFEU. Článek 43 odst. 2 SFEU v tomto ohledu stanoví, že Parlament a Rada přijmou mimo jiné ustanovení nezbytná pro sledování cílů společné zemědělské politiky.

37

V zájmu sledování cílů, které spočívají v zavedení společné zemědělské politiky a režimu nenarušené hospodářské soutěže, článek 42 SFEU v této souvislosti uznává přednost společné zemědělské politiky před cíli Smlouvy v oblasti hospodářské soutěže a pravomoc unijního normotvůrce rozhodovat, v jaké míře se pravidla hospodářské soutěže uplatní v oblasti zemědělství (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. října 1994, Německo v. Rada, C‑280/93, EU:C:1994:367, bod 61, a ze dne 12. prosince 2002, Francie v. Komise, C‑456/00, EU:C:2002:753, bod 33).

38

Z toho vyplývá, že jak uvedl generální advokát v bodech 51 a 56 svého stanoviska, cílem intervencí, které provádí unijní normotvůrce z tohoto důvodu, není stanovit výjimky ze zákazu jednání uvedených v čl. 101 odst. 1 a článku 102 SFEU nebo je odůvodnit, nýbrž vyloučit z působnosti těchto ustanovení jednání, která by do jejich působnosti spadala, pokud by k nim došlo v jiném odvětví než v odvětví společné zemědělské politiky.

39

Co se konkrétně týče odvětví ovoce a zeleniny a období dotčených ve věci v původním řízení, unijní normotvůrce postupně upřesnil vztah mezi společnou zemědělskou politikou a pravidly hospodářské soutěže v článku 1 nařízení č. 26, článku 1a nařízení č. 1184/2006 a poté v článku 175 nařízení č. 1234/2007.

40

Pokud jde o posledně uvedené ustanovení, které tento vztah upravuje v podstatě obdobně, jako tomu bylo v nařízeních č. 26 a č. 1184/2006, je v něm uvedeno, že není-li v nařízení č. 1234/2007 stanoveno jinak, použijí se články 101 až 106 SFEU a předpisy přijaté k jejich provedení, s výhradou článků 176 a 177 tohoto nařízení, na všechny dohody, rozhodnutí a jednání uvedené v čl. 101 odst. 1 a článku 102 SFEU, které se týkají produkce produktů, na něž se vztahuje uvedené nařízení, a obchodu s nimi.

41

V odvětví ovoce a zeleniny se články 101 až 106 SFEU použijí na jednání uvedená v těchto článcích s výjimkou jednání uvedených v článcích 176 a 176a nařízení č. 1234/2007, a není-li v tomto nařízení stanoveno jinak, jak je uvedeno v článku 175 zmíněného nařízení.

42

Je třeba uvést, že podle čl. 122 prvního pododstavce nařízení č. 1234/2007, který byl přijat v návaznosti na čl. 11 odst. 1 nařízení č. 2200/96, a článku 125c nařízení č. 1234/2007 má OP nebo SOP působící v odvětví ovoce a zeleniny zajišťovat plánování produkce a její přizpůsobení poptávce, zejména pokud jde o jakost a množství, koncentrovat nabídku a uvádět produkty vyprodukované jejími členy na trh nebo optimalizovat produkční náklady a stabilizovat ceny producentů.

43

Za účelem dosažení cílů uvedených v těchto ustanoveních by přitom mohlo být nutné, aby OP nebo SOP využily prostředků, které se liší od prostředků, které se uplatňují při běžném fungování trhů, konkrétně určitých forem koordinace a jednání ve vzájemné shodě mezi zemědělskými producenty.

44

Aby tudíž OP a SOP nebyly zbaveny prostředků, které jim umožňují dosáhnout cílů, jež jsou jim svěřeny v rámci společné organizace trhu, na které se podílejí – přičemž jak je připomenuto v bodě 7 odůvodnění nařízení č. 2200/96, představují její základní prvek – a nebyl tak zpochybněn užitečný účinek nařízení o společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou, na jednání těchto subjektů nezbytná k dosažení jednoho nebo více uvedených cílů se nemůže vztahovat zejména zákaz kartelových dohod stanovený v čl. 101 odst. 1 SFEU.

45

Z toho vyplývá, že v tomto odvětví se předpoklady nepoužitelnosti čl. 101 odst. 1 SFEU neomezují pouze na jednání uvedená v článcích 176 a 176a nařízení č. 1234/2007, ale uplatní se i na jednání zmíněná v předchozím bodě.

46

Rozsah těchto výjimek je ovšem třeba vykládat restriktivně.

47

Jak již Soudní dvůr uvedl, společné organizace trhů se zemědělskými produkty nejsou prostorem bez hospodářské soutěže (rozsudek ze dne 9. září 2003, Milk Marque a National Farmers’ Union, C‑137/00, EU:C:2003:429, bod 61).

48

Naopak, zachování účinné hospodářské soutěže na trzích se zemědělskými produkty patří mezi cíle společné zemědělské politiky a společné organizace trhů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2003, Milk Marque a National Farmers’ Union, C‑137/00, EU:C:2003:429, body 57 a 58).

49

Ještě je třeba zdůraznit, že v souladu se zásadou proporcionality nesmí dotčená jednání překračovat meze toho, co je nezbytně nutné k dosažení cíle či cílů předmětné OP nebo předmětného SOP podle právní úpravy týkající se společné organizace dotčeného trhu.

50

Právě s ohledem na tyto úvahy je třeba posoudit, zda jsou taková jednání, o jaká se jedná ve věci v původním řízení a kterými OP, SOP a profesní organizace působící v odvětví čekanky společně určují minimální prodejní ceny, jednají ve vzájemné shodě ohledně množství uváděného na trh a vyměňují si strategické informace, vyloučena z působnosti zákazu kartelových dohod stanoveného v čl. 101 odst. 1 SFEU.

51

V bodě 44 tohoto rozsudku bylo v tomto ohledu připomenuto, že OP a SOP jsou základními prvky, které na své úrovni zajišťují decentralizované fungování společné organizace trhu.

52

Článek 122 první pododstavec písm. c) a článek 125c nařízení č. 1234/2007 v této souvislosti stanoví, že v odvětví ovoce a zeleniny členské státy uznají OP nebo SOP, které mimo jiné sledují některý z cílů vymezených unijním normotvůrcem v bodech i) až iii) prvně uvedeného ustanovení.

53

Z toho vyplývá, že předpokladem nepoužitelnosti unijních pravidel hospodářské soutěže odůvodněné tím, že dotčené jednání je nezbytné k dosažení jednoho či více cílů společné organizace dotčeného trhu, je, že jde o jednání subjektu, který je k němu v souladu s právní úpravou společné organizace tohoto trhu skutečně oprávněn, a byl proto uznán členským státem.

54

Jednání subjektu, který členský stát neuznal jako subjekt, jenž má sledovat některý z těchto cílů, tedy ze zákazu jednání uvedených v čl. 101 odst. 1 SFEU vyloučeno být nemůže.

55

To by mělo platit zejména v případě jednání takových profesních organizací, jakými jsou ve věci v původním řízení APVE, SNE a FCE, v jejichž případě ani ze spisu, ani z odpovědí na otázky položené Soudním dvorem nevyplývá, že by je francouzské orgány uznaly jakožto OP, SOP nebo dokonce mezioborovou organizaci ve smyslu čl. 123 odst. 1 nařízení č. 1234/2007, což musí ověřit předkládající soud.

56

Co se týče jednání OP nebo SOP, je třeba uvést, že k takovým jednáním musí dojít v rámci téže OP nebo téhož SOP.

57

Zejména podle čl. 122 prvního pododstavce písm. c) a čl. 125b odst. 1 písm. c) nařízení č. 1234/2007 se totiž úlohy spočívající v plánování produkce, koncentraci nabídky a uvádění na trh, optimalizaci produkčních nákladů a stabilizaci cen producentů, které lze svěřit OP nebo SOP na základě právní úpravy použitelné na společnou organizaci dotčeného trhu, mohou týkat pouze produkce samotných členů dotčené OP nebo dotčeného SOP a uvádění jejich produktů na trh. Mohou tudíž zdůvodnit některé formy koordinace nebo jednání ve vzájemné shodě pouze mezi producenty, kteří jsou členy téže OP nebo téhož SOP uznaných členským státem.

58

Z toho vyplývá, že dohody nebo jednání ve vzájemné shodě nikoliv v rámci jedné OP nebo jednoho SOP, nýbrž mezi OP nebo mezi SOP navzájem překračují meze toho, co je nezbytné k plnění těchto úloh.

59

Z úvah vyložených v bodech 51 až 58 tohoto rozsudku vyplývá, že jednání mezi takovými OP nebo SOP a a fortiori jednání, na kterých se kromě takových OP či SOP podílejí i subjekty, které nebyly uznány členským státem v rámci provádění společné zemědělské politiky v dotčeném odvětví, z působnosti zákazu jednání uvedených v čl. 101 odst. 1 SFEU nelze vyloučit.

60

Vzhledem k tomu, že k jednáním dotčeným ve věci v původním řízení nedošlo v rámci téže OP nebo téhož SOP, nýbrž mezi několika OP, několika SOP a několika subjekty, které nebyly uznány v rámci společné organizace trhu s čekankou, z působnosti zákazu kartelových dohod stanoveného v čl. 101 odst. 1 SFEU je nelze vyloučit.

61

Co se dále týče jednání mezi producenty, kteří jsou členy téže OP nebo téhož SOP uznaných členským státem, je třeba připomenout, že uznané OP nebo SOP musejí na základě společné zemědělské politiky v odvětví ovoce a zeleniny sledovat alespoň jeden ze tří cílů uvedených v čl. 122 prvním pododstavci písm. c) nařízení č. 1234/2007, které jsou připomenuty v bodě 42 tohoto rozsudku.

62

Z toho vyplývá, že předpokladem nepoužitelnosti unijních pravidel hospodářské soutěže v odvětví ovoce a zeleniny na jednání, které není uvedeno v článcích 176 a 176a nařízení č. 1234/2007, je, že k jednání dohodnutému v rámci dotčené OP nebo dotčeného SOP skutečně dochází výlučně v souvislosti se sledováním jednoho nebo několika cílů, které jim byly svěřeny v souladu s právní úpravou společné organizace dotčeného trhu.

63

Co se týče cílů uvedených v bodech 42 a 61 tohoto rozsudku, je třeba uvést, že cíl spočívající v zajištění plánování produkce a jejím přizpůsobení poptávce, cíl spočívající v koncentraci nabídky a uvádění produktů vyprodukovaných členy na trh, jakož i cíl spočívající ve stabilizaci cen producentů nutně vyžadují výměnu strategických informací mezi jednotlivými producenty, kteří jsou členy dotčené OP nebo dotčeného SOP, jež mají sloužit zejména k seznámení se s charakteristikami produkce těchto producentů. Výměna strategických informací mezi producenty téže OP nebo téhož SOP tedy může být přiměřená, dochází-li k ní skutečně v zájmu dosažení cíle nebo cílů této OP nebo tohoto SOP a je-li omezena pouze na informace, které jsou za tímto účelem nezbytně nutné.

64

Cíl spočívající ve stabilizaci cen producentů za účelem zajištění přiměřené životní úrovně zemědělců může zdůvodnit i koordinaci mezi zemědělskými producenty téže OP nebo téhož SOP týkající se množství zemědělských produktů uváděných na trh, jak vyplývá z bodu 16 odůvodnění nařízení č. 2200/96, jakož i z intervenčního režimu, přičemž zásada jeho fungování byla stanovena v článku 23 tohoto nařízení a změněna čl. 103c odst. 2 písm. a) nařízení č. 1234/2007.

65

Cíl spočívající v koncentraci nabídky za účelem posílení postavení producentů z důvodu stále se zvyšující koncentrace poptávky může kromě toho odůvodnit i určitou formu koordinace cenové politiky jednotlivých zemědělských producentů v rámci téže OP nebo téhož SOP. To platí zejména za situace, kdy členové dotčené OP nebo dotčeného SOP uloží této OP nebo tomuto SOP, aby na trh uváděly celou svoji produkci, jak to s výjimkou některých specifických případů vyžaduje čl. 125a odst. 1 písm. c) nařízení č. 1234/2007 ve spojení s článkem 125c tohoto nařízení.

66

Společné určování minimálních prodejních cen v rámci téže OP nebo téhož SOP naproti tomu z hlediska jednání nezbytných ke splnění úloh, jež jsou jim svěřeny v rámci společné organizace dotčeného trhu, nelze považovat za přiměřené cílům stabilizace cen nebo koncentrace nabídky, pokud producentům, kteří svoji vlastní produkci prodávají sami v případech uvedených v čl. 125a odst. 2 nařízení č. 1234/2007, neumožňuje účtovat nižší cenu, než jsou tyto minimální ceny, jelikož vede k oslabení již tak snížené míry hospodářské soutěže na trzích se zemědělskými produkty, a to zejména proto, že je producentům přiznána možnost sdružovat se v rámci OP a SOP za účelem koncentrace jejich nabídky.

67

S ohledem na výše uvedené je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 101 SFEU, ve spojení s článkem 2 nařízení č. 26, čl. 11 odst. 1 nařízení č. 2200/96, článkem 2 nařízení č. 1184/2006, čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1182/2007, jakož i čl. 122 prvním pododstavcem a články 175 a 176 nařízení č. 1234/2007 musí být vykládán v tom smyslu, že:

68

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:

Článek 101 SFEU ve spojení s článkem 2 nařízení Rady č. 26 ze dne 4. dubna 1962 o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi, čl. 11 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2200/96 ze dne 28. října 1996 o společné organizaci trhu s ovocem a zeleninou, článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 ze dne 24. července 2006 o použití některých pravidel hospodářské soutěže na produkci některých zemědělských produktů a obchod s nimi, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1182/2007 ze dne 26. září 2007, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro odvětví ovoce a zeleniny a kterým se mění směrnice 2001/112/ES a 2001/113/ES a nařízení (EHS) č. 827/68, (ES) č. 2200/96, (ES) č. 2201/96, (ES) č. 2826/2000, (ES) č. 1782/2003 a (ES) č. 318/2006 a ruší nařízení (ES) č. 2202/96, jakož i čl. 122 prvním pododstavcem a články 175 a 176 nařízení č. 1234/2007, ve znění nařízení Rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009, musí být vykládán v tom smyslu, že: