—

za Loterie Nationale – Nationale Loterij NV van publiek recht J. Muyldermansem, P. Maeyaertem a P. Vlaemminckem, advocaten,

—

za P. Adriaensena a W. De Kesela, jakož i The Right Frequency VZW R. Peetersem, advocaat,

—

za Evropskou komisi M. van Beekem a D. Roussanovem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu bodu 14 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. 2005, L 149, s. 22).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Loterie Nationale – Nationale Loterij NV van publiek recht (dále jen „Loterie Nationale“) na straně jedné a Paulem Adriaensenem a Wernerem De Keselem, jakož i The Right Frequency VZW na straně druhé ve věci zavedení a propagace programu kolektivní účasti na veřejných loteriích v Belgii, nazvaného „Lucky 4 All“ (dále jen „program Lucky 4 All“).

3

Bod 8 odůvodnění směrnice 2005/29 zní takto:

„Tato směrnice přímo chrání ekonomické zájmy spotřebitele před nekalými obchodními praktikami vůči spotřebitelům. […]“

4

Bod 17 odůvodnění této směrnice uvádí:

„Pro zajištění vyšší právní jistoty je žádoucí určit takové obchodní praktiky, jež jsou za všech okolností nekalé. Příloha I proto uvádí taxativní výčet všech takových praktik. Pouze tyto obchodní praktiky lze pokládat za nekalé, aniž by bylo třeba provádět hodnocení jednotlivých případů podle článků 5 až 9. Tento seznam lze změnit pouze revizí této směrnice.“

5

Článek 1 uvedené směrnice stanoví:

„Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitele sblížením právních a správních předpisů členských států týkajících se nekalých obchodních praktik, které poškozují ekonomické zájmy spotřebitelů.“

6

Článek 2 písm. d) téže směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

7

Článek 3 odst. 1 směrnice 2005/29 stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům, jak je stanoveno v článku 5, před obchodní transakcí týkající se produktu, v jejím průběhu a po ní.“

8

Článek 5 této směrnice stanoví:

„1.   Nekalé obchodní praktiky jsou zakázány.

2.   Obchodní praktika je nekalá, pokud

[…]

4.   Obchodní praktiky jsou nekalé zejména tehdy, jsou-li

5.   V příloze I je uveden výčet obchodních praktik, které jsou považovány za nekalé za všech okolností. Tento jednotný výčet platí ve všech členských státech a může být změněn pouze revizí této směrnice.“

9

Příloha I uvedené směrnice, nadepsaná „Obchodní praktiky, jež jsou za všech okolností považovány za nekalé“, v bodě 14 stanoví:

„Zahájení, provozování nebo propagace pyramidového programu, kdy spotřebitel zaplatí za možnost získat odměnu, která závisí především na získávání nových spotřebitelů do programu, a nikoli na prodeji nebo spotřebě produktů.“

10

Loterie Nationale je veřejnoprávní akciovou společností usazenou v Belgii, kde je pověřena organizací veřejných loterií. Tato společnost se žalobou podanou u rechtbank van koophandel te Antwerpen, afdeling Antwerpen (obchodní soud v Antverpách, oddělení v Antverpách, Belgie) domáhala zejména toho, aby bylo určeno, že program Lucky 4 All představuje zakázaný pyramidový program, nebo přinejmenším klamavou obchodní praktiku.

11

Tento soud rozsudkem ze dne 7. října 2014 konstatoval, že zavedení a propagace programu Lucky 4 All skutečně představuje klamavou obchodní praktiku. Naproti tomu shledal, že jedna z podmínek, které Soudní dvůr stanovil v rozsudku ze dne 3. dubna 2014, 4finance (C‑515/12, EU:C:2014:211), umožňujících kvalifikovat určitou obchodní praktiku jako „pyramidový program“ ve smyslu bodu 14 přílohy I směrnice 2005/29, splněna není. Uvedený soud měl konkrétně za to, že není prokázáno, že financování odměny vyplácené stávajícím členům programu Lucky 4 All závisí „především“ nebo „zejména“ na finančním příspěvku nových členů.

12

Loterie Nationale podala proti tomuto rozsudku odvolání u hof van beroep te Antwerpen (odvolací soud v Antverpách, Belgie), zejména z důvodu, že v řízení v prvním stupni bylo neprávem rozhodnuto, že program Lucky 4 All nepředstavuje zakázaný pyramidový program.

13

Předkládající soud v tomto ohledu uvádí, že program Lucky 4 All umožňuje vytvářet skupiny osob, které se chtějí účastnit losování Lotta, která nabízí Loterie Nationale. Základní myšlenka, na níž tento program stojí, podle něj spočívá v tom, že hráči mají větší šanci na získání výhry, pokud hrají společně. Úplnou skupinu hráčů, jak je stanovena v uvedeném programu, tvoří osmiúrovňová pyramida a umožňuje ve hře vsadit najednou na 9841 kombinací.

14

Při přihlášení do skupiny získá každý nový účastník programu Lucky 4 All po zaplacení první platby ve výši 10 eur „vstupní balíček“ a následně hradí měsíční příspěvek ve výši přibližně 43 eur. Posledně uvedená částka umožňuje získání sázenek Lotta. Po uhrazení měsíčního příspěvku může hráč vyplnit on-line formulář, který mu umožní vybrat deset kombinací Lotta týdně. Následně zástupce tohoto programu odevzdá sázenky Lotta všech účastníků na prodejním místě. V případě výhry jsou částky rozděleny podle předem stanoveného klíče. Konkrétně výherce kombinace obdrží 50 % z celkové výhry a 40 % se přidělí osmi úrovním nad touto kombinací, přičemž program Lucky 4 All zaujímá sám první čtyři úrovně každé skupiny, takže první hráči jsou připuštěni až od úrovně 5. Zbývajících 10 % výhry se znovu investuje do nákupu nových kombinací. Konečně výhry přesahující jeden milion eur se hráčům nevyplácejí, horní hranice jejich případných zisků je tak omezena.

15

Předkládající soud připomíná, že z rozsudku ze dne 3. dubna 2014, 4finance (C‑515/12, EU:C:2014:211) vyplývá, že se zákaz pyramidových programů, jak jsou definovány v příloze I směrnice 2005/29, zakládá na třech kumulativních podmínkách. Podle jeho názoru je v projednávané věci nesporné, že program Lucky 4 All splňuje první dvě podmínky. Tento program jednak slibuje dosažení hospodářského prospěchu spočívajícího ve zvýšených šancích na získání výhry a jednak splnění tohoto slibu závisí na získávání stále většího počtu nových hráčů.

16

Pokud jde o třetí podmínku, předkládající soud připomíná, že je splněna pouze v případě, že příspěvky nových účastníků financují především odměnu vyplácenou stávajícím členům. Tato podmínka tedy podle něj vyžaduje existenci finanční souvislosti mezi zaplacenými příspěvky a uhrazenou odměnou. Není však jisté, zda program může být zakázán, je-li tato souvislost pouze nepřímá. Předkládající soud má za to, že Soudní dvůr v tomto ohledu v rozsudku ze dne 3. dubna 2014, 4finance (C‑515/12, EU:C:2014:211) nepřijal jednoznačné stanovisko.

17

Za těchto podmínek se hof van beroep te Antwerpen (odvolací soud v Antverpách) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Vyplývá z bodu 14 přílohy I směrnice 2005/29 požadavek, podle něhož se jedná o zakázaný pyramidový program pouze v tom případě, že splnění finančního slibu vůči stávajícím členům:

závisí především nebo zejména na přímém převodu [finančních] příspěvků nových členů (‚přímá souvislost‘),

nebo

postačí, že splnění tohoto finančního slibu vůči stávajícím členům závisí především nebo zejména na nepřímém vyplácení, při kterém se použijí [finanční] příspěvky stávajících členů, a to tak, že stávající členové odměny nedosáhnou především nebo zejména z vlastního prodeje nebo spotřeby produktů nebo služeb, ale splnění jim učiněného finančního slibu závisí především nebo zejména na získávání a [finančních] příspěvcích nových členů (‚nepřímá souvislost‘)?“

18

Úvodem je třeba poznamenat, že předkládající soud má ve sporu v původním řízení ověřit, zda program Lucky 4 All musí být podle bodu 14 přílohy I směrnice 2005/29 zakázán.

19

V tomto ohledu již Soudní dvůr rozhodl, že se zákaz „pyramidových programů“ ve smyslu bodu 14 přílohy I směrnice 2005/29 zakládá na třech kumulativních podmínkách. Zaprvé se takový program zakládá na slibu, že spotřebitel získá možnost dosáhnout hospodářského prospěchu. Dále splnění tohoto slibu závisí na získání dalších spotřebitelů do takového programu. A konečně většina příjmů umožňujících financovat slíbenou odměnu spotřebitelům nepochází ze skutečné hospodářské činnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. dubna 2014, 4finance, C‑515/12, EU:C:2014:211, bod 20).

20

Podle předkládajícího soudu organizátoři programu Lucky 4 All zavedli a propagují zvláště složitý program kolektivní účasti na losováních Lotta, která nabízí Loterie Nationale, jenž splňuje první dvě podmínky uvedené v předcházejícím bodě tohoto rozsudku.

21

Spotřebitele zaprvé láká slib, že mohou dosáhnout hospodářského prospěchu v rozsahu, v němž má kolektivní účast na Lottu podstatně zvyšovat jejich šance na získání výhry v této hazardní hře.

22

Zadruhé z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že splnění tohoto slibu vyžaduje účast stále většího počtu hráčů, což vyplývá přímo ze samotné organizace a logiky programu Lucky 4 All. Skupiny hráčů mají totiž formu pyramid, jejichž první čtyři úrovně zaujímá program samotný. Vzhledem k tomu, že při rozdělení výher v rámci skupiny jsou upřednostňovány vyšší úrovně, je to především program, který využívá vyšších šancí na získání výhry, jakož i v určité míře hráči, kteří se již programu účastní a získali další členy. Každý hráč má tedy zájem na získávání nových hráčů, aby si vylepšil příslušné postavení.

23

Naproti tomu si předkládající soud klade otázku, zda je třetí podmínka týkající se financování finančního slibu splněna s ohledem na to, že bod 28 rozsudku ze dne 3. dubna 2014, 4finance (C‑515/12, EU:C:2014:211) lze vykládat v tom smyslu, že tento slib musí být financován přímo platbami nových členů.

24

Podstatou této otázky předkládajícího soudu tedy je, zda bod 14 přílohy I směrnice 2005/09 musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení umožňuje určitou obchodní praktiku kvalifikovat jako „pyramidový program“ i v případě, že podle něj mezi platbami poskytnutými do takového programu novými členy a odměnami, které obdrží stávající členové, existuje pouze nepřímá souvislost.

25

Je třeba připomenout, že Soudní dvůr již rozhodl, že v případě neexistence reálné hospodářské činnosti umožňující vytvářet dostatečné příjmy k financování odměny přislíbené spotřebitelům je pyramidový program nutně založen na hospodářském příspěvku jeho účastníků, neboť možnost člena tohoto programu získat odměnu závisí především na platbách hrazených dalšími členy (rozsudek ze dne 3. dubna 2014, 4finance, C‑515/12, EU:C:2014:211, bod 21).

26

Takový program je nutně „pyramidovým“ programem v tom smyslu, že jeho zachování vyžaduje vstup stále většího počtu nových účastníků, aby mohly být financovány odměny vyplácené stávajícím členům. Znamená to rovněž, že u nejnovějších členů je méně pravděpodobné, že za svou platbu obdrží odměnu. Tento program přestává být životaschopným, když nárůst počtu členů, ke kterému by mělo teoreticky docházet donekonečna, aby program pokračoval, nepostačuje k financování odměn přislíbených všem účastníkům (rozsudek ze dne 3. dubna 2014, 4finance, C‑515/12, EU:C:2014:211, bod 22).

27

Z předcházejícího vyplývá, že kvalifikace jako „pyramidový program“ ve smyslu bodu 14 přílohy I směrnice 2005/29 vyžaduje, aby členové takového programu poskytli platbu (rozsudek ze dne 3. dubna 2014, 4finance, C‑515/12, EU:C:2014:211, bod 23).

28

Z týchž důvodů tato kvalifikace vyžaduje existenci souvislosti mezi platbami nových členů a odměnou, kterou obdrží stávající členové (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. dubna 2014, 4finance, C‑515/12, EU:C:2014:211, bod 27).

29

Pokud jde o povahu této souvislosti, ze znění většiny jazykových verzí bodu 14 přílohy I směrnice 2005/29 vyplývá, že financování odměny, kterou může spotřebitel obdržet, závisí „především“ nebo „zejména“ na platbách poskytnutých později novými účastníky programu (viz rozsudek ze dne 3. dubna 2014, 4finance, C‑515/12, EU:C:2014:211, bod 28).

30

Ze znění tohoto ustanovení naproti tomu nelze vyvodit, že vyžadovaná finanční souvislost musí být nezbytně přímá. Rozhodující je, aby platby poskytnuté do takového programu novými členy byly kvalifikovány tak, že „zejména“ nebo „především“ financují příslušnou odměnu. Bod 14 přílohy I směrnice 2005/29 se tedy může vztahovat na program, v němž mezi platbami poskytnutými novými členy a odměnami, které obdrží stávající členové, existuje nepřímá souvislost.

31

Kromě toho by hrozilo, že výklad tohoto ustanovení v opačném smyslu zbaví toto ustanovení užitečného účinku, neboť požadavek přímé souvislosti by umožnil snadno obejít absolutní zákaz pyramidových programů.

32

Pokud jde o finanční souvislost vyžadovanou k tomu, aby docházelo k takové „propagaci pyramidového programu“, ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že ve věci v původním řízení šance na získání výhry souvisí s neomezeným přílivem nových hráčů do programu Lucky 4 All, přičemž tento příliv sám podléhá vstupnímu poplatku a pravidelným platbám. Kromě toho se jeví, že omezení horní hranice výher, jehož pravděpodobnost se zvyšuje podle počtu hráčů, rovněž přispívá k financování tohoto programu. Jeví se, že taková finanční souvislost je nepřímá, ale jistá. Předkládajícímu soudu však přísluší, aby tyto skutečnosti ověřil.

33

V každém případě se jeví, že takový program, jako je program Lucky 4 All, splňuje podmínky umožňující kvalifikovat jej jako „obchodní praktiku“ ve smyslu přílohy I směrnice 2005/29, jelikož je jeho cílem vytvářet zisk pro samotný program, to znamená pro zakladatele tohoto programu, a nikoli pouze pro hráče. Předkládajícímu soudu přísluší, aby to ověřil.

34

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že bod 14 přílohy I směrnice 2005/29 musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení umožňuje určitou obchodní praktiku kvalifikovat jako „pyramidový program“ i v případě, že mezi platbami poskytnutými do takového programu novými členy a odměnami, které obdrží stávající členové, existuje pouze nepřímá souvislost.

35

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto:

Bod 14 přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení umožňuje určitou obchodní praktiku kvalifikovat jako „pyramidový program“ i v případě, že mezi platbami poskytnutými do takového programu novými členy a odměnami, které obdrží stávající členové, existuje pouze nepřímá souvislost.