Věc C‑624/15

„Litdana“ UAB

proti

Valstybinė mokesčių inspekcija prie Lietuvos Respublikos finansų ministerijos

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce

podaná Vilniaus apygardos administracinis teismas)

„Řízení o předběžné otázce – Daně – Daň z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Článek 314 – Režim ziskové přirážky – Podmínky použití – Odepření vnitrostátních daňových orgánů přiznat osobě povinné k dani právo uplatnit režim ziskové přirážky – Údaje na fakturách týkající se jak uplatnění režimu ziskové přirážky dodavatelem, tak osvobození od DPH – Neuplatnění režimu ziskové přirážky dodavatelem na dodání – Náznaky vzbuzující podezření, že došlo k nesrovnalosti nebo k podvodu při dodání“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 18. května 2017

Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Zvláštní režim pro obchodníky povinné k dani – Režim ziskové přirážky – Prodej ojetých vozidel nabytých od obchodníka povinného k dani osobou povinnou k dani – Údaje na fakturách týkající se jak uplatnění režimu ziskové přirážky, tak osvobození od daně z přidané hodnoty – Kontrola provedená daňovými orgány prokazující neexistenci skutečného uplatnění uvedeného režimu obchodníkem povinným k dani – Odepření uvedených orgánů přiznat dotyčné osobě povinné k dani právo uplatnit režim ziskové přirážky – Nepřípustnost – Výjimka – Podezření, že došlo k nesrovnalosti nebo k podvodu při dodání – Ověření příslušející vnitrostátnímu soudu

(Směrnice Rady 2006/112, ve znění směrnice 2010/45, článek 314)

Článek 314 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby příslušné orgány členského státu odmítly přiznat osobě povinné k dani, která obdržela fakturu, na které jsou uvedeny údaje týkající se jak režimu ziskové přirážky, tak osvobození od daně z přidané hodnoty (DPH), právo uplatnit režim ziskové přirážky, byť z následné kontroly provedené uvedenými orgány vyplývá, že obchodník povinný k dani, který dodal použité zboží, ve skutečnosti tento režim na dodání tohoto zboží neuplatnil, ledaže příslušné orgány prokáží, že osoba povinná k dani nejednala v dobré víře nebo že nepřijala všechna rozumná opatření, která jsou v její moci, aby se ujistila, že plnění, které uskutečňuje, nevede k její účasti na daňovém podvodu, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

V této souvislosti je třeba připomenout, že Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že se právní subjekty nemohou podvodně nebo zneužívajícím způsobem dovolávat unijních právních norem (rozsudek ze dne 18. prosince 2014, SchoenimportItalmoda Mariano Previti a další, C‑131/13, C‑163/13 a C‑164/13, EU:C:2014:2455, bod 43).

Podle ustálené judikatury je tomu tak nejen v případě, kdy se daňového úniku dopustila samotná osoba povinná k dani, ale i v případě, že osoba povinná k dani věděla nebo měla vědět, že se předmětným plněním účastní plnění, které je součástí podvodu na DPH, jehož se dopustil dodavatel nebo jiný hospodářský subjekt nacházející se výše nebo níže v dodavatelském řetězci (v oblasti nároku na odpočet daně viz rozsudek ze dne 6. prosince 2012, Bonik, C‑285/11, EU:C:2012:774, body 38 až 40, v oblasti nároku na osvobození od daně u dodání uvnitř Společenství rozsudek ze dne 6. září 2012, Mecsek-Gabona, C‑273/11, EU:C:2012:547, bod 54, a v oblasti vrácení DPH rozsudek ze dne 18. prosince 2014, SchoenimportItalmoda Mariano Previti a další, C‑131/13, C‑163/13 a C‑164/13, EU:C:2014:2455, body 49 a 50).

Jestliže existují náznaky vzbuzující podezření, že došlo k nesrovnalosti nebo podvodu, lze samozřejmě od obezřetného subjektu v závislosti na okolnostech projednávaného případu vyžadovat, aby si zjistil informace o druhém subjektu, u něhož zamýšlí nakoupit zboží či služby, za účelem ujištění se o jeho věrohodnosti (viz obdobně rozsudek ze dne 21. června 2012, Mahagében a Dávid, C‑80/11 a C‑142/11, EU:C:2012:373, bod 60)

Obecně však nemůže daňový orgán vyžadovat, aby osoba povinná k dani, která chce uplatnit režim ziskové přirážky, zejména ověřovala, zda vystavitel faktury týkající se zboží a služeb, na které je uplatňován tento nárok, splnil své povinnosti ohledně podání daňového přiznání a úhrady DPH, a tím se ujistila, že nedošlo k nesrovnalostem či podvodu u subjektu na vstupu, a dále aby v tomto ohledu měla k dispozici potřebné doklady (obdobně viz rozsudek ze dne 21. června 2012, Mahagében a Dávid, C‑80/11 a C‑142/11, EU:C:2012:373, bod 61).

Je totiž v zásadě na daňových orgánech, aby u osob povinných k dani provedly nezbytné kontroly za účelem odhalení nesrovnalostí nebo podvodů v oblasti DPH a uložily sankce osobě povinné k dani, která se těchto nesrovnalostí či podvodů dopustila (obdobně viz rozsudek ze dne 21. června 2012, Mahagében a Dávid, C‑80/11 a C‑142/11, EU:C:2012:373, bod 62).

(viz body 31, 33, 39 až 41, 48 a výrok)