Věc C‑552/15

Evropská komise

proti

Irsku

„Nesplnění povinnosti státem – Volný pohyb služeb – Motorová vozidla – Nájem nebo leasing motorového vozidla osobou s bydlištěm v některém členském státě od poskytovatele usazeného v jiném členském státě – Registrační poplatek – Úhrada poplatku v plné výši v okamžiku registrace – Zásady pro vrácení poplatku – Přiměřenost“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 19. září 2017

  1. Žaloba pro nesplnění povinnosti–Postup před zahájením soudního řízení–Předmět–Vymezení předmětu sporu

    (Článek 258 SFEU)

  2. Žaloba pro nesplnění povinnosti–Právo Komise podat žalobu–Lhůta pro jeho výkon–Neexistence–Svobodná volba okamžiku podání žaloby

    (Článek 258 SFEU)

  3. Žaloba pro nesplnění povinnosti–Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem–Stav, který je třeba vzít v úvahu–Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku

    (Článek 258 SFEU)

  4. Žaloba pro nesplnění povinnosti–Návrh na zahájení řízení–Uvedení vytýkaných skutečností a žalobních důvodů–Formální požadavky–Jednoznačná formulace návrhových žádání

    [Článek 258 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec; jednací řád Soudního dvora, čl. 120 písm. c)]

  5. Volný pohyb služeb–Omezení–Vnitrostátní právní předpisy, které stanoví pro rezidenty povinnost dopředu zaplatit registrační poplatek v plné výši odpovídající konečné registraci bez ohledu na předpokládanou skutečnou dobu užívání dovezeného vozidla v dotyčném členském státě–Nepřípustnost–Odůvodnění–Ochrana životního prostředí–Neexistence–Porušení zásady proporcionality

    (Článek 56 SFEU)

  6. Volný pohyb služeb–Omezení–Vnitrostátní právní předpisy, které stanoví pro rezidenty povinnost dopředu zaplatit registrační poplatek v plné výši odpovídající konečné registraci bez ohledu na předpokládanou skutečnou dobu užívání dovezeného vozidla v dotyčném členském státě–Pozdější vrácení uvedeného registračního poplatku bez výplaty úroků a s výhradou srážky 500 eur–Nepřípustnost

    (Článek 56 SFEU)

  1.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 28, 29)

  2.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 34, 36)

  3.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 35, 63)

  4.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 38)

  5.  Členský stát tím, že stanoví povinnost dopředu zaplatit registrační poplatek v plné výši odpovídající konečné registraci, bez ohledu na předpokládanou skutečnou dobu užívání vozidla v tomto členském státě, dovezeného do tohoto členského státu, i když byla dočasná doba leasingu nebo pronájmu jasně daná a dopředu známá, porušuje povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 56 SFEU.

    Taková povinnost může totiž činit pronájem nebo leasing vozidel u společností se sídlem v jiném členském státě dražší, než kdyby byla smlouva o pronájmu či leasingu uzavřena se společností se sídlem v dotyčném členském státě, zejména s ohledem na diskriminační charakter takové povinnosti, pokud jde o amortizaci příslušného poplatku, v neprospěch leasingových společností nebo společností poskytujících pronájem vozidla se sídlem v jiném členském státě.

    Tato povinnost zaplatit dopředu registrační poplatek v plné výši, může proto odradit rezidenty od využívání služeb pronájmu nebo leasingu vozidel nabízených poskytovateli usazenými v jiných členských státech, a tyto poskytovatele od nabízení služeb pronájmu nebo leasingu vozidel rezidentům. Taková povinnost tedy zakládá omezení volného pohybu služeb v zásadě zakázané článkem 56 SFEU.

    Pokud jde o otázku, zda je takové omezení odůvodněné, cíle směřující k vyrovnání nákladů týkajících se silniční infrastruktury, řízení provozu, záchranných služeb a služeb registrace, které s sebou nese užívání vozidel, nemohou tím spíše odůvodnit povinnost zaplatit dopředu registrační poplatek v plné výši bez ohledu na dobu užívání vozidla v dotyčném členském státě.

    Cíle čistě hospodářské povahy totiž nemohou představovat naléhavý důvod obecného zájmu odůvodňující omezení volného pohybu služeb.

    Naproti tomu mezi naléhavými důvody obecného zájmu uznanými Soudním dvorem je ochrana životního prostředí. Obecným zájmem může být zejména odrazení od pronájmu nebo leasingu vozidel s vysokou spotřebou pohonných hmot.

    Co se týče dodržování zásady proporcionality takovým vnitrostátním systémem, zavedení dodatečného faktoru odpovídajícího době předpokládaného užívání na území dotyčného členského státu k okamžiku původní platby registračního poplatku by umožnilo dosáhnout sledovaného cíle ochrany životního prostředí prostřednictvím méně omezujícího opatření, aniž by byl zpochybněn základ daně tvořený hodnotou vozidla na volném trhu a jeho úrovní emisí oxidu uhličitého.

    (viz body 78, 82, 88–90, 102, 108, výrok 1)

  6.  Členský stát tím, že stanoví povinnost dopředu zaplatit registrační poplatek v plné výši odpovídající konečné registraci, bez ohledu na předpokládanou skutečnou dobu užívání vozidla, dovezeného do tohoto členského státu, v tomto členském státě, i když byla dočasná doba leasingu nebo pronájmu jasně daná a dopředu známá, a nestanoví úpravu výplaty úroků při vrácení tohoto registračního poplatku a sráží 500 eur jakožto administrativní výdaje z částky registračního poplatku, která měla být vrácena, porušuje povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 56 SFEU.

    Existuje-li totiž řízení o vrácení takového poplatku, samotné nepřiměřené podmínky v rámci tohoto řízení mohou mít stejný odrazující účinek, nezávisle na tom, zda dočasná délka leasingu nebo pronájmu může být jasně dána a dopředu známá.

    Systém založený na předpokladu, podle něhož bude část původně uhrazeného registračního poplatku představovat přeplatek a bude muset být vrácena, aniž by stanovoval platbu úroků z těchto částek, přitom neumožňuje zmírnit finanční nevýhodu vyplývající z úhrady poplatku v plné výši předem. Absence výplaty úroků tedy nerespektuje zásadu proporcionality.

    Mimoto povinnost zaplatit částku 500 eur jakožto administrativní výdaje může odradit poplatníka od zahájení řízení o vrácení poplatku, a je tedy v rozporu s účelem takového řízení. V této souvislosti, pokud členský stát zorganizuje výběr registračního poplatku takovým způsobem, že vrácení jeho části je v některých situacích nevyhnutelné, nemohou být náklady spojené s organizací tohoto systému financovány z částek dlužených osobám s nárokem na vrácení poplatku. Proto ani existence srážky 500 euro jakožto administrativních výdajů z částky registračního poplatku, která má být vrácena, nerespektuje zásadu proporcionality.

    (viz body 108, 112, 117, 120, 122–124, výrok 1, 2)