Věc C‑457/15

Vattenfall Europe Generation AG

v.

Bundesrepublik Deutschland

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Berlin)

„Řízení o předběžné otázce — Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Evropské unii — Směrnice 2003/87/ES — Působnost ratione temporis — Okamžik vzniku povinnosti obchodovat s povolenkami — Článek 3 — Příloha I — Pojem ‚zařízení‘ — Spalování paliv v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 28. července 2016

Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Směrnice 2003/87 – Systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů – Působnost – Emise skleníkových plynů vyprodukované zařízením dotčeným směrnicí před prvním zahájením výroby elektřiny – Zahrnutí

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87, ve znění směrnice 2009/29, čl. 2 odst. 1, 3, u), a čl. 10a odst. 5 a příloha I]

Příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES v rozsahu, v němž zahrnuje spalování paliv v zařízeních s celkovým jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW na seznamu kategorií činností, na které se uvedená směrnice vztahuje, musí být vykládána v tom smyslu, že povinnost zařízení určeného k výrobě elektřiny obchodovat s povolenkami vzniká okamžikem první emise skleníkových plynů, a tím případně před okamžikem zahájení výroby elektrické energie.

Zařízení určené k výrobě elektřiny spalováním paliv, jehož výrobní kapacita přesahuje hodnotu stanovenou v příloze I směrnice 2003/87, totiž podléhá povinnostem, které obsahuje systém obchodování s povolenkami, a zejména povinnosti vykázat emise ze všech zdrojů emisí a zdrojových toků souvisejících s činnostmi vykonávanými v zařízení, včetně emisí vyprodukovaných v období zkušebního provozu před uvedením dotčeného zařízení do běžného provozu. Tento výklad nelze vyvrátit na základě skutečnosti, že kvalifikace zařízení jako výrobce elektřiny ve smyslu čl. 3 písm. u) uvedené směrnice je podřízená podmínce, že vyrábí elektřinu určenou k prodeji třetím osobám. Uvedené ustanovení totiž nevymezuje působnost směrnice 2003/87, ale přispívá k provedení důležitého rozlišení pro účely určení maximálního ročního počtu povolenek ve smyslu čl. 10a odst. 5 uvedené směrnice. Mimoto je třeba uvést, že okolnost, že uvedené povinnosti jsou určeny provozovatelům zařízení, neznamená, že emise vyprodukované při zkušebním provozu stavitelem uvedeného zařízení nemají být zohledněny. Na jedné straně totiž pojem „výrobce elektřiny“ uvedený v čl. 3 bodu u) směrnice 2003/87 není relevantní pro účely vzniku povinnosti obchodovat s povolenkami na emise. Na druhé straně povinnost provozovatele vykazovat a vyřazovat povolenky se týká rovněž uvedených emisí, jelikož systém pro obchodování s povolenkami se v souladu s čl. 2 odst. 1 uvedené směrnice vztahuje na veškeré emise z činností uvedených v její příloze I.

(viz body 38–40, 42, 43 a výrok)