Věc C‑427/15

NEW WAVE CZ, a.s.,

proti

ALLTOYS, spol. s r. o.

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Nejvyšším soudem)

„Řízení o předběžné otázce – Duševní vlastnictví – Směrnice 2004/48/ES – Řízení o porušení práva duševního vlastnictví – Právo na informace – Žádost o informace v řízení – Řízení související s řízením, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 18. ledna 2017

Sbližování právních předpisů – Dodržování práv duševního vlastnictví – Směrnice 2004/48 – Právo na informace v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví – Pojem – Žádost o informace podaná v samostatném řízení souvisejícím s řízením, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno uvedené právo – Zahrnutí

[Listina základních práv Evropské unie, čl. 17 odst. 2 a článek 47; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48, bod 10 odůvodnění, čl. 8 odst. 1]

Článek 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na takovou situaci, o jakou jde v původním řízení, kdy se po pravomocném ukončení řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví, žalobce domáhá v samostatném řízení informací o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je toto právo porušováno.

Zaprvé, pokud jde o znění čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48, je na jedné straně třeba podotknout, že sousloví „v souvislosti s řízením o porušení práva duševního vlastnictví“ nelze chápat v tom smyslu, že se vztahuje výlučně na řízení, v nichž má být vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví. Použití tohoto sousloví totiž nevylučuje, že by se uvedený čl. 8 odst. 1 mohl vztahovat i na samostatná řízení, jako např. řízení, o něž jde v původním řízení, jež byla zahájena po pravomocném ukončení řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví. Na druhé straně ze znění čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 vyplývá, že tím, komu je uložena povinnost poskytnout informace, je nejen dotyčný porušovatel práva duševního vlastnictví, ale i „každá jiná osoba“ uvedená v písmenech a) až d) tohoto ustanovení. Tyto jiné osoby přitom nejsou nutně účastníky řízení, v němž má být vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví. Toto zjištění potvrzuje, že znění čl. 8 odst. 1 této směrnice nelze vykládat tak, že se uplatní pouze v rámci takovýchto řízení.

Zadruhé je tento výklad též v souladu s cílem směrnice 2004/48, kterým je podle bodu 10 jejího odůvodnění sblížení právních systémů členských států, pokud jde o prostředky k dodržování práv duševního vlastnictví, tak aby byla zajištěna vysoká, rovnocenná a stejnorodá úroveň ochrany duševního vlastnictví na vnitřním trhu (rozsudek ze dne 16. července 2015, Diageo Brands,C‑681/13, EU:C:2015:471, bod 71). Hrozí totiž, že by takováto úroveň ochrany nebyla zajištěna, pokud by nebylo možné zmíněné právo na informace uplatnit též v rámci samostatného řízení zahájeného po pravomocném ukončení řízení, v němž bylo vysloveno, že bylo porušeno právo duševního vlastnictví, jako např. řízení, o něž jde v původním řízení.

Zatřetí je třeba připomenout, že právem na informace zakotveným v čl. 8 odst. 1 směrnice 2004/48 je konkretizováno základní právo na účinnou právní ochranu zaručené v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, a tím i zajištěn účinný výkon základního práva na vlastnictví, jehož součástí je právo duševního vlastnictví chráněné v jejím čl. 17 odst. 2 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2015, Coty Germany, C‑580/13, EU:C:2015:485, bod 29).

(viz body 20, 22–25, 28 a výrok)