Věc C‑354/15

Andrew Marcus Henderson

proti

Novo Banco SA,

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal da Relação de Évora)

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech – Doručování soudních a mimosoudních písemností – Nařízení (ES) č. 1393/2007 – Články 8, 14 a 19 – Doručení návrhu na zahájení řízení prostřednictvím pošty – Chybějící překlad písemnosti – Příloha II – Jednotný formulář – Neexistence – Důsledky – Doručení prostřednictvím doporučeného dopisu s potvrzením o přijetí – Nevrácení potvrzení o přijetí – Přijetí písemnosti třetí osobou – Podmínky platnosti řízení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 2. března 2017

Soudní spolupráce v občanských věcech–Doručování soudních a mimosoudních písemností–Nařízení č. 1393/2007–Odmítnutí přijmout písemnost–Pravidla týkající se zasílání soudních písemností mezi odesílajícími a přijímajícími subjekty určenými členskými státy–Použitelnost na způsoby doručování soudních písemností uvedených v oddíle 2 kapitoly II uvedeného nařízení

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, kapitola II, oddíl 1, čl. 8 odst. 4, a oddíl 2, článek 14 a příloha II)
Soudní spolupráce v občanských věcech–Doručování soudních a mimosoudních písemností–Nařízení č. 1393/2007–Doručení bez informování adresáta o jeho právu na odmítnutí prostřednictvím jednotného formuláře uvedeného v příloze II, které vede k neplatnosti uvedeného doručení–Přípustnost–Neplatnost, která musí být uplatněna ve stanovené lhůtě nebo na počátku řízení a před obhajobou ve věci samé–Neexistence vlivu–Povinnost zhojit uvedené opomenutí prostřednictvím zaslání uvedeného formuláře

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, příloha II)
Soudní spolupráce v občanských věcech–Doručování soudních a mimosoudních písemností–Nařízení č. 1393/2007–Doručování prostřednictvím poštovních služeb–Doporučený dopis s potvrzením o přijetí nebo rovnocenný doklad

Pojem „rovnocenný doklad“

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, článek 14)
Soudní spolupráce v občanských věcech–Doručování soudních a mimosoudních písemností–Nařízení č. 1393/2007–Nedostavení se žalovaného k soudu–Písemnost, která byla skutečně doručena žalované straně nebo do místa jejího bydliště–Pojem „bydliště“

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, článek 19)
Soudní spolupráce v občanských věcech–Doručování soudních a mimosoudních písemností–Nařízení č. 1393/2007–Doručování prostřednictvím poštovních služeb–Přípustnost–Nahrazení potvrzení o přijetí doporučeného dopisu obsahujícího písemnost, která má být doručena, jiným dokumentem–Neexistence vlivu–Podmínky–Doručovaná písemnost, která nebyla předána jejímu adresátovi osobně–Neexistence vlivu–Požadavky

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1393/2007, článek 14)

Ačkoli se věci, v nichž byl vydán rozsudek ze dne 16. září 2015, Alpha Bank Cyprus (C‑519/13, EU:C:2015:603), a usnesení ze dne 28. dubna 2016, Alta Realitat (C‑384/14, EU:C:2016:316), týkaly řízení o doručení písemnosti podle oddílu 1 kapitoly II nařízení č. 1393/2007, který upravuje zasílání písemnosti mezi odesílajícími a přijímajícími subjekty určenými členskými státy, nic to nemění na tom, že stejná pravidla se použijí na způsoby zasílání a doručování soudních písemností uvedených v oddíle 2 této kapitoly, jak vyplývá výslovně ze znění čl. 8 odst. 4 tohoto nařízení.

Závazná a systematická povaha používání jednotného formuláře uvedeného v příloze II nařízení č. 1393/2007 se tedy použije na způsoby doručování uvedené v kapitole II oddíle 2 tohoto nařízení a nesplnění této povinnosti nevede k neplatnosti ani doručované písemnosti ani postupu doručení. To platí konkrétně v takovém případě, jako je případ ve věci v původním řízení, kdy písemnost byla doručena prostřednictvím poštovních služeb podle článku 14 uvedeného nařízení, který se nachází v tomto oddíle 2 kapitoly II tohoto nařízení.

(viz body 59–61)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech („doručování písemností“) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle níž v případě, kdy soudní písemnost, která byla doručena žalovanému s bydlištěm na území jiného členského státu, nebyla vyhotovena ani v jazyce, kterému tento žalovaný rozumí, ani v úředním jazyce přijímajícího členského státu, či v případě, že v daném členském státě je několik úředních jazyků, ani v úředním jazyce nebo jednom z úředních jazyků místa doručení, ani k ní nebyl připojen překlad do některého z těchto jazyků, vede nepřiložení jednotného formuláře uvedeného v příloze II tohoto nařízení k neplatnosti uvedeného doručení, i když tento žalovaný musí tuto neplatnost uplatnit ve stanovené lhůtě nebo na počátku řízení a před obhajobou ve věci samé.

Toto nařízení naproti tomu vyžaduje, aby takové nepřiložení bylo v souladu s ustanoveními v tomto nařízení zhojeno tím, že dotčenému bude zaslán jednotný formulář uvedený v příloze II tohoto nařízení.

(viz body 67,68, výrok 1)
Jak však vyplývá ze samotného znění článku 14 nařízení č. 1393/2007, doručení prostřednictvím poštovních služeb se nemusí nezbytně uskutečnit doporučeným dopisem s potvrzením o přijetí. Uvedené ustanovení totiž uvádí, že doručení může být rovněž provedeno s „rovnocenným dokladem“ doporučenému dopisu s potvrzením o přijetí. Za účelem určení smyslu a rozsahu pojmu „rovnocenný doklad“ ve smyslu tohoto článku 14 je třeba uvést, že z účelu uvedeného ustanovení vyplývá, jak je uvedeno v bodech 75 až 77 tohoto rozsudku, že jako „rovnocenný doklad“ může být kvalifikován jakýkoli způsob doručení soudní písemnosti a důkaz o něm, který poskytuje záruky, které jsou srovnatelné se zárukami doručení doporučeným dopisem poštou s potvrzením o přijetí.

Konkrétněji, alternativní způsob zasílání písemnosti musí mít stejnou úroveň jistoty a spolehlivosti jako doporučený dopis s potvrzením o přijetí, pokud jde jak o přijetí písemnosti jeho adresátem, tak o okolnosti tohoto přijetí. V zájmu rychlosti soudních řízení je totiž třeba dbát co nejvíce na to, aby adresát skutečně obdržel doručovanou písemnost a toto přijetí mohl odesílatel spolehlivě prokázat.

(viz body 78–82)
Jak uvedl generální advokát v bodě 36 svého stanoviska, otázka, zda návrh na zahájení řízení byl doručen takovým způsobem, že se s ním žalovaný mohl skutečně seznámit, je tak rozhodující pro určení, zda následně vydané soudní rozhodnutí může být považováno za vykonatelné. Za těchto podmínek platí, že třetí osoba sice může platně přijmout soudní písemnost jménem a na účet adresáta, avšak tato možnost musí být vyhrazena pouze jasně vymezeným případům, aby bylo co nejvíce zajištěno dodržení práva uvedeného adresáta na obhajobu.

V důsledku toho je třeba chápat pojem „bydliště“ ve smyslu nařízení č. 1393/2007 jako pojem, který se týká místa, v němž adresát písemnosti bydlí nebo obvykle pobývá.

(viz body 92–94)

Nařízení č. 1393/2007 musí být vykládáno v tom smyslu, že doručení návrhu na zahájení řízení prostřednictvím poštovních služeb je platné, i když:

–

potvrzení o přijetí doporučeného dopisu obsahujícího písemnost, která má být doručena jejímu adresátovi, bylo nahrazeno jiným dokumentem, za podmínky, že tento dokument poskytuje rovnocenné záruky v oblasti poskytnutých informací a důkazů. Soud odesílajícího členského státu, kterému byl spor předložen, se musí ujistit o tom, že adresát obdržel dotčenou písemnost za takových podmínek, že bylo dodrženo jeho právo na obhajobu;

–

doručovaná písemnost nebyla předána jejímu adresátovi osobně, jestliže byla předána dospělé osobě nacházející se v místě obvyklého bydliště tohoto adresáta, která je buď rodinným příslušníkem adresáta, nebo je u něj zaměstnána. Uvedený adresát musí před soudem odesílajícího členského státu, kterému byl spor předložen, případně všemi přípustnými důkazy prokázat, že se nemohl účinně dovědět o tom, že proti němu bylo zahájeno soudní řízení v jiném členském státě nebo definovat předmět a důvod tohoto návrhu nebo mít dostatek času na přípravu své obhajoby.

(viz bod 99, výrok 2)