Věc C‑298/15

„Borta“ UAB

proti

Klaipėdos valstybinio jūrų uosto direkcija VĮ

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, podaná Lietuvos Aukščiausiasis Teismas)

„Řízení o předběžné otázce – Veřejné zakázky – Směrnice 2004/17/ES – Zakázka, která nedosahuje prahové hodnoty stanovené touto směrnicí – Články 49 a 56 SFEU – Omezení využití subdodavatelů – Předložení společné nabídky – Odborné schopnosti uchazečů – Změny zadávacích podmínek“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 5. dubna 2017

  1. Sbližování právních předpisů–Postupy při zadávání zakázek v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb–Směrnice 2014/25–Časová působnost–Rozhodnutí, v němž veřejný zadavatel zvolí druh řízení pro zadání zakázky, které je přijato před uplynutím lhůty k provedení směrnice–Nepoužitelnost směrnice

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25, čl. 106 odst. 1)

  2. Sbližování právních předpisů–Postupy při zadávání zakázek v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb–Směrnice 2004/17–Působnost–Zakázka o hodnotě nižší, než je prahová hodnota stanovená směrnicí, ale mající nepochybný přeshraniční význam–Vyloučení–Povinnost dodržování základních pravidel a obecných zásad Smlouvy o FEU–Vnitrostátní právní úprava omezující subdodávky tím, že hlavní plnění musí vykonat subjekt, kterému byla zakázka udělena, sám–Nepřípustnost–Odůvodnění–Neexistence

    (Články 49 a 56 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17 ve znění nařízení č. 1336/2013)

  3. Sbližování právních předpisů–Postupy při zadávání zakázek v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb–Směrnice 2004/17–Působnost–Zakázka o hodnotě nižší, než je prahová hodnota stanovená směrnicí, ale mající nepochybný přeshraniční význam–Vyloučení–Povinnost dodržování základních pravidel a obecných zásad Smlouvy o FEU–Změna bodu zadávacích podmínek zadavatelem po zveřejnění oznámení o zakázce–Přípustnost–Podmínky

    (Články 49 a 56 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17 ve znění nařízení č. 1336/2013)

  4. Sbližování právních předpisů–Postupy při zadávání zakázek v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb–Směrnice 2004/17–Zadávání zakázek–Kritéria pro kvalitativní výběr–Technická a odborná způsobilost–Možnost využít způsobilost jiných subjektů–Meze–Požadavek, aby způsobilost uchazeče odpovídala jeho části plnění–Nepřípustnost

    (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17 ve znění nařízení č. 1336/2013, čl. 54 odst. 6)

  1.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz bod 27)

  2.  Pokud jde o veřejnou zakázku, která nespadá do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb, ve znění nařízení Komise (EU) č. 1336/2013 ze dne 13. prosince 2013, ale má nepochybný přeshraniční význam, musí být články 49 a 56 SFEU vykládány v tom smyslu, že brání takovému ustanovení vnitrostátní právní úpravy, jako je čl. 24 odst. 5 Lietuvos Respublikos viešųjų pirkimų įstatymas (zákon Litevské republiky o veřejných zakázkách), které stanoví, že má-li být zakázka na stavební práce zadána i subdodavatelům, musí nicméně hlavní plnění, tak jak je určil zadavatel, vykonat sám dodavatel.

    Ve věci v původním řízení ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, na jednu stranu vyplývá, že cílem čl. 24 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách je zajistit, aby byly práce vykonány řádně. Avšak i když není vyloučeno, že takový cíl může odůvodnit určitá omezení využívání subdodavatelů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. března 2004, Siemens a ARGE Telekom, C‑314/01, EU:C:2004:159, bod 45, a ze dne 14. července 2016, Wrocław – Miasto na prawach powiatu, C‑406/14, EU:C:2016:562, bod 34), je třeba mít za to, že takové ustanovení vnitrostátní právní úpravy, jako je čl. 24 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, překračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné, jestliže ve všech případech zakazuje, aby byla plnění určená zadavatelem jako „hlavní“, provedena subdodavateli. Tento zákaz se totiž použije bez ohledu na hospodářské odvětví dotčené danou zakázkou, povahu prací, jakož i kvalifikace subdodavatelů. Takový obecný zákaz mimoto neponechává uvedenému zadavateli prostor pro individuální posouzení jednotlivých případů. Jak uvedla generální advokátka v bodě 51 svého stanoviska, alternativním a méně omezujícím opatřením, které by zaručilo dosažení sledovaného cíle, by mohl být požadavek, aby uchazeči ve své nabídce určili část zakázky a práce, které zamýšlí zadat subdodavatelům, navrhované subdodavatele a jejich schopnosti. Alternativou mohla zejména být také možnost zadavatele uchazečům zakázat, aby změnili subdodavatele, nemohl-li předem ověřit totožnost a způsobilost těchto subdodavatelů.

    (viz body 52, 54, 55, 57, 61 a výrok 1)

  3.  Pokud jde o takovou veřejnou zakázku, musí být zásada rovného zacházení a zásada nediskriminace, jakož i povinnost transparentnosti, které plynou zejména z článků 49 a 56 SFEU, vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby zadavatel po zveřejnění oznámení o zakázce změnil takový bod zadávacích podmínek, který se týká podmínek a způsobů kumulace odborných schopností, jako je bod 4.3 dotčený ve věci v původním řízení, pod podmínkou, že zaprvé provedené změny nejsou natolik zásadní, aby přilákaly potenciální uchazeče, kteří by v případě neexistence těchto změn nebyli schopni svou nabídku předložit, zadruhé uvedené změny jsou adekvátně zveřejněny a zatřetí k těmto změnám dojde ještě před tím, než budou uchazeči předloženy nabídky, lhůta pro jejich předkládání bude v případě, že jsou dotyčné změny významné, prodloužena, délka tohoto prodloužení bude odpovídat tomuto významu a bude dostatečná k tomu, aby zájemcům z řad hospodářských subjektů umožnila přizpůsobit odpovídajícím způsobem svoji nabídku, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

    (viz bod 77 a výrok 2)

  4.  Článek 54 odst. 6 směrnice 2004/17, ve znění nařízení č. 1336/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému bodu zadávacích podmínek, jako je bod 4.3 dotčený ve věci v původním řízení, který, je-li předložena společná nabídka více uchazeči, požaduje, aby příspěvek každého z nich za účelem splnění požadavků na odborné schopnosti odpovídal podílu konkrétních prací, které daný subjekt skutečně vykoná, bude-li mu dotyčná zakázka zadána.

    V tomto ohledu sice nelze vyloučit, že vzhledem k technické povaze a významu prací dotčených ve věci v původním řízení jejich řádný výkon vyžaduje, aby, je-li předložena společná nabídka více uchazeči, každý z nich plnil specifické úkoly, které budou vzhledem k předmětu nebo povaze těchto prací, respektive úkolů odpovídat jeho vlastním odborným schopnostem. Nicméně bod 4.3 zadávacích podmínek dotčených ve věci v původním řízení patrně nemá takový význam. Jak v podstatě uvedla generální advokátka v bodech 63 a 64 svého stanoviska, tento bod totiž vyžaduje, aby byl příspěvek každého z dotyčných uchazečů ke splnění požadavků na odborné schopnosti čistě matematicky úměrný konkrétním pracím, které se tento uchazeč zaváže provést a skutečně je vykoná, bude-li mu zakázka zadána. Tento bod naproti tomu nezohledňuje povahu úkolů, které má každý uchazeč provést, ani technické schopnosti každého z nich. Za těchto podmínek uvedený bod 4.3 nebrání tomu, aby některý z dotyčných uchazečů zajišťoval specifické úkoly, pro které ve skutečnosti nemá požadované zkušenosti ani schopnosti.

    (viz body 91, 92, 96 a výrok 3)