Věc C‑249/15

Wind 1014 GmbH a Kurt Daell

proti

Skatteministeriet

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret)

„Řízení o předběžné otázce – Článek 56 SFEU – Volný pohyb služeb – Omezení – Vozidlo, které si formou leasingu pronajal státní příslušník členského státu od leasingové společnosti usazené v jiném členském státě – Registrační poplatek vypočítaný poměrně k době užívání vozidla – Nezbytnost souhlasu vnitrostátních daňových orgánů vydaného před uvedením vozidla do provozu – Odůvodnění – Předcházení obcházení daňových předpisů a jejich podvodnému nebo zneužívajícímu užívání – Ochrana fiskální pravomoci státu – Proporcionalita“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 18. ledna 2018

Volný pohyb služeb – Omezení – Daňové právní předpisy – Vozidlo, které si formou leasingu pronajal státní příslušník členského státu od leasingové společnosti usazené v jiném členském státě – Registrační poplatek vypočítaný poměrně k době užívání vozidla – Vnitrostátní právní úprava, která jako podmínku pro uvedení vozidla do provozu požaduje předchozí povolení orgánů finanční správy prostřednictvím zaplacení uvedeného registračního poplatku – Právní úprava, která jako podmínku pro možnost okamžitého uvedení do provozu uvedeného vozidla požaduje uhrazení registračního poplatku – Omezení – Odůvodnění – Obcházení daňových předpisů a jejich zneužívající užívání – Neexistence – Porušení zásady proporcionality

(Článek 56 SFEU)

Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové právní úpravě a takovému správnímu postupu členského státu, jako jsou úprava a postup dotčené ve věci v původním řízení, které

Cílem právní úpravy povolení ex ante, jak vyplývá z bodů 45, 46 a 50 tohoto rozsudku, je zabránit obcházení daňových předpisů a jejich podvodnému nebo zneužívajícímu uplatňování, což podle judikatury Soudního dvora je cíl, který může odůvodnit omezení volného pohybu služeb.

Je třeba uvést, že takovou právní úpravu povolení ex ante, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, lze považovat za právní úpravu, která je s to zajistit dosažení cíle uvedeného v předchozím bodě. V projednávaném případě totiž v rámci správního postupu, který případně může vést k povolení ex ante, ověřuje ministerstvo financí, zda jsou splněny podmínky pro použití poplatku v poměrné výši, zejména pak délku trvání leasingové smlouvy a totožnost skutečného vlastníka dotčeného vozidla. Takové ověření umožňuje určit výši tohoto poplatku v závislosti na délce dotčeného pronájmu, a tedy v závislosti na době plánovaného užívání tohoto vozidla na dánském území. V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že k tomu, aby byla vnitrostátní právní úprava, která definuje podmínky výpočtu takového poplatku, v souladu s unijním právem, a zejména se zásadou proporcionality, musí zohlednit dobu, po kterou bylo na území dotčeného členského státu užíváno vozidlo pronajaté formou leasingu od společnosti usazené v jiném členském státě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. září 2017, Komise v. Irsko,C‑552/15, EU:C:2017:698, bod 95 a citovaná judikatura).

Samotná skutečnost, že dánský rezident dočasně používá na dánském území vozidlo pronajaté formou leasingu od leasingové společnosti usazené v jiném členském státě, však nemůže založit obecnou domněnku o existenci zneužívající praktiky a odůvodnit opatření zasahující do výkonu základní svobody zaručené Smlouvou o FEU (obdobně viz rozsudek ze dne 4. prosince 2008, Jobra,C‑330/07, EU:C:2008:685, bod 37 a citovaná judikatura).

Pokud jde o možnost okamžitě uvést do provozu vozidlo, které si pronajal formou leasingu dánský rezident od společnosti usazené v jiném členském státě za účelem dočasného užívání tohoto vozidla na dánském území, jak vyplývá z bodu 25 tohoto rozsudku, podmínkou této možnosti podle dánské právní úpravy a dánského správního postupu je uhrazení registračního poplatku v plné výši, s výhradou následného vrácení přeplatku poplatku navýšeného o úroky.

V tomto ohledu je třeba uvést, že tato možnost uvedená v dánské právní úpravě a dánském správním postupu nezohledňuje dobu užívání dotčeného vozidla v Dánsku.

Je přitom třeba uvést, v souladu s tím, co uvedla Komise na jednání, že vnitrostátní opatření, na základě kterého by uvedení do provozu vozidel, která si formou leasingu pronajali rezidenti dotčeného členského státu od leasingové společnosti usazené v jiném členském státě za účelem jejich dočasného užívání v prvním členském státě, bylo povoleno oproti uhrazení poplatku vypočítaného poměrně k době užívání takového vozidla v tomto prvním členském státě, a to na základě oznámení o leasingové smlouvě poskytnuté daňovým orgánům, přičemž uvedená smlouva by v konkrétním případě obsahovala takové údaje, jako jsou údaje požadované podle § 3b odst. 9 zákona o registračním poplatku, a s výhradou následného ověření ze strany uvedených orgánů, zda byly dodrženy podmínky pro uplatnění uvedeného poplatku, by bylo méně omezujícím opatření, než jsou omezení, jaká vyplývají z takové právní úpravy a správního postupu členského státu, jako je úprava a postup popsané v bodech 22 až 25 tohoto rozsudku. V rámci takového opatření by dotčený členský stát mohl rovněž omezit platnost registrace na délku trvání leasingové smlouvy.

Taková opatření, jaká by případně v případech prokázaného obcházení daňových pravidel nebo zneužívání zahrnovala i) povinnost samotného dánského rezidenta nebo případně solidární povinnost takového rezidenta a dotčené leasingové společnosti uhradit rozdíl mezi částkou registračního poplatku v poměrné výši a částkou registrační poplatku v plné výši a ii) přiměřené trestní sankce, by dotčenému členskému státu umožňovala předcházet nebezpečí uvedenému v bodě 46 tohoto rozsudku a současně s ním bojovat.

Je proto třeba konstatovat, že taková právní úprava a takový správní postup členského státu, jako jsou úprava a postup popsané v bodech 22 až 25 tohoto rozsudku, jdou nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení cílů sledovaných touto právní úpravou a správním postupem.

(Viz body 51–53, 55–57, 59, 60 a výrok)