Věc C‑237/15 PPU

Minister for Justice and Equality

v.

Francis Lanigan

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko)]

„Řízení o předběžné otázce — Naléhavé řízení o předběžné otázce — Listina základních práv Evropské unie — Článek 6 — Právo na svobodu a bezpečnost — Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech — Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV — Evropský zatýkací rozkaz — Povinnost vykonat evropský zatýkací rozkaz — Článek 12 — Držení vyžádané osoby ve vazbě — Článek 15 — Rozhodnutí o předání — Článek 17 — Lhůty a postupy pro rozhodnutí o výkonu — Důsledky překročení lhůt“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16. července 2015

Policejní spolupráce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi členskými státy – Provedení členskými státy – Povinnost přijmout rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu – Uplynutí lhůt stanovených rámcovým rozhodnutím – Irelevantní skutečnost – Ponechání vyžádané osoby ve vazbě, i když celková doba držení překračuje výše uvedené lhůty – Přípustnost – Podmínka

(Listina základních práv Evropské unie, článek 6; rámcové rozhodnutí Rady 2002/584 ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, článek 12, čl. 15 odst. 1 a článek 17)

Článek 15 odst. 1 a článek 17 rámcového rozhodnutí 2002/584 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299, musí být vykládány v tom smyslu, že vykonávající justiční orgán má po uplynutí lhůt stanovených v citovaném článku 17 nadále povinnost přijmout rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu.

Vzhledem k ústřednímu postavení povinnosti vykonat evropský zatýkací rozkaz v rámci systému zavedeného rámcovým rozhodnutím a k tomu, že v uvedeném rámcovém rozhodnutí není žádná výslovná zmínka o časovém omezení platnosti této povinnosti, nelze totiž pravidlo zakotvené v čl. 15 odst. 1 rámcového rozhodnutí vykládat tak, že by z něj plynulo, že by vykonávající justiční orgán po uplynutí lhůt stanovených v článku 17 rámcového rozhodnutí již nemohl přijmout rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu nebo že by vykonávající členský stát již nemusel vést řízení o jeho výkonu. Jiný výklad by mohl ohrozit cíl urychlit a usnadnit soudní spolupráci, sledovaný rámcovým rozhodnutím, neboť tento výklad by mimo jiné mohl vést vystavující členský stát k vydání druhého evropského zatýkacího rozkazu, aby tím umožnil zahájení nového postupu předání ve lhůtách stanovených rámcovým rozhodnutím.

Dále článek 12 uvedeného rámcového rozhodnutí ve spojení s článkem 17 téhož rámcového rozhodnutí a s ohledem na článek 6 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby v takové situaci byla vyžádaná osoba ponechána v souladu s právem vykonávajícího členského státu ve vazbě, i když celková doba držení této osoby ve vazbě tyto lhůty překračuje, není‑li tato doba vzhledem k charakteristikám řízení vedeného ve věci dotčené v původním řízení nepřiměřená.

Článek 12 rámcového rozhodnutí totiž v obecné rovině nestanoví, že by držení vyžádané osoby ve vazbě bylo představitelné jen v přesně stanovených časových mezích, a především že by bylo vyloučeno po uplynutí lhůt stanovených v článku 17 rámcového rozhodnutí. Obdobně článek 12 rámcového rozhodnutí sice připouští, aby osoba zatčená na základě evropského zatýkacího rozkazu byla za určitých podmínek předběžně propuštěna z vazby, avšak nestanoví povinnost vykonávajícího justičního orgánu přistoupit po uplynutí lhůt stanovených v článku 17 rámcového rozhodnutí k takovému propuštění z vazby, a tím spíše ne k nepodmíněnému propuštění této osoby z vazby.

Navíc vzhledem k tomu, že řízení o výkonu evropského zatýkacího rozkazu musí pokračovat i po uplynutí lhůt stanovených v článku 17 rámcového rozhodnutí, by všeobecná a bezpodmínečná povinnost tuto osobu předběžně – a tím spíše nepodmíněně – propustit po uplynutí uvedených lhůt nebo v případě, že by celková doba držení vyžádané osoby ve vazbě překračovala tyto lhůty, mohla snížit efektivitu systému předávání zavedeného rámcovým rozhodnutím, potažmo bránit dosahování cílů sledovaných tímto rámcovým rozhodnutím.

Nicméně s ohledem na to, že vydání evropského zatýkacího rozkazu nemůže samo o sobě odůvodnit držení vyžádané osoby ve vazbě po celkovou dobu překračující čas nezbytný k vykonání tohoto rozkazu, může vykonávající justiční orgán rozhodnout v souladu s článkem 6 Listiny základních práv Evropské unie o ponechání této osoby ve vazbě jen tehdy, pokud řízení o výkonu evropského zatýkacího rozkazu bylo vedeno s dostatečnou péčí a délka vazby tudíž není nepřiměřená. Vykonávající justiční orgán se o splnění těchto podmínek ujistí tak, že konkrétně prověří dotčenou situaci, přičemž zohlední všechny skutečnosti relevantní pro zhodnocení opodstatněnosti délky řízení, zejména případnou nečinnost orgánů dotyčných členských států a případný podíl vyžádané osoby na této délce. Zohledněn musí být i trest, který této osobě hrozí nebo který jí byl uložen v souvislosti se skutky odůvodňujícími vydání evropského zatýkacího rozkazu na vyžádanou osobu, jakož i nebezpečí uprchnutí. V tomto kontextu je relevantní i okolnost, že vyžádaná osoba byla držena ve vazbě po dobu, jejíž celková délka značně překračuje lhůty stanovené v článku 17 rámcového rozhodnutí, neboť tyto lhůty jsou vzhledem k základní funkci, kterou má v rámci systému zavedeného rámcovým rozhodnutím zásada vzájemného uznávání, v zásadě dostatečné k tomu, aby vykonávající justiční orgán provedl kontrolu před výkonem evropského zatýkacího rozkazu a přijal rozhodnutí o výkonu takového rozkazu.

Konečně, pokud vykonávající justiční orgán rozhodne o ukončení vazby uvedené osoby, musí učinit spolu s předběžným propuštěním této osoby veškerá opatření nezbytná k tomu, aby tato osoba nemohla uprchnout, a zajistit, aby materiální podmínky pro její účinné předání zůstaly splněny, dokud nebude přijato pravomocné rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu.

(viz body 37, 40, 44, 45, 50, 52, 58–63 a výrok)