Věc C‑156/15

„Private Equity Insurance Group“ SIA

v.

Swedbank AS

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa Civillietu departaments)

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2002/47/ES – Oblast působnosti – Pojmy ‚finanční zajištění‘, ‚příslušné finanční závazky‘ a ‚poskytnutí‘ finančního zajištění – Možnost vymáhat finanční zajištění bez ohledu na zahájení insolvenčního řízení – Smlouva o běžném účtu obsahující ujednání o zástavním právu k finančnímu kolaterálu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 10. listopadu 2016

1. Sbližování právních předpisů–Dohody o finančním zajištění–Směrnice 2002/47–Oblast působnosti–Příslušné finanční závazky, na které se vztahuje dohoda o finančním zajištění–Pojem

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47, čl. 2 odst. 1 písm. f)]

2. Sbližování právních předpisů–Dohody o finančním zajištění–Směrnice 2002/47–Oblast působnosti–Omezení pouze na prostředky uložené na účtech, jež jsou využívány v rámci platebních systémů a systémů vypořádání obchodů s cennými papíry ve smyslu směrnice 98/26–Vyloučení

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26 a 2002/47, body 1 a 4 odůvodnění)

3. Sbližování právních předpisů–Dohody o finančním zajištění–Směrnice 2002/47–Oblast působnosti–Poskytnutí finančního zajištění–Pojem

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47, čl. 2 odst. 2)

4. Právo Evropské unie–Výklad–Metody–Doslovný, systematický, historický a teleologický výklad–Zohlednění obecného účelu a systematiky dotčeného aktu

5. Sbližování právních předpisů–Dohody o finančním zajištění–Směrnice 2002/47–Vymáhání dohod o finančním zajištění–Smlouva o běžném účtu obsahující ujednání o zástavním právu k finančnímu kolaterálu–Možnost vymáhat zajištění bez ohledu na zahájení insolvenčního řízení u poskytovatele zajištění–Podmínky

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47, článek 4 a čl. 8 odst. 1 až 3)

6. Právo Evropské unie–Zásady–Rovné zacházení–Pojem

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 20)

7. Sbližování právních předpisů–Dohody o finančním zajištění–Směrnice 2002/47–Vymáhání dohod o finančním zajištění–Rozdílné zacházení s příjemci finančního zajištění oproti příjemcům ostatních druhů zajištění, pokud jde o účinky zahájení insolvenčního řízení u poskytovatele–Porušení zásady rovného zacházení–Neexistence

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47, čl. 1 odst. 2 písm. e), článek 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 8 odst. 2)

8. Předběžné otázky–Pravomoc Soudního dvora–Meze–Obecné či hypotetické otázky–Otázka, která je ve vztahu k předmětu sporu v původním řízení abstraktní a čistě hypotetická–Nepřípustnost

   (Článek 267 SFEU)

9. Předběžné otázky–Přípustnost–Žádost, která nijak neupřesňuje skutkový a právní rámec a nejsou v ní vylíčeny skutečnosti odůvodňující předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru–Nepřípustnost

   [Článek 267 SFEU; statut Soudního dvora, článek 23; jednací řád Soudního dvora, čl. 94 písm. c)]

1.  Definice „příslušné finanční závazky“, která je uvedena v čl. 2 odst. 1 písm. f) směrnice 2002/47 o dohodách o finančním zajištění, se vztahuje na situaci, kdy zajištění kryje všechny pohledávky banky vůči majiteli účtu. Není-li totiž ve znění směrnice 2002/47 výslovně stanoveno žádné omezení, je třeba výraz „ze kterých vyplývá právo k vypořádání v penězích“, jenž je použit v definici obsažené v čl. 2 odst. 1 písm. f) směrnice 2002/47, vykládat tak, že se týká jakýchkoli závazků, z nichž vyplývá právo k vypořádání v penězích, a tudíž i takových běžných peněžitých dluhů, jež má majitel účtu vůči své bance, jako je poplatek za vedení účtu.

   Dále, pokud se mohou příslušné finanční závazky podle samotného znění definice, která je uvedena v čl. 2 odst. 1 písm. f) směrnice 2002/47, skládat zcela nebo částečně ze současných či budoucích, nepodmíněných či podmíněných, splatných či odložených závazků, včetně závazků vyplývajících z rámcové dohody nebo z podobného ujednání, vztahuje se tato definice rovněž na situaci, kdy zajištění kryje nejen konkrétní závazek, ale i všechny pohledávky banky vůči majiteli účtu.

   (viz body 30–32)

2.  I když je pravda, jak vyplývá z bodů 1 a 4 odůvodnění směrnice 2002/47 o dohodách o finančním zajištění, že uvedená směrnice byla přijata v právním rámci tvořeném mimo jiné směrnicí 98/26 o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a že unijní normotvůrce měl za to, že je výhodné podřídit společným pravidlům zajištění poskytovaná v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, na které se vztahuje posledně citovaná směrnice, nic to nemění na tom, že směrnice 2002/47, jak se rovněž uvádí v bodě 4 jejího odůvodnění, stávající právní akty doplňuje tím, že pojednává o dalších sporných otázkách a uvedené právní akty rozšiřuje. Z toho vyplývá, že v případě oblasti věcné působnosti směrnice 2002/47 nelze mít za to, že by se omezovala na prostředky uložené na účtech, jež jsou využívány v rámci platebních systémů a systémů vypořádání obchodů s cennými papíry ve smyslu směrnice 98/26.

   (viz body 34 a 35)

3.  Podle definice uvedené v čl. 2 odst. 2 první větě směrnice 2002/47 o dohodách o finančním zajištění se poskytnutím zajištění rozumí, že finanční zajištění je doručeno, převedeno, drženo, zaregistrováno nebo jinak určeno, aby toto finanční zajištění vlastnil či kontroloval příjemce zajištění nebo osoba, která jedná jeho jménem. V této souvislosti lze mít v případě příjemce finančního zajištění, které se vztahuje na prostředky uložené na běžném bankovním účtu, za to, že nabyl ve vztahu k těmto prostředkům „vlastnictví nebo kontrolu“, pouze pokud poskytovatel zajištění nemůže s těmito prostředky nakládat.

   (viz body 37 a 44)

4.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 39)

5.  Směrnice 2002/47 o dohodách o finančním zajištění musí být vykládána v tom smyslu, že opravňuje příjemce finančního zajištění, podle něhož se prostředky uložené na bankovním účtu svěřují bance jako zastavený finanční kolaterál a kryjí všechny pohledávky banky vůči majiteli účtu, aby se uspokojil z tohoto zajištění bez ohledu na zahájení insolvenčního řízení vůči poskytovateli zajištění pouze tehdy, pokud zaprvé prostředky, které jsou předmětem uvedeného zajištění, byly uloženy na dotčený účet před zahájením uvedeného řízení, nebo byly-li tyto prostředky na takový účet uloženy v den zahájení uvedeného řízení, pokud banka prokáže, že o zahájení tohoto řízení nevěděla či o něm nemohla vědět, a zadruhé, pokud s těmito prostředky po jejich uložení na tentýž účet majitel uvedeného účtu nemohl nakládat.

   Na finanční zajištění, které je poskytnuto po zahájení insolvenčního řízení, se totiž v zásadě oblast působnosti směrnice 2002/47 nevztahuje. Ustanovení čl. 8 odst. 1 a 3 této směrnice v podstatě brání možným retroaktivním účinkům insolvenčního řízení na finanční zajištění poskytnutá před zahájením takového řízení. Naproti tomu podle čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice platí, že bylo-li zajištění poskytnuto po zahájení takového řízení, je dohoda o finančním zajištění právně závazná a účinná vůči třetím osobám jen výjimečně, a sice tehdy, pokud bylo zajištění poskytnuto v den zahájení takového řízení a pokud může příjemce zajištění prokázat, že o zahájení takového řízení nevěděl a ani vědět nemohl. Z toho vyplývá, že s výjimkou případů stanovených v čl. 8 odst. 2 téže směrnice se uvedená směrnice nevztahuje na zajištění poskytnutá po zahájení insolvenčního řízení.

   (viz body 45, 46, 54 a výrok)

6.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 49)

7.  Režim zavedený směrnicí 2002/47 o dohodách o finančním zajištění, který vylučuje podmínění poskytnutí finančních zajištění vykonáním formálního aktu, opravňuje příjemce takových zajištění k jejich realizaci bez ohledu na zahájení insolvenčního řízení u jejich poskytovatele. Tento režim tudíž přiznává finančním zajištěním výhodnější postavení oproti ostatním druhům zajištění, na které se nevztahuje oblast působnosti této směrnice. Toto rozdílné zacházení je ovšem založeno na objektivním kritériu, které souvisí s legitimním cílem směrnice 2002/47, jímž je posílit právní jistotu a efektivnost finančního zajištění za účelem zajištění stability finančního systému.

   Kromě toho použitelnost směrnice 2002/47 ratione materiae závisí na poskytnutí zajištění a vyžaduje, s výjimkou uvedenou v čl. 8 odst. 2 této směrnice, aby k tomuto poskytnutí zajištění došlo před zahájením insolvenčního řízení. Z toho vyplývá, že se režim zavedený směrnicí 2002/47 v zásadě nemůže vztahovat na částky vložené na účet poskytovatele zajištění po zahájení insolvenčního řízení. Kromě toho, pokud jde o použití ratione personae uvedené směrnice, její čl. 1 odst. 3 opravňuje členské státy k tomu, aby vyloučily dohody o finančním zajištění, kde je jednou ze stran osoba uvedená v čl. 1 odst. 2 písm. e) téže směrnice. Režim zavedený směrnicí 2002/47 se týká pouze části aktiv poskytovatele zajištění, v jejímž případě posledně uvedený souhlasil s určitou formou vyvlastnění. Za těchto podmínek nemůže být zpochybněna platnost směrnice 2002/47 s ohledem na zásadu rovného zacházení.

   (viz body 50–53)

8.  Důvodem pro žádost o rozhodnutí o předběžné otázce není poskytnutí konzultativního stanoviska k obecným nebo hypotetickým otázkám, nýbrž její nezbytnost pro efektivní vyřešení sporu týkajícího se unijního práva. Pokud v této souvislosti předkládající soud připouští, že jeho otázky jsou v kontextu sporu v původním řízení pouze hypotetické, skutečnost, že tyto otázky by mohly být relevantní v rámci případné kontroly ústavnosti dotčeného vnitrostátního zákona ústavním soudem, nemůže odstranit hypotetickou povahu těchto otázek.

   (viz body 56–58)

9.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 61–63)