Věc C‑101/15 P
Pilkington Group Ltd a další
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek — Kartelové dohody — Článek 101 SFEU — Článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 — Evropský trh s automobilovým sklem — Dohody o rozdělení trhů a o výměně citlivých obchodních informací — Pokuty — Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 — Bod 13 — Hodnota tržeb — Nařízení (ES) č. 1/2003 — Článek 23 odst. 2 druhý pododstavec — Legální maximální výše pokuty — Směnný kurz pro výpočet maximální výše pokuty — Výše pokuty — Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci — Podniky vyrábějící pouze jeden druh výrobku — Proporcionalita — Rovné zacházení“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 7. září 2016
Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Celkový obrat dotyčného podniku – Obrat dosažený zbožím, které je předmětem protiprávního jednání – Zohlednění – Hodnota tržeb – Pojem – Tržby dosažené na základě smluv z doby před protiprávním jednáním – Zahrnutí – Podmínky
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a 3; sdělení Komise 2006/C 210/02, body 6 a 13)
Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Maximální výše – Výpočet – Obrat za hospodářský rok předcházející datu uložení pokuty – Částka vyjádřená v jiné měně než v eurech – Určení platného směnného kurzu – Průměr směnných kurzů platných v referenčním období
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec)
Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Metody výpočtu – Přepočet obratu podniků za referenční období na eura – Diskriminace oproti podnikům, jejichž účetnictví je vedeno v eurech – Neexistence
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 druhý pododstavec)
Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Nutnost rozlišit podniky podílející se na témže protiprávním jednání podle jejich celkového obratu – Povinnost provést rozlišení podle procentního podílu pokuty na celkovém obratu podniků – Neexistence – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Finanční situace dotyčného podniku – Zohlednění – Neexistence povinnosti
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Posuzovací pravomoc Komise – Povinnost Komise držet se své předchozí rozhodovací praxe – Neexistence
(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Soudní přezkum – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Rozsah
(Art. 261 TFUE; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2 a článek 31)
Kasační opravný prostředek – Pravomoc Soudního dvora – Zpochybnění závěrů Tribunálu o výši pokuty uložené podniku z důvodů ekvity – Vyloučení – Zpochybnění těchto závěrů z důvodů vycházejících z porušení zásady proporcionality – Neporušení zásady proporcionality
(Článek 81 ES; čl. 256 odst. 1 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)
V rámci stanovování výše pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže je odůvodněné, aby Komise zohlednila tržby dosažené na základě smluv z doby před protiprávním jednáním, o nichž nebylo v období protiprávního jednání nově jednáno, neboť tyto tržby jsou schopny odrážet ekonomický význam protiprávního jednání, a to jak z hlediska rozsahu a modu operandi dané kartelové dohody, tak z hlediska celkového cíle stability trhu, který kartelová dohoda sleduje, takže k dosažení tohoto cíle nemusí být každá smlouva o dodávkách nutně předmětem koluzního jednání.
Nutnost koluzního jednání u určité smlouvy o dodávkách za takových podmínek závisí na rozložení dodávek, na subjektivní potřebě přijmout opatření k udržení příslušných tržních podílů a na schopnosti každé smlouvy vyvolat znatelnou změnu v podílu na celkových dodávkách zamýšlených každým účastníkem kartelové dohody. Rozdělení dodávek automobilového skla mezi účastníky sankcionované kartelové dohody ve vztahu jak ke stávajícím smlouvám o dodávkách, tak ke smlouvám novým, se v tomto ohledu týká všech aktivit účastníků na daném trhu, zejména když kartelová dohoda podle svého modu operandi zahrnuje nápravná opatření zohledňující stávající smlouvy o dodávkách. Z toho vyplývá, že tržby dosažené na základě smluv z doby před protiprávním jednáním, o nichž nebylo v období protiprávního jednání nově jednáno, je nutno považovat za tržby spadající do působnosti kartelové dohody.
(viz body 21–23)
Článek 23 nařízení č. 1/2003 neobsahuje žádný návod k tomu, jaký směnný kurz má být použit k určení legální maximální výše pokuty, je-li celkový obrat uvedený ve druhém pododstavci odstavce 2 tohoto ustanovení udán v jiné měně než v eurech. V této souvislosti je třeba vycházet z účelu legální maximální výše pokuty, kterým je zabránit ukládání pokut, u nichž lze předvídat, že je podniky s ohledem na svou velikost, tak jak je, byť jen přibližně a nedokonale, určena celkovým obratem, nebudou moci zaplatit. Z hlediska tohoto účelu tedy musí být maximální hranice vyplývající z čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003 v zásadě stanovena s odkazem na ekonomickou realitu, tak jak se jeví během hospodářského roku před přijetím rozhodnutí, jímž se ukládá sankce za protiprávní jednání porušující článek 81 ES.
Toto konstatování je v souladu s rozhodnutím unijního normotvůrce používat obrat, který byl dosažen za poslední ukončený hospodářský rok před přijetím rozhodnutí o stanovení výše pokuty, v zásadě jako předem určitelnou referenční hodnotu, která nejlépe odráží platební schopnost podniku ke dni, kdy je uznán vinným z protiprávního jednání a kdy mu Komise uloží peněžitou sankci. Tímto rozhodnutím unijního normotvůrce lze přitom odůvodnit také použití směnného kurzu platného v uvedeném období k provedení přepočtu této referenční hodnoty, je-li tato hodnota vyjádřena v jiné měně než v eurech.
Zaprvé při posuzování platební schopnosti podniku je zcela v souladu s rozhodnutím unijního normotvůrce, je-li použit nikoli směnný kurz platný ke dni přijetí rozhodnutí o uložení pokuty, nýbrž průměrný směnný kurz za hospodářský rok předcházející přijetí tohoto rozhodnutí, neboť posledně uvedený kurz lépe odráží ekonomickou realitu, tak jak se jevila v průběhu uvedeného období. V opačném případě by posouzení této ekonomické reality bylo nutně zkresleno vnějšími a nahodilými faktory, jako jsou změny směnných kurzů v období po skončení tohoto hospodářského roku.
Zadruhé tato metoda přepočtu odpovídá požadavku na předvídatelnost legální maximální výše pokuty, neboť vychází ze směnného kurzu, s nímž je možné se seznámit před přijetím rozhodnutí Komise o uložení pokuty a je podle něj možné předem určit její maximální výši.
Pokud jde zatřetí o účel legální maximální výše, absolutní ochrana před měnovými výkyvy do přijetí rozhodnutí o uložení pokuty není samostatným účelem legální maximální výše pokuty, ale spíše dílčím aspektem ochrany, kterou tato maximální výše poskytuje před pokutami na příliš vysoké nebo nepřiměřené úrovni. Legální maximální výše tedy sice tvoří limit pro případné nepříznivé důsledky měnových výkyvů, avšak z toho nevyplývá, že by tato maximální výše představovala absolutní ochranu před takovými výkyvy, ani že by směnným kurzem relevantním pro určení této maximální výše byl směnný kurz platný v den přijetí rozhodnutí o uložení pokuty.
(viz body 35, 36, 38–45)
Pokud jde o metodu výpočtu pokuty za protiprávní jednání porušující unijní pravidla hospodářské soutěže, podniky, jejichž účetnictví je vedeno v jiné měně než v eurech, nejsou v důsledku měnového rizika, kterému jsou vystaveny, obětí nerovného zacházení v porovnání s podniky, jejichž účetnictví je vedeno v eurech. Měnové výkyvy jsou totiž náhodným faktorem s možnými pozitivními i negativními dopady, jemuž musí podniky, které zčásti realizují tržby na vývozních trzích, obvykle čelit v rámci svých obchodních aktivit a jehož existence jako taková nemůže znamenat, že by výše pokuty stanovená v souladu s právními předpisy v závislosti na závažnosti a délce trvání protiprávního jednání byla nepřiměřená.
(viz bod 48)
Není v rozporu se zásadami proporcionality a rovného zacházení, je-li na základě metody výpočtu základní výše pokut za protiprávní jednání porušující unijní pravidla hospodářské soutěže, stanovené v bodě 13 pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003, uložena podniku, jehož činnosti se zaměřují více než u jiných podniků na prodej zboží či služeb přímo či nepřímo souvisejících s protiprávním jednáním, pokuta představující procentní podíl na jeho obratu vyšší než u pokut uložených každému z ostatních podniků.
Komise totiž není povinna se při stanovování výše pokut ujišťovat – jsou-li pokuty ukládány několika podnikům podílejícím se na témže protiprávním jednání – zda konečné částky pokut vyjadřují rozdíly mezi dotyčnými podniky, pokud jde o jejich celkový obrat.
Rozdíl v procentním podílu pokuty na celkovém obratu dotyčných podniků nemůže být sám o sobě dostatečným důvodem pro to, aby se Komise odchýlila od metody výpočtu, kterou si sama stanovila. Tím by totiž došlo ke zvýhodnění nejméně diverzifikovaných podniků na základě kritérií, která jsou z hlediska závažnosti a délky trvání protiprávního jednání irelevantní.
(viz body 64–66)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 67, 76)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 68)
Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 71)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 72, 73)