1. 

Uplynulo již více než sedmnáct let od okamžiku, kdy Konsortium Südtiroler Baumschuler, jejíž právní nástupkyní se stala společnost Schniga GmbH (dále jen „Schniga“), podala Odrůdovému úřadu Společenství (CPVO) žádost o odrůdové právo Společenství ( 2 ). Toto právo se týkalo odrůdy jablka nazvané Gala Schnitzer a dosud se nepodařilo pravomocně rozhodnout o tom, zda má zmíněný Úřad tuto žádost přijmout, nebo zamítnout.

2. 

Dne 26. února 2007 udělil příslušný výbor CPVO odrůdě jablka Gala Schnitzer ( 3 ) požadované odrůdové právo, neboť měl za to, že se dostatečně liší od odrůdy Baigent, na jejíž existenci poukázal držitel této odrůdy (Brookfield), aby vyjádřil nesouhlas s novým zápisem. Smlouva ze dne 26. února 2007 byla nicméně dne 21. listopadu 2007 odvolacím senátem CPVO zrušena, a to z důvodu určitých formálních nesrovnalostí.

3. 

Rozhodnutí odvolacího senátu ze dne 21. listopadu 2007 bylo poté napadeno před Tribunálem, který jej zrušil rozsudkem ze dne 13. září 2010 ( 4 ).

4. 

Když rozsudek Tribunálu ze dne 13. září 2010 nabyl právní moci (vzhledem k tomu, že Soudní dvůr zamítl podaný kasační opravný prostředek) ( 5 ), musel odvolací senát CPVO znovu zahájit přezkum napadení podaného proti smlouvě výboru ze dne 26. února 2007.

5. 

Smlouvu ze dne 26. února 2007 odvolací senát CPVO znovu zrušil rozhodnutími přijatými dne 20. září 2013 ( 6 ), a to opět z důvodů souvisejících zejména s průběhem daného řízení.

6. 

Schniga napadla obě tato rozhodnutí odvolacího senátu před Tribunálem, který je tentokrát potvrdil rozsudkem ze dne 10. září 2015, Schniga v. CPVO – Brookfield New Zealand a Elaris (Gala Schnitzer) ( 7 ) (dále jen „napadený rozsudek“), proti němuž byl podán tento kasační opravný prostředek.

7. 

Spor týkající se výše uvedené rostlinné odrůdy je tedy Soudnímu dvoru postoupen již podruhé, tentokrát se však týká spíše než věcných hledisek (tj. rozdílů mezi oběma druhy jablka) hledisek procesních. Určení rozlišovací způsobilosti odrůdového práva závisí do značné míry na technickém zkoušení genetického materiálu, které má rozhodující dopad na to, zda CPVO udělí odrůdové právo Společenství, nebo jej zamítne. Z toho pramení i právní význam předpisů upravujících způsob, jakým má být toto zkoušení prováděno.

8. 

Schniga má v úmyslu dosáhnout požadovaného udělení odrůdového práva pro odrůdu jablka Gala Schnitzer, kterou považuje za novou, stálou a odlišnou vzhledem k inovační povaze šířky jejích rýh. Tribunál jí nicméně v napadeném rozsudku, kterým potvrdil rozhodnutí odvolacího senátu, toto právo upírá, a to v podstatě z důvodu: a) nedodržení ratione temporis směrnic upravujících technické zkoušení a b) předpokládaného překročení pravomocí prezidenta CPVO.

9.

Podle článku 6 se odrůdová práva udělí odrůdám, které jsou odlišné, uniformní, stálé a nové. První tři z těchto kritérií jsou ve španělštině označována zkratkami DHE, které jsou utvořeny z počátečních písmen slov označujících jednotlivé vlastnosti ( 9 ).

10.

Článek 7 odst. 1 stanoví, že odrůda je považována za odlišnou, pokud se dá projevem vlastností vyplývajících z genotypu nebo z kombinace genotypů jasně odlišit od jakékoli jiné odrůdy, jejíž existence je obecně známa ke dni podání žádosti.

11.

Ostatní kritéria uniformity, stálosti a novosti stanoví postupně články 8, 9 a 10 nařízení č. 2100/94.

12.

Splnění kritérií DSU je ověřováno v každém případě zvlášť technickým zkoušením, které se provádí podle článků 55 a 56 nařízení č. 2100/94.

13.

Článek 55 odst. 1 tohoto nařízení zní takto:

„1. Pokud Úřad na základě přezkoumání podle článků 53 a 54 nezjistí překážky pro udělení práva na ochranu odrůdy ve Společenství, dá podnět k technickému zkoušení, pokud jde o splnění podmínek uvedených v článcích 7, 8 a 9 [kritéria DSU] příslušným Úřadem nebo příslušnými úřady nejméně v jednom ze členských států […]“

14.

Článek 56 odst. 2 stanoví toto:

„2.   Technické zkoušení se provede v souladu s kontrolními obecnými pokyny vydanými Správní radou a pokyny danými Úřadem“.

15.

Obecně vzato tyto pokyny popisují rostlinný materiál, který je požadován pro účely technického zkoušení, jakož i podmínky zkoušení, použité metody, vyjádření stanovisek, seskupování odrůd podrobených zkoušení, jakož i tabulku vlastností, které jsou předmětem zkoušení. Během zkoušení jsou rostliny odrůdy, která je předmětem žádosti, pěstovány spolu s referenčními odrůdami, které CPVO a jmenované zkušební středisko považují za nejbližší s ohledem na technický popis, který je součástí žádosti o odrůdové právo.

16.

Článek 22, který je nadepsán „Rozhodnutí o obecných zásadách zkoušení“, zní takto:

„1.   Správní rada na návrh prezidenta Úřadu přijme rozhodnutí o obecných zásadách zkoušení. Den a rostlinné druhy, kterých se toto rozhodnutí týká, se zveřejní v Úředním listě [CPVO], uvedeném v článku 87.

2.   Pokud rozhodnutí Správní rady o obecných zásadách zkoušení nebylo přijato, může prezident Úřadu přijmout předběžné rozhodnutí. Platnost tohoto předběžného rozhodnutí uplyne dnem přijetí rozhodnutí Správní rady. Pokud se předběžné rozhodnutí prezidenta Úřadu liší od rozhodnutí Správní rady, není touto skutečností dotčeno technické zkoušení, které započalo před přijetím rozhodnutí Správní rady; vyžádají-li to okolnosti, může Správní rada rozhodnout jinak“ ( 11 ).

17.

Článek 23, který je nadepsán „Pravomoci prezidenta Úřadu“, stanoví toto:

„1.   Pokud správní rada přijme rozhodnutí o obecných zásadách zkoušení, toto rozhodnutí zahrnuje pravomoc prezidenta Úřadu doplnit popis odrůdy o dodatečné vlastnosti a jejich vyjádření.

2.   Pokud prezident využije pravomoci uvedené v odstavci 1, použije se přiměřeně čl. 22 odst. 2 tohoto nařízení.“

18.

Pokyny k technickému zkoušení odrůd jablka druhu Malus Mill jsou stanoveny v protokolu CPVO TP/14/1. V době před jeho přijetím neexistovaly pro tyto odrůdy žádné pokyny ani obecné zásady ve smyslu nařízení č. 2100/94. Na základě ustálené praxe v oblasti technického zkoušení posuzoval CPVO kritéria DSU jednotlivých odrůd ve světle obecných zásad a metod Mezinárodní unie pro ochranu odrůd rostlin (dále jen „UPOV“), což je mezivládní organizace zřízená Mezinárodní úmluvou na ochranu nových odrůd rostlin ( 13 ).

19.

Bod III.3 protokolu CPVO TP/14/1 stanoví, že pro účely hodnocení DSU a přípravy popisů se použijí vlastnosti uvedené v příloze I.

20.

Naproti tomu podle bodu III.5 protokolu CPVO TP/14/1 musí minimální doba zkoušení (samostatné vegetační cykly) zpravidla odpovídat nejméně dvěma uspokojivým sklizním plodů. Bod IV kromě toho stanoví, že u odrůd, které jsou předmětem žádosti, mohou být kritéria DSU považována za splněná po uplynutí dvou období zrání plodů, avšak v některých případech jsou zapotřebí tři tato období.

21.

Bod III.6 protokolu CPVO TP/14/1 stanoví, že žadatelé mohou v technickém dotazníku nebo během zkoušení uvést, že odrůda, která je předmětem žádosti, je užitečná pro účely stanovení odlišnosti. Pokud je podána takováto žádost, která je podložena spolehlivými odbornými údaji, lze provést zkoušení za předpokladu, že může být uplatněn postup zkoušení, který je z odborného hlediska přijatelný. Kromě toho lze se svolením prezidenta CPVO provést zvláštní hodnocení, je-li jen málo pravděpodobné, že bude rozdíl prokázán výlučně na základě vlastností vyjmenovaných v protokolu.

22.

UPOV, k níž Evropská unie přistoupila dne 29. července 2005, přijala určitý počet protokolů a pokynů, které jsou relevantní pro projednávaný spor. Základním právním předpisem, v němž jsou sloučeny pokyny UPOV k hodnocení DSU, je konkrétně dokument UPOV TG/1/3, který je nazván „Hlavní obecné zásady pro hodnocení odlišnosti, uniformity a stálosti a pro přípravu harmonizovaných popisů odrůdových práv“, ze dne 19. dubna 2002 (dále jen „protokol UPOV TG/1/3“).

23.

Cíl protokolu UPOV TG/1/3 je uveden v bodě 1.2:

„Cílem tohoto dokumentu […] a souvisejících dokumentů upřesňujících postupy, jimiž je prováděno hodnocení, […] je stanovit zásady používané při hodnocení DSU.

[…] Stanovení těchto zásad zaručí, že všichni členové Unie budou odrůdová práva hodnotit harmonizovaným způsobem“.

24.

Bod 1.3 protokolu UPOV TG/1/3 uvádí toto:

„Členové Unie se musí závazně řídit pouze povinnostmi uvedenými v textu Úmluvy UPOV a tento dokument nesmí být vykládán jakožto odporující aktu, který je relevantní pro dotyčného člena Unie.“

25.

Bod 4.2.3 druhá věta protokolu UPOV TG/1/3 zní takto:

„Výčet vlastností uvedený v jednotlivých pokynech k hodnocení nemusí být považován za taxativní a může být rozšířen o další vlastnosti, bude-li to považováno za vhodné a budou-li splněny výše uvedené podmínky.“

26.

Pokud jde o relevantní vlastnosti, bod 6.2 tohoto protokolu uvádí toto:

„Mezi relevantní vlastnosti určité odrůdy musí patřit přinejmenším všechny vlastnosti, z nichž vychází hodnocení DSU, nebo vlastnosti zahrnuté do popisu dané odrůdy vyhotoveného v den, kdy bylo pro tuto odrůdu uděleno odrůdové právo. Znamená to tedy, že za relevantní může být považována jakákoli zjevná vlastnost bez ohledu na to, zda je uvedena v pokynech k hodnocení.“

27.

Pokud jde o hodnocení stálosti, bod 7.2 stanoví toto:

„Mezi relevantní nebo podstatné vlastnosti určité odrůdy musí patřit přinejmenším všechny vlastnosti, z nichž vychází hodnocení DSU, nebo vlastnosti zahrnuté do popisu dané odrůdy vyhotoveného v den, kdy bylo pro tuto odrůdu uděleno odrůdové právo. Znamená to tedy, že mohou být zohledněny všechny zjevné vlastnosti bez ohledu na to, zda jsou uvedeny v pokynech k hodnocení.“

28.

V souvislosti s jablky jsou používány pokyny TG/14/8 k hodnocení odlišnosti, uniformity a stálosti ze dne 20. října 1995, které stanovila UPOV pro odrůdu Malus Mill (dále jen „protokol UPOV TG/14/8“).

29.

Protokol UPOV TG/14/9 ze dne 6. dubna 2005 slučuje nové pokyny k hodnocení DSU pro všechny odrůdy jablek Malus domestica Borkh, s výjimkou odrůd používaných výlučně jako podnože nebo jako okrasné odrůdy ( 14 ). Tabulka vlastností uvedená v bodě 7 protokolu UPOV TG/14/9 zahrnuje vlastnost č. 40 nazvanou „Ovoce: šířka rýh“, která v tabulce vlastností, jež byla součástí přílohy k protokolu UPOV TG/14/8, nebyla obsažena.

30.

Veškeré skutečnosti, které předcházely projednávanému sporu, jsou popsány v bodech 22 až 43 napadeného rozsudku. Nyní je namístě je shrnout:

31.

Žádost o odrůdové právo pro odrůdu jablka druhu Malus Mill nazvanou Gala Schnitzer (dále jen „odrůda, která je předmětem žádosti“) byla podána k CPVO dne 18. ledna 1999 ( 15 ). Následující měsíc tento Úřad pověřil zkušební středisko Bundessortenamt (německý spolkový úřad pro ochranu rostlinných odrůd; dále jen „BSA“) provedením technického zkoušení odrůdy, která je předmětem žádosti, ve smyslu čl. 55 odst. 1 nařízení č. 2100/94. Pro srovnání byla použita odrůda Baigent (dále jen „referenční odrůda“), to pro svou podobnost s odrůdou, která je předmětem žádosti.

32.

Vzhledem k tomu, že materiál, který předložila Schniga, byl nositelem viru, bylo zkoušení v roce 2001 přerušeno, a to až do jara 2002, kdy zmíněný podnik předložil na vyzvání nový zdravý materiál. Zkoušení bylo prováděno během let 2003 a 2004.

33.

BSA oznámil CPVO dopisem ze dne 18. ledna 2005, že zaslal předběžnou zprávu o hodnocení DSU odrůdy, která je předmětem žádosti a kterou považoval za odlišnou od referenční odrůdy, a to s ohledem na vlastnost, která nebyla uvedena v protokolu CPVO TP/14/1, a sice „květ: zbarvení spodní části nitek (po puknutí prašníku)“. Kromě toho uvedl, že byly předloženy důkazy pro tvrzení, že tato vlastnost je dostatečně uniformní, reprodukovatelná a vykazuje dostatečné rozdíly mezi jednotlivými odrůdami, a proto umožňuje odlišení.

34.

Dne 7. února 2005 předal CPVO společnosti Schniga předběžnou doplňkovou zprávu s poznámkou „bez zvláštních komentářů“. BSA zaslal závěrečnou zprávu o technickém zkoušení společnosti Schniga a CPVO dne 19. prosince 2005. Z bodů 16 a 17 této zprávy, v nichž je odrůda, která je předmětem žádosti, srovnávána s referenční odrůdou, vyplývá, že první z nich má široké rýhy (poznámka 7) a druhá úzké nebo střední (poznámka 4). Dále je ve zprávě uvedeno, že tento závěr byl přijat na základě posouzení přídavné vlastnosti „Ovoce: šířka rýh“, která odpovídá vlastnosti č. 40 protokolu UPOV TG/14/9 (dále jen „sporná přídavná vlastnost“). CPVO v tomto ohledu konstatoval, že sporná přídavná vlastnost nebyla uvedena v protokolu CPVO TP/14/1 ani v protokolu UPOV TG/14/8.

35.

Dopisem ze dne 24. ledna 2006 oznámil Úřad BSA, že v závěrečné zprávě o technickém zkoušení byly uvedeny nesprávné řídící zásady a že tato zpráva neměla vycházet z protokolu CPVO TP/14/1, ale z protokolu UPOV TG/14/8 platného v okamžiku, kdy bylo přijato rozhodnutí o přezkoumání odrůdy, která je předmětem žádosti (leden 1999).

36.

Dne 9. února 2006 předal BSA CPVO pozměněné znění závěrečné zprávy o technickém zkoušení, jejíž bod 17 zněl takto:

„Odrůda byla přezkoumána podle [protokolu UPOV] TG/14/8 z roku 1995. Popis odrůdy vychází z tabulky vlastností uvedené v [protokolu] CPVO TP/14/1 ze dne 27. března 2003, který vstoupil v platnost během technického zkoušení, což umožnilo zařadit odrůdu [která je předmětem žádosti] do referenční sbírky odrůd s následným přednostním právem. Odrůda je odlišná, stálá a uniformní ve smyslu obou [protokolů].“

37.

Dne 5. května 2006 podaly Brookfield a Elaris – první z nich jakožto držitelka licence k odrůdovému právu pro odrůdu Baigent a druhá jakožto majitelka tohoto práva – k CPVO námitku na základě článku 59 nařízení č. 2100/94, která byla namířena proti udělení ochrany odrůdy Gala Schnitzer, přičemž se dovolávaly staršího odrůdového práva k odrůdě Baigent.

38.

Důvody, které vznesly Brookfield a Elaris, se týkaly zaprvé práva znovu odeslat rostlinný materiál prostý virů, které bylo přiznáno společnosti Schniga namísto toho, aby CPVO její původní žádost zamítl; a zadruhé nedostatečné rozlišovací způsobilosti odrůdy, která je předmětem žádosti, ve vztahu k referenční odrůdě.

39.

Rozhodnutím ze dne 14. prosince 2006 prezident CPVO povolil, aby byla pro rozlišení odrůdy, která je předmětem žádosti, a referenční odrůdy použita sporná přídavná vlastnost ( 16 ). Toto rozhodnutí výslovně vycházelo z článku 23 nařízení č. 1239/95.

40.

Rozhodnutím ze dne 26. února 2007 udělil výbor příslušný k rozhodování o námitkách proti udělení odrůdového práva Společenství požadovanou ochranu pro odrůdu, která je předmětem žádosti, a zamítl námitky. Zejména uznal, že s ohledem na „technické důvody“ je namístě zohlednit spornou přídavnou vlastnost i přesto, že není uvedena v protokolech platných v okamžiku podání žádosti o odrůdové právo.

41.

Odvolací senát CPVO přijal námitku, kterou vznesly Brookfield a Elaris proti rozhodnutí ze dne 26. února 2007, zrušil výroky v něm obsažené a zamítl žádost o odrůdové právo. Uvedl, že čl. 61 odst. 1 písm. b) nařízení č. 2100/94 neopravňuje Úřad k tomu, aby povolil společnosti Schniga předání nového materiálu.

42.

Schniga podala k Tribunálu žalobu na neplatnost, namířenou proti rozhodnutí odvolacího senátu ze dne 21. listopadu 2007. Této žalobě bylo vyhověno rozsudkem ze dne 13. prosince 2010 ( 17 ), což vedlo ke zrušení výše uvedeného rozhodnutí.

43.

Odvolací senát tedy musel znovu přezkoumat zpochybnění rozlišovací způsobilosti požadované odrůdy, a to na základě jejího porovnání s referenční odrůdou.

44.

Při této (druhé) příležitosti rozhodl odvolací senát v tom smyslu, že pokud BSA posoudil pro účely technického zkoušení spornou přídavnou vlastnost, porušil tím bod III.3 protokolu CPVO TP/14/1, a to z následujících důvodů: a) tato vlastnost není uvedena v žádném z platných protokolů ani v zásadách, jimiž se tyto protokoly řídí, tj. v UPOV TG/14/8 (z roku 1995) ani v CPVO TP/14/1 (z roku 1993); b) o zohlednění této vlastnosti Schniga nepožádala ani v technickém dotazníku, ani během technického zkoušení; c) BSA nezmínil spornou přídavnou vlastnost ve svém písemném styku s CPVO, který ji poprvé uvedl v závěrečné zprávě o technickém zkoušení a v rozhodnutí prezidenta Úřadu ze dne 14. prosince 2006; a d) toto rozhodnutí ze dne 14. prosince 2006, kterým bylo povoleno zpětné použití zmíněné vlastnosti, bylo stiženo zásadní vadou, neboť bylo přijato 12 měsíců po přijetí závěrečné zprávy a nebylo odůvodněno ve světle čl. 22 odst. 2 nařízení č. 1239/95.

45.

Odvolací senát kromě toho připomněl své rozhodnutí ve věci Jewel (A 010/2008) ( 18 ), v němž prohlásil, že přídavná vlastnost může být použita pouze s předběžným svolením prezidenta CPVO, což je v zájmu právní jistoty, objektivního zacházení se žádostmi a předvídatelnosti jednání zúčastněných stran.

46.

Dále uvedl, že pokud BSA provedl technické zkoušení sporné přídavné vlastnosti během jednoho roku, zjevně tím porušil protokoly UPOV TG/1/3 a TG/14/8, neboť má-li být prokázána uniformita a stálost odrůd jablek, tato zkoušení musí být podle protokolů prováděna nejméně po dobu dvou po sobě jdoucích vegetačních cyklů.

47.

Odvolací senát dospěl k závěru, že odrůda, která je předmětem žádosti, nemůže být oprávněně považována za odlišnou od referenční odrůdy.

48.

Schniga napadla obě výše uvedená rozhodnutí odvolacího senátu žalobou zapsanou v kanceláři Tribunálu dne 10. února 2014.

49.

Pokud jde o meritum věci, uplatnila Schniga jediný důvod zrušení, který je rozdělen na dvě části: v první z nich se dovolává porušení článku 7 a čl. 56 odst. 2 nařízení č. 2100/94, v rozsahu, v němž bylo zamítnuto zohlednění sporné přídavné vlastnosti zjištěné během technického zkoušení, což je v rozporu s výčty vlastností uvedenými v technických protokolech UPOV, které, jak vyplývá z řídících zásad protokolu UPOV TG/1/3, nejsou taxativní. Schniga dále uvedla, že zmíněná rozhodnutí jsou v rozporu s čl. 22 odst. 2 a s čl. 23 odst. 1 a 2 prováděcího nařízení, neboť vycházela z nesprávného výkladu diskreční pravomoci, která náleží v této oblasti prezidentovi CPVO, a porušují jak právo na soudní řízení se všemi jeho zárukami, tak její věcné právo na získání požadované ochrany, jež zaručují články 7 až 10 nařízení č. 2100/94.

50.

Ve druhé části důvodu zrušení poukázala Schniga na nesprávnost závěru obsaženého v rozhodnutích, podle něhož je technické zkoušení protiprávní, neboť bylo v souvislosti s odrůdou, která je předmětem žádosti, provedeno během jediného roku namísto dvou let.

51.

Žalobu, kterou podala Schniga, Tribunál zamítl. V souvislosti s prvním důvodem zrušení uvedl toto:

52.

Když Tribunál zamítl první část žaloby, měl za to, že druhá část je již neúčinná. Pro úplnost však uvedl několik úvah ( 23 ), z nichž vyplývá, že pokud bylo technické zkoušení (týkající se sporné přídavné vlastnosti) provedeno během jediného roku, došlo k porušení bodů III.5 a IV protokolu CPVO TP/14/1, jakož i bodu 5.3.3.1.1 protokolu UPOV TG/1/3.

53.

Tribunál proto zamítl žalobu na neplatnost a uložil společnosti Schniga náhradu nákladů řízení.

54.

Kasační opravný prostředek podaný společností Schniga byl zapsán v kanceláři Soudního dvora dne 23. listopadu 2015, odpověď CPVO dne 2. února 2016 a odpověď společností Brookfield a Eladis dne 3. února 2016.

55.

Schniga navrhuje, aby Soudní dvůr napadený rozsudek zrušil a uložil Úřadu náhradu nákladů řízení.

56.

Také CPVO, který nesouhlasí s rozhodnutími odvolacího senátu potvrzenými Tribunálem, navrhuje, aby Soudní dvůr kasačnímu opravnému prostředku vyhověl a každému účastníku uložil nést vlastní náklady.

57.

Brookfield a Eladis navrhují, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil společnosti Schniga náhradu nákladů řízení.

58.

Jednání konaného dne 24. listopadu 2016 se zúčastnily Schniga, CPVO a Brookfield.

59.

Schniga vychází v jediném důvodu svého kasačního opravného prostředku z porušení článků 7 a 56 nařízení č. 2100/94 vykládaných ve spojení s články 22 a 23 nařízení č. 1239/95. Argumenty, které předkládá, se opírají o tři výtky namířené proti Tribunálu: a) nerespektování skutečné funkce řídících zásad a protokolů; b) nesprávné posouzení právní povahy těchto zásad a protokolů a c) chybné použití těchto zásad a protokolů.

60.

Schniga uvádí, že řídící zásady a protokoly jsou vypracovávány s cílem vysvětlit, jakým způsobem má být prováděno zkoušení a jaké požadavky jsou kladeny na rostlinný materiál, který tomuto zkoušení podléhá. Určením těchto zásad má být dosaženo harmonizace při zkoušení nových rostlinných odrůd v členských státech UPOV. Toto technické zkoušení musí prokázat, že relevantní vlastnosti nezávisí na podmínkách daného prostředí či pěstování, ale že vycházejí přímo z genetické struktury dané odrůdy.

61.

Schniga má v každém případě za to, že bod 6.2 protokolu UPOV TG/1/3 ( 24 ) umožňuje hodnocení všech zjevných vlastností, neboť nepožaduje, aby byly zmíněny v řídících zásadách pro technické zkoušení. Podle jejího názoru to znamená, že nařízení č. 2100/94, Úmluva UPOV z roku 1991, řídící zásady ani protokoly neukládají CPVO povinnost zahrnout do technického zkoušení pouze ty vlastnosti, které jsou uvedeny ve výčtu v příslušném protokolu a v použitelných řídících zásadách.

62.

Pokud jde o právní povahu řídících zásad a protokolů, Schniga vytýká, že je napadený rozsudek (v bodech 74 a 75) staví na roveň kogentním právním normám. Takováto kvalifikace není podle jejího mínění namístě, neboť mají být považovány za pokyny, jež naznačují správnímu orgánu, jak má postupovat, a to tím, že mu poskytují technické údaje o harmonizovaném hodnocení DSU.

63.

Schniga je toho názoru, že počínaje okamžikem, kdy odrůda, která je předmětem žádosti, splňuje podmínky stanovené v článku 6 nařízení č. 2100/94, se těchto řídících zásad nelze dovolávat za účelem podání námitky proti udělení určitého práva. V této souvislosti uvádí, že výčet vlastností, který je uveden v řídících zásadách technického zkoušení, není taxativní a že mohou být doplněny další vlastnosti, je-li to považováno za vhodné a jsou-li splněny stanovené podmínky ( 25 ). Kromě toho zdůrazňuje, že řídící zásady UPOV TG/14/8 ( 26 ) a protokol CPVO TP/14/1 ( 27 ) přiznávají CPVO flexibilitu, s níž musí ověřovat, zda a za jakých okolností mohou být konkrétní vlastnosti relevantní, a zohledňovat je při provádění technického zkoušení.

64.

Co se týče chybného použití řídících zásad a protokolů, Schniga vytýká Tribunálu ( 28 ), že považoval protokol CPVO TP/14/1 za použitelný na žádost, která byla podána dříve, než tento protokol vstoupil v platnost. Článek 22 odst. 2 prováděcího nařízení stanoví, že přijetím řídících zásad Správní radou a následným uplynutím platnosti předběžného rozhodnutí prezidenta Úřadu není dotčeno technické zkoušení, které započalo před přijetím rozhodnutí Správní rady, pokud se obě výše uvedená rozhodnutí vzájemně liší. Znamená to tedy, že řídící zásady UPOV TG/14/8 byly nadále platné pro technická zkoušení, která již byla provedena v souvislosti s odrůdou, která je předmětem žádosti.

65.

Schniga dále uvádí, že Tribunál se neřídil bodem 7.2 druhou větou řídících zásad UPOV TG/1/3, podle níž je namístě zohlednit všechny zjevné vlastnosti, bez ohledu na to, zda jsou uvedeny v řídících zásadách k technickému zkoušení. Toto hledisko potvrzuje její názor, že prezident CPVO je oprávněn zohlednit jakoukoli vlastnost, která umožňuje popsat rozlišovací způsobilost odrůdy, která je předmětem žádosti.

66.

A konečně, přestože odvolací senát zaujal jiný postoj, který byl potvrzen Tribunálem ( 29 ), Schniga uvádí, že neexistují žádná ustanovení, která by CPVO jakožto subjektu provádějícímu technické zkoušení ukládala povinnost oznámit v konkrétním okamžiku vlastnosti, které navrhuje začlenit do popisu určité odrůdy. Ani z řídících zásad UPOV TP/14/1 nevyplývá ostatně žádná lhůta pro zahrnutí přídavných vlastností a jejich vyjádření u určité odrůdy. Nelze tedy požadovat předběžný souhlas prezidenta CPVO, tak jak to činí Tribunál ( 30 ), což se koneckonců lépe slučuje i s širokým prostorem pro uvážení, který byl tomuto Úřadu přiznán.

67.

CPVO s tvrzením společnosti Schniga souhlasí a zdůrazňuje, že protokoly a řídící zásady nemají povahu právních, nýbrž praktických pravidel. Jediný jejich účinek spočívá v tom, že CPVO ukládá jejich prostřednictvím sám sobě povinnost dodržet „podmínky technického zkoušení, mezi něž patří například požadovaný rostlinný materiál a samotný pojem technického zkoušení“ ( 31 ) s cílem zaručit rovné zacházení, v tom smyslu, že všechny odrůdy, které jsou předmětem žádosti, budou hodnoceny za týchž podmínek pěstování.

68.

CPVO zdůrazňuje okolnost, že oznámení o zveřejnění protokolů, zvláště to, které se týká protokolu CPVO TP/14/1, obsahují upozornění, z něhož vyplývá, že není-li stanoveno jinak, nejsou dotčena technická zkoušení, která započala před přijetím protokolu.

69.

CPVO je toho názoru, že relevantnost začlenění přídavných vlastností lze hodnotit až po ukončení technického zkoušení, což podle něj nasvědčuje tomu, že prezident Úřadu musí mít pravomoc zohlednit přídavnou vlastnost odrůdy, která je předmětem žádosti, a to v kterékoli fázi řízení před udělením ochrany.

70.

Brookfield a Eladis popírají, že by byl napadený rozsudek stižen nesprávným právním posouzením. Pokud jde o závaznou povahu protokolu CPVO TP/14/1 a normativní hierarchii existující mezi protokoly CPVO a protokoly UPOV, zastávají názor, že ve světle čl. 56 odst. 2 nařízení č. 2100/94 představují řídící zásady technického zkoušení právní pravidla, jejichž nedodržení musí být považováno za porušení výše uvedeného ustanovení. Podle bodu 1.3 UPOV TG/1/3 mají protokoly a řídící zásady vypracované touto mezinárodní organizací hodnotu doporučení, a nejsou tudíž právně závazné, takže je namístě učinit závěr, že protokoly CPVO mají přednost před protokoly UPOV.

71.

Co se týče časové působnosti protokolu CPVO TP/14/1, Brookfield a Eladis tvrdí, že okamžikem, který určuje použitelnost určitého procesního rámce na žádost o udělení odrůdového práva Společenství, není okamžik podání této žádosti, nýbrž skutečný začátek technického zkoušení. V projednávaném případě je prokázáno, že BSA provedl relevantní zkoušky DSU v letech 2004 a 2005, tj. v době, kdy byl již protokol CPVO TP/14/1 v platnosti.

72.

A konečně se Brookfield a Eladis domnívají, že protokol CPVO TP/14/1 zcela jednoznačně stanoví, jakým způsobem mají být přídavné vlastnosti zohledňovány. Podle bodu III.3 zmíněného protokolu může hodnocení DSU vycházet pouze z rozlišujících vlastností uvedených v příloze I a přídavné vlastnosti mohou být zkoumány pouze se souhlasem prezidenta vyjádřeným před provedením technického zkoušení. Z výkladu bodu III.6 téhož protokolu navíc vyplývá, že zvláštní vlastnost může být zkoumána pouze za předpokladu, že žadatel předem podá formální žádost o provedení zvláštního hodnocení, tj. jakéhokoli hodnocení jakékoli přídavné vlastnosti, a že prezident vyjádří souhlas.

73.

Přestože se výtka, kterou vznesly Schniga a CPVO, týká všech tří prvků, jimiž se zabýval napadený rozsudek (použitelný protokol, jeho závaznost a jeho vztah k pokynům vydaným UPOV), ke konstatování nesprávného právního posouzení, jež oba výše uvedené subjekty vytýkají Tribunálu, by v podstatě postačovalo přijmout jejich tvrzení týkající se časové působnosti protokolu CPVO TP14/1. Dříve než se však začneme zabývat časovou působností, je třeba ověřit právní závaznost zmíněného protokolu.

74.

Tribunál má za to, že protokoly CPVO představují právní předpisy, přičemž vychází zejména z toho, že a) čl. 56 odst. 2 nařízení č. 2100/94 odkazuje na tyto protokoly v tom smyslu, že upravují technická zkoušení; b) jsou zveřejňovány v Úředním listě CPVO a c) Úřad jimi omezuje svou vlastní širokou posuzovací pravomoc. Naproti tomu Schniga považuje tyto protokoly za pouhé technické pokyny určující, jakým způsobem mají být prováděna technická zkoušení.

75.

Máme-li rozhodnout o tom, jakou normativní povahu mají technická pravidla, která jsou součástí unijního práva (v tomto případě na základě odkazu uvedeného v nařízení č. 2100/94), musíme se řídit níže uvedenými hledisky: a) CPVO je unijní agenturou, která je oprávněna vydávat vlastní pokyny ( 32 ), podle nichž mají být prováděna technická zkoušení; b) aby byla zajištěna vyšší právní jistota, řídící zásady obsažené v těchto pokynech musí být zveřejňovány v Úředním listě CPVO ( 33 ) a c) technická zkoušení se musí řídit pokyny vydanými Správní radou CPVO, což vyplývá i z doslovného znění odkazu uvedeného v čl. 56 odst. 2 nařízení č. 2100/94.

76.

S ohledem na všechny tři výše uvedené prvky posouzení je podle mého mínění namístě, aby byla pokynům, protokolům nebo řídícím zásadám, jež přijímá Správní rada CPVO s cílem upravit provádění technických zkoušení, přiznána právní povaha (a v témže duchu i závaznost, přinejmenším ve vztahu k danému správnímu orgánu). Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k témuž závěru.

77.

Nesdílím nicméně názor Tribunálu na důsledky omezení posuzovací pravomoci, které si podle zmíněného rozsudku CPVO sám ukládá přijímáním pokynů ( 34 ). Nedomnívám se, že by tyto pokyny – právě proto, že mají právní povahu, což jim ukládá povinnost dodržovat zásadu normativní hierarchie – mohly skutečně omezit pravomoc začlenit přídavnou vlastnost, která je přiznána prezidentu CPVO. Tato pravomoc je upravena právními předpisy vyšší právní síly (konkrétně články 22 a 23 prováděcího nařízení), jimiž se musí zmíněné pokyny řídit.

78.

Napadený rozsudek vychází z judikatury Soudního dvora, která se týká sebeomezující síly pokynů přijímaných v oblasti práva hospodářské soutěže a státních podpor ( 35 ). Nelze však vzájemně porovnávat pokyny k používání článků 101, 102 a 107 SFEU, jež zveřejňuje Komise (a v nichž skutečně vysvětluje, jakým způsobem bude uplatňovat svou posuzovací pravomoc v rámci přímého používání výše uvedených článků na konkrétní případy), a pokyny CPVO, jimiž jsou schváleným vnitrostátním subjektům poskytována pravidla pro harmonizované provádění technických zkoušení. V posledně jmenovaném případě CPVO nepopisuje, jakým způsobem bude při výkonu svých funkcí uplatňovat prostor pro uvážení, který mu přiznal Soudní dvůr s ohledem na vědeckou a technickou komplexitu podmínek pro zkoumání žádostí o odrůdové právo ( 36 ), ani to, jakým způsobem bude uplatňovat svou posuzovací pravomoc při udělení nebo zamítnutí odrůdových práv.

79.

I když mají tedy zmíněné pokyny nespornou technickou povahu, jejich právní povaha je řadí do systému podléhajícího obecným právním zásadám, například zásadě normativní hierarchie, která brání rozporu mezi nimi a ustanoveními vyšší právní síly, mezi něž patří i články 22 a 23 prováděcího nařízení. Tyto pokyny tedy nemohou omezovat pravomoci prezidenta CPVO nebo mu konkrétně bránit v tom, aby hodnotil přídavnou vlastnost, tak jak to učinil v projednávané věci.

80.

Kritiku napadeného rozsudku, kterou vznesly Schniga a CPVO v souvislosti s časovou působností protokolu CPVO TP/14/1, považuji za oprávněnou.

81.

Bylo již správně řečeno, že zásady týkající se časové působnosti nových právních předpisů patří mezi obecné zásady unijního práva a v konečném důsledku vyplývají ze společných právních tradic členských států ( 37 ).

82.

Soudní dvůr v této souvislosti prohlásil, že se nová právní úprava použije od okamžiku, kdy vstoupil v platnost akt, kterým byla zavedena, a že se sice nepoužije na právní situace vzniklé a na právní postavení s konečnou platností nabytá za platnosti dřívějšího práva, avšak použije se na jejich budoucí účinky, jakož i na nové právní situace. S výhradou pravidla týkajícího se zákazu zpětné účinnosti přitom připouští jednu výjimku z výše uvedené zásady, a sice v případech, kdy je nová právní úprava doplněna zvláštními ustanoveními, která konkrétně upravují její časovou působnost ( 38 ).

83.

Pokud jde o nová procesní pravidla, podle judikatury jsou obecně považována za použitelná ode dne, kdy vstoupila v platnost. Jinak je tomu v případě hmotněprávních pravidel, která jsou obvykle vykládána tak, že se vztahují na situace vzniklé před jejich vstupem v platnost pouze tehdy, pokud z jejich znění, cíle a struktury jasně vyplývá, že jim takový účinek musí být přiznán ( 39 ).

84.

V projednávané věci Tribunál připomněl tutéž judikaturu, načež potvrdil přímou použitelnost procesních pravidel obsažených v protokolu CPVO TP/14/1, z nichž vycházelo rozhodnutí přijaté odvolacím senátem ( 40 ).

85.

S tímto závěrem se neztotožňuji a souhlasím s výkladem čl. 22 odst. 2 prováděcího nařízení, který podávají Schniga a CPVO. Toto ustanovení zavádí zásadu zakazující zpětnou účinnost rozhodnutí přijatých Správní radou, která se liší od předběžných rozhodnutí přijatých prezidentem CPVO, na „technické zkoušení, které započalo před přijetím rozhodnutí Správní rady“ ( 41 ).

86.

V tomto řízení o kasačním opravném prostředku navíc Úřad uvedl, že oznámení o zveřejnění protokolů (což platí i o protokolu CPVO TP/14/1) obsahují výslovné upozornění, že technická zkoušení, jež započala před přijetím (protokolu), nejsou dotčena, není-li stanoveno jinak ( 42 ).

87.

I když časová působnost protokolu CPVO TP/14/1 není striktně vzato nijak výslovně omezena (neboť v něm není obsaženo žádné takovéto upřesnění), jedná se o předpis, který může mít dopad na třetí osoby, takže postačí, je-li při jeho zveřejnění jasně oznámeno, že není použitelný na již probíhající řízení. Takovýto údaj postačuje k tomu, aby byla uplatněna jedna z výjimek ze zásady přímého použití procesních pravidel, kterou zavedla judikatura Soudního dvora.

88.

Z obou těchto prvků (tj. čl. 22 odst. 2 prováděcího nařízení a zveřejnění pokynů ze strany CPVO) lze tedy vyvodit, že nová pravidla pro technická zkoušení, jež CPVO přijímá, nelze s ohledem na vůli normotvůrce a na jednání samotného Úřadu použít na technická zkoušení, která již probíhají ( 43 ).

89.

Z výše uvedeného vyplývá, že protokol CPVO TP/14/1 nebyl na projednávaný spor použitelný, což znamená, že příslušná výtka vznesená v první části důvodu kasačního opravného prostředku musí být přijata. Pokud tedy Tribunál potvrdil rozhodnutí odvolacího senátu, které vychází z výše uvedeného protokolu, dopustil se tím nesprávného právního posouzení.

90.

S ohledem na výše uvedené tvrzení tedy není nutné se zabývat obsahem třetí výtky vznesené v první části důvodu kasačního opravného prostředku, která se týká údajné přednosti protokolů CPVO před protokoly, jež vypracovala UPOV ( 44 ). Pokud bude totiž uznáno, že protokol CPVO TP/14/1 není z časových důvodů použitelný na projednávaný případ, spor týkající se této otázky se stává irelevantním.

91.

Přijata by měla být také druhá část jediného důvodu kasačního opravného prostředku, což by podle mého mínění mohlo přispět k jasnějšímu vymezení pravomocí prezidenta CPVO. Přijetí této části by mohlo vést dokonce i k tomu, že by se analýza předchozího důvodu stala zbytečnou, neboť by byla potvrzena platnost rozhodnutí prezidenta CPVO ze dne 14. prosince 2006, a to dokonce i v rámci režimu vyplývajícího z protokolu CPVO TP/14/1. Připomeňme si, že přijetím tohoto rozhodnutí, jímž bylo povoleno použití sporné přídavné vlastnosti pro účely rozlišení mezi odrůdou, která je předmětem žádosti, a referenční odrůdou (přičemž za právní základ byl zvolen právě článek 23 nařízení č. 1239/95), bylo umožněno udělit odrůdě, která je předmětem žádosti, odrůdové právo Společenství.

92.

Napadeným rozsudkem byla potvrzena rozhodnutí odvolacího senátu, v nichž je uvedeno, že hodnocení přídavné vlastnosti prezidentem Úřadu představuje porušení bodu III.3 protokolu CPVO TP/14/1. Kromě toho Tribunál prohlásil, že pokud se připustí možnost doplnění dalších vlastností, z článku 23 prováděcího nařízení vyplývá nutnost předběžného souhlasu prezidenta CPVO, který je zárukou právní jistoty, objektivního zacházení se žádostmi a předvídatelnosti jednání všech zúčastněných stran ( 45 ).

93.

Výtky, jež vznesly Schniga a Úřad proti této části napadeného rozsudku ( 46 ), by mohly obstát, pokud by byl výklad podaný Tribunálem v rozporu se správným chápáním pravomocí prezidenta vyplývajících z článku 23 prováděcího nařízení ve spojení s článkem 22 téhož nařízení, nebo pokud by byl s tímto chápáním neslučitelný. Je tedy zapotřebí analyzovat jak tyto pravomoci, tak způsob, jakým mají být vykonávány.

94.

Právní postavení prezidenta CPVO je upraveno zejména článkem 42 nařízení č. 2100/94. Kromě tradičních funkcí běžných pro všechny řídící orgány správního subjektu (týkajících se činnosti tohoto subjektu, jeho zaměstnanců a jeho rozpočtu) ( 47 ) je třeba upozornit na úkol přijímat „veškerá opatření nezbytná pro řádný chod Úřadu ( 48 ) včetně přijímání vnitřních správních předpisů a zveřejňování sdělení“ jakož i na úkol „předkládat [Správní radě] návrhy na změny tohoto nařízení, ustanovení uvedených v článcích 113 a 114[ ( 49 ) ], jakož i jakékoli jiné úpravy týkající se odrůdových práv Společenství“ ( 50 ).

95.

Článek 22 odst. 2 prováděcího nařízení opravňuje prezidenta k tomu, aby přijímal předběžná rozhodnutí ( 51 ) o obecných zásadách zkoušení, pokud tak již na návrh prezidenta předtím neučinila Správní rada jakožto orgán, který je k tomu příslušný ( 52 ). Článek 23 téhož nařízení ukládá Správní radě povinnost přiznat prezidentovi pravomoc doplnit „popis odrůdy o dodatečné vlastnosti a jejich vyjádření“.

96.

Oprávnění prezidenta Úřadu doplnit dodatečné vlastnosti musí být posuzována ve světle judikatury Soudního dvora, která přiznává CPVO široký prostor pro uvážení při výkonu jeho funkcí, a to s ohledem na vědeckou a technickou komplexitu podmínek pro zkoumání žádostí, jíž se vyznačuje úloha CPVO ( 53 ).

97.

Jak navíc uvedl během jednání zástupce Úřadu, řízení, jehož účelem je udělení odrůdového práva Společenství, se od řízení, v nichž jsou udělována jiná práva k průmyslovému vlastnictví, liší právě tím, že předmětem, jemuž má být udělena ochrana a jenž je v tomto řízení zkoumán, je živý materiál, tj. materiál podléhající během poměrně dlouhého časového období určitému vývoji, který vede nebo může vést ke vzniku změn významných pro udělení zmíněného práva. O důvod více, proč by měl být rozšířen prostor pro odborné hodnocení charakteristik nebo vlastností rostlinných produktů, které jsou předmětem zkoumání.

98.

Článek 56 odst. 2 nařízení č. 2100/94 stanoví, že technické zkoušení (které provádí buď sám CPVO, nebo jiné schválené organizace) se provádí v souladu s kontrolními obecnými pokyny vydanými Správní radou a pokyny danými Úřadem. Mám za to, že prezident, jemuž článek 42 téhož nařízení přiznává pravomoc vydávat pokyny, může tuto pravomoc uplatnit i v souvislosti s technickým zkoušením, což spolu s již zmiňovaným širokým prostorem pro uvážení nasvědčuje tomu, že by měla být přiznána pravomoc přijímat dodatečná kritéria.

99.

I kdyby nicméně nemohly mít „vnitřní pokyny“ přijímané prezidentem takovýto dosah, pravomoc prezidenta „doplnit popis odrůdy o dodatečné vlastnosti a jejich vyjádření“ by podle článku 23 prováděcího nařízení zůstala nedotčena. Tato pravomoc musí být v každém případě dodržena, a to až do té míry, že ji musí přiznat i Správní rada v okamžiku, kdy přijímá rozhodnutí o obecných zásadách („toto rozhodnutí zahrnuje pravomoc“).

100.

Pravomoc přijímat dodatečná kritéria není prezidentovi upřena ani v konkrétním případě, kdy jej k tomu Správní rada opomněla zmocnit, nebo za jiných obdobných okolností. Dokládá to i okolnost, že čl. 23 odst. 2 prováděcího nařízení odkazuje na čl. 22 odst. 2 téhož nařízení, podle něhož musí mít prezident pravomoc přijímat alespoň předběžná rozhodnutí o přídavných vlastnostech.

101.

Takovýto výklad pravomocí prezidenta je jednak v souladu s širokým prostorem pro uvážení, který mu musí být přiznán při výkonu jeho funkcí, a jednak nejlépe odpovídá smyslu zásad obsažených v protokolu UPOV TG/1/3, jimiž se řídí i jednání Evropské unie jakožto signatářky této mezinárodní organizace. Odvažuji se dokonce tvrdit, že článek 23 prováděcího nařízení vyjadřuje na evropské úrovni bod 4.2.3. zmíněného protokolu ( 54 ), který zavádí nezbytnou flexibilitu, neboť stanoví, že výčet vlastností uvedený v pokynech nemusí být považován za taxativní a že lze povolit přídavné vlastnosti včetně těch, které se určí během technického zkoušení.

102.

Z výše uvedeného tedy vyvozuji, že prezident má pravomoc přijímat dodatečná kritéria, která vyplývá přímo z nařízení č. 2100/94 a č. 1239/95, bez ohledu na to, zda byl v platnosti protokol CPVO TP/14/1. Pokyny nemohou omezit pravomoc, kterou legitimně stanoví a provádějí výše uvedená nařízení, jež mají nesporně vyšší právní sílu než protokoly a řídící zásady.

103.

A co se konečně týče okamžiku, v němž má prezident přijmout rozhodnutí o začlenění přídavných vlastností, Schniga a CPVO správně podotýkají, že v tomto smyslu neexistuje žádné pravidlo. V důsledku toho neplatí kritika vyjádřená vůči napadenému rozsudku ( 55 ). Správní praxi spočívající v opožděném (o téměř dvanáct měsíců) přijetí tohoto rozhodnutí lze sice považovat za nepříliš vhodnou, nikoli však za neplatnou, neboť použitelná právní ustanovení neobsahují v tomto smyslu žádný časový údaj.

104.

Druhá část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku je tedy rovněž opodstatněná.

105.

Přijetí projednávaného kasačního opravného prostředku má za následek zrušení napadeného rozsudku v rozsahu, v němž potvrdil rozhodnutí odvolacího senátu. Z logiky věcí vyplývá, že je namístě zrušit i tato rozhodnutí.

106.

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje. Podle mě to však v tomto řízení není možné, zejména proto, že úvahy týkající se druhé části důvodu zrušení, který uplatnila Schniga, nebyly v napadeném rozsudku uvedeny s cílem rozhodnout, nýbrž jen„pro úplnost“, a sám Tribunál označil tuto druhou část za neúčinnou. Vzhledem k tomu, že za takovýchto okolností není možné ani to, aby navrhovatelka zpochybnila tyto úvahy v řízení o kasačním opravném prostředku ( 56 ), je namístě, aby byla věc znovu postoupena k projednání orgánu, který vydal zrušená rozhodnutí. I když jsem si vědom toho, že toto řešení není uspokojivé vzhledem ke značné době trvání tohoto sporu (na kterou jsem upozornil v úvodu svého stanoviska), považuji jej za jediné možné.

107.

A konečně, v řízení o kasačním opravném prostředku podaném proti napadenému rozsudku je Soudní dvůr povinen rozhodnout také o nákladech řízení v prvním stupni. V souladu s čl. 137 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora ve spojení s čl. 184 odst. 2 téhož jednacího řádu je namístě uložit CPVO náhradu nákladů řízení v prvním stupni i nákladů řízení o kasačním opravném prostředku, neboť rozhodnutí odvolacího senátu CPVO by měla být zrušena a navrhovatelka podala návrh v tomto smyslu. Avšak vzhledem k tomu, že Úřad podpořil postoj společnosti Schniga i v prvním stupni, není namístě tvrdit, že jeho návrhová žádání byla zamítnuta. Každý účastník řízení tedy musí nést vlastní náklady.

108.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby: